Z lásky k nám přijal omezení

	Z lásky k nám přijal omezení	9:27
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 30 kb/s, 2.07 MB]

Bratři a sestry, církev nám v předvečer Vánoc dává před oči text z listu Židům, kde se mluví o příchodu Pána Ježíše. Co to znamená, že přijal tělo? Říká se tam, že je to oběť, že on se obětoval. Co to znamená obětovat se?

Na tuto otázku už si kladli odpověď proroci ve Starém zákoně. Autor listu Židům cituje 40. žalm, potom ještě cituje První knihu Samuelovu a další dva proroky, a zdůrazňuje tam jednu takovou velice závažnou myšlenku.

Já vám to vysvětlím na příkladě, se kterým se setkávám třeba i já a možná i vy dost často. Lidé nevěřící říkají: „Ti katolíci to mají dobrý. Oni něco provedou, jdou ke zpovědi, tam se z toho vyzpovídají, je jim to odpuštěný a oni to můžou dělat dál.“ A já těmto lidem říkám: „Vždyť vy jste to nepochopili. Vy vůbec nechápete, o co tady jde v té svátosti smíření.“

Je to odpuštěno, ano, ale za dvou velmi důležitých podmínek. První je ta, že ten člověk toho lituje, že je mu líto, že udělal něco špatně, a tou druhou podmínkou je to, že ten člověk si umíní upřímně, že už to nechce dělat, že se toho chce upřímně zbavit, že má to, čemu se říká „dobré předsevzetí“. Potom je to odpuštěno. Jakmile by někdo k tomu přistupoval právě tak „řekl jsem to, můžu to dělat dál“, tak to v žádném případě odpuštěno není.

Už proroci ve Starém zákoně chtěli říct těm, kteří přinášeli nějaké dary do chrámu, ať už to byly dary peněžité, věcné, nebo ať už to byly zvířata k oběti, tak jim chtěli říct: „Záleží na tom, s jakými úmysly přicházíte. Záleží na stavu vaší mysli. Jestli to děláte jen tak, abyste se ukázali před druhými nebo jestli to děláte tady právě s tím úmyslem ‚tak tam něco dám a budu si moct dělat co chci‘ anebo jestli do toho chrámu přicházíte s tím úmyslem ‚chci být lepší, chci se změnit‘.“

Je jasné, že ta oběť přinese ten patřičný účinek jedině tenkrát, jestliže je tam tady to poslední: „Chci se změnit, chci svůj život změnit k lepšímu.“ Velmi závisí na stavu mysli toho, který tu oběť přináší. Kdyby tomu tak nebylo, pak by to byla magie: něco tam dám a něco vypadne. Pak by to byl ten automat: dám deset korun a vypadne teplá čokoláda. Ale takhle to rozhodně nefunguje.

Bratři a sestry, ten autor listu Židům právě chce říct, že nám lidem často chybí tady to správné smýšlení, když něco děláme ve vztahu k Bohu nebo i k druhým lidem, a říká: „Kristu to nechybělo. Kristu to nechybělo a on kvůli nám, z lásky k nám (a to není fráze) – z lásky k nám přijal omezení.“ Je možné mluvit o tom, jak mám druhého moc rád. Je možné o tom skládat básně, je možné o tom zpívat, ale co činy? Autor listu Židům chce říct: „Je důležité, co řekneš, člověče, ale je taky důležité, co potom uděláš. Patří to k sobě, nejde to od sebe oddělit.“ Kristus, Bůh, řekl: „Člověče, mám tě rád,“ ale pak taky podle toho jednal.

Naše lidské tělo – máme ho všichni rádi, staráme se o ně, pečujeme o ně – ale to naše lidské tělo má mnohé nedokonalosti. Je unavené – chvíli něco děláme a už si musíme odpočinout. Potřebuje najíst, potřebuje napít, musíme ho dobře oblékat, musíme se o něho starat po stránce zdravotní. Když onemocníme, musíme se léčit, jinak to naše tělo vypoví službu. Musíme mnoho věcí. Kristus je jediný, který nemusel. On skutečně nemusel vůbec nic a on vstoupil do tohoto stavu omezení, on to na sebe přijal.

Takže ne jenom nějaká slova, ne jenom prázdná gesta, ale skutečně on sestoupil mezi nás a vzal to, co máme my. My jsme si vybrat nemohli, on ano. Takže od něho potom ta slova: „Člověče, mám tě rád, záleží mi na tobě,“ mají jinou váhu, mnohem větší váhu.

Jak jsme slyšeli v poslední větě prvního čtení z knihy proroka Micheáše: „On sám pak bude pokojem.“

Bratři a sestry, mnozí lidé budou slavit tyhle Vánoce jako svátky klidu, míru a takhle a ztratí se ten, který ten klid a mír přináší. Zapomenou na to dítě, které leží v jeslích a říká: „Já jsem tím pokojem.“ On je ztělesněním radosti, pokoje, přátelství.

Už v době Starého zákona Židé překládali Starý zákon do cizích jazyků, hlavně do řečtiny. Teď taková odbočka: Jak víte, Židé byli obchodníci a v podstatě žili ve všech krajinách kolem Středozemního moře. Starý zákon původně je napsán hebrejsky a někteří Židé, kteří žili mimo území Palestiny, neuměli už hebrejsky, uměli řecky. Tenkrát takovou rozšířenou řečí byla řečtina. Úřední řečí v době, kdy se narodil Pán Ježíš, v Římské říši byla řečtina – ne latina, ale řečtina. A tak ještě před narozením Pána Ježíše vyvstala tady ta potřeba přeložit Starý zákon do řečtiny. Ten překlad se nazývá Septuaginta, byl pořízen v dnešním Egyptě, v Alexandrii, a měl velký význam proto, aby ti Židé, kteří nebyli v přímém kontaktu se svou vlastí nebo pravlastí, aby si udrželi víru – víru v Hospodina.

A tady v té Septuagintě je ten citát z toho 40. žalmu tak, jak jsme ho četli, jak jsme ho slyšeli. Ale v tom hebrejském originálu se neříká „připravils mi tělo“ nebo „dals mi tělo“, ale říká se tam „dals mi uši“. Proč? Proč je to tam takhle a tam je to jinak? Protože v té Alexandrii právě kladli důraz na to, že Kristus přijal stejné tělo – takové, jako máme my, s těmi omezeními. V té Palestině, tam to vnímali trošičku jinak. K čemu je ucho? No, abych slyšel, abych poslouchal - ty, kteří jsou nade mnou i ty, kteří jsou pode mnou.

Žijeme v době, která je velmi rychlá, říkáme „hektická“, a často si stěžujeme nebo je nám líto, že nás ti druzí neposlouchají, že nemají dost času, aby si vyslechli, co my máme na srdci, co jsme zažili, co jsme prožili. Nemáme komu říct svoje radosti i svoje bolesti, protože nikdo nemá čas. Kristus je ten, který „přijal uši“, aby poslouchal svého Otce, ale aby taky poslouchal nás, řekl bych lépe: aby nám naslouchal, čeho jsme plni, co mu chceme říct.

Bratři a sestry, Vánoce jsou připomínkou toho, že Ježíš Kristus přišel – přišel, aby se s námi ztotožnil, přišel, aby nám skutkem ukázal, jak mu na nás záleží, přišel, aby nám řekl: „Člověče, já jsem ochotný ti naslouchat – naslouchat všemu, co ti radost dělá i co ti radost bere.“

Bratři a sestry, prožijme takhle ty nadcházející Vánoce jako příchod toho, který je ochoten nás vyslechnout – vyslechnout a pomoci.