Křest jsou otevřené dveře

	Křest jsou otevřené dveře	9:47
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 29 kb/s, 2.08 MB]

Já začnu dneska anekdotou. Ještě jednou říkám – je to anekdota, aby to někdo nevzal vážně. Když se vrátil na zem první kosmonaut Gagarin, tak jezdil po různých recepcích, oslavách, taky jednou byla recepce v Kremlu a soudruh generální tajemník si ho vzal stranou a říká mu: „Ty, hele, když‘s byl tam nahoře, viděls ho? Víš, koho myslím, Boha, viděls ho?“ A Gagarin říká: „No, viděl.“ A soudruh generální tajemník říká: „Já jsem si to myslel, ale nikde to neříkej.“ Gagarin teda jezdí dál a dostane se i do Vatikánu, zase recepce, papež si ho vezme stranou a říká: „Hele, když’s byl nahoře, viděls ho?“ A Gagarin, jak to má nakázané, tak říká: „Neviděl.“ A papež říká: „No, já jsem si to myslel, ale nikde to nevykládej.“

Kam tím mířím, o co tady jde? Jde o to, že my Boha hledáme někde daleko, někde vysoko, a On stojí mezi námi. Když si představíme scénu, kdy Jan Křtitel stojí v Jordánu, k němu přicházejí lidé, kteří vědí, že něco udělali špatně a že chtějí začít znovu. A potom tam ještě kousek bokem stojí skupinka těch, kteří to pozorují – zákoníků, farizejů, saducejů, kteří to pozorují a v podstatě s nelibostí se na to dívají. Všichni tito lidé čekali Mesiáše, Zachránce, ale jenom Jan poznal, že ten Zachránce už je mezi nimi a že nestojí někde bokem, že není pozorovatel, který by se svrchu díval na to, co se děje, ale že je vprostřed tohoto dění. Pomyslně řečeno, že není na balkóně, ale že je v přízemí mezi těmi hráči. Hráči tohoto představení jsme my všichni.

Bratři a sestry, dnešní svátek křtu Páně je takový předěl. Je to poslední den doby vánoční, ale my už si připomínáme začátek Ježíšovy činnosti. Připomínáme si okamžik, kdy začal s tím, co potom dělal až do konce svého života, kdy byl mezi lidmi, kdy hledal ty ztracené, kdy farizejové potom řeknou: „Jí s hříšníky a celníky, on se kamarádí s těmi nejhoršími.“ A Ježíš sám na konci svého pozemského života na kříži řekne: „Dokonáno je.“ To, co na kříži dokonal, teď začíná. Že tam stojí ne jako ten, který soudí, ne jako ten, který chce ty problémy řešit nějakou silou, ale jako ten, který bere za ruce a říká: „Pojďte se mnou, já vám ukážu, jak z toho ven.“

Bratři a sestry, v prvním čtení jsme slyšeli Píseň o Božím služebníkovi. Jsou v knize proroka Izaiáše a ty písně jsou čtyři. My víme, že to je pozdější dodatek, že to tam někdo vsunul, a že to tam vsunuli na základě toho, co zažili ve vyhnanství v Babylónii. Židé se snažili najít nějakou konkrétní osobu, nějaké konkrétní jméno, na koho by to bezezbytku sedělo. Bezezbytku to sedí pouze na Pána Ježíše, ale potom to není jenom o Božím synu, o tom, že Ježíš je Boží služebník, to je taky o tom, že všichni, kteří věří v Boha, všichni, kteří se hlásí k Ježíšovi, jsou povoláni k tomu, aby byli těmito Božími služebníky, těmi, kteří nedolomí nalomenou třtinu, kteří neuhasí doutnající knot. To znamená těmi, kteří rozhodně nebudou dělat nic zlého, nebudou ubližovat, ale těmi, kteří se budou snažit povzbuzovat k dobrému. My pořád žijeme v takovém jakémsi rozdělení. Na jedné straně nebe, na druhé straně země. Ten obraz toho, kdy se po Ježíšově křtu objevuje holubice, to není jenom nějaké poetické vyjádření Ducha svatého, ale to je naznačení toho, že Bůh chce vyplnit tento prostor, že Bůh nechce, aby tam byla nějaká mezera, nějaké možná i vzduchoprázdno. Holubice se poprvé objevuje v Písmu svatém po potopě, kdy Noe vypouští holubici. Poprvé se holubice vrátí, protože si nemá kde sednout, podruhé přinese zelenou ratolest a potřetí už nepřiletí vůbec. Holubice je symbolem obnoveného života na zemi, holubice je ve Starém zákoně symbolem moudrosti, je symbolem Ducha Božího. Obraz, kdy se při Ježíšově křtu objevuje holubice, je právě naznačením toho, že Bůh je nám blízko, že Bůh chce skončit tady to rozdělení mezi nebem a zemí.

Bratři a sestry, dnešní svátek nám má také připomenout náš osobní křest. Většina z nás jsme byli pokřtěni jako malí, to znamená, že si to nepamatujeme, jak to probíhalo, ale máme si připomenout, co se při tom stalo a máme to obnovit. My lidé potřebujeme pořád každý den obnovovat svoje síly tělesné, každý den jíme, pijeme, spíme, odpočíváme, jinak by to nešlo. Musíme taky obnovovat svoje síly duševní, duchovní, proto si máme připomínat křest.

Otázka: k čemu je dobrý křest? Proč to děláte, proč chcete, aby vaše dítě bylo pokřtěno? Nebo jak své dítě vychováváte ve víře? Jednou taky odpověď byla: „No učíme ho, aby nedávalo dítě nohy na stůl, že se pánbíček zlobí.“ Řeknu vám, nevěděl jsem, jestli se mám smát nebo jestli mám brečet. Nebo, to se stalo asi před pětadvaceti lety ve vesnici na moravském Slovácku, když se pan farář ptal před svatbou, kde že byla nevěsta pokřtěná. Nevěsta se zamyslela a povídá: „Tož kde by, asi na MNV.“

K čemu je ten křest? Když se nad tím zamyslíme, mnoho lidí to bere: „No, tak my jsme v naší rodině všichni pokřtění a když bysme to měli vyjádřit nějakým přirovnáním, tak z toho vyjde to, že mnoho lidí to bere jako očkování. Očkování zpravidla bývá na celý život. Přijde se k lékaři, člověk dostane ten píchanec, eventuelně za to něco zaplatí, jak kdy, a má pokoj, má vystaráno. Mnoho lidí to takhle bere, ale to je magie, to nemá nic společného s vírou a už vůbec ne s vírou v Ježíše Krista. Když bychom měli křest k něčemu přirovnat, tak jsou to dveře, otevřené dveře, které nám Ježíš otevřel a drží je otevřené. Podává ruku a říká: „Já tě zvu, pojď.“ Jednou nám je otevřel a pořád nám je drží otevřené. Záleží na nás, jestli my vstoupíme. Třeba jsme vstoupili tím okamžikem toho křtu, ale jak jsem říkal, my lidé musíme svoje síly obnovovat, musíme obnovovat i toto své rozhodnutí jít za Ježíšem. I já chci být Tvým služebníkem, já chci být tím, v kterém Ty máš zalíbení. Vím, že to nebude jednoduché a proto Tě Bože prosím o Tvou pomoc, ale vím, že jenom tohle má smysl a že jenom tohle je cesta. Bože, dej mi sílu, ať na téhle cestě vytrvám.

Amen