Odevzdejte svoje těžkosti Bohu

	Odevzdejte svoje těžkosti Bohu	12:13
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 28 kb/s, 2.49 MB]

Bratři a sestry, dnešní evangelium je pro nás dost těžko pochopitelné a, co si budeme povídat, dost těžko se na to i káže, pokud nechceme sklouznout do nějakých frází. Můžeme tam najít dvě myšlenky. První: „velebím tě Otče, Pane nebe a země,“ a ta druhá myšlenka začíná tím pozváním „pojďte ke mně všichni.“

Můžeme říct, že to první, to je vlastně Ježíšova modlitba. Takhle se Ježíš modlí, takhle chválí svého Otce. Můžeme říct, že v té modlitbě doslova jásá. Abychom to lépe pochopili, tak si připomeňme to, že Ježíš předtím naučil své učedníky modlit se, že je rozeslal a oni se vrátili a vypravovali o tom, co všechno zažili. A Ježíš je z toho nadšený. Je nadšený z toho, že ti obyčejní lidé, ti, kteří v očích vládnoucí vrstvy a vládnoucí třídy byli považování za takový ten spodek, jak se lidově říká ten „póvl“, tak tito lidé s nadšením přijímali, co jim Ježíš říkal. Co to jsou tyto věci? To, že Ježíš z Nazareta je slíbený zachránce, že on je ten, který přišel pomoct. A oni to přijali. Když se podíváme tady na tuto Ježíšovu modlitbu, tak vidíme právě to nadšení. Zkusme to srovnat s naší modlitbou, jestli my to někdy neříkáme jenom proto, abych to měl odříkané, jenom proto, abych splnil nějakou povinnost. Ježíš se tady modlí naprosto spontánně. V situaci, kdy má radost, kdy je nadšený, tak se o tohle svoje nadšení, o tuhle radost chce podělit se svým Otcem. Je to návod pro nás, abychom se nebáli taky takhle spontánně se modlit. Abychom to nabrali jenom jako „ráno, v poledne, večer“, kdy musím, ale abychom to brali jako že mohu. Že mohu svému Otci v nebesích říct o své radosti i o své bolesti.

Právě v té druhé části toho úryvku Ježíš vyzývá, aby k němu přišli všichni, kdo se lopotí a kdo jsou obtíženi. My si někdy říkáme. „Ti druzí to mají lehčí, ti nemají tolik starostí. Jenom já toho mám tolik a nikdo mě nechápe.“ Je to obrovský klam, každý z nás má svých starostí dost. Každý způsob života, každé povolání, každá ta situace přináší nějaké radosti, ale i nějaké starosti a těžkosti, a nemysleme si, že ten druhý je na tom lépe. Každý má nějaké těžkosti. A Ježíš říká: „Každý, kdo máte těžkosti, přijďte.“ Jinými slovy on říká: „Můžete přijít úplně všichni.“ Od nás to ale chce jakousi pokoru. Pokoru právě, abych si to přiznal: „Ano Pane, je mnoho věcí, které mě drtí, je mnoho věcí, kterým nerozumím, je mnoho věcí, které bych chtěl změnit a nemůžu, a tak Tě prosím o pomoc.“

Možná nás to překvapí, ale je málo lidí, kteří prosí o pomoc. Je to úplně stejné, jako když máme jít a poprosit o pomoc nějakého člověka. No nechce se nám, říkáme: „Co si bude myslet. Bude mě považovat za neschopného nebo se nade mě bude vyvyšovat, bude mít z toho škodolibou radost.“ Bůh nás nebude ani považovat za neschopné, ani nebude mít škodolibou radost. Vždyť On kvůli tomu poslal Ježíše.

Bratři a sestry, bylo to vždycky tak, že se na lidi valilo mnoho věcí, které nemohli změnit, mnoho věcí, které je tížily. A co my děláme? My to v sobě často městnáme, shromažďujeme to v sobě, nechceme o tom mluvit, dusíme to a říkáme si: „Ať se to někdo nedozví, ať …“ A co se pak stane? No když se něco takhle městná, tak to bouchne. Jednou to bouchne, přeteče to a potom se třeba sami divíme. Takže ta cesta není v tom to shromažďovat, zavírat to v sobě, ale odevzdat to. A to je to „pojďte ke mně všichni, já vás občerstvím, naleznete odpočinutí pro své duše“.

Bratři a sestry, začínají prázdniny, dovolené a my necháme odpočnout svoje tělo. Všichni to chápeme, všem nám je to jasné, že naše tělo má nějaké své limity, hranice a jestliže člověk tyto hranice nebude respektovat, tak to tělo vypoví službu, prostě přestane fungovat. Asi všichni to známe u malých dětí. Malé dítě jede na doraz a když se vyčerpá – no usne, okamžitě usne kdekoliv kdykoliv, protože to tělo říká: „Musíš zastavit.“ My dospělí neusneme, my třeba někdy z toho onemocníme nebo jakkoliv nám to tělo vypoví službu. A Ježíš nám připomíná a říká: „Vaše tělo potřebuje odpočinek a vaše duše potřebuje odpočinek, protože se toho na vás valí spousta, spousta špatného, spousta zlého, a vy to někde musíte složit. Kde? No u Boha. Ale teď jak to udělat, jak to u toho Boha složit? Bylo by to jednoduché, kdybych já vám teď mohl říct nějaký návod: „Zaprvé člověče udělej tohle, zadruhé tohle, zatřetí tohle a bude to.“ A ono to tak nejde. Ale zase je tady analogie s odpočinkem tělesným, každý z nás totiž odpočívá jinak. Někdo odpočívá sám, nechce nikoho vidět, vezme si knížku, někde si zaleze nebo jde na procházku. Někdo odpočívá zase rád v kruhu druhých – rodiny, přátel. Někdo se jde vyspat, někdo jde na túru. A úplně stejně je to s tou naší duší. Neexistuje takový jednoduchý návod pro všechny stejný. Každý z nás je jiný a duše každého z nás odpočívá nějak jinak. To společné je tam to, že se člověk musí zastavit a setkat se s Bohem. Někdo se s Bohem setká tak, že si najde ten koutek duše a tam si sedne a ztiší se. Někdo vyrazí na pouť s druhými, někdo chce být sám. Je to různé, zůstává pouze ta podstata stejná – setkat se s Bohem, mít čas sám na sebe.

