Eucharistie dává život

	Eucharistie dává život	12:47
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 31 kb/s, 2.88 MB]

Bratři a sestry, máme dnes zaměřit své srdce k tomu tajemství, které nám Ježíš dává při poslední večeři. Dává nám své tělo a dává nám ho proto, aby každý z nás mohl z jeho přítomnosti, z jeho blízkosti se těšit, abysme mohli z jeho blízkosti a přítomnosti čerpat všechno to, co je důležité a potřebné pro náš lidský pozemský život.

Jistě by se dalo hovořit o mnoha věcech, ale zkusme si jenom připomenout některé. Když se podíváme do evangelia a pozorujeme události, kde se lidé setkávají s Ježíšem, kde spolu s Ježíšem stolují, tak vidíme, že se odehrávají opravdu velké nebo až úžasné věci. A to platí nejenom když Ježíš rozmnožil chleby a ryby, kdy se stal zázrak nasycení. Neplatí to jenom když byla třeba svatba v Káni galilejské, kdy Ježíš právě při té svatební hostině proměnil vodu ve víno, ale také to platí třeba, když Ježíš přichází na pozvání do domu farizeje Šimona a tam se setkává s hříšnicí, která přijde, aby Ježíše žádala za odpuštění. A také si můžeme připomenout nebo dát před oči ještě třeba událost, kdy Ježíš vstupuje do domu celníka Zachea, kde také vlastně tento celník Ježíše zve, ale kdy se při hostině odehrává to, že celník se obrátí. A to obrácení potom vyjádřil tím, že se rozhodl všechno to, co způsobil a nebylo správné, uvést na pravou míru a také mnoho ze svého majetku rozdat mezi chudé. Jistě máme před očima také událost, kdy Ježíš zasedá právě se svými učedníky při poslední večeři a zde i vidíme, že zase se odehrává něco velkého, něco důležitého. Ježíš totiž při té poslední večeři nabízí způsob, jak nadále mohou učedníci být s ním, jak se nadále s ním mohou setkávat a jak nadále mohou prožívat společenství s ním.

Můžeme říct, že v těchto všech událostech, které jsem vyjmenoval, vnímáme něco, co se dá označit jako změna života. Každý člověk, který seděl s Ježíšem u stolu, každý člověk, který přijal od Ježíše pokrm, tak každý člověk se nějakým způsobem změní. A víte, tím pokrmem nemusí být jenom chléb, ale bylo to třeba slovo, bylo to třeba i něco jiného, ale každý člověk, který je za jedním stolem s Ježíšem, tak tento člověk se mění nebo může měnit. Také i my vlastně, když vidíme všechno to, co se odehrává v evangeliu, tak také i my můžeme prožívat něco podobného. Má-li v našem životě dojít k nějaké proměně nebo změně, je třeba zaujmout také nějaký postoj podobný lidem, který zaujali za života Pána Ježíše. A tak když přistupujeme ke slavení eucharistie nebo když jsme zde v kostele u tohoto stolu, tak máme být velmi pozorní, vnímaví. Máme být přítomni duchem, máme být otevření, protože to je okamžik, kdy Ježíš nás chce obdarovat, ale také kdy nám dává ten dar „sám sebe“, abychom byli proměněni.

Jak to vlastně všechno působí? Před časem jsem se setkal s jedním děvčetem, které přišlo na školu k nám a byla krátce po konverzi. Ona podala takové svědectví, co pro ni eucharistie znamená. Tato dívka v dnešní době, zřejmě také vedena eucharistií, pracuje pro lidi, kterým tato společnost neotevírá svoji náruč, protože jsou to lidé problémoví. Ale tato dívka je tam šťastná. A ona říká: „Když jsem byla mladší, chápala jsem eucharistii jako samozřejmost. Prostě neměla jsem žádný těžký hřích, a tak proč bych nešla k přijímání, když jdou všichni? Vůbec jsem neuvažovala o tom, že by pro mě eucharistie mohla být něco více. Ale s odstupem času chápu eucharistii jako velkou milost, jako osobní setkání s Kristem, který naplňuje mé srdce a touží jej proměňovat ke svému obrazu. Touží po tom, abych se mu co nejvíce podobala tak, jak po tom toužím i já. Neznám žádný jiný a dokonalejší způsob přiblížení se ke Kristu, než skrze čisté srdce, do kterého vstupuje On, Pán skrze eucharistii. Eucharistie dává život, tak proč umírat?“

Toto svědectví, bratři a sestry, je velice hezké. Eucharistie dává život, tak proč umírat. A věřím, že kdybych se v této chvíli obrátil na každého z vás, byste šli sem na toto místo, abyste řekli to, co vy prožíváte s eucharistií, s Kristem, který je zde přítomný, který Vás provází ve vašem denním životě, určitě byste hovořili o mnoha věcech, o tom, jak ten Kristus je skutečně někdo, bez koho si váš život nedokážete představit. Ale myslím si, že je velmi důležité, abychom tohle svědectví podávali, i když nemusíme hovořit třeba takto nahlas přes mikrofon, ale abychom je podávali ve svém denním životě, že Ježíš, který je přítomný ve svátosti oltářní, v eucharistii, nás skutečně proměňuje.

