Rubrika
HomiliePoslání kmotrů
P. Mgr. Václav Rychlý, OPraem
21.01.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nech 8,2-4a.5-6.8-10; ž. Žl 19; 2. čt. 1 Kor 12,12-30; evang. Lk 1,1-4; 4,14-21;
Jako Lukáš doprovází toho Teofila a sepisuje mu, co se dozvěděl o Ježíšově narození, působení, ukřižování a zmrtvýchvstání – o dějinách spásy, tak zrovna tak prorok Nehemiáš doprovází izraelský národ z exilu zpátky do vlasti a nacházejí Palestinu v zbědovaném stavu. Pobořený chrám, nemají kde konat bohoslužby a setkávají se u té brány, kde všechno připraví na to, aby duchovní vůdce lidu Nehemiáš vystoupil a předčítal z Božího slova, z Mojžíšovy knihy. A skutečně všichni s dojetím poslouchají a rozumí tomu, co jim Nehemiáš vypráví, jak předkládá a vykládá to, co je napsáno v tom posvátném textu a neubrání se dojetí, slzy v očích. Chápou tam, že to, že se vrátili do té zaslíbené země, že jim Hospodin odpustil hřích a dal jim zpátky zemi, tak že to není výsledek vojenské moci nebo politické síly, ale že je to Boží moc a té chtějí zasvětit dál svůj život, s tou Boží mocí spolupracovat a plnit Boží vůli. Takové pěkné předsevzetí.
My se můžeme zamyslet nad významem toho Nehemiáše anebo potažmo Lukáše třeba podle evangelia. Člověk na cestě potřebuje vždycky někoho, aby ho doprovázel, a mně připadá zvlášť v dnešní době velice nebezpečný, když slyším u mnohých lidí: „Já jsem věřící a v něco věřím, ale nepotřebuji církev, nepotřebuji papeže, fláterníky a nepotřebuji chodit do kostela. Stačí, když se někde sám pomodlím třeba v lese, když žiji podle svého svědomí.“ Mně to kolikrát připadá, jako takový to našeptávání od toho Zlýho, od toho ďábla, protože člověk k tomu, aby nezabloudil na cestě, tak potřebuje někoho vedle sebe. Jak to krásně říká Pán Ježíš: „Kde jsou dva nebo tři v mém jménu, tam jsem uprostřed nich.“ A když je člověk sám, tak je daleko víc ohrožený, než když s ním jdou třeba další dva nebo tři. V církvi je nás víc a máme zodpovědnost jeden za druhého, máme jeden druhého doprovázet. To je poslání církve – nejenom udělovat svátosti (to je to nejdůležitější poslání, sedm svátostí), ale to další, abychom se starali jeden o druhého, abysme bezpečně šli k cíli pozemské pouti, ke spáse, abysme neztratili tento cíl. A k tomu jsou různé prostředky. Není to jenom biskup, který nám svým slovem pomáhá, nebo kněz, který z pověření biskupa slouží v té farnosti, uděluje svátosti, pomáhá svým slovem vykládat a předkládat Boží slovo, ale jsou to třeba rodiče, kteří jsou prvními svědky víry (nebo by měli být prvními svědky víry) svým dětem a svoji nezastupitelnou úlohu taky v tom doprovázení ke Kristu má kmotr.
Já bych se tady u tohoto poslání kmotra chtěl dneska společně s vám pozastavit. Kmotr, jako kdyby význam toho slova trošičku vyvětral v dnešní době a možná je právě zapotřebí v té dnešní době oživit poslání kmotrů.
V té době, kdy žijeme v takové té zesvětštělé sekularizované společnosti, kdy třeba rodiče často nestačí na to, aby předávali víru svým dětem, aby byli těmi garanty víry, tak je zapotřebí, abysme pečlivě vybírali kmotra – kdo bude kmotrem našim dětem, našim vnoučatům. Abysme nevybírali jenom podle nějakýho společenskýho žebříčku anebo zaběhnutých tradic, ale na prvním místě se ptali, jestli kmotr je skutečně praktikující věřící, jestli žije podle své víry, jestli může našim dětem něco předat v této oblasti.
Takový jeden příklad. Rodina Nováků slaví neděli, ale není to obyčejná neděle jako každá jiná. Přijdou z kostela, po dobrém obědě se doma sejdou v takové sváteční atmosféře, protože jejich rodina se rozmnožila. Právě večer předtím se jim narodilo další děťátko – jejich nejstarší dceři - a všichni společně oslavují. Oslavují takovou tu změnu, které v té rodině nastala. Z maminky a tatínka je babička a dědeček, kluk, budoucí maturant, je strýček, pyšní se tím, a očekávají vzácnou návštěvu – zeťák, když pojede z porodnice, tak se k nim má zastavit.
