Čtvrtek 20.06.2024, sv. Silverius, Květa
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Obtížil se našimi slabostmi

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.04.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
VELKÝ PÁTEK
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 52,13-53,12; 2. čtení Žid 4,14-16; 5,7-9; evangelium Jan 18,1-19,42;

Obtížil se našimi slabostmi13:58

Bratři a sestry, dnešní první čtení, které bylo poměrně dlouhé, je z 52. kapitoly Knihy proroka Izaiáše. Když se to takhle řekne, tak to nikomu celkem nic dál nenapoví, ale tato 52. kapitola začíná slovy: „Jak je krásné vidět na horách nohy posla – posla, který přináší radostnou zprávu.“

Toto čteme o Adventu a o Vánocích. Připomínáme si, že Ježíš tedy přišel, aby nás zachránil. To je ta radostná zpráva. A stejně tak ta radostná zpráva pokračuje i o Velikonocích. Je to pro nás radostná zpráva. Máme si ale uvědomit, že Ježíše to stálo obrovskou námahu. Vlastně o kus dál tam čteme: „A přece on nesl naše utrpení, obtížil se našimi bolestmi.“

Dá se to přeložit: obtížil se našimi slabostmi, ale v originále je: obtížil se našimi nemocemi, doslova. A když si to takhle řekneme, tak vlastně to dostává jiný, bližší význam. Chápeme to a cítíme právě tu Ježíšovu blízkost.

A jaké jsou ty naše slabosti, jaké jsou ty naše nemoci a další neduhy? No, o tom vyprávěly pašije. Svatý Jan si dává tu práci, aby na jedné straně zdůraznil tu Ježíšovu grácii. To, že Ježíš to má ve svých rukou. On se nehádá. On neškemrá. On to drží ve svých rukou, i když ví, jak to dopadne, že bude zabit. A na druhé straně Jan popisuje tu úpornou snahu Ježíšových nepřátel ho zdiskreditovat, očernit, zbavit se ho.

Začíná to vlastně už takovou tou drobností v Getsemanské zahradě. To je první druh toho neduhu: „Koho hledáte?“ „Ježíše Nazaretského.“ „Já jsem to.“ Couvli, padli. Proč couvli, padli? Protože Ježíš jim odpovídá slovy Písma, slovy Starého zákona. On sice mluví aramejsky, ale to „já jsem“, to je to hebrejsky Jahve. Tedy i v těch, kteří mají ty zbraně, i ti, kteří jsou ti vojáci, tak je tam jakýsi základ víry, něco do nich bylo zaseto. A teď si uvědomují, že teda to asi nebude žádný zločinec. Ten by utíkal, ten by křičel, ale tenhle stojí.

A teď se to v nich pere. A vyhraje teda to, že někdo řekne: „Tak tohle nedělejme,“ anebo tedy budou zticha a udělají to, za co jsou placeni.

Na druhý pokus udělali to, za co byli placeni. Tedy to dobro, ten dobrý základ byl umlčen. Nenašel se nikdo, kdo by měl odvahu říct právě: „Tady bude něco špatně. Tady asi bychom neměli jednat silou.“ Takže tedy často v nás ten dobrý základ bývá vlivem okolností umlčen. Nebo vlivem strachu, obav a podobně.

„Přivedli Ježíše k Anášovi.“ Tam, jestli jste si všimli, se víckrát mluví o velekněžích. Logicky si člověk řekne, měl by být jeden. Jak to, že jich je několik? Tak mi to nedalo a začal jsem hledat. No, Anáš z nich byl nejstarší. Doslova to jméno znamená „Bůh je milostivý“. Tenhle člověk teda nebyl rozhodně milostivý. Byl to zřejmě velký intrikář a jak se říká, zákulisní hráč. Byl veleknězem mezi lety 6 až 15 po Kristu. Co je zajímavé, tak ho ustanovil tím veleknězem Quirinius. To je ten, který je zmiňován v Lukášově evangeliu v době, kdy v jeho místodržitelství probíhalo to sčítání. Římský místodržitel ustanovuje izraelského velekněze. Tady už vidíme, jak je ta instituce znevážena a jak se stala opravdu hříčkou v politice a v jednání Římanů a mnozí lidé to taky tak brali.

