Rubrika
HomilieObnova v postní době
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.02.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
POPELEČNÍ STŘEDA
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jl 2,12-18; 2. čtení 2 Kor 5,20-6,2 ; evangelium Mt 6,1-6.16-18;
Začínáme dobu, ve které se máme dívat dovnitř, do sebe. Je to doba liturgického roku, ve které mají trošku ustat vnější aktivity a čas, který člověk uspoří, má věnovat sám sobě. Protože každá aktivita vyžaduje určité plánování, ale také vyžaduje určitou sebereflexi, říkáme zpětnou vazbu, hodnocení. To, aby se člověk podíval, jak mu to šlo nebo nešlo.
Tady tu dobu postní nemáme prožít s nějakým strachem. Dnešní druhé čtení nám říká: Neboj se, člověče. Vždyť Bůh kvůli tobě jednal se svým Synem tak, jako by on provedl něco strašného, jakoby on se nějak provinil, ale on se neprovinil. Ale Bůh to udělal schválně, aby ti řekl: „Neboj se. Neměj obavu předložit mi cokoliv, co tě tíží, co tě trápí. Neměj strach. Dnes je ta doba příhodná, teď je ten den spásy.“
Když to tak vezmeme, každý den je příhodný, každá doba je dobou spásy, ale někdy ještě víc, někdy to platí dvojnásob. To můžeme říct právě o době postní.
Takže tedy nebojme se. Nebojme se vstoupit do této doby a podívat se na sebe, na svůj život. Nevadí, že tam najdeme něco, co se nám nebude líbit, něco, co bychom chtěli změnit. Je důležité, abychom se na svůj život podívali opravdově.
První čtení z proroka Joela dávalo důraz právě na toto, aby to nebylo jenom nějaké divadlo, nějaká estráda, něco pro ty druhé. Říkal jim: „Obraťte se skutečně, roztrhněte svá srdce.“ Tedy jinými slovy: Ať je to opravdové, nejenom šaty, protože ty šaty, to bylo divadlo pro lidi. O tom se dlouho mluvilo, jak třeba někdo dělá okázale pokání. Ale prorok říká: „Nemusí to být nějak okázalé, ale mělo by to být opravdové.“ A ve stejném duchu pokračuje evangelium.
Když Ježíš dává rady svým učedníkům, tak tam sleduje několik věcí. Tou první věcí je tam právě „proč“, proč to děláme. Neděláme to proto, abychom se chlubili. Víte, to není, jako když nějaký sportovec trénuje a potom vystoupí na závodech, aby všem ukázal, že využil dobře čas, že trénoval, že to umí, že to zvládá. Ne, o tohle tady nejde, někomu něco ukazovat, něco navenek předvádět. Jde o vnitřní postoj, jde o to být blíž sám sobě, blíž Bohu a druhým lidem. Jde tedy v první řadě o vnitřní změnu, ta je na prvním místě.
Potom Ježíš říká učedníkům co a jak mají dělat. Mluví o tom, že k té vnitřní obnově člověka jsou dobré věci jako modlitba, půst a almužna. Ale taky jim zároveň zase říká: „Musí to být nenápadně. Nejde o to rozdat co nejvíc peněz, nejde o to odříkat co nejvíc modliteb, nejde o to postit se co nejvíc dnů, ale jde o to setkat se – sám se sebou, s Bohem, s druhým člověkem. To je cílem, obnovit kontakty, obnovit vazby, obnovit vztahy.
Bratři a sestry, ta postní doba nás vybízí především k tomu, abychom v první řadě mluvili sami se sebou, abychom se podívali na věci, které jsme odkládali, do kterých se nám třeba nechtělo, abychom je probrali sami se sebou. Totéž s Bohem, totéž s druhými lidmi.
Za chviličku budeme označováni popelem. Popel je znamením zániku, konce. S popelem už se nedá dělat celkem nic, je celkem k ničemu. Tady to označení popelem nám má připomenout, že jestliže se zřekneme Boha, který je život, Boha, který je dárce života, tak to skončí v nicotě, v niveč, nebude z toho vůbec nic.
Máme si uvědomit, že ten popel je z ratolestí, které byly posvěceny loni na Květnou neděli, tedy bylo to něco krásného, bylo to něco živého ty ratolesti, ale teď je z nich popel. Je to obraz toho, jak by to mohlo skončit v našem životě, jestliže se pustíme Boha, jestliže ho odložíme, jestliže na něho zapomeneme.
Doba postní nám má připomenout jednu takovou důležitou věc. My jsme to probírali dneska s dětmi v náboženství, s těmi nejstaršími, kdy jsme mluvili o pokušení. A sice, že je možné, že člověk, jak se říká, prohraje bitvu, ale doba postní je tady proto, abychom se nad tím zamysleli a abychom si dali pozor, jestli náhodou neprohráváme válku, jestli náhodou neprohráváme svůj život.
Doba postní je tady proto, abychom se zamysleli nad tím, co za mnou zůstává - jestli to za mnou kvete anebo jestli je tady popel.
Bratři a sestry, mějme odvahu předložit Pánu všechno, co nás trápí, všechno, co nás bolí. Vždyť on se svým Synem jednal jako s největším hříšníkem. Udělal to proto, aby mi řekl: „Neboj se. Já jsem svého Syna poslal, aby on zachraňoval, aby on ti pomohl. Neboj se.“
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.03.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
POPELEČNÍ STŘEDA
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jl 2,12-18; 2. čtení 2 Kor 5,20-6,2 ; evangelium Mt 6,1-6.16-18;
Bratři a sestry, dnešní starozákonní čtení i dnešní evangelium vlastně podávají jakési praktické návody, jak by se měl chovat člověk, který uznává svou chybu, svou vinu, a chce ji především napravit.
Chtěl bych se společně s vámi krátce zastavit u toho textu z knihy proroka Joela. On je v několika ohledech velmi zajímavý. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.02.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
POPELEČNÍ STŘEDA
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jl 2,12-18; 2. čtení 2 Kor 5,20-6,2 ; evangelium Mt 6,1-6.16-18;
Bratři a sestry, postní doba nás vybízí k tomu, abychom přemýšleli. A o čem? O čem máme přemýšlet? Těch námětů je určitě celá řada a můžeme si vybrat.
Texty, které jsme teď vyslechli, nás vybízejí k tomu, abychom přehodnotili postoje, abychom se zamysleli nad tím, jaké zaujímáme postoje k tomuto světu, k Bohu, k sobě, k druhým lidem. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
25.02.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
POPELEČNÍ STŘEDA
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jl 2,12-18; 2. čtení 2 Kor 5,20-6,2 ; evangelium Mt 6,1-6.16-18;
Bratři a sestry, všechna tři čtení, jak jsme je slyšeli, to je takový program, program pro duchovní obnovu. A to je to, o co má jít v té postní době. To je to hlavní, člověk se má vnitřně obnovit, každý z nás by se takhle měl vnitřně obnovit. Více...