Rubrika
HomilieCum Clavis
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.04.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,14.22-33; ž. Žl 16; 2. čt. 1 Petr 1,17-21; evang. Lk 24,13-35;
 |
Cum Clavis | 13:09 |
| [MP3, mono, 16 kHz, VBR 29 kb/s, 2.77 MB] |
Bratři a sestry, chtěl bych se ještě dneska v promluvě vrátit k tomu, co prožíváme. Vyšel bych asi z té věty, kterou jsem tady říkal už minulou neděli a kterou řekl kardinál Vlk: „Smrtí papeže církev neumírá.“
Papež Jan Pavel II. byl v pátek pohřben. Někdo jste měli možnost třeba ten obřad sledovat v televizi, určitě na všechny ty, kteří tam byli na místě nebo se na to právě dívali v televizi, tak zapůsobila taková skoro až možná strohost toho obřadu. Nebyly tam žádné oslavné řeči, nebylo tam žádné takové „mlácení prázdné slámy“, ale bylo to rozloučení, které vycházelo skutečně z hloubi srdce, kdy vlastně celá církev řekla tomuto muži: „Děkujeme ti za to, cos tady toho čtvrtstoletí dělal, a čekáme, že tu odměnu ti dá Bůh.“ Takže vlastně jsme se s ním rozloučili skutečně v takové velikonoční naději na setkání u Boha, protože ten život papeže Jana Pavla II. byl skutečně naplněn. Jako byl svědectvím pro dnešní svět za svého života, tak byl svědectvím také v té nemoci a i v okamžiku umírání. A církev už se teď obrací vlastně k další takové etapě svého života a samozřejmě všichni teď čekají volbu nového papeže.
Žijeme v době, kdy se všechno „medializuje“ a média se snaží proniknout i tady do této oblasti. Je to pro ně něco neznámého, něco, čemu ti novináři moc nerozumí a o to víc se tam dopouštějí různých chyb, zkreslených informací a takhle, a ztrácí se tam jedna taková podstatná věc. A sice pro ty novináře je to volba, hlasování, něco jako je v parlamentu, ale my jako věřící lidé to bereme tak, že prosíme za ty kardinály, aby je osvítil Duch svatý. Nebereme to jenom jako záležitost čistě lidskou, ale bereme to také tak, že skrze to hlasování, skrze tu volbu, vlastně promluví Duch svatý. A vlastně ti kardinálové také začnou celou tu volbu modlitbou k Duchu svatému.
Používám tady slovo kardinálové. Kdo to je kardinál? Všichni víme, že jich je asi 160, volit jich bude 117, volit mohou ti, kteří jsou mladší osmdesáti let. Slovo kardinál je z latiny (cars) a je to česky správně spisovně čep ve dveřích, my tomu hovorově říkáme pant. Pant ve dveřích je to, co umožňuje, aby ty dveře se otáčely, aby fungovaly. Pant je to, co drží zárubně a dveře pohromadě a dělá z toho funkční celek. A takhle to bylo vlastně myšleno, když tady tento sbor lidí začínal fungovat. Jednak to byli poradci papežů a jednak skutečně jejich takovým hlavním úkolem je zvolit papeže – jsou to volitelé. Ze začátku to byli lidé, kteří byli v papežově okolí nebo bydleli v blízkosti Říma, když papež potřeboval něco, tak aby je mohl rychle svolat. Postupem dějin, jak církev rostla, tak ti kardinálové se stali zástupci národů, světadílů, různých skupin a zemí. Do II. vatikánského koncilu, respektive potom do pontifikátu papeže Pavla VI. jich bylo 70, tolik jako členů velerady ve Starém zákoně. Papež Pavel VI. ten počet rozšířil na 120. Tady už v tom není žádný symbol, prostě je to praktická záležitost toho, že se ukazuje, že pro velikost dnešní církve, pro dnešní svět, to číslo 120 je příhodné, aby každá ta země, každý světadíl nebo ta oblast měla svého zástupce v tomto sboru. A jak říkám, celkový počet kardinálů je vyšší, ale do toho počtu 120 se počítají ti, kteří mohou volit, kteří jsou mladší osmdesáti let.