Už zvoní zvonek, přichází do dveří a vypráví, že ten jeho kluk je právě ten nejkrásnější a nejbáječnější kluk na světě, který se mohl narodit. Už dávno předtím vybrali jméno Petr. Přichází se zvláštním přáním, tím je všechny trošku zaskočil. Chce, aby právě ten jeho švagr, dospívající Jirka, aby byl jejich Petříkovi za kmotra. Nikdo to nečekal, ani ten Jirka. On je trošku zaskočený a říká: „Vždyť je mi teprve sedmnáct roků. Nejsem příliš mladý?“ A rodiče hned namítají: „Ale vždyť už jsme o tom hovořili a mluvili jsme o tom, že by to měl být právě strýček z Prahy. Vlastní firmu, podniká. To by byl ten nejlepší kmotr.“
A tatínek nově narozeného dítka namítá a říká: „Možná že právě Jirka je nejvhodnější proto, že je mladý a bude tomu našemu Petříkovi nejlépe rozumět, až Petřík bude třeba dorůstat a tak dál. Jirka ministruje v kostele, chodí ke svátostem, může být tím nejlepším garantem víry našeho Petříka. Strýček v Praze sice vlastní firmu a je pokřtěný, ale do kostela vůbec nechodí.“
Víte, možná toto, co jsem tak jenom trošičku nastínil v takovém tom kazatelském příkladu, tak by mělo být nejdůležitějším kritériem, podle kterého vybíráme kmotra svým dětem nebo vnoučatům. Dřív se hodně vžil takový ten názor, že kmotr nebo kmotra je jenom ten, který podrží dítě při křtu, a vybírali se ti nejdůležitější v obci a ve vesnici. Kolikrát to byl třeba nějaký velkostatkář nebo nějaký pan baron, paní baronka a další, kteří byli spoustě dětem v té vesnici anebo městečku za kmotry, a prostě takové to poslání kmotra být duchovním otcem toho dítěte se nějak smrsklo.
Hezky to říká slovenský název „krstný otec“, a ten název kmotr vlastně pochází z latinského názvu „com pater“. Otec je „pater“ a „com“ je vlastně spoluotec, náhradní otec. Kdyby, nedej Bože, se něco s tatínkem v té rodině stalo, aby kmotr mohl nastoupit na jeho místo, plnit jeho poslání – pomáhat třeba ovdovělé mamince s výchovou dítěte. To je takové to lidské poslání kmotra. Ale to duchovní, které je ještě mnohem důležitější – ukazovat cestu ke Kristu dítěti. A to těžko může člověk, který nežije sám podle víry, to je první předpoklad, který je třeba vzdálený tomu dítěti, žije někde úplně jinde a nemůže se s rodinou potkávat a třeba nemůže mít ani takový přátelský, kamarádský vztah k dítěti, a člověk, který je taky třeba už věkově o nějakou generaci starší.
Jistě, kmotr má být starší, mělo by mu být nejméně šestnáct roků a víc, ale pokud je to člověk, který už je třeba v důchodovém věku, tak perspektiva, že dožije nějakých sta let, moc vysoká není a možná právě v období dospívání, kdy třeba ten křtěnec půjde k biřmování a kdy potřebuje příklad a pomocnou ruku třeba toho kmotra, tak zde už ten kmotr nebude.
Zrovna tak to bylo, když si třeba vzpomínám na svýho kmotra a kmotřičku. Měl jsem nejenom kmotra, ale i kmotřičku. Jejich rodiče byli zase za kmotry mojí mamince, byla to taková rodinná tradice, lékařská rodina. Jistě, setkávali jsme se, ale bydleli už někde jinde a prostě kmotříček, kmotřička byli starší. Umřeli, mě bylo něco možná víc než deset roků a už třeba v době, kdy jsem šel k biřmování a tak dál, kdy jsem se třeba rozhodoval, že budu knězem, a kdy jsem slavil kněžské svěcení a primici, tak už tady nebyli. A možná, kdyby to byl člověk, který by byl třeba jenom o nějakých patnáct let starší než já, tak by mně mohl být právě tady v těchto chvílích třeba k pomoci a k radě a prostě lépe by mohl plnit tu funkci kmotra.
Moji prarodiče – dědeček, babička – kdysi za první republiky koupili na Vysočině nějaký statek a v té vesnici, protože měli možná víc těch hektarů, tak prostě byli oblíbení, zvaní k tomu kmotrovství, takže já nevím kolikati – deseti, patnácti dětem byli za kmotry. Možná, že to bylo právě proto, že vždycky k tomu kmotrovství dávali zlatý dukát. Ale tím to asi možná skončilo. Vím, že když tam přijíždím dneska, tak mnozí mně vyprávějí, že jim byli za kmotry. My jsme třeba doma o tom už ani nevěděli a těžko si dokážu představit, že plnili nějakou roli toho kmotrovství, že třeba pomáhali tomu kmotřenci v přípravě na první svaté přijímání, že byli u toho prvního svatého přijímání, že by byli třeba dál kmotry u biřmování a zase účastni třeba přípravě toho křesťana k tomu biřmování a tak dál.