No, v roce 15 nějaký místodržící, který se jmenoval Valerius Gratus, toho Anáše odvolává. Místo něho ustanovil jiného. Za rok, v roce 16, tady toho druhého odvolává. Ustanoví třetího. To stejné se stane v roce 17 a to stejné se stane ještě v roce 18, kdy se tím veleknězem stane Kaifáš, plným jménem Josef Kaifáš. Ještě ke všemu vlastně je to zeť Anáše. Je tedy tady z těchto lidí nejmladší.

Naráz je tady vlastně jeden, který je ve funkci, a čtyři, které bychom označili jako emeritní nebo ex velekněze, ale jsou to pořád lidé, kteří si chtějí uchovat svůj vliv, svou moc. Intrikují, přetahují, shánějí, chtějí být viditelní. Jestli nám to něco připomíná nebo jestli nám to připomíná dnešní situaci, tak je to určitě správně. Je to vlastně to, co se děje neustále, ta touha lidí být vidět, být slyšet, mít vliv.

A teď tedy Ježíše vedou k Anášovi. Tam vůbec ho neměli vést. To bylo naprosto protiprávní. Měli ho vést ke Kaifášovi nebo přímo tam do Chrámu, kde bude zasedat velerada. Mimochodem velerada zasedla v paláci Kaifáše. To taky nebylo správně.

V domě Anáše se odehrává to Petrovo zapření. Ještě se k tomu dostaneme. V domě Anáše dostal Pán Ježíš políček. A abychom dokončili tu úlohu Anášovu, nechává Ježíše odvést spoutaného ke Kaifášovi. Ježíš ještě nebyl odsouzen, ale Anáš vlastně dává najevo: „Tady rozhoduju já, a ty si můžeš dělat co chceš. Už jsi odsouzen.“ Anebo ještě jinak. Tady tím, že nechává Ježíše spoutat, dává najevo svým protivníkům: „Opovažte se jednat proti mně.“ Oni se neopováží a jsou s ním za jednou.

A tady si říkáme, proč do tohoto domu vstupuje Petr? Protože Petrovi muselo být jasné, že tady nebude probíhat řádný soud. Že tady budou nějaké intriky a zákulisní jednání. Tady Petr nemůže svědčit v Ježíšův prospěch. Tady se ho na to nikdo nebude ptát. Petr rozehrává velmi nebezpečnou hru těch zákulisních intrik, vstupuje tady do tohoto a neustojí to. Neustojí to v tuto chvíli. Jeho, řekli bychom, velkým štěstím je to, že si to uvědomí, rozpláče se, a potom že lituje.

Ale to je další lidská slabost, jako že nebudu jednat úplně veřejně, ale já to zkusím nějak bokem, a podobně. Ne. Takhle to přece vůbec nejde. Toto je velmi krátkozraké a toto člověk nemůže dlouhodobě ustát. Toto takzvaně člověka semele.

No, a nyní vstupuje do hry další hráč – Pontský Pilát. Velmi zajímavá postava, protože už to jméno Pilát, ono se to dá vyložit dvěma způsoby, ale ten pravděpodobnější výklad toho jména je „ten, kdo nosí plstěnou čepici“. Ne, že by Pilát nosil sám plstěnou čepici, to asi nikdy, ale plstěná čepice byla znamením člověka, který byl propuštěn z otroctví. Tedy někdo z jeho předků byl otrokem. Vyšvihl se, byl propuštěn a získal postavení. No, a Pontský Pilát byl na to náležitě, řekli bychom, pyšný, náležitě si na tom zakládal.

