Rubrika
HomilieVíra v osobní zmrtvýchvstání
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.02.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 17,5-8; 2. čtení 1 Kor 15,12.16-20; evangelium Lk 6,17.20-26;
Bratři a sestry, my budeme pokračovat v našich úvahách nad prvním listem apoštola Pavla Korinťanům.
Ta dnešní myšlenka, která je v tom listu, je o zmrtvýchvstání – o zmrtvýchvstání Ježíše Krista, zmrtvýchvstání našem. Je to tedy takový, řekli bychom, velikonoční text a není to ani tak text na nějakou přednášku, jako spíš na zamyšlení a na modlitbu. Dost těžko se o tomhle káže, ale zkusím aspoň něco.
V Korintě se stalo asi toto: byli tam lidé, kteří říkali: „Ano, my věříme, že Pán Ježíš vstal z mrtvých, je to Boží Syn, on to mohl udělat. Ale že my bychom měli stát z mrtvých? To asi ne. To asi nějak nebude ono, to asi nebude pravda, tomu nevěříme.“
Když si uvědomíme, že Korinťané jsou Řekové, tak nás až tak moc nepřekvapí tyhle jejich výhrady k osobnímu zmrtvýchvstání. Když přišel apoštol Pavel do Atén a začal tam kázat, mluvil o Pánu Ježíši, o tom, že to je Zachránce, Boží Syn a takhle, tohle všechno oni brali, ale v okamžiku, kdy řekl: „On vstal z mrtvých,“ tak se mu začali smát. Vlastně odcházeli, kroutili hlavou a říkali tak posměšně: „No, poslechneme si tě někdy jindy,“ jinými slovy: „Je to pěkná pohádka, co nám tady vykládáš, a na to my nemáme čas ani náladu.“
Takže vlastně byla to taková výtka nebo námitka často rozšířená mezi Řeky. Nevěřili v osobní zmrtvýchvstání. Ono to není jednoduché. Když si uvědomíme, že u toho zmrtvýchvstání Ježíše Krista nikdo nebyl... O Velikonocích, když o tom čteme, tak vlastně se tam dovídáme, že první tam přišly ženy, které uviděly anděla, který říká: „Hledáte Ježíše Nazaretského? Není tu, byl vzkříšen.“ Ale ony to neviděly. Potom přibíhá Petr, Jan, ale zase už se setkávají jenom s posly, ale u toho okamžiku zmrtvýchvstání nikdo nebyl.
Minulou neděli jsem tady zmiňoval tu nejstarší formuli víry: Ježíš Kristus umřel, byl pohřben, třetího dne vstal z mrtvých. Toto je obsahem naší víry, je to tedy něco, na co se nedá sáhnout. Je to něco, na co člověk buď řekne, že tomu věří nebo nevěří. Není třetí cesta, není nic „mezi“. Když se na to člověk dívá čistě rozumem, tak rozum mu říká: „Nevěř tomu, to není možné. To se nestává, tys to neviděl, nevěř tomu.“ Ale když se na to člověk podívá z druhé strany, když se nechá vést city, tak ty city mu říkají: „A proč by to nebylo možné?“
Abych to trošku víc vysvětlil, tak dám takový příklad, který se stává, bohužel. Třeba dojde k nějaké automobilové nehodě nebo třeba vlakové a my víme, že v tom vlaku jel nějaký náš známý, někdo, koho máme rádi. Rozum nám říká: „Jemu se něco stalo.“ Ale ty city říkají: „Ne, to bude dobrý, to bude v pořádku, uvidíš.“ A rozum říká: „Ne. On tam byl v tom vlaku. Nevěř tomu, nedělej si falešné naděje.“ Ale ty city, ve kterých je naše láska, naše náklonnost k tomu člověku, pořád doufají a říkají: „Uvidíš, bude to v pořádku, jemu se nic nestalo.“
Bratři a sestry, jediným motivem, proč Ježíš Kristus udělal to, co udělal, je to, že nás má rád, že mu na nás záleží. Takže tady v této oblasti se můžeme nechat vést svými city, nechat si napovědět od svých citů, protože když bychom se nechali těmi city unést a postavili to pouze na citech, nebylo by to v pořádku, ale tady můžeme.
A ještě jinak. Když někdo někoho má rád, když někdo někomu pomáhá, chce toho člověka vidět, chce s ním být. Když někdo naopak někomu škodí, když někdo někoho třeba okrade, tak už nechce toho člověka nikdy potkat, protože ten dotyčný by ho třeba mohl poznat a mohl by na něho žalovat a tak podobně.
