Rubrika
HomilieOn je můj Pán
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.04.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
VELKÝ PÁTEK
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 52,13-53,12; 2. čtení Žid 4,14-16; 5,7-9; evangelium Jan 18,1-19,42;
Bratři a sestry, Velký pátek je v liturgickém roce naprosto významný den. Zase to tady v kostele vypadá úplně jinak než včera. Zmizel ten velký kříž, který jsme měli před očima po celou dobu postní. Zmizely postavy, sochy svatého Jana a Panny Marie. Proč? Protože ten kříž máme mít v srdci. Máme si uvědomit, že na místě Panny Marie a svatého Jana máme být my. Máme stát pod křížem svého Pána, ale máme stát pod křížem i svých bližních. Máme být jeden druhému oporou.
Židé ve svém liturgickém roce mají také jeden zcela vyjímečný den. Nazývá se Jom Kipur. Je to den smíření. Je to den, ve kterém je podávána oběť na smíření, na usmíření Boha. Obětují jednoho kozla, druhého kozla vyhnali na poušť. Potom přinesli ještě další oběti – několik beranů a býků – a velekněz s krví těchto zvířat vstoupil do velesvatyně, pomazal touto krví rohy oltáře a v této velesvatyni pronesl nahlas Boží jméno – jméno, které řekl Bůh v Mojžíšovi, když se mu zjevil v hořícím keři – Jahve, „Jsem, který jsem“. Jinak židé toto jméno vůbec nevyslovují, z úcty k Bohu a ze strachu, že by mohli toto jméno zneuctít. Že nejsou hodni, že si nezaslouží vůbec ani vyslovit jméno svého zachránce. A tak když čtou knihy Mojžíšovy a dojdou k tomu místu, kde je tam napsáno Jahve, nahlas řeknou Adonaj. Adonaj znamená Pán.
My jsme před pašijemi vyslechli zpěv, verš. A ten verš říká: „Kristus byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu jméno nad každé jiné jméno.“ Jaké jméno? Řecky se to řekne Kyrios, česky to znamená Pán. Tady se uzavírá takový pomyslný kruh té zvěsti a autor listu Židům ve druhém čtení říkal: „Máme vynikajícího velekněze, který prošel až do nejvyššího nebe. Je to Ježíš, Boží Syn.“
Potom tam dál říká svatopisec, že tam vešel ne s krví kozlů, beranů a býků, ale s vlastní krví a proto je Pán, proto je Kyrios. Pro toto, co udělal.
Bratři a sestry, my si dnes máme připomenout, že Ježíš je Pán ne proto, že kázal, ne proto, že uzdravoval, ale proto, že vzal kříž a umřel na tom kříži za nás. Vlastně tady za tím takovým zvoláním „Ježíš je Pán“, jsou dva momenty. My si připomínáme, že Ježíš umřel, aby nám byly odpuštěny hříchy, a vstal z mrtvých, abychom dosáhli spásy, abychom dostali tu důstojnost, kterou měli první lidé. Abychom ji dostali zpět.
Ježíš je Pán. Kdybychom zpívali nebo četli ještě dál, tak Pavel v listě Filipanům pokračuje v tom verši, který začínal: „Kristus byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu jméno nad každé jiné jméno,“ Pavel pokračuje: „A proto před ním poklekne každé koleno a každý jazyk k slávě Boha Otce vyzná: ‚Ježíš Kristus je Pán.‘“
Bratři a sestry, věta „Ježíš Kristus je Pán“ je prvotní vyznání víry, vyznání víry první církve. Je to věta, ve které je shrnuto to, v co věříme. Je to vyznání, které chce říct: „Ježíš je můj Pán.“ Ježíš není Pánem jenom nějakým abstraktním, ale Ježíš je můj Pán.
Hebrejština je úplně jiný jazyk, než čeština. My to slovíčko pán nebo pan používáme velmi často. Pan učitel, pan ředitel, pan prezident. Hebrejština ho nepoužívá takhle. Nebo i ostatní třeba evropské jazyky mluví o učiteli, řediteli, prezidentovi, profesorovi, ale není tam to slovíčko pan nebo pán. Pro nás to slůvko pán nám nějak říká, že ten člověk, kterému říkáme pane, má nad námi nějakou moc, že ten člověk si zasluhuje nějakou naši úctu. Ale protože to slovíčko říkáme často, tak nám tak nějak zevšednělo. Kdežto tady v těch jazycích, které to slovíčko pán nepoužívají tak často, tak když někdo řekne pán, pan, tak to znamená, že si toho člověka, kterému dal tento titul, velmi váží, že je to něco zcela vyjímečného. A my si máme uvědomit, že když dáváme tento titul Ježíši, že je to naprosto vyjímečné. Že tím říkáme, že On pro nás udělal něco zcela zásadního, něco, co pro nás neudělal nikdo jiný a co pro nás nikdo jiný neudělá.
Bratři a sestry, prvním křesťanům v tom týdnu po křtu církev odevzdávala své poklady: modlitbu Páně, Věřím v Boha a ještě některé další věci. Můžeme říct, že v dnešní den nám církev také odevzdává jeden svůj poklad. Tady to zjištění, vědomí „Ježíš je Pán“. Ježíš je Pán celého světa, celého vesmíru, ale On touží po tom, aby byl tvým Pánem. Ne aby ses ho člověče bál, ale abys k němu měl úctu a aby sis ho vážil jako svého nejlepšího přítele. Abys věděl, že tento Pán dal svůj život místo tebe. Že tento Pán se chová zcela jinak, než pozemští páni. Neposílá za sebe své poddané, ale jde sám. Že tento Pán vzal ten kříž místo tebe. Že tento Pán ti prošlapává cestu a říká: „Neboj se, ať budeš prožívat cokoliv těžkého, vzpomeň si na můj kříž, já jsem šel před tebou.