V prvním čtení, které bylo z proroka Zachariáše, tak se mluvilo o tom, na co mají Izraelité spoléhat. Pokud jste si říkali: „To čtení už jsme letos někde slyšeli,“ ano, na květnou neděli. Na květnou neděli, kdy všichni víme, že tím, kdo přichází na oslátku, je Ježíš. Zachariášovo proroctví bylo řečeno někdy kolem roku 520 před Kristem. Bylo to v době, kdy neměli krále a oni moc a moc si přáli mít nového krále a spoléhali na to, že udělají nějaké povstání a dosadí na trůn nového krále silou. A prorok jim říká: „Ne, to je špatný. Ta síla fyzická, to nestačí. Vy musíte být silní duchem, silní ve víře, silní v důvěře v Boha.“ To neznamená, že nebudu nic dělat, že budu pasivní, ale to znamená přijmout tu situaci, udělat, co udělat mohu, a zbytek svěřit. Izraelité to nechápali, to proroctví neuměli vysvětlit a považovali to za něco takového tajemného, zatemněného. Až skutečně s příchodem Ježíše to bylo vysvětleno. Protože král David nikdy nejezdil na koni, král David jezdil na oslovi na rozdíl potom od svého syna Šalamouna a všech těch dalších, kteří už jezdili na koních. U Davida to byl skutečně výraz toho, že se nechce oddělit od ostatních lidí. Kdežto ten, kdo je na tom koni, tak je vysoko, musí k němu všichni zvednout hlavu, on se na ně blahosklonně dívá a buď jim odpoví nebo ujede. Ale ten David chtěl i tady tímto způsobem, jak přicházel mezi lidi, říct: „Já jsem s váma a nejste mi lhostejní. A Ježíš celým svým působením, tím veřejným působením, říkal: „Jednak já jsem nový Mojžíš a já jsem nový David. Já jsem přišel mezi vás.“ To „mezi“ je míněno doslova, nebudu se od vás vydělovat, nebudu se od vás oddělovat, ale budu mezi vámi. Právě proto, abyste se nebáli, abyste neměli žádnou zábranu, abyste dokázali překonat svůj ostych a říct: „Pane, my potřebujeme pomoc.“

Takže abych to už nějak zakončil. Začíná čas prázdnin a čas dovolených. Nechme odpočinout svoje tělo, ale nechme také odpočinout svoji duši, aby se občerstvila, abychom všechno to, co má přijít v těch dalších dnech, dokázali zvládnout. Odpočinek duše znamená, že se setkám s Bohem. A všechno nepříjemné, co mě potká v životě, nemám v sobě hromadit a městnat, ale mám to v modlitbě odevzdávat Bohu.

Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku

---

Bůh má svůj plán záchrany a počítá s námi

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.07.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
14. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Zach 9,9-10; ž. Žl 145; 2. čt. Řím 8,9.11-13; evang. Mt 11,25-30;

Bůh má svůj plán záchrany a počítá s námi

9:04

---

Pojďte, kdo jste unaveni, vyčerpáni, kdo už nemůžete

P. Mgr. Miroslav Dibelka, SDB
09.07.2017
14. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Zach 9,9-10; ž. Žl 145; 2. čt. Řím 8,9.11-13; evang. Mt 11,25-30;

	Pojďte, kdo jste unaveni, vyčerpáni, kdo už nemůžete	9:33
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.79 MB]

Slyšeli jsme, bratři a sestry, ta Ježíšova slova hned v úvodě: „Velebím tě, Otče, pane nebe a země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a chytrými, ale odhalil jsi je maličkým.“ O jakých věcech Ježíš vlastně hovoří, že je chytrým, tedy velkým skryl, a maličkým odhalil? Jde o věci, tedy o smýšlení a jednání, které vede k poznání Boha, anebo které odvádí od Boha, od Božího království.    Více...

---

Pokora jako protiklad pýchy

P. Ing. Mgr. Dr. Pavel Konzbul
03.07.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
14. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Zach 9,9-10; ž. Žl 145; 2. čt. Řím 8,9.11-13; evang. Mt 11,25-30;

	Pokora jako protiklad pýchy	5:27
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.17 MB]

Ve hře Karla Čapka s názvem Matka na otázku, co je to udělat pořádek, říká konzervativec Kornel: „Dát věci tam, kde byly.“ Jeho mírně socialisticky laděný bratr tvrdí: „Dát věci tam, kde mají být.“ Jejich matka má ale jiné pojetí pořádku a říká: „Pořádek znamená dát věci tam, kde je jim dobře.    Více...

---

Máme usilovat o Ježíšova Ducha

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.07.2008
14. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Zach 9,9-10; ž. Žl 145; 2. čt. Řím 8,9.11-13; evang. Mt 11,25-30;

	Máme usilovat o Ježíšova Ducha	11:08
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.99 MB]

Bratři a sestry, my se zase po třech nedělích setkáváme se svatým Pavlem a se čtením z listu Římanům. Minulou neděli byla slavnost svatých Petra a Pavla a předtím jsme měli 1. svaté přijímání, a to se tedy četly vždycky jiné texty.    Více...