On byl pátý místodržící v Palestině, v Judsku. A nikdy se nesnažil pochopit to místo, tu zemi, kam přichází. My to taky teď zažíváme, že přijdou lidé, přestěhují se do cizí země a řeknou: „A my si tady budeme zachovávat ty zvyky a to všechno, co jsme měli doma.“ To není správný postoj. Obojí, jak ti, kteří tam jsou v té zemi, tak se mají snažit pochopit ty nově příchozí, ti nově příchozí se mají snažit nějakým způsobem pochopit a sžít se s těmi, kteří už v té zemi žili před nimi.

Pilát o to vůbec neusiloval. Naopak. Naopak on tu situaci ještě rozdmýchával. A taky právě, když přivedli Ježíše, první, co bylo, tak si říkal: „A já ho naschvál propustím, protože ho přivedli tihle.“ Pilátovi není proti mysli, že by to byl Boží Syn. To jeho pohanské náboženství umožňuje. Pilát pochopí, že Ježíš a jeho království je duchovní. Že tady nepůjde o politickou vzpouru. V tom je to všechno dobré a je ochoten vlastně Ježíše propustit. Ale Piláta, řekli bychom, doběhly jeho minulé chyby, někdy až přímo hříchy.

Jak jsem říkal, Římané neměli zájem tu situaci příliš hrotit. Pilát od prvního okamžiku, co nastoupil, tak to hrotil. Římané nenosili do Jeruzaléma obrazy císaře a vlajky, na kterých byl císařův portrét. To židy vyloženě popuzovalo. Pilát to udělal. Židé protestovali a stěžovali si u císaře. Pilát nechal odnést korouhve, ale nechal napsat císařovo jméno na zdi Herodova paláce velkými písmeny. To bylo opět chápáno jako provokace a modloslužba.

Přišli vyjednávat, vyjednávali pět dnů, Pilát neustoupil a řekl, že ty vyjednavače nechá zabít. A oni mu řekli: „Klidně. Klidně nás zabij.“ Potom to stáhl. Další stížnost u císaře. A třetí stížnost, která šla na Piláta k císaři Tiberiovi, byla za stavbu vodovodu. Pilát postavil v Jeruzalémě vodovod, ale aby to zaplatil, římští vojáci napochodovali do Chrámu a ukradli chrámové peníze a z těch to Pilát nechal zaplatit. Jak jsem říkal, chyby i hříchy. To byla jasná krádež.

Takže v okamžiku, kdy oni říkají: „My si budeme stěžovat císaři,“ on ví, že to umějí. Už to třikrát udělali a Tibérius se na něho opravdu zlobí. A v tuto chvíli on, my bychom řekli, vyměnil svoji kůži, svůj strach za nevinu Ježíše Krista.

Bratři a sestry, Ježíš Kristus přišel právě proto, aby nesl naše chyby, aby nesl naše bolesti, naše slabosti, ale hlavně aby nám umožnil smíření, aby nám umožnil to, čemu říkáme odpuštění. Aby umožnil nápravu, restituci těch vztahů. Aby nás nedoběhly naše minulé chyby a minulé hříchy, abychom se jich mohli zbavit. Ta radostná zpráva je v tom, že Bůh přináší odpuštění, že Bůh nabízí spásu.

Skončím tím, čím jsem vlastně včera začal. Bůh přichází, aby nás obdaroval. Ne, aby nám něco vzal, ale aby nás obdaroval a aby nás doprovázel. Aby nás doprovázel tenkrát, když je nám dobře, ale aby nás doprovázel i tenkrát, když cítíme a doléhají na nás naše chyby a naše slabosti. Přichází, aby nám odpustil.

Děkujme mu za to.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Dobro je i v této chvíli přítomné

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.03.2024, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
VELKÝ PÁTEK
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 52,13-53,12; 2. čtení Žid 4,14-16; 5,7-9; evangelium Jan 18,1-19,42;

Dobro je i v této chvíli přítomné6:37


Ježíš je léčitelem, který předepisuje lék, ale sám je tím lékem

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.03.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
VELKÝ PÁTEK
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 52,13-53,12; 2. čtení Žid 4,14-16; 5,7-9; evangelium Jan 18,1-19,42;

Ježíš je léčitelem, který předepisuje lék, ale sám je tím lékem10:23
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.98 MB]

Bratři a sestry, v prvním čtení jsme slyšeli text, který (zaznělo to i v komentáři) vzniknul asi 550 let před narozením Pána Ježíše. Napsal ho v babylónském zajetí prorok, kterému říkáme Druhý Izaiáš, a je to píseň o Božím služebníkovi, v pořadí už čtvrtá, poslední.    Více...


