Rubrika
HomilieCo to znamená?
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.04.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ex 12,1-8.11-14; 2. čtení 1 Kor 11,23-26; evangelium Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, stojíme na prahu svátku, kterému říkáme Velikonoce, izraelité Pascha, přejití. Slovo přejití nebo tento termín „přejít odněkud někam“ tam zazní vícekrát v různých souvislostech.
Slyšeli jsme, že svatý Jan říká, že Ježíš měl přejít z tohoto světa k Otci. Je to jedno přejití. Ale Ježíš také chtěl, aby jeho učedníci přešli o kus dál. Řekli bychom, o nějakou úroveň výš. Už přestanou být učedníky, a budou pokračovateli nebo mají být pokračovateli v tom, co od Ježíše přijali. A slyšeli jsme, jak to vůbec nebylo jednoduché.
Svatý Jan říká, že „přišla ta hodina“. To je takový termín, který zaznívá tady v této literatuře, nejenom biblické, a znamená to určitý okamžik, kdy se projeví Boží velikost, Boží sláva, Boží moc. Ona se projevila, ale jinak, než všichni čekali. Ježíš mění, řekli bychom, naše chápání. My čekáme, že ten, kdo je vysoko, že to je ten, který je nejmocnější, a že ten, kdo je dole, nízko, že to je ten bezmocný, ten, který neznamená vůbec nic. Ježíš to svým jednáním, tím umýváním nohou, uvádí do určité krize. Říká: „Není to tak. Já jsem přišel to změnit.“
A vidíme, jak velký problém to udělