Milosrdenství chci a ne oběť

	Milosrdenství chci a ne oběť	7:55
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 29 kb/s, 1.69 MB]

Bratři a sestry, ten dnešní evangelní úryvek se dá rozdělit na dvě části – na to, co dělá Ježíš, a na to, jak to komentují ti, kteří jsou kolem něho.

Ježíš volá člověka, který byl považován za veřejného hříšníka, a to proto, že vybíral peníze pro Římany. Tedy byl považován za takového kolaboranta s cizím režimem, že fandil okupantům, vybíral pro ně peníze, a byl považován taky za člověka, který z těch peněz, které vybral, si nechával pro sebe. Proto ho neměli rádi. Takže takový chamtivec, nepoctivec, navíc v jejich očích někdo, kdo právě spolupracuje s úhlavním nepřítelem. Pro ně to byl těžký šok, proč Ježíš volá zrovna takovéhohle člověka. Ježíš to ale vysvětluje vlastně na konci, kdy oni začnou reptat: „Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšníky. Milosrdenství chci a ne oběť.“

Teď si zkuste vzpomenout na poslední větu z prvního čtení: „Lásku chci a ne oběť. Poznání Boha je víc než celopaly.“

Bratři a sestry, povolání každého člověka je něco, co má dalekosáhlé důsledky. My to bereme tak, že když Ježíš někoho volá, tak že toho člověka vezme, vytrhne ho z toho, co on dělal, a přesadí ho někam jinam. Takhle bylo chápáno třeba povolání k misiím, že někdo odejel do Ameriky, do Asie, a tam celý život hlásal Pána Ježíše. Takhle to bylo chápáno u řeholníků – nějaký muž, nějaká žena odejde ze své rodiny, jde do kláštera a už se třeba domů nikdy nevrátí. Ale Ježíš podle toho, jak to běželo dál, chce říct, že to povolání je taky něco jiného, že ten člověk klidně může zůstat doma, protože on řekl Matoušovi: „Pojď za mnou,“ a nevíme za jak dlouho, za nějaký krátký čas byl u něho doma. Čili on ho neodvedl někam pryč. On od něho čeká něco mnohem víc než jenom cestu, cestu nohou, ale čeká od něho cestu vnitřní. Že ten člověk, který je povolaný, bude jiný. V čem jiný, jak jiný?

Zase nám na to dobře odpovídá to první čtení: „Vaše láska je jako ranní mráček, jako rosa, která záhy mizí.“ Jsou tak nazvány dva kmeny – Efraim a Juda. Víme, že z Judova kmene pocházel Pán Ježíš a Efraimův kmen se považoval za něco takového jako elitní armáda v Izraeli. Efraimův kmen se rozplynul úplně, z Judy zůstala troška.

„Vaše láska je jako ranní mráček.“ Musíme si uvědomit, že v Palestině v zimě prší, je tam období dešťů a pak třeba půl roku neprší. Ráno se objeví mráček nebo mraky, které třeba na chvíli zastíní slunce, ale potom se ty mraky rozplynou a celý den pálí slunko. Takže všichni čekají, až přijde večer, až slunko zapadne a trošku bude snesitelně. Prorok Ozeáš takhle básnicky jemně říká: „Jste nestálí, není na vás spolehnutí. Chviličku vydržíte, ale měli byste vydržet mnohem déle.“ Říká to velice jemně, a přitom je volá k velkému úkolu a říká: „Buďte stálí, držte se toho, co jste přijali, neodkládejte to.“

Bratři a sestry, nemylme se. My tady pořád mluvíme o tom, že by bylo potřeba, aby se třeba náš národ obrátil a takhle. Ale problém nás spočívá v tom, že pořád naše děti, vnuci obrazně řečeno, odkládají víru, že lidé z našeho středu se nedrží toho, co přijali. Proč? To je otázka. Často je to bolavý problém. Já neznám nějakou jednoduchou odpověď na tohle. Nezná ji nikdo, ale musím hledat a musíme se ptát, co máme dělat lépe.

Víte, když se mluví o povolání někoho, nějakého člověka, tak se říkáme: „No, kdo by měl ty lidi volat za Ježíšem, biskup, papež, kněží?“ Určitě, ale nejenom. Já jako kněz se pořád setkávám s lidmi, kteří sami od sebe začnou mluvit o kostele, o účasti na bohoslužbách, a říkají: „Víte, já se tam nějak nehodím.“ Ti lidé jsou tak nějak zděšeni z toho, že by i oni sem mohli přijít. Někdy si netroufají, někdy nechtějí a dost často přešlapují na obě nohy, stojí na místě a nejsou schopni se nějakým způsobem rozhodnout, nejsou schopni přijmout to povolání.

Matouš? Matouš šel za Ježíšem. Nevíme, kolik ho to stálo oběti, nevíme, jaký velký zápas musel podstoupit ve svém nitru. Určitě musel nějaký zápas podstoupit, to ano, ale víme, že pochopil, že se ani tak nebude jednat o tu cestu vnější, ale hlavně o tu cestu vnitřní, kterou bude muset on projít vevnitř, aby pochopil, že ho Bůh volá ke stálosti, k tomu, aby jeho láska byla stálá, že ho volá k tomu, aby si uvědomil, že má hlásat Boha milosrdného, Boha, který má pochopení pro naše chyby, pro naše nedostatky. Přijměme tohohle Boha. Nechme se od Něho povolat, ale buďme si vědomi toho, že to povolání máme dávat i dál.

Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku

---

Co se děje při mši svaté

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.06.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
10. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Oz 6,3-6; 2. čtení Řím 4,18-25; evangelium Mt 9,9-13;

Co se děje při mši svaté

4:46

---

Víra a důvěra

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.06.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
10. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Oz 6,3-6; 2. čtení Řím 4,18-25; evangelium Mt 9,9-13;

	Víra a důvěra	15:00
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.48 MB]

Bratři a sestry, nás dnes čeká celkem obtížné téma. Bude to o víře, ale trošku jinak, než bychom čekali. Bude to o víře naší, o víře Abrahámově, a dokonce o víře Pána Ježíše. To je to asi nejpřekvapivější, o čem tam svatý Pavel mluví.    Více...