My dnes si připomínáme světový den nemocných. Všichni ti, kteří se starali o nemocné, ať už třeba v nedávné minulosti nebo i dřív (teď mě napadají dvě jména – Matka Tereza, Albert Sweitzer), všichni tito lidé hledali nebo čerpali svou sílu k této péči o nemocné, o chudé právě ze své víry ve zmrtvýchvstání, z víry v to, že Ježíš říká: „Člověče, neboj se, budeš žít pořád. Tvůj život už se neztratí, on nezanikne. Já jsem tu cestu prošel před tebou, aby právě tvůj život nezaniknul, ale abysme byli spolu, abychom se setkali.“
Když mluví bibličtí badatelé o tomto úryvku, tak říkají: „My křesťané žijeme mezi dvěma zmrtvýchvstáními – mezi zmrtvýchvstáním Ježíše a osobním zmrtvýchvstáním.“ Tady tu myšlenku osobního zmrtvýchvstání moc nedomýšlíme. My si říkáme: „To je někde daleko,“ ale máme si uvědomit, že jsme povoláni k tomuto, máme za to děkovat. Když si uvědomíme, že můj život neskončí, to je důvod k radosti.
Jak se říká, mnoho lidí dnes žije ze dne na den, od výplaty k výplatě, od jedné katastrofy k druhé katastrofě, vidí to velmi pesimisticky a na konci vidí úplně tu největší katastrofu – zánik. Pavel říká: „Vy žijete od zmrtvýchvstání ke zmrtvýchvstání. Z toho zmrtvýchvstání Ježíšova máte brát sílu k tomu, abyste šli za ním, abyste si nezoufali při všech těch těžkostech, při všech těch nemocech, při všem tom trápení, ale abyste věděli, že na konci není nějaký zánik, nějaký zmar, ale osobní zmrtvýchvstání.
Apoštol Pavel ví, že to je těžké tomuhle věřit, že to není snadné, a proto on na ně až tak moc netlačí, on ví, že potřebují čas, že jim musí dát prostor k tomu, aby oni se nad tím zamysleli, aby se nad tím modlili, aby to přijali.
Bratři a sestry, setkáváme se s mnoha lidmi, kteří nevěří ve zmrtvýchvstání ani Pána Ježíše, ani svoje osobní. Nelze se vždycky těm jejich námitkám vysmát, nebylo by to správné, ale spíš je potřeba jim pomoct, ukázat, že tady toto zmrtvýchvstání Ježíše a víra v moje osobní zmrtvýchvstání nám dodává energii k životu, že je to takovým motorem, který žene mnohé lidi, ať už ty velké, ty známé, anebo i spousty obyčejných lidí, kteří jsou kolem nás. Zamysleme se tady nad tím, co to znamená, že Ježíš mi nabízí moje osobní zmrtvýchvstání. Poděkujme mu za to a poprosme ho, aby to i v mém životě, v životě každého z nás bylo takovým pohonem, motorem, který nás povede.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. Mgr. Miroslav Dibelka, SDB
13.02.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 17,5-8; 2. čtení 1 Kor 15,12.16-20; evangelium Lk 6,17.20-26;
Sestry a bratři, dovolte, abych dnešní neděli využil myšlenky otce Vojtěcha Kodeta. Tuto neděli máme před sebou Ježíšova blahoslavenství v Lukášově verzi. Mnozí vykladatelé Bible, Nového zákona, dokonce říkají, že tato blahoslavenství jsou takovými pravějšími, skutečnějšími než blahoslavenství v Matoušově evangeliu. Více...
P. Mgr. Miroslav Dibelka, SDB
17.02.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 17,5-8; 2. čtení 1 Kor 15,12.16-20; evangelium Lk 6,17.20-26;
Drazí přátelé, zcela přirozenou snahou každého člověka na této zemi je vyhýbat se všemu, co nám způsobuje bolest tělesnou nebo duševní. To je přirozené, to není žádný hřích. A pokud už tomu nejde zabránit, tak hledat léky, které vnesou do našich dní trochu světla a dobré nálady. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.02.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 17,5-8; 2. čtení 1 Kor 15,12.16-20; evangelium Lk 6,17.20-26;
My se, bratři a sestry, vrátíme k prvnímu čtení. Začnu opakováním. Prorok Jeremiáš začal působit někdy kolem roku 628 před narozením Pána Ježíše. Začalo to dobře za vlády krále Josiáše, národ prožíval obnovu, reformu politickou, hospodářskou, hlavně náboženskou, ale král Josiáš byl zabit v jedné bitvě a potom už to šlo s Izraelem s kopce. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.02.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 17,5-8; 2. čtení 1 Kor 15,12.16-20; evangelium Lk 6,17.20-26;
Bratři a sestry, právě jsme slyšeli jeden z nejdůležitějších úseků Nového zákona. Skutky a řeči Pána Ježíše mají určitě různou důležitost a co se týče nauky, takového programu, který Ježíš nastínil hned na začátku svého veřejného vystoupení, tak jsou blahoslavenství. Více...