Ježíš je cesta

	Ježíš je cesta	7:16
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 27 kb/s, 1.35 MB]

Bratři a sestry, dnes končíme liturgický rok. Většina svátků a slavností v liturgickém roce nám připomíná nějakou událost – kdy se třeba Ježíš narodil, kdy za nás trpěl, kdy vstoupil na nebe a podobně. Ale svátek Krista Krále je úplně jiné povahy. Za tím nestojí žádná událost, za tímhle svátkem stojí Boží vlastnost. Ten svátek je v podstatě velice nový. Byl vyhlášen v roce 1925, vyhlásil ho papež Pius XI. a vyhlásil ho proto, že viděl zmatek, který v Evropě nastal na konci první světové války. Viděl obrovský úpadek Evropy a viděl jak tohoto zmatku využívají lidé, kteří se chopili moci a vzniklo z toho to, čemu my dnes říkáme totalitní systémy. V Rusku hned po první světové válce, potom to bylo v Itálii, nakonec v Německu. A ve všech těch totalitních systémech je to, čemu se říká „zneužívání moci“. Někdo si přisvojí nějakou moc, která mu nepatří a těm, kteří jsou kolem něho to dává potom tvrdě pocítit. Všichni představitelé těchto systému o sobě říkají: „Já vás zachráním. Já udělám svět lepší.“ Ale vidíme, že naopak vždycky ten svět se dostane do daleko větší krize, propadne se zpět a je to všechno naopak daleko horší a zůstává za tím pouze větší bída a mnoho lidí, kterým zbydou pouze jak se říká „oči pro pláč“. A tohle když viděl Pius XI., tak chtěl upozornit na to, že takhle to není, že takhle to opravdu dál nejde a nabídl alternativu. Ukázal na Ježíše Krista a řekl: „To je program. Evangelium je možnost. Evangelium je program pro celý svět, pro jeho obnovu.“ Tím svátkem chtěl papež ukázat a zdůraznit, že skutečnou moc nad tímto světem má Bůh, protože on ho stvořil a on se o něho stará.

Bůh má moc. Jakou? Když se řekne král, tak děti si vzpomenou na pohádku a tam zpravidla králové bývají takoví hodní, moudří. Ti starší už si vzpomenou na dějepis a řeknou si: „No, to tak v dějinách nebylo.“ A je pravda, že mnohdy to tak nebylo. A potom si vzpomeneme třeba na různé výlety, kdy se jezdí dívat se na královnu jako na atrakci, protože královna ještě pořád jezdí v kočáře, zatímco všichni ostatní už v autech, a je to takový živoucí muzejní exponát. Že by Ježíš byl takovýhle král? Ne. Tam jde právě o zdůraznění toho, že Ježíš tu svoji moc, kterou má, nikdy nezneužije. Nikdy nám to nedá tvrdě pocítit. Nikdy to neudělá, aby nám znepříjemnil život. Ježíš je cesta. V dělnických nepokojích, které vznikly po druhé světové válce na západě, v jedné té demonstraci se objevil transparent: „Nikdo nezná cestu.“ Viděli to studenti, kteří byli věřící, a tak narychlo na kus plátna načmárali: „Ježíš zná cestu.“ A vyvěsili to v místech, kudy procházeli demonstranti s tím prvním transparentem. Ten dnešní svátek nám chce připomenout, že Ježíš je ta cesta. Evangelium je cesta i v dnešní společnosti, která je na tom velice podobně, jako společnost po první světové válce. Něco skončilo, něco nového začíná a my už dneska víme, že to nové se skutečně rodí v bolestech a těžko za cenu spousty omylů, mnoho lidí na tom chce vydělat a člověk se ptá a říká si: „Kdo zná cestu?“ Ježíš a jeho evangelium.

Každou neděli nám církev předkládala určité zásady z evangelia. Byly nám nabídnuty postoje, bylo nám nabídnuto, co můžeme dělat, a dneska to končí. Výhodou církevního roku je to, že příští neděli začneme slavit advent a pojedeme zase od začátku. To co jsme přeslechli v letošním roce, uslyšíme znovu v příštím. V životě se někdy něco dá zopakovat, někdy něco ne. Něco uteklo a už se to nikdy nevrátí. Ten dnešní svátek nám chce připomenout ve všech těch těžkostech, když jsme třeba i ochotni si zoufat, že Ježíš a jeho evangelium je cesta. Je to skutečná moc, ale je to moc, která se nepostaví proti člověku, proti nám, ale je to moc, kterou Bůh poslal, aby nám pomáhala.

Bratři a sestry, je to zároveň i návod pro každého z nás. Každý z nás má nějakou moc nad někým. Budu ji zneužívat, budu ji dávat tvrdě pocítit anebo se budu snažit, abych touto svou mocí vedl a byl užitečný? Ježíš je cesta, evangelium je návod. Využijme ho.