Rubrika
HomilieŠéf chce s tebou mluvit
Mons. Stanislav Vídenský, farář ve Veverské Bítýšce
18.11.2001, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,19-20a; ž. Žl 98; 2. čt. 2 Sol 3,7-12; evang. Lk 21,5-19;
Drazí v Kristu, snad se také vám někdy stalo, v práci nebo v kanceláři, že přišel někdo a říká: „Šéf chce s tebou mluvit, máš se k němu dostavit.“ Po takovém vzkazu se někdo zatřese a zvedne.
„Copak se stalo? Někdo na mě žaloval? Šéf chce udělat inventuru v mých papírech, v mém účetnictví?“
Anebo: „Chce dělat kontrolu mých výrobků a zjišťovat zmetky?“
Tak se stane potom, že takovéto setkání je provázeno strachem. Jak to dopadne. „Šéf chce s tebou mluvit.“ Tak nám připomíná také to dnešní slovo Boží. Chce s námi mluvit ten nejvyšší šéf, kterému máme věrně sloužit a plnit jeho vůli.
Blíží se konec církevního roku, blíží se naše zúčtování. Jak plníme, co od nás náš nejvyšší Pán žádá. Blíží se konec církevního roku a slyšíme dvě taková proroctví ve slově Božím. Proroctví Starého zákona, proroka Malachiáše, kde říká: „Přijde den, který bude jako pec. Den, kdy shoří všechno to špatné. Kdy nezůstane kámen na kameni.“ V Sodomě Pán Ježíš také říká: „Přijde den, kdy to všechno uvidíte, jak to bude sbořeno, zničeno.“ Kdy to bude? Je to vlastně předpověď konce světa. Kdy to bude, to neříká ani ten prorok Malachijáš, ani Pán Ježíš. Ale určitě to jednou bude. Tak to znamená, že máš mít všecko v pořádku, být dobře připraven. Jedeme stále blíž k tomu našemu cíli, druhému břehu. Zase jsme o jeden rok, církevní, dál, a blíž tomu břehu. Máme k němu šťastně dorazit. Jedeme na takové loďce života, kterou máme pohánět těmi dvěma vesly: modlitbou a prací. Abychom šťastně dojeli. Svatý Pavel píše křesťanům do města Soluně. On tam před tím založil církevní obec, byla to dobrá farnost. Ale přišli tam nějací šťouralové, a říkají: „Už to nemá cenu pracovat, už bude brzy konec světa. Tak toho nechte, nač vám ta práce bude, to všechno přijde zničit. A tak nedělejte raději nic.“ Toto se svatý Pavel dověděl až v městě Korintu. A tak nemeškal a poslal jim tam druhý dopis, ve kterém je napomíná. Aby pracovali věrně, poněvadž nevíme, kdy bude konec světa. Musíme vytrvat až do konce. A říká: „Kdo nechce pracovat, ať nejí.“ Takže povzbuzuje k takovému vytrvání v tom úsilí o šťastný přístav věčného života. Modli se a pracuj. To jsou ta dvě vesla, která nás mají vést. Pán Ježíš také vybízí, abychom dobře vyplnili to své poslání. A svatý Pavel v tom listě Soluňanům říká: „Vzpomínáte si, jak jsme k vám přišli před několika lety hlásat slovo Boží, křesťanství? Byli jsme si vědomi toho, že si budete všímat nejenom, co říkáme, že si budete ještě víc všímat, jak žijeme, budete si všímat našeho soukromého života. Čím se vlastně živíme.“ Na to lidé dávali hodně pozor, více třeba než na to slovo Boží. A věděl, že lidé dovedou hodně kritizovat toho, kdo si nechá všechno zaplatit, i to kázání slova Božího. A tak svatý Pavel nechtěl, aby mohli něco o něm tvrdit, že on si nechá všechno zaplatit. „Ne,“ říká, „my si na svou obživu vyděláváme prací svých rukou, nepotřebujeme, aby nám někdo dával něco zadarmo.“ On byl vyučen řemeslu stanařů, tkal stanová plátna, těžká práce, ale konal to i v té době, kdy také kázal slovo Boží. Tak nepřestal takhle ručně pracovat. A to právě mu dávalo velikou úctu. A k té věrné práci vybízel i křesťany v Soluni. Aby nepřestali pracovat, aby je nikdo špatně nevedl, že je už konec světa, že už to nemá smyslu. To napomenutí platí jistě i pro každého z nás, pro každou dobu. Pracovat je povinnost, kterou nám ukládá Bůh a z které budeme také skládat počet, až přijde ten den, který bude jako ta pec, a spálí všechno to špatné. Tak, máme svědomitě plnit, co od nás Bůh žádá. Neštítit se také i té tělesné práce. Jistě práce je potřebná, a svatý Pavel říká, že by měl vlastně právo na to, aby ho ti věřící tam v Soluni živili, že je hoden dělník mzdy své, a on jako dělník slova Božího také si zaslouží té služby, té odměny věřících. Ale on jim nechce dávat pohoršení, a tak raději pracuje svýma rukama. Ve dne pracuje ručně, večer potom káže. Bylo to namáhavé, ale věděl, že to je potřeba, že je to dobrý příklad, že lidé neradi něco dávají, a třeba i těm kazatelům, že to je pro ně jakési nepříjemné a oni potom kvůli tomu také nepřijímají ani víru. Že by musili něčím přispívat. Tak takhle slyšíme to dnešní slovo Boží. Naplnit život prací. Je to jistě krásné, když člověk může pracovat, je zdravý, má práci, má nějaké třeba i vyučené řemeslo, nebo jiné povolání, ve kterém může pěkně uplatnit své schopnosti.
