Důvěra a odpovědnost

	Důvěra a odpovědnost	6:20
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 29 kb/s, 1.34 MB]

Bratři a sestry, zamyslíme se nad tím, co nám dnešní slavnost Nanebevstoupení Páně připomíná, co to znamená.

Znamená to, že Bůh dává člověku důvěru. Když jsem si četl dnešní texty, tak se mi vybavil jeden příběh. Nevím, jestli jsem ho už tady náhodou neříkal, je takový celkem známý, o tom, jak papeži Janu XXIII. si jeden kardinál stěžoval, že nikdo neudělá nic dobře, všechno špatně, na nikoho není spolehnutí, když chce mít jistotu, že to je dobře, tak si to musí udělat sám, jak jsou všichni nemožní, neschopní a takhle. A ten Jan XXIII. mu na to říká: „To znám, to jsem taky zažil, taky jsem měl takové období, ale pak se mi naštěstí ve snu zjevil anděl strážný a říká: ‚Ale Jeníčku, neber se tak vážně.‘“ A to je ono. My si někdy myslíme, že Pán Bůh je perfekcionalista, že tam nesmí být žádná chybička, že tam nesmí být žádný sebemenší nedostatek - a ono to tak není. Kdyby to takhle Pán Bůh chtěl, tak by si to pevně podržel v rukou, nějaký způsob by určitě našel. Ale On to takhle nechtěl, On to dal do rukou nám, chybujícím lidem. A z toho je teda jasné, že nečeká, že to bude perfektní, ale čeká a hledá naši snahu a naši dobrou vůli.

Bratři a sestry, pak je tady ještě taková velice zajímavá myšlenka – uhnout, udělat místo, ustoupit. Ježíš Kristus, když udělal všechno, co bylo potřeba, tak ustupuje a dělá místo Duchu svatému a dělá místo nám lidem. Tomu Duchu svatému, to bychom jaksi pochopili, protože oba tvoří Boží trojici, takže jsou si na roveň, ale že Boží Syn ustupuje a dělá místo nám, slabým lidem, to je velká věc. Je to něco, co nás má povzbudit k tomu, abychom měli dobrou, takovou správnou sebedůvěru: „Ano Pán Bůh se mnou počítá. Přes moje chyby, přes moje nedostatky je tady něco, čím já mohu být platný.“ A On čeká, že já to dám do toho společného, že já to zapojím. Takže má nám to dát dobrou, správnou sebedůvěru.

Na druhé straně je potřeba si uvědomit, že každá mince má dvě strany, že je tady zároveň jakási odpovědnost, že jsem tedy odpovědný za to, jak se to bude vyvíjet, jak to půjde dál. Nejsme za to asi odpovědni v tom směru, že my bychom určovali třeba církevní zákony nebo něco takového, to nikdo z nás, ale na každém z nás záleží, jaká nálada bude v naší farnosti, jak budeme vnímat jeden druhého a jak ti, kteří mezi nás nechodí, budou vnímat nás. Na každém z nás je, co uděláme nebo neuděláme.

Bratři a sestry, Ježíš Kristus odešel k Otci, aby udělal místo, a říká: „Teď je to na vás, kteří tady zůstáváte. Já jsem vám řekl všechno, co potřebujete vědět, vybavil jsem vás potřebnou silou, další sílu ještě dostanete (to si budeme připomínat za týden – Ducha svatého) a teď je to na vás.“ Takže bratři a sestry, na jedné straně je to velká radost – Pán Bůh se mnou počítá, počítá s každým člověkem, není tu nikdo, s kým by Bůh nepočítal, není tu nikdo, koho by Pán Bůh vyřadil tady z tohoto plánu. Na druhé straně zase je tady jakási odpovědnost. Z toho prvního se máme radovat, že s náma počítá, a to druhé máme přijmout. Máme si uvědomit, že i na mně záleží, jak bude vnímána naše farnost, jak bude vnímáno evangelium. Ta odpovědnost čeká, že budeme hledat způsoby, jak to evangelium hlásat, jak ho sdělit.

Bratři a sestry, to bylo v dnešním druhém čtení – Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec Slávy, ať vám udělí dar moudře věci chápat a jejich smysl odhalovat. To je takový problém, protože ne všechno je hned vidět, smysl některých věcí není vidět na první pohled, ale až na ten druhý, třetí a tak dále. Proto potřebujeme Pomocníka, proto potřebujeme Utěšitele. Mysleme na to zvlášť tento týden, kdy se připravujeme na slavnost seslání Ducha svatého. Mysleme na to a přijměme odpovědnost, kterou po nás žádá Pán Ježíš. Nečeká od nás, že to bude perfektní, ale hledá u nás dobrou vůli. Kéž ji vždycky najde.