Nakonec bych chtěl říct takovou osobní zkušenost. Nevím, jestli to dokážu dobře popsat. Asi před deseti lety, když jsem byl v Itálii, tak jsem tam od jednoho kněze dostal kříž. Ten kříž je zvláštní z několika důvodů. Za prvé tyto kříže dělali lidé, kteří se léčili ze závislosti na drogách a oni si tady tímto vlastně i trošku vydělávali na živobytí. Ten kříž je dřevěný, je vyřezaný z dřevěné desky, široký asi nějakých dvacet centimetrů, třicet centimetrů vysoký. A co je zvláštní, tak tělo Pána Ježíše není žádná soška, ale naopak to tělo Pána Ježíše je vyříznuté do toho dřeva. Takže vlastně vidíme dřevo kříže a tam, kde by mělo být tělo Pána Ježíše, tak tam je otvor. A ten kněz říká: „Já ti to dávám proto, že místo toho Krista tam máš být ty.
Bratři a sestry, ......... vidíme vlastně to místo a nevidíme tělo Pána Ježíše, tak nám to pomůže, abychom si uvědomili: „Aha, On to udělal pro mě. Jemu na mně asi opravdu záleží.
Bratři a sestry, „Ježíš Kristus je Pán“ vyznává celá církev, ale každý z nás k tomu má dodat: „Ano. On je můj Pán.“
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.04.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
VELKÝ PÁTEK
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 52,13-53,12; 2. čtení Žid 4,14-16; 5,7-9; evangelium Jan 18,1-19,42;
Bratři a sestry, dnešní první čtení, které bylo poměrně dlouhé, je z 52. kapitoly Knihy proroka Izaiáše. Když se to takhle řekne, tak to nikomu celkem nic dál nenapoví, ale tato 52. kapitola začíná slovy: „Jak je krásné vidět na horách nohy posla – posla, který přináší radostnou zprávu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.03.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
VELKÝ PÁTEK
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 52,13-53,12; 2. čtení Žid 4,14-16; 5,7-9; evangelium Jan 18,1-19,42;
Bratři a sestry, v prvním čtení jsme slyšeli text, který (zaznělo to i v komentáři) vzniknul asi 550 let před narozením Pána Ježíše. Napsal ho v babylónském zajetí prorok, kterému říkáme Druhý Izaiáš, a je to píseň o Božím služebníkovi, v pořadí už čtvrtá, poslední. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.04.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
VELKÝ PÁTEK
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 52,13-53,12; 2. čtení Žid 4,14-16; 5,7-9; evangelium Jan 18,1-19,42;
Dřív než budeme pokračovat, než uslyšíme antifonu, a potom pašije, tak bych chtěl něco říct k tomu čtení, které jsme teď slyšeli, k listu Židům. Tento spis Nového zákona je v mnohém ohledu obestřen takovým tajemstvím, kdo to napsal, pro koho to napsal, kde to napsal. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.04.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
VELKÝ PÁTEK
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 52,13-53,12; 2. čtení Žid 4,14-16; 5,7-9; evangelium Jan 18,1-19,42;
Bratři a sestry, dnes jsme slyšeli pokračování příběhu o Ježíši Kristu, zase z pera svatého Jana tak, jako včera. Mezitím byly události v Getsemanech a Ježíšova velekněžská modlitba. Ale jinak jsme vlastně slyšeli z pera jednoho autora celý příběh od toho, kdy Ježíš ví, že přišla jeho hodina, až po to, kdy on může říct: „Dokonáno je!“ Nejenom v tom smyslu, že splnil všechno, co bylo předpověděno v Písmech, ale v tom smyslu, že dokázal svým učedníkům ukázat lásku do krajnosti. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.04.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
VELKÝ PÁTEK
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 52,13-53,12; 2. čtení Žid 4,14-16; 5,7-9; evangelium Jan 18,1-19,42;
Bratři a sestry, to, co jsme včera slavili svátostí, dnes si připomínáme jako událost. Včera při mši svaté při poslední večeři Ježíš o tom mluvil, naznačoval to a na Velký pátek to uskutečnil. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.04.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
VELKÝ PÁTEK
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 52,13-53,12; 2. čtení Žid 4,14-16; 5,7-9; evangelium Jan 18,1-19,42;
Bratři a sestry, v centru dnešní liturgie je kříž. Všechno se to obrací ke Kristovu kříži. Ale já bych se teď chtěl vrátit na začátek pašijí podle Jana, jak jsme je teď vyslechli. Tam se mluvilo o tom, že Ježíš byl zrazen. Kým že to byl Ježíš zrazen? Všichni přece řeknou: „No, to je jasné. Jidášem! To všichni víme.“ Když bychom hledali v knihovnách, tak zjistíme, že o tomto člověku toho bylo napsáno spousty, spousty, mnoho papíru, byly napsány na toto téma. A přesto: kolik toho víme o tomto člověku, proč to udělal? Všechny ty spisy, nebo většina z nich, nešetří kritikou nad jeho hlavou, odsuzují ho velice tvrdě. Více...