Nebe není místo, nebe je stav

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.04.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
VELKÝ PÁTEK
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 52,13-53,12; 2. čtení Žid 4,14-16; 5,7-9; evangelium Jan 18,1-19,42;

Nebe není místo, nebe je stav9:37
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.93 MB]

Dřív než budeme pokračovat, než uslyšíme antifonu, a potom pašije, tak bych chtěl něco říct k tomu čtení, které jsme teď slyšeli, k listu Židům. Tento spis Nového zákona je v mnohém ohledu obestřen takovým tajemstvím, kdo to napsal, pro koho to napsal, kde to napsal.    Více...


Pravda, strach a rozhodnutí

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.04.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
VELKÝ PÁTEK
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 52,13-53,12; 2. čtení Žid 4,14-16; 5,7-9; evangelium Jan 18,1-19,42;

Pravda, strach a rozhodnutí19:47
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 3.95 MB]

Bratři a sestry, dnes jsme slyšeli pokračování příběhu o Ježíši Kristu, zase z pera svatého Jana tak, jako včera. Mezitím byly události v Getsemanech a Ježíšova velekněžská modlitba. Ale jinak jsme vlastně slyšeli z pera jednoho autora celý příběh od toho, kdy Ježíš ví, že přišla jeho hodina, až po to, kdy on může říct: „Dokonáno je!“ Nejenom v tom smyslu, že splnil všechno, co bylo předpověděno v Písmech, ale v tom smyslu, že dokázal svým učedníkům ukázat lásku do krajnosti.    Více...


Maria stojí u kříže za nás a místo nás

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.04.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
VELKÝ PÁTEK
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 52,13-53,12; 2. čtení Žid 4,14-16; 5,7-9; evangelium Jan 18,1-19,42;

Maria stojí u kříže za nás a místo nás14:29
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.16 MB]

Bratři a sestry, to, co jsme včera slavili svátostí, dnes si připomínáme jako událost. Včera při mši svaté při poslední večeři Ježíš o tom mluvil, naznačoval to a na Velký pátek to uskutečnil.    Více...


On je můj Pán

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.04.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
VELKÝ PÁTEK
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 52,13-53,12; 2. čtení Žid 4,14-16; 5,7-9; evangelium Jan 18,1-19,42;

On je můj Pán9:34
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 26 kb/s, 1.82 MB]

Bratři a sestry, Velký pátek je v liturgickém roce naprosto významný den. Zase to tady v kostele vypadá úplně jinak než včera. Zmizel ten velký kříž, který jsme měli před očima po celou dobu postní. Zmizely postavy, sochy svatého Jana a Panny Marie.    Více...


Jidáš a zrada

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.04.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
VELKÝ PÁTEK
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 52,13-53,12; 2. čtení Žid 4,14-16; 5,7-9; evangelium Jan 18,1-19,42;

Bratři a sestry, v centru dnešní liturgie je kříž. Všechno se to obrací ke Kristovu kříži. Ale já bych se teď chtěl vrátit na začátek pašijí podle Jana, jak jsme je teď vyslechli. Tam se mluvilo o tom, že Ježíš byl zrazen. Kým že to byl Ježíš zrazen? Všichni přece řeknou: „No, to je jasné. Jidášem! To všichni víme.“ Když bychom hledali v knihovnách, tak zjistíme, že o tomto člověku toho bylo napsáno spousty, spousty, mnoho papíru, byly napsány na toto téma. A přesto: kolik toho víme o tomto člověku, proč to udělal? Všechny ty spisy, nebo většina z nich, nešetří kritikou nad jeho hlavou, odsuzují ho velice tvrdě.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.