Snažme se ukazovat na Ježíše

	Snažme se ukazovat na Ježíše	8:03
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 30 kb/s, 1.75 MB]

Bratři a sestry, slavnost Nanebevzetí Panny Marie je taková slavnost, která se týká každého z nás, a přece je to pro nás dost těžko pochopitelné. Je to něco podobného, jako zmrtvýchvstání Pána Ježíše - nikdo z lidí u toho nebyl. Dokonce tady toto nanebevzetí Panny Marie je zahaleno ještě větším tajemstvím, protože se o něm nemluví v Písmu. Pouze lidová tradice říká, že Panna Maria, když zesnula, tak že u toho nebyl svatý Jan a že když se vrátil za několik málo dní, přál si vidět její mrtvé tělo, a tak otevřeli hrob a ten hrob byl prázdný.

O zmrtvýchvstání Pána Ježíše víme, že to bylo v neděli ráno. Kdy byla vzata do nebe Panna Maria, který den v týdnu, kdy to bylo, nevíme vůbec. Ale přesto, jak říkám, je to svátek, slavnost, která se dotýká každého z nás, protože takhle má skončit naše pozemská existence, tím, že budeme přijati do nebe. Je to něco, v co věříme, v co doufáme, na co bychom se měli vlastně i těšit. Panna Maria do toho nebe došla proto, že následovala svého syna Ježíše, že věřila v Boha.

A to je další taková myšlenka, kterou nám nabízí tato slavnost: jak se do toho nebe dostat? Jak tam dojít? Co dělat?

Když se podíváme do Písma svatého, tak zjistíme, že Panna Maria tam moc nemluví. Mluví s andělem při zvěstování, mluví s Alžbětou. Při narození Pána Ježíše tam není ani jedno její slovo. Potom nabádá služebníky při svatbě v Káni Galilejské: „Udělejte všechno, co vám řekne,“ a to jsou její poslední slova v Písmu svatém. Potom už o ní jenom čteme, že stála pod křížem, že spolu s apoštoly se modlila ve večeřadle a očekávala příchod Ducha svatého. Čili můžeme říct, že to byla žena, která nedělala kolem sebe rozruch. Přesto, jak byla vyjímečná, tak byla velmi pokorná a velmi skromná.

Víte, nesmíme si tady tu pokoru a skromnost plést s tím, že by Panna Maria byla nějak neprůbojná nebo tak. Kdyby chtěla, dokázala by se prosadit. Ale věděla, že Bůh povyšuje ponížené. Byla to žena velmi vzdělaná, protože tady ten chvalozpěv, který jsme slyšeli v evangeliu, to jsou citáty z Písma svatého, ze Starého zákona.

Takový ten základ toho nacházíme (to by byla otázka pro mnohého věřícího od nás, kde že to nacházíme), nacházíme to v knihách Samuelových, kdy Samuelova matka Channa děkuje takhle za narození svého syna Samuela.

Takže Panna Maria byla i velmi vzdělaná, zajímala se o svoji víru a nebyla taková, že by teda řekla: „Tak Pán Bůh zařídí všechno, my nemusíme dělat nic.“ Naopak, právě ta její angažovanost dodává té její víře takovou jakousi jiskru, to nasazení, o kterém jsme teď četli v evangeliu. Po ní nikdo nechtěl, aby šla k Alžbětě. Ona tam jde sama, protože chce. Po ní nikdo nechtěl, aby vyzývala ty služebníky na svatbě v Káni Galilejské, aby Ježíšovi nějak pomohli. Víceméně ani po ní nikdo nechtěl, aby stála pod křížem. Všude tam byla a všude udělala, co šlo. S Alžbětou se modlí a pak jí pomáhá. Ty služebníky vybídne, aby byli poslušní. Pod křížem jenom stojí a mlčí.

Takže Panna Maria, řekli bychom, nedělá pořád to stejné. Určitě u toho přemýšlela, než něco udělala. Určitě se u toho modlila a prosila Boha o pomoc.

Bratři a sestry, život Panny Marie nebyl vůbec jednotvárný. Byl velmi náročný, protože, že je matkou Božího syna, věděla ona, Ježíš a apoštolové to tušili. Ale všichni ti ostatní? Pro ně to byla obyčejná žena z Nazareta, manželka nějakého tesaře. Ale přesto z toho všeho, co vidíme, tak víme, že ona žila ve velké vážnosti, zvlášť teda v prvotní církvi, od věřících. Ve vážnosti proto, že byla vždycky tam, kde to bylo důležité, i třeba jenom tím, že tam byla. Ale nebylo to tak, že by dělala rozruch, nebylo to tak, že by chtěla, aby z toho něco vytěžila ona, její osoba, ale vždycky opravdu ukazovala na Ježíše. Na Ježíše, na Boha, vždycky se snažila o prospěch těch druhých, dnes, jak jsme to slyšeli u Alžběty. Ale i ona vede Alžbětu k tomu, aby Alžběta děkovala Bohu, aby si Alžběta uvědomila, že její dítě, na které se tak dlouho těšila, je darem Božím.

Bratři a sestry, je to i náš úkol, protože jsme byli pokřtěni. I my se máme snažit všemožně, prostě jak to půjde, ukazovat na Ježíše. Někdy tím, že budeme mluvit, někdy tím, že budeme mlčet, někdy tím, že někomu budeme vyloženě posluhovat, pomáhat. Jak to udělat nebo co udělat v tu danou chvíli, to si musíme vyprosit, toto poznání.

Bratři a sestry, náš život, naše následování Ježíše Krista, to nebude jednoduché, nebude to nic automatického. A Bůh od nás očekává takové osobní nasazení, abychom používali svoji hlavu, svůj rozum tak, jako Panna Maria. Ale snažme se to všechno dělat tak, abychom opravdu ukazovali na Ježíše, aby kolem nás nebyl zbytečný rozruch, abychom neupoutávali pozornost na sebe, ale ukazovali na svého Pána a Mistra. Tak určitě dojdeme do nebe a setkáme se tam s Pannou Marií a s těmi, kteří nás tam předešli.