Jak se to může stát? Chodíme každou neděli na mši svatou. Někdy také, pokud je to možné, chodíme na bohoslužbu i během týdne a možná je dobré připomenout, že při mši svaté jsou takové dva momenty, kdy můžeme dojít toho proměnění. Abychom byli skutečně Kristem proměněni, je třeba mu to dovolit. Je třeba nabídnout mu svůj život. A potom při mši svaté jsou takové ty dva okamžiky. Prvním okamžikem, kdy můžeme dojít k proměně, je to, co nazýváme proměňování. Přináší se dary chleba a vína a dávají se na oltář. Druhým okamžikem je potom samotné svaté přijímání.

Když přinášíme při mši svaté chleba a víno a dáváme je na oltář, tak vlastně každý z nás může (nebo lépe řečeno má) sám sebe, svůj vlastní život, to co prožíváme, přinést Bohu jako dar. A víte, tam je něco velice krásného, možná nám to uniká trošku, protože se třeba zpívalo a možná myslíme ještě na něco jiného, ale když kněz přijímá ty dary chleba a vína, tak se nad těmi dary modlí. Dobře víme, že je třeba přinášení darů vnímat více, než hmotnou oběť. Vždyť tyto dary jsou plody země, na které vyrostly. Jsou také darem Božím, jsou plodem lidské práce. A když darujeme spolu s těmito dary svůj život, to co přinášíme, když ten svůj život také klademe s těmito dary na oltář, tak se vlastně i náš život může stát takovou obětí, která je milá Bohu.

A jaká je ta modlitba, o které jsem před chvílí hovořil? Kněz se modlí v jednom okamžiku: „Proto tě Otče pokorně prosíme, posvěť svým duchem tyto dary, které ti obětujeme.“ Víte, toto je důležitý okamžik. Ten kněz prosí nejenom za to, aby Ježíš proměnil chléb ve své tělo a víno ve svou krev, ale on vlastně prosí za každého z nás, kteří jsme se položili na oltář, prosí za každého z nás, aby život každého z nás byl proměněn. Každý z nás se v tomto okamžiku stává součástí Kristovy oběti. A víme dobře, že Bůh chce, abychom mu darovali opravdu celé své srdce, aby je mohl naplnit právě tím svým Božím duchem a aby nás za chvíli poslal do světa proměněné jako své služebníky a jako své učedníky.

Víte, to je něco velmi důležitého. Když jdeme na mši svatou, tak skutečně se setkáváme s Kristem a On nás proměňuje. Proměňuje tím, že kněz se za nás modlí, ale proměňuje nás také tím, že přijímáme Pána Ježíše ve svatém přijímání. A jak říká svatý Augustýn: „Staňte se tím, koho přijímáte.“

Měli bychom dost často přemýšlet o tomto velkém daru, který nám vlastně pomáhá k lidské proměně. Měli bychom přemýšlet o tom, proč nám vlastně Bůh tento dar dává a proč ho dává tomuto světu.

Setkal jsem se před časem, ještě když jsem byl severních Čechách, s jednou takovou farní obcí, která neměla mnoho lidí, ale měli obrovský kostel a ten kostel tak, jako to bývá v těch severních Čechách, tak byl velmi zanedbaný a to z toho důvodu, že samozřejmě nebyly finanční prostředky. Ale co tam bylo zvláštního, bylo to, že ti lidé (bylo jich asi sedm v tom kostele), tak když nestačili na údržbu celého kostela, toho Božího domu, tak si vyzdobili a vylíčili ten přesbytář, kde je obětní stůl, kde se přináší nejsvětější oběť, a to byl prostor, který byl úžasně vyzdobený, čisťounký, prostě zářil. A tento prostor takto upravený hovořil o tom, kdo pro tu trošku lidí, kdo je Kristus.

A tak bratři a sestry, kéž vždycky, když se scházíme na setkání s Ježíšem, vždycky když zasedáme k jednomu stolu s Ním, když přijímáme pokrm, tak věřme, že Bůh opravdu dělá velké věci, že i v našem životě tyto velké věci může udělat a nebojme se opravdu mu nabízet celý náš život. Jednak proto, abychom i my se stávali obětí ustavičnou, živou, ale také proto, aby nás opravdu proměnil v takové lidi, jaké vlastně od nás očekává, že budeme.

Ať se tak stane.