Každá organizace, instituce, má nějakého svého vedoucího, šéfa. Mohli bychom říct, že vedoucí toho kardinálského sboru se nazývá děkan kardinálského sboru a v současné době je jím právě kardinál Ratzinger, který vedl ty smuteční obřady při pohřbu papeže Jana Pavla.
No a tady tito kardinálové se sejdou k tomu, aby volili nového papeže. Říká se tomu konkláve, je to zase z latiny (cum clavis) a znamená to „s klíčem“. Myslí se tím, že budou izolováni od ostatního světa (ne, že by byli někde zamčeni, i to zaznělo ve zprávách, to je strašná hloupost), ale myslí se tím také to, že ti kardinálové ve svých rukou mají klíč k řešení této situace. Tím, že zvolí nového papeže, vyřeší tuto situaci. Takže je tady právě i ten rozměr duchovní, toho názvu, toho, co se tady děje.
Nemá smysl si zastírat, že hlavně dřív měly různé politické skupiny (hlavně šlechtické rody ve středověku a takhle) zájem na tom, aby z jejich středu vzešel papež. A právě z tohoto důvodu, aby se eliminovaly tyto různé politické tlaky, vzešlo tady toto, vlastně že se papež volí na takovém uzavřeném zasedání, a že se taky udržuje v tajnosti to, jak to zasedání probíhalo. Dneska to není ani tak kvůli politikům, ale spíš právě kvůli novinářům, kvůli hledání různých senzací a dalších věcí, které mohou nějakým způsobem uškodit nebo právě pak, když někdo začne takhle dávat dohromady nějaké polopravdy, tak z toho vyjde vždycky nějaký nesmysl. Takže z tohoto důvodu tito volitelé jsou odděleni po dobu volby v nějakém prostoru. V současné době celým tímto prostorem je vatikánský stát, protože oni budou volit v sixtinské kapli, nebudou bydlet v sixtinské kapli, nebudou tam žít, ale budou se scházet dvakrát denně k volbě do sixtinské kaple. Bydlet budou v domě svaté Marty, který je ve Vatikánu zvlášť pro tento účel určený a od té sixtinské kaple je vzdálený vzdušnou čarou asi 300 metrů a když se to obchází nebo když jdete po cestě, tak je to skoro půl kilometru. Nevím, jestli budou chodit pěšky nebo jestli je budou vozit auty, autobusy. Oni už to nějak vyřeší, to je vedlejší.
Jak jsem říkal, celá ta volba začne vlastně takovým zamyšlením, jakousi rekolekcí, zpytováním svědomí a rozjímáním, aby ti lidé, kteří budou volit, měli možnost právě si to rozmyslet, koho chtějí volit. Ta volba probíhá tři dny a jestliže za tři dny nezvolí nového papeže, tak je jeden den zase takového oddychu, ale oddychu v tom duchovním slova smyslu. A takhle se to pořád střídá – tři dny volby a den oddychu, a trvá to do té doby než zvolí.
K tomu aby byl někdo zvolen papežem, potřebuje dvě třetiny plus jeden hlas z těch přítomných. Není to takzvaná prostá většina, ale je to takové číslo docela vysoké, aby právě bylo zaručeno to, že tento člověk bude mít skutečně širokou podporu z celého světa nebo těch volitelů, že to nebude jenom někdo, kdo by získal těsnou nadpoloviční většinu. Takže když je to někdo, kdo získá takhle širokou podporu, tak je to jasné, že to má potom jednodušší.
Co je zvláštní a co většina lidí neví, tak ten, kdo tu volbu řídí, vyzve kardinály, aby na lístek napsali jméno toho člověka, o kterém si myslí, že by byl podle jejich názoru nejlepším papežem. Oni mohou zvolit kohokoliv, kdo může být papežem. Co to znamená? Že mohou zvolit i někoho, kdo není mezi nimi. Oni nemusí zvolit ze svého středu (zpravidla se to stane, že zvolí ze svého středu), ale musí zvolit muže, který je pokřtěný a který je svobodný. Příklad: mohou zvolit nějakého kněze, mohou zvolit nějakého mnicha nebo nějakého teologa, který je právě známý třeba svými dobrými názory a třeba i svým zbožným způsobem života. V takovém případě, když někoho zvolí, tak ho musí dovést, musí ho zavolat, a pak se ho ptají, jestli tu volbu přijímá (takhle se ptají i toho, když je mezi nimi). A když ten člověk řekne, že tu volbu přijímá, tak se ho zeptají, jaké jméno chce mít. On řekne to jméno a pokud ten člověk, kterého zvolili, není biskupem, tak ho okamžitě na biskupa vysvětí, protože papež je v první řadě biskup města Říma. Aby někdo mohl být papežem, musí být biskupem města Říma, takhle to je. A teprve potom, po všech těchto procedurách, se objeví bílý kouř a lidem se oznámí, že zvolili papeže.
Myslím si, že v dnešní době, kdy církev má svobodu a nejsou tady žádné politické tlaky na tu volbu, tak ti kardinálové se rozhodují podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, a koneckonců to vidíme na církevních dějinách ve dvacátém století, kdy každý z těch papežů byl výraznou osobností a zanechal v církvi skutečně výraznou stopu, ale výraznou v kladném slova smyslu. Že každý ten papež ve dvacátém století (další rozbory nechci dělat, to nikdo z nás nepamatuje, ale to dvacáté století si troufám říct), že každý z nich ovlivnil tu církev dobře a kladně v něčem, v tom svém, co uměl, co dělal dobře.
Takže bratři a sestry, modleme se za kardinály, kteří se v tyto dny budou sjíždět do Říma a ke konci tohoto týdne, který nastává, začne konkláve, a prosme za to, aby je skutečně osvítil Duch svatý, aby byl s nimi, aby oni zvolili člověka, který je na jednu stranu obdarován dary Ducha svatého, a jednak člověka, který bude umět tyto dary používat, aby dobře vedl církev v naší době, v jednadvacátém století.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
23.04.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,14.22-33; ž. Žl 16; 2. čt. 1 Petr 1,17-21; evang. Lk 24,13-35;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.04.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,14.22-33; ž. Žl 16; 2. čt. 1 Petr 1,17-21; evang. Lk 24,13-35;
Bratři a sestry, vyprávění o dvou učednících, kteří jdou do Emauz, zaznamenal ve svém evangeliu pouze svatý Lukáš. Proč ho tam třeba ti ostatní nemají? No, protože ho nepokládali za tak důležité. Všechna evangelia, všechny biblické spisy jsou inspirované Duchem svatým. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.05.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,14.22-33; ž. Žl 16; 2. čt. 1 Petr 1,17-21; evang. Lk 24,13-35;
Bratři a sestry, dnešní texty bychom mohli shrnout do jedné věty: K čemu to všechno bylo? K čemu bylo všechno to, co podstoupil, prožil, protrpěl Pán Ježíš o Velikonocích, k čemu je všechno naše, řekli bychom, trápení, veškeré situace, které nemáme nějak rádi. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.05.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,14.22-33; ž. Žl 16; 2. čt. 1 Petr 1,17-21; evang. Lk 24,13-35;
Bratři a sestry, my jsme v prvním čtení slyšeli dosti dlouhou řeč, kterou měl apoštol Petr veden Duchem svatým hned ten den, můžeme říci, v zápětí, kdy na něho a na apoštoly sestoupil Duch svatý. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.04.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,14.22-33; ž. Žl 16; 2. čt. 1 Petr 1,17-21; evang. Lk 24,13-35;
Bratři a sestry, my se dnes budeme zase zamýšlet nad tím, co napsal svatý Petr. Je to text, který byl v prvé řadě určen někomu jinému, ale je určen i nám. Je to text, i když to na první pohled tak nevypadá, polemický. Více...
P. Mgr. Vladimír Langer, farář v Čebíně
14.04.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,14.22-33; ž. Žl 16; 2. čt. 1 Petr 1,17-21; evang. Lk 24,13-35;
Bratři a sestry, znamení doby poznat v knihách Písma a ve znameních doby, jakým směrem má jít církev dál, není jednoduchá otázka. V poslední době o tom ve své knize hovoří Otec Aleš Opatrný, a ta kniha se jmenuje Pastorace v postmoderní společnosti. Několik myšlenek bych vám rád dnes a příští neděli přiblížil.
Působení církve spíš uvnitř než navenek se nazývá slovem pastorace. Je to takové slovo, které mnoha lidem nic neříká, ale jeho smysl je dát odpověď evangelia na otázky lidí dnešní doby. Více...