Já dám tvému životu smysl

	Já dám tvému životu smysl	8:08
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 26 kb/s, 1.56 MB]

Bratři a sestry, koho že to vlastně dnes slavíme? Pokud si vzpomínáte, tak loni takovou hlavní myšlenkou kázání bylo „proč si asi naši předkové vybrali za ochránce farnosti svatého Jakuba“. Dneska se zkusíme zamyslet nad tím, jaký ten Jakub byl.

Co o něm víme? Víme, že byl vzdáleně příbuzný s Pánem Ježíšem, že jeho maminka Salome byla velice blízko Ježíšovi, byla v tom nejužším okruhu žen, a víme a dnešní evangelium nám to dokazuje, že to byli lidé z masa a kostí, se svými, můžeme říci, přednostmi – celá ta rodina dokázala pro Ježíše hodně udělat, ale byli to lidé, kteří měli i své chyby. To, o čem nám vyprávělo dnešní evangelium, to není zrovna nic, co by bylo k chlubení. A proč to tady je? Je to tam schválně, protože lidé vždycky měli tendence ty, kteří jsou prohlášeni za vzory, nějak idealizovat. Lidé vždycky mají tendence a snahy ty, kteří jsou nějakým způsobem nahoře, kreslit, jako že jsou bez chyb, že nemají žádné nedostatky, že jsou prostě naprosto ideální. Ale evangelium nám říká něco jiného – Ježíš si vybírá lidi, opravdové živé lidi. Lidi, kteří mají dobré vlastnosti, ale lidi, kteří mají i své chyby. Ježíšovi to vůbec nevadí, a Ježíš říká těmto lidem: „Pojď za mnou. Pojď za mnou a já dám tvému životu smysl, já ti dám poslání, já ti ukážu, co s tím životem máš dělat.“

Vždycky byli na světě lidé, kteří si říkali: „Musím urvat, co se urvat dá.“ Vždycky byli lidé, kteří byli sobci - jak se říká, kteří šli přes mrtvoly. A Ježíš na to říká: „Vy to nedělejte, to vám nepřinese štěstí, to vám nepřinese spokojenost.“ Vždycky byli lidé, kteří byli lhostejní, vždycky byli lidé, kteří říkali: „A proč já? Ať ten druhý.“ A Ježíš říká: „Ne, tohle mezi vámi by být nemělo.“

Bratři a sestry, v minulých dnech byly zveřejněny statistiky sčítání věřících přítomných na bohoslužbách. Nejhůř dopadla brněnská diecéze, kde ten úbytek proti roku 1990 je zhruba o devět tisíc lidí, a všichni se ptají proč. Teď se dělají analýzy, máme nahlásit proč to asi tak je a co s tím budeme dělat. Když pomineme jednu takovou objektivní věc, že tu neděli, kdy to sčítání bylo, tak tady na Moravě byla chřipka, takže hodně lidí bylo nemocných, ale jasné, že ten úbytek by byl i kdyby nebyla zrovna vlna chřipek. Proč to je? Je to právě proto, že je ještě mnoho těch, kteří říkají: „A proč já? Ať ten druhý.“

Synové Zebedeovi, jeden z nich byl Jakub, přišli za Ježíšem, aby požádali o dobrý, o teplý flek, a říkali si se svojí matkou: „Ať si těch deset dělá, co chce, ať se těch deset postará o sebe, my se taky postaráme o sebe, a dokud je čas, tak urveme ta nejvyšší místa. My jsme pro Ježíše něco udělali, naše rodina, tak máme nárok na to, aby nás bylo v jeho království vidět – samozřejmě se počítalo, že to bude na zemi – ať z toho taky něco máme. Ježíš je okamžitě taky usadil a vlastně jim říká, jak on si to představuje. Svým způsobem to byla pro Ježíše rána, protože on už s nimi byl skoro tři roky a po těch třech letech, kdy se je snažil získat pro svoje učení, pro svoji misi, aby byli schopni jít k druhým, naráz se dozvídá tohle. Ale on je nevyhodil, neposlal je pryč, ale řekl jim, jak si to představuje.

Bratři a sestry, dnešní svátek svatého Jakuba nám připomíná, že Ježíš nás nikdy nepošle pryč. Ježíš nám znovu jenom řekne, jak by si to představoval a řekne nám: „Můžeš začít znovu, já s tebou počítám dál i přes tvoje chyby.“ Apoštol Jakub zemřel jako první z apoštolů. Proč? No protože byl vidět, protože vyčuhoval, a upoutal pozornost krále Heroda a Herodes se rozhodl, že to bude on, kdo zaplatí životem. Ale po těch Velikonocích můžeme říct - on upoutal na sebe pozornost úplně jiným způsobem, než jsme slyšeli teď v evangeliu. Už tam nešlo o to, že by chtěl nějaký úřad, nějaké teplé místečko, ale upoutal svým nadšením, svou horlivostí. Dnešní doba trpí tím, že mnoho lidí je lhostejných, že mnoho lidí si pořád říká: „Nebudu se do toho montovat, nebudu si pálit prsty.“ Apoštol Jakub nás vybízí k tomu, abychom řekli: „Ale já si ty prsty spálím, spálím si je pro Ježíše. Nechci svůj život prožít tak, že se nechám jenom vláčet, že budu měnit názory, že budu měnit místa podle toho, kde to bude teplejší a kde to bude výnosnější. Ale chci jít ve svém životě na ideálem, chci jít za Ježíšem, který mi říká: „Když půjdeš za mnou, tvůj život bude mít smysl. Ty budeš šťastný a co víc, pomůžeš to štěstí najít druhým.“ Buďme nadšení a horliví jako svatý Jakub.