Rubrika
HomilieO autoritě
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.11.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
31. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mal 1,14b-2,2b.8-10; 2. čtení 1 Sol 2,7b-9.13; evangelium Mt 23,1-12;
Bratři a sestry, dnešní první čtení a evangelium, ale konec konců i druhé čtení, mluví o autoritě. O autoritě ve společnosti. Nejen v církvi, ale obecně ve společnosti. Prorok Malachiáš, když byl poslán od Boha, od Hospodina, tak to bylo v době, kdy Izraelité neměli krále. Kdy žili v područí cizinců a právě jediné, co měli, byl chrám. Takže politicky oni byli nesamostatní, tam vládl král a jeho dosazení cizí úředníci, a jediné domácí, co oni měli, byl velekněz a učitelé zákona a další kněží kolem tohoto velekněze. A oni měli obrovskou autoritu, obrovskou moc, protože je ti Židé považovali za své, kdežto ti ostatní byli cizinci. Jenže se stalo to, co se stává dost často. Člověku se líbí mít moc, autoritu, postavení, a často zapomene, že s touto autoritou, s tímto postavením je spojena také odpovědnost. To jsou dvě věci, které jdou ruku v ruce a není je možné oddělovat. A zrovna tak to bylo v době Ježíšově. Všimněme si, že to dnešní evangelium začínalo slovy, že Ježíš to říká zástupům, ale také svým učedníkům. Protože věděl, že se to týká obojích. Někdy Ježíš mluví jenom k zástupům, někdy zase jenom k učedníkům, ale dneska mluví ke všem, protože nikdo není vyňat tady z tohoto. A toto pokušení nějak zneužít autoritu na nás doléhá na všechny, úplně na všechny. Pouze malé děti jsou jenom podřízeny. Jak člověk roste a stárne, tak se začíná stávat také nadřízeným. Už to začíná v rodině, že starší sourozenci dostanou na starost ty mladší. A oni ti mladší je nechcou poslouchat. Rodiče jsou nadřízení pro své děti, v každém zaměstnání je nějaký šéf, který má nařizovat zaměstnancům, ale třeba i starší zaměstnanci zase vedou ty mladší. Nebo zase když je někdo schopný, tak to tam také řídí. Zkrátka a dobře, dospělý člověk prožívá oba tyto vztahy, kdy je někomu podřízený, ale zároveň je také někomu nadřízený.
A v dnešním evangeliu jsme slyšeli vlastně tři takové zásady pro správný výkon té autority. Pro to, co mám dělat, jak mám postupovat, když jsem někomu nadřízený. To první bylo takové jednoduché, všichni to známe. „Nežádej po jiných, co sám nezachováváš.“ Lehko se to nařizuje: „Ty budeš dělat to, ty budeš dělat tohle, tohle nesmíš, tohle musíš... Ale já to nemusím, protože jsem nadřízený.“ Je to trošku divné, ale bohužel jsme pořád v pokušení nějak takhle to dělat. Samozřejmě si tím podřezáváme větev, na které sami sedíme. Měli bychom být přísní sami k sobě a mírní a shovívaví k druhým. Většinou to bývá naopak. Druhá taková zásada, takové pravidlo. Tam byl řečeno: „Nikomu neříkejte otec, učitel, pán.“ To neznamená, že bychom neměli už používat tato slova. To by byl formalismus. My musíme jeden druhého nějak oslovovat. O to tady nejde. Ježíšovi jde o něco jiného. Jde mu o to, abychom nesháněli prázdné pocty a prázdné tituly. Abychom si uvědomili, že nikdo z nás nebude šťastnější jenom proto, že budeme mít za jménem nebo před jménem několik písmenek a doma za sklem několik diplomů nebo vyznamenání. Jestliže ty tituly a ta vyznamenání budou odrazem naší práce, našeho snažení, našeho úsilí, pak je všechno v pořádku. Ale jestliže toužím, abych toto měl, abych se s tím mohl ukázat, abych se s tím mohl pochlubit: „Já jsem to někam dotáhl...