Čtvrtek 20.06.2024, sv. Silverius, Květa
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Potěšte ty, se kterými se setkáte

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.01.2022 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Křest páně
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 40,1-5,9-11; 2. čtení Tit 2,11-14;3,4-7; evangelium Lk 3,15-16.21-22;

Potěšte ty, se kterými se setkáte8:18

Bratři a sestry, svátek Křtu Páně je vlastně takovým předělem. Jednak končí oficiálně doba vánoční, a jednak do toho svátku Křtu Páně je ještě i vtěleno to období, kterému říkáme skrytý život Spasitele, většinou v Nazaretě.

Máme si uvědomit, že Ježíš třicet let se neprojevoval jako Boží Syn, ale žil jako syn Marie a syn Josefův. Tak si to většina lidí myslela. A Ježíš „ztratil“ třicet let času. Někteří lidé to taky tak říkají. Ale není to pravda. On naplnil těch třicet let, můžeme říci, každodenním životem. Když byl malý, chodil do školy. Když byl větší, učil se řemeslu. Vyučil se tesařem, ne truhlářem. Tesař dělá krovy a tady takové ty velké konstrukce. Toto dělal Ježíš se svým pěstounem Josefem.

Absolutně se neprojevoval jako Boží Syn. Některým lidem to schází, a tak vznikla literární díla, kterým se říká apokryfy, a tam se říká, že Ježíš už jako maličký oživoval hliněné ptáčky a takhle. Není to pravda.

Mnoho lidí to nechápe, proč je tady těch třicet let toho skrytého života. Je to proto, že Ježíš chce ocenit. Chce ocenit náš každodenní život. My to kolikrát bereme a říkáme si, je to stereotyp, je to pořád dokolečka a takhle, a říkáme si, má to cenu? Má to hodnotu? Má. Má to samozřejmě hodnotu tady pro tento svět, ale má to hodnotu i pro Boha. Protože Boží Syn tímto způsobem života žil třicet let. Ať nás toto potěší. Ať nás to potěší, ať nás to povzbudí.

Samozřejmě vždycky budeme hledat, čím ty naše dny naplnit. Tady se dostáváme k tomu prvnímu čtení, které jsme dneska vyslechli. Je to ze čtyřicáté kapitoly proroka Izaiáše a začíná tím kniha, která je nazývaná Druhý Izaiáš.

Tento prorok vystupoval v Babylóně ke konci Babylónského zajetí, a i snad potom po návratu do Izraele. A tady ten spis vlastně, který patří do toho proroka Izaiáše, se nazývá Kniha útěchy, podle těch prvních slov: Těšte, těšte můj národ. Někdy se to překládá „potěšte můj národ“.

Co to znamená potěšit někoho? Klademe si tuhle otázku zpravidla, když chystáme nějaký dárek, k narozeninám, k Vánocům, a říkáme si, co by potěšili toho někoho. Teď si ho představíme a najednou si říkáme: „Co by mu udělalo radost?“ To je ono. Dá se to říct i takhle jednoduše. Potěšit znamená vlastně udělat radost, rozveselit toho člověka.

Teď, když se vrátíme k tomu biblickému textu, tak ten prorok říká: „Radujte se.“ Dokonce to dvakrát opakuje, aby bylo jasné, že to Bůh myslí naprosto vážně. Ale oni jsou v zajetí a v tu chvíli, kdy to prorok řekl, nic nenasvědčovalo tomu, že by to mělo brzo skončit. Bylo to jenom jeho slovo proti tomu, řekli bychom, běhu každodenních dnů v tom zajetí. Je to tedy slovo, které vlastně vyžaduje víru.

„Mluvte k srdci Jeruzaléma.“ Jeruzalém je v tu chvíli zničený, rozbořený. Tam žije něco málo lidí. Většina je právě odvedena do Babylóna do zajetí. Je to takový řečnický obrat, kterým chce prorok říci: „Bůh s vámi bude mluvit důvěrně, hezky, jako s někým, s kým má dobrý vztah. Jako s někým, s kým se přátelí.“

Musíme si uvědomit, že takto prorok mluví k Izraelitům, kteří se dostali do zajetí, a předtím jim Izaiáš i další proroci říkali: „Dostáváte se tam proto, že neposloucháte Boha.“ Ale teď Bůh vlastně obrací a říká: „Budeme spolu mluvit jako dobří přátelé. Neboť je skončena jeho špatnost, odčiněna jeho nepravost.“

„Vzal z Hospodinovy ruky dvojnásob za všechny své hříchy.“ Oznamuje právě ten konec. To je ten důvod toho potěšení, té radosti. Už to brzo skončí.

Vzal dvojnásob za všechny své hříchy. To je zase takový řečnický obrat. Tím se nemyslí nějaká konkrétní míra, ale myslí se tím vlastně způsob, řekněme, dělení majetku. Prvorozený syn, když se projednávala pozůstalost, dostal dvojnásobek majetku oproti těm ostatním. Tedy vlastně prorok tady říká: „Ano, přišel trest, ale teďka přijde odměna a přijde ta záchrana, to vykoupení.“

Když jsme u toho trestu, tady se zdůrazňuje „vzal z Hospodinovy ruky“. Chce se tím říct to, že Bůh je pán toho všeho. Že to není babylónský král, že to není nějaký mocipán a podobně, ale že je to Bůh, který má svůj plán, a v tom svém plánu počítá s lidmi. Ovšem člověk má svobodnou vůli. A když člověk tedy něco chce a není to dobré, zpravidla ho Bůh varuje a říká mu: „Nechtěj to. Není to dobré. Nebude to prospěšné pro tebe.“ Ale když člověk pořád chce, Bůh mu to dá, protože člověk má svobodu. A pak se stane to, že vlastně tímto se člověk sám potrestá.

Ono se často říká, že Bůh trestá. Ne. Bůh dává svobodu a člověk se potrestá sám. Ale Bůh je tím, kdo vlastně, jak jsem říkal, už má ten svůj plán.

A teď se tady ohlašuje ta radostná zpráva o tom, že se vrátí domů.

Bratři a sestry, Izraelité z toho žili dalších několik roků. Zkusme z toho žít třeba letošní rok, z těch prvních slov. Potěšte. Potěšte ty, se kterými se setkáte. Snažte se jim udělat radost. Toho obtížného, toho, co nám tu radost bude brát, to, co nás bude uvádět do nějakého smutku, bude spousta.

Tady se říká ta zpráva. A pak jsou právě vyzváni všichni, aby těšili. Tam se neříká, kněží potěšte, proroci potěšte. Ne. Je to adresováno všem lidem. Nikdo z toho není vyňat. Naopak všichni jsou zahrnuti, všichni jsou pozváni a povoláni k tomu, aby těšili.

Myslím si, že by to mohla být docela pěkná myšlenka, která nás může provázet ve dny sváteční, ale i ve všední dny našeho každodenního života.

Kéž se tak stane.



Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.