Toto všechno je poslání kmotra. On má být na blízku té rodině právě v těchto důležitých věcech – příprava ke svátostem, sám ukazovat cestu k těm svátostem, být takovým světlem, duchovním rádcem svého kmotřence. A je to výzva pro nás pro všechny, aby, když chceme oživit víru, a především nejenom ve společnosti, ale u těch nejbližších, u svých dětí, vnoučat a tak dál, abysme už na začátku dobře vybírali kmotry. Abysme rozumě vážili, nejenom pragmaticky (nejenom jako děti světa, ale jako děti světla), kdo bude mému dítěti kmotrem, kdo může nejlépe plnit toto poslání, protože v kmotrovství má být na prvním místě duchovní otcovství.
Kéž dokážeme dobře vybírat kmotry svým dětem, kéž sami dokážeme být dobrými kmotry, když nás někdo vyvolí.
Ať se tak stane.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
23.01.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nech 8,2-4a.5-6.8-10; ž. Žl 19; 2. čt. 1 Kor 12,12-30; evang. Lk 1,1-4; 4,14-21;
Bratři a sestry, jak jsem zmínil na začátku, slovo tvoří podstatnou část našeho shromáždění. Slovo je něco, co nás spojuje, co umožňuje ten kontakt mezi námi lidmi, a mezi námi a Bohem.
Když začínal svatý Lukáš psát svoje evangelium, tak vlastně zmiňuje a říká, že to tedy prozkoumal a přijal svědectví těch, kteří byli od počátku očitými svědky a služebníky Slova. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.01.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nech 8,2-4a.5-6.8-10; ž. Žl 19; 2. čt. 1 Kor 12,12-30; evang. Lk 1,1-4; 4,14-21;
Bratři a sestry, my si dnes máme znovu uvědomit nebo hlouběji uvědomit, že naše víra je založena na slovu. Slovo má vůbec v našem životě důležité postavení. My máme rádi obrazy. Rádi se třeba bavíme o nějakých, řekněme, ať už třeba zjeveních nebo takhle, ale když zůstaneme u toho, co jsme teď zase slyšeli, tak se nám celkem dobře snadno představí, jak šel Ježíš do Nazareta, jak šel do synagogy, jak mu podali nějak ten svitek a tady to všechno s tím spojené. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.01.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nech 8,2-4a.5-6.8-10; ž. Žl 19; 2. čt. 1 Kor 12,12-30; evang. Lk 1,1-4; 4,14-21;
Bratři a sestry, dnešní první čtení nám vypráví o tom, jak Izraelité slavili při bohoslužbě Nový rok. Je to popis oslavy, která proběhla, když se vrátili z babylónského zajetí, a podle této oslavy potom vlastně se začla utvářet bohoslužba v synagóze, kde každou sobotu Izraelité předčítají z Písma, z těch knih, kterým my vlastně říkáme Starý zákon. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.01.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nech 8,2-4a.5-6.8-10; ž. Žl 19; 2. čt. 1 Kor 12,12-30; evang. Lk 1,1-4; 4,14-21;
Bratři a sestry, dnešní evangelium, jak jsme ho slyšeli, se vlastně skládalo ze dvou částí. Nejdříve jsme četli první čtyři verše, úplně začátek první kapitoly Lukášova evangelia, kde, jak to i říkal komentář, on vysvětluje důvody, proč se do toho pustil. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.01.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nech 8,2-4a.5-6.8-10; ž. Žl 19; 2. čt. 1 Kor 12,12-30; evang. Lk 1,1-4; 4,14-21;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, slyšeli jsme o první bohoslužbě slova. Víme přesně, kdy se udála – 445 let před narozením Pána Ježíše. Podle našeho počítání to bylo v květnu (tam bylo asi teplejc). Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
25.01.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nech 8,2-4a.5-6.8-10; ž. Žl 19; 2. čt. 1 Kor 12,12-30; evang. Lk 1,1-4; 4,14-21;
Bratři a sestry, dnešní první čtení nás přivádí do Jeruzaléma na podzim roku 445 před Kristem. Bylo to v říjnu. Víme to celkem přesně. Stala se tehdy taková velice zvláštní věc. Obyvatelé Jeuzaléma přišli za Ezdrášem a Nehemiášem, a žádali je, aby svolali shromáždění Izraele. Více...