Čtvrtek 20.06.2024, sv. Silverius, Květa
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Ježíš nás všechny chce přivést k tomu, abychom se ptali

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.11.2021 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Ježíše Krista Krále
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dan 7,13-14; 2. čtení Zj 1,5-8; evangelium Jan 18,33b-37;

Ježíš nás všechny chce přivést k tomu, abychom se ptali7:05

Bratři a sestry, jak jsem zmínil na začátku mše svaté, svátek Ježíše Krista Krále byl ustanoven jako jakási protihodnota lidské snahy po tom, vlastně, hrát si na boha.

Když se zamyslíme nad tím konceptem krále. Jak si představujeme takového krále? Myslím toho moudrého.

Je rozumný, je vzdělaný. Všechny má rád, nikomu nenadržuje, neprotěžuje nikoho. Na druhou stranu zase nikoho neutiskuje. Dokáže všem poradit, všichni k němu mohou přijít, pro všechny má čas a tak dále. Ale kdybychom si to napsali, tak by to z toho vycházelo ještě lépe, bylo by to zřetelnější.

Co jsme takhle vytvořili, tímto seznamem? No, vytvořili jsme dokonalého člověka, ale spíše Boha. Reálný člověk takový neexistuje. Neexistoval, neexistuje a nebude existovat. Protože člověk je chybující. Člověk je chybující a není schopen splnit všechna tato očekávání. Nicméně víme, jak právě v těch totalitních režimech vycházely a vycházejí různé životopisy, jak ten který vedoucí, který je tam vepředu, jak je skvělý, jak je dokonalý, jak to všechno umí a tak. Ale je to lživé.

Právě s tou snahou po té dokonalosti je pak spojená lež. Nejenom nepravda, ale lež, a stává se z toho totalita. Protože se tam něco maskuje, kamufluje a podobně. A církev na to reagovala tím, že na to říká: Tím skutečným pánem a králem je Kristus.

V dnešním evangeliu vlastně vidíme, je to scéna z Velkého pátku, jak Kristus jako ten král, opravdu ten dobrý král, má rád i toho Piláta. Piláta, který mu dává všemi způsoby najevo, jak je naštvaný.

Víte, tam to začínalo vlastně, to Pilátovo naštvání, z té skutečnosti, že velekněží nechtěli jít dovnitř, aby mohli slavit svátky, aby se neposkvrnili. Kristus byl vevnitř. Pilát tam mezi nimi, nechci říct, že pobíhal, ale chodil, a dával všem najevo, jak ho to štve, jak ho to obtěžuje, jak on všemi pohrdá a sám sebe považuje opravdu za nejchytřejšího.

A tohoto Piláta Kristus miluje a dává mu to najevo: „Říkáš to sám ze sebe, nebo ti to o mně řekli jiní?“ Ježíš se ho ptá proto, aby přivedl Piláta k přemýšlení. Ježíš nás všechny chce přivést k tomu, abychom se ptali. Sami sebe, ale především taky, abychom si odpovídali.

Proč? Protože Pilát Kristu neodpověděl. „Copak jsem já žid?“ Odpověděl otázkou. Tak se to dělá v diplomacii. Je to považováno za takové velké mistrovství, když někdo se na něco zeptá, a vy třeba mu řeknete: „A co si o tom myslíte vy? A proč se ptáte?“ Ale když bychom chtěli takto vést rozhovor, tak po nějakých dvou, třech výměnách by to skončilo. Odpovídat na otázku otázkou je možná diplomatické, ale není to ani slušné a nikam to nevede.

Kristus se chce pohnout a chtěl by se dočkat té odpovědi. Ale nedočkal se. A tak odpovídá on sám. On odpovídá právě proto, aby dal jasně najevo, že jemu jde o něco jiného.

Pilátovi jde o co? Kristus říká: „Já jsem přišel na svět, a proto jsem se narodil, abych vydal svědectví pravdě.“ A chce nebo vede Piláta k tomu, aby Pilát přemýšlel, proč on je na světě, jaký smysl života vyznává, co hledá, o co usiluje. A tato otázka se vlastně dostala až k nám.

O co usiloval Pilát? O peníze. O moc a o peníze. Chtěl si a taky si tam nahrabal. Když byl tím místodržitelem, počítal s tím, že se vrátí do Říma, a tam že si to bude užívat. Kradl císařské daně, z císařských daní si odčerpával. Když jeho majetek se stal tak velký, že byl císaři nebezpečný, tak byl poslán do vyhnanství do Galie, do dnešní Francie.

Bratři a sestry, Pilát ke své škodě Kristu neodpověděl, co považuje za smysl života, proč žije, jaký je cíl jeho pozemské existence, kam by se chtěl dopracovat. Neodpověděl, ke své škodě. Neudělejme tu stejnou chybu, kterou udělal Pilát.

Dnes je nám předložen vlastně určitý koncept, který říká: „Člověče, ty jsi tvor. Raduj se z toho a buď šťastný. Děkuj svému Tvůrci za to, že ti dal život, že tvůj život chrání a že ti nabízí po skončení této pozemské existence život věčný. Ale, člověče, nehrej se na boha, protože to ti štěstí nepřinese. Raduj se ze svého lidství a buď šťastný tam, kde jsi.“



Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.