O autoritě

	O autoritě	5:38
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 27 kb/s, 1.10 MB]

Bratři a sestry, když se řekne král, království, tak nám to zní archaicky. Vhodné české slovo mě v tuto chvíli nenapadá. Vzpomeneme si na české filmové pohádky, které jsou pěkné, a říkáme si: „Tohle že by mělo něco společného s náboženstvím?“ A odpověď je, že to nemá vůbec nic společného. Svátek Krista Krále vznikl na konci 19. století a vznikl jako reakce na zlo ve světě. Král je ten, kdo má moc, můžeme říct skutečně neomezenou moc. Na konci 19. a na začátku 20. století bylo ještě hodně všelijakých království na světě a lidem tento pojem nebyl cizí. Ale když slavíme tento svátek, tak nemyslíme jenom na nějaké krále, ale týká se ten svátek nás všech. Proč? Ten svátek nás chce upozornit na to, že každý z nás má nějakou moc nebo spíše a lépe řečeno autoritu. Každý z nás je někomu podřízen, ale každý z nás je taky někomu nadřízen, a to ať v zaměstnání nebo třeba i rodiče jsou nadřízeni dětem a ve všech možných vztazích. Vždycky tam jsou obě tyto strany té jedné mince – podřízenost, nadřízenost. A každý člověk je v nebezpečí, v pokušení, že nebude umět se svou autoritou správně nakládat, že ji nebude využívat správně. Je mnoho lidí, kteří to zvládají, ale je mnoho lidí, kteří to nezvládají. A proto byl ustanoven dnešní svátek, aby připomněl ideál Krista, který nikdy svoji moc, svoji autoritu, nezneužil, a to ani ekonomicky ani politicky.

Bratři a sestry, nám se autorita, vysoké postavení, líbí. Máme rádi, když za námi ti druzí chodí, žádají nás o radu a ptají se nás, jak by to měli udělat. Rádi přijímáme gratulace, rádi rozdáváme úsměvy, ale dost často zapomínáme na to, že s tím vyšším postavením přichází taky odpovědnost, že je to odpovědnost právě za ty, kteří za námi přicházejí, kteří nás žádají o radu, o pomoc. A ten dnešní svátek nám chce připomenout, jak by to mělo být. Zpravidla, když dojde k nějakému konfliktu, tak ti, kteří ten konflikt třeba i vyvolali, tak zůstanou někde schovaní. Když je válka, tak tam pošlou obyčejné vojáky, obyčejné lidi, a ti, kteří to řídí, tak říkají: „My jsme nepostradatelní, my se musíme zachránit.“ A tak se schovají, někde zalezou, dřív do nějakého hradu, dneska do nějakého krytu pod metry železobetonu, a nastrčí místo sebe jiné, nevinné. Ale Kristus nic takového neudělal. Kristus neřekl apoštolům: „Tak běžte to tam vyřídit s veleradou a nějak to tam urovnejte nebo teda eventuelně bojujte na mě.“ Kristus tam šel sám.

Bratři a sestry, dnešní svátek nám má taky dodat odvahu k tomu, abychom, jak se lidově říká, nesli kůži na trh. Abychom k tomu byli ochotni, abychom k tomu měli odvahu. Dnešní svátek připomenutí toho, jak správně používat autoritu, to není jenom záležitost jednoho dne v roce, měli bychom o tom přemýšlet často, ale dneska zvlášť. Prosme za odvahu nést svou kůži na trh, prosme za to, abychom dokázali přijmout odpovědnost, abychom dokázali dobře uplatňovat svoji autoritu, abychom se dobře dokázali starat o ty, kteří jsou nám svěřeni. Kristus nám bude nejlepším příkladem, protože i v okamžiku, kdy visel na kříži, pořád myslí na ty, kteří jsou kolem něho. I když jemu je zle, on se dívá kolem sebe a myslí na ty, kteří jsou na tom vlastně ještě hůř. Snažme se ho napodobit.