Je zajímavé, že v tom dnešním evangeliu je připojeno takové podobenství Pána Ježíše o hřivnách. Že král svým služebníkům rozdělil hřivny, jednomu pět, druhému dvě, třetímu jednu. Aby oni s nimi hospodařili. A potom je předvolal, aby vydali počet, kolik nahospodařili. Tak ten, co dostal pět, říkal: „Pane, ještě jsem nahospodařil dalších pět.“ Tak svědomitě pracoval. Ten, co dostal dvě, také ještě dvě nahospodařil. Ale ten, co dostal jednu, říká: „Já jsem tu hřivnu zakopal, aby mi ji nikdo nevzal, tak ti ji vracím, pane, zpátky.“ A slyší to slovo nejvyššího pána: „Služebníku lenivý, neměls aspoň tu hřivnu dát někde do spořitelny, abys dostal úroky? Ale tys ji zakopal. Tak ti bude odňata i ta jediná hřivna.“ Tak, je špatné, když někdo zakope hřivnu, kterou dostal od Pána Boha. Dostal dar zdraví, dostal zdravé smysly, může dobře vidět, slyšet, mluvit, dostal třeba také dar umění, že umí krásně zpívat, hrát a jiné. Tak je třeba těchto darů využít, nenechat je ladem, nezakopat. Budeme z nich jednou skládat počet. Přijde den, kdy bude poslední zúčtování. Pamatujme na to a vyplňme ten svůj život opravdu takovou horlivou, svědomitou prací, a tak jí služme Pánu Bohu, služme svým bližním, abychom si zasloužili také potom i pochvalu a věčnou odměnu. Amen.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.11.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,19-20a; ž. Žl 98; 2. čt. 2 Sol 3,7-12; evang. Lk 21,5-19;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.11.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,19-20a; ž. Žl 98; 2. čt. 2 Sol 3,7-12; evang. Lk 21,5-19;
Bratři a sestry, úryvek, který jsme vyslechli z evangelia podle svaté Lukáše, je z 21. kapitoly, a tam začíná to, čemu se říká Velká apokalypsa. Je to poměrně rozsáhlý oddíl. My jsme z něho teď vyslechli asi takovou slabou třetinu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.11.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,19-20a; ž. Žl 98; 2. čt. 2 Sol 3,7-12; evang. Lk 21,5-19;
Bratři a sestry, evangelní úryvek, který jsme slyšeli, se nazývá Velká apokalypsa. To co jsme četli doteď z pera svatého Lukáše, byla takzvaná malá apokalypsa. Bylo to vlastně jakési napomenutí, aby člověk si byl vědom toho, že jeho život má začátek a bude mít jednou i konec. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.11.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,19-20a; ž. Žl 98; 2. čt. 2 Sol 3,7-12; evang. Lk 21,5-19;
Bratři a sestry, budeme se věnovat čtením, kterým se říká apokalyptická. Všechna ta čtení, která jsme slyšeli včetně žalmu, mají tady toto označení, tento přídomek. Co to znamená? Když se řekne apokalypsa, tak mnoho lidí se domnívá, že se toto slovo překládá jako zkáza, pohroma, neštěstí. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.11.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,19-20a; ž. Žl 98; 2. čt. 2 Sol 3,7-12; evang. Lk 21,5-19;
Bratři a sestry, my se zastavíme na chvilečku u prvního čtení z knihy proroka Malachiáše. Tento spis je zase velmi krátký spis a je řazen mezi takzvaných dvanáct malých proroků. Co znamená jméno Malachiáš? Hebrejsky se to řekne Malea ki a není to jméno, ale je to vlastně otázka nebo takové konstatování: „Můj posel. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.11.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,19-20a; ž. Žl 98; 2. čt. 2 Sol 3,7-12; evang. Lk 21,5-19;
Dnešní evangelium, jak jsem říkal, není příběh. Není to podobenství, je to událost, která se stala, kterou, můžeme říci, nikdo dopředu nepřipravoval, jenom Duch svatý. Dalo by se to říct taky jinak. Více...