“ Vzpomínám si, kdy jeden chlapec, byli jsme malí kluci, tak 8 let oba dva, jeden vykládal tomu druhýmu: „Dej se do pionýra, potom půjdeš do svazu mládeže a pak do strany. A podívej na taťku, kam to dotáhl.“ A tatínek dělal bezpečnostního technika v nějaké fabrice, prostě řadový zaměstnanec. Ale klučina skutečně toho byl tak plný, že si myslel, že to něco znamená. A ona to byla prázdná bublina. Nehoňme se za prázdnými bublinami. Náš život nebude o nic šťastnější. A třetí pravidlo? „Kdo z vás je největší, ať je váš služebník.“ Jinými slovy: mírou tvé velikosti je míra tvé užitečnosti blízkým. Každá autorita, vždycky to místo toho nadřízeného, je tady proto, aby ten člověk pečoval o rozkvět toho, co je mu svěřeno. Každá ta továrna má prosperovat, má produkovat zisk. Rodina má prosperovat. Prosperující rodina je místo, kam se všichni rádi vracejí, kde se cítí skutečně doma, kde jim je dobře. Ta autorita tady není proto, abych já si tím léčil nějaké svoje mindráky, abych si dokazoval, jak jsem dobrý, ale má být skutečně službou, starostí o ty druhé, aby jim nic nescházelo, aby to dobře fungovalo.
Bratři a sestry, k takovému výkonu autority je zapotřebí mít to promyšlené. Když po někom něco chci vědět, proč. Proč toto ano, proč toto ne. Přemýšlet o tom, než něco řeknu, než něco nařídím. Žijeme v době, kdy mnoho lidí napřed mluví a teprve potom přemýšlí. Pak to musí vysvětlovat, odvolávat, a já nevím, co ještě. To je špatné. Dneska ani v rodině už se nevystačí s tím, že když něco přikážete, tak ty děti se zeptají: „A proč to mám udělat?“ Nejjednoduší, a bohužel nejčastější odpověď pořád ještě bývá: „Protože jsem řekl.“ Ale ty děti se s tím nespokojí, zvlášť už ty dospívající. Oni chtějí znát důvod, a svým způsobem mají na to právo. Vždycky, když Bůh po nás něco žádá, tak taky říká proč. Ježíš všechno co chtěl, vysvětlil, a když něco vyžadoval a nařizoval, tak to bylo s velkým taktem, s velkou jemností, protože chápal člověka. Snažme se i my při prosazování autority pochopit toho, kterému něco nařizujeme, kterému něco přikazujeme. Prosme za to, abychom vždycky to měli promyšlené, udělejme si čas tady na toto. Raďme se s Bohem v modlitbě o všem tom, co chceme nařídit, přikázat. Tak to bude správné a potom to bude sloužit k prospěchu nás i těm, kteří jsou nám svěřeni. Kéž se tak s Boží pomocí stane.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.10.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
31. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mal 1,14b-2,2b.8-10; 2. čtení 1 Sol 2,7b-9.13; evangelium Mt 23,1-12;
Bratři a sestry, dnešní první čtení i dnešní evangelium má takový velmi přísný tón. Na začátku prvního čtení jsme slyšeli, že prorok Malachiáš říká kněžím z Jeruzalémského chrámu, a Ježíš mluví sice ke svým učedníkům a k lidem, kteří jsou kolem něho, ale slova jsou zase adresována těm, kteří z Jeruzaléma, z Jeruzalémského chrámu řídí celé společenství Izraele. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.10.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
31. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mal 1,14b-2,2b.8-10; 2. čtení 1 Sol 2,7b-9.13; evangelium Mt 23,1-12;
O čem si dnes budeme povídat? Budeme si dál povídat o vztahu Pavla k Soluňanům. Pořád, celým tím listem, zaznívá myšlenka, že Pavel s nimi měl, my bychom dneska řekli, „nadstandardní vztahy“. Skutečně, že mu u nich bylo dobře, že si je velmi oblíbil a že oni ho přijali: „Počínali jsme si mezi vámi tak něžně, jako když matka hýčká svoje děti. Více...