Rubrika
HomiliePokoj vám
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.04.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,42-47; ž. Žl 118; 2. čt. 1 Petr 1,3-9; evang. Jan 20,19-31;
 |
Pokoj vám | 8:11 |
| [MP3, mono, 16 kHz, VBR 30 kb/s, 1.78 MB] |
Bratři a sestry, chtěl bych dnes říct pár slov k tomu, co všichni nějakým způsobem prožíváme, k odchodu papeže Jana Pavla II. Souvisí to vlastně i s dnešním evangeliem, Ježíš přichází a zdraví učedníky: „Pokoj vám“. Je to pozdrav, který na památku tady tohoto Ježíšova pozdravu apoštolům používají všichni biskupové. Biskup, když začíná mši svatou, tak zdraví shromážděné věřící: Pokoj vám. A všichni ti, kteří se kdykoliv měli možnost setkat se svatým otcem Janem Pavlem II., tak o něm řekli: „To je člověk pokoje.“ Nejen, že on takto zdravil věřící na začátku každé bohoslužby, ale on podle toho skutečně žil. A všichni, kteří se s ním setkali, tak potvrdili, že žil jako člověk pokoje, že z něho byl tento pokoj přímo cítit, i já jsem to zažil osobně při setkání ve Vatikánu s ním.
Bratři a sestry, odešel papež. Co to znamená? Když spočítáme všechny papeže, tak pokud se nemýlím, tak toto byl 263. papež (záleží, jak se počítají papeži ve starověku). Čili řekli bychom: „Není to nic nového, už to tu bylo. Po něm přijdou další, kteří budou řídit církev a pak také nakonec zemřou.“ Pro nás je to těžké v tom smyslu, že on byl papežem 26 let, to je třetí nejdelší pontifikát v dějinách církve. Nejdelší pontifikát byl hned ten první svatého Petra, který byl papežem počítáno od roku 33 nebo 34 asi do roku 68. A tak třeba i mnoho mladých lidí znají jako papeže tohoto jediného papeže, který zanechal skutečně silný otisk a hlubokou stopu v dějinách dnešního světa. Já ho tady nechci nějakým způsobem hodnotit, to uslyšíte v televizi, v novinách a všude možně. Já bych tady chtěl připomenout něco jiného, a sice je to, jako když zemře otec rodiny. Když ten otec rodiny odejde nenadále, tak je to velká rána, ale když s tím jeho okolí počítá, když si to jeho okolí uvědomuje a když si to uvědomuje on sám, tak dokáže svůj odchod připravit.
Svatý otec Jan Pavel II. několikrát deklaroval, že on je rozhodnutý zůstat papežem do konce svého života. Bylo by to jeho osobní rozhodnutí a on by to bral jako zradu na církvi, na tom, co mu bylo Bohem svěřeno, kdyby odešel. Na druhou stranu ale tento člověk věděl, že jednou odejde, počítal s tím a církev na to připravoval. V roce 1996 přizpůsobil dnešní době pravidla pro volbu nového papeže, opravil dům, kde budou teď kardinálové bydlet, když budou volit nového papeže, a našli bychom další stopy, znaky, toho, že on věděl, že jednou odejde. V tom je velký rozdíl – v té deklaraci, že on řekl: „Já v tom vydržím do konce svého života,“ ale na druhou stranu počítal s tím, že ten konec přijde. A tak každý správný a dobrý hospodář se snaží vychovat své nástupce, toho, kdo bude pokračovat. Svatý otec na to myslel i tom směru, že je zde skutečně velký počet kardinálů volitelů, kteří zastupují celý svět, zastupují ho podle toho, kolik je kde věřících. Dneska už není největší počet věřících v Evropě, jak to bylo třeba ještě na začátku 20. století, ale ten největší počet věřících je v Jižní Americe a Asii, a odsuď také pochází hodně nových kardinálů, kteří řeknou své slovo k výběru nástupce Jana Pavla II.
Bratři a sestry, když zemře otec rodiny, je to vždycky těžké. Je to rána, je to zásah do života té rodiny, ale ta rodina se s tím musí srovnat a musí jít dál. Jak řekl správně kardinál Miroslav Vlk: smrtí papeže církev neumírá, církev žije dál. Toto je potřeba si uvědomit. Je potřeba si uvědomit, že Jan Pavel II. byl člověk, který byl vyjímečný v tom, kolik měl darů, ale že on tyto dary používal. A to je další taková myšlenka, kterou si máme odnést v tomto okamžiku. Každý z nás totiž dostal nějaké dary a tyto dary máme používat. Potom to má smysl, potom to bude naplněné. Život papeže Jana Pavla II. se skutečně naplnil a můžeme říct, jako byl jeho život svědectví pro dnešní svět, i jeho smrt se stala svědectvím. Papež Pavel VI. řekl: „Dnešní církev potřebuje křesťany, kteří budou zároveň svědky.“ Jan Pavel II. toto naplnil do poslední čárky, do posledního písmenka.
Bratři a sestry, a nakonec bych řekl to, co jsme slyšeli minulou neděli a v celém velikonočním oktávu: nehledejme živého mezi mrtvými. On skončil svoji pozemskou pouť, ale byl určitě přijat k Bohu a tam je od teď jako jeden z našich přímluvců. Můžeme se k němu obracet, můžeme ho prosit o přímluvu, můžeme ho prosit za to, aby u Boha za nás orodoval a prosil. Bratři a sestry, takže odnesme si to, že každý z nás dostal nějaké dary a náš život má smysl v tom, když ty dary budeme používat. Tak se náš život naplní. Každý z nás má vytrvat až do konce na tom místě, kde jsme, nemáme utíkat tak, jako neutíkal Jan Pavel II. Ale na druhou stranu máme počítat s tím, že jednou odsuď budeme odvoláni a máme už to zařídit tak, aby po nás mohli nastoupit ti další, máme počítat s tím, že s naším odchodem neskončí svět, neskončí naše rodina. Máme tady už připravovat místo těm, kteří přijdou po nás. A nakonec buďme lidmi pokoje, aby to, co Ježíš řekl apoštolům, platilo i o nás: „Pokoj vám.“
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.04.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,42-47; ž. Žl 118; 2. čt. 1 Petr 1,3-9; evang. Jan 20,19-31;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
23.04.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,42-47; ž. Žl 118; 2. čt. 1 Petr 1,3-9; evang. Jan 20,19-31;
Bratři a sestry, svatý Jan nám podává zprávu o dvou setkáních zmrtvýchvstalého Pána s jeho učedníky. Říkal, to první se odehrálo v tu neděli velikonoční, v tu neděli zmrtvýchvstání. To druhé se odehrálo o týden později, tedy řekli bychom v tom harmonogramu, jak to sledujeme my, jaksi dnes. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.04.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,42-47; ž. Žl 118; 2. čt. 1 Petr 1,3-9; evang. Jan 20,19-31;
Bratři a sestry, my jsme dnes v evangeliu slyšeli o dvou setkáních. O tom, jak Ježíš přichází mezi své učedníky hned v tu neděli, kdy vstal z mrtvých. Řekli bychom, že toto první setkání se odehrálo před týdnem, to jsme slavili velikonoční neděli. Více...
P. Mgr. Václav Rychlý, OPraem
01.05.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,42-47; ž. Žl 118; 2. čt. 1 Petr 1,3-9; evang. Jan 20,19-31;
Když pozorně čteme nebo slyšíme ty texty o Ježíšově zmrtvýchvstání a o jeho působení po jeho zmrtvýchvstání, tak tam můžeme vidět takovou zlatou nit, jednak že Ježíš utvrzuje víru svých učedníků, že opravdu vstal z mrtvých. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.03.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,42-47; ž. Žl 118; 2. čt. 1 Petr 1,3-9; evang. Jan 20,19-31;
Bratři a sestry, naším průvodcem v letošní době velikonoční bude apoštol Petr. Po celou dobu velikonoční o nedělích budeme druhé čtení číst vždycky z prvního listu apoštola Petra.
Říká se list. Více...
P. Mgr. Vladimír Langer, farář v Čebíně
07.04.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,42-47; ž. Žl 118; 2. čt. 1 Petr 1,3-9; evang. Jan 20,19-31;
Bratři a sestry, všichni známe ten pojem „nevěřící Tomáš“. Co bylo na jeho víře či nevěře podstatné? On chtěl se přesvědčit na vlastní oči, že Ježíš skutečně vstal. On nevěřil svým nejbližším, když mu tuto skutečnost sdělovali. Je to asi tak, jako kdyby někdo řekl: „Víš, existuje delfín. To je taková ryba, která pluje ve vodě a vždycky vyskočí na tu hladinu, a někde ji chovají ve velkém akváriu a dělají s ní různé atrakce.“ A někdo by řekl: „Ne, taková ryba nemůže existovat.“ Protože zná jenom kapra nebo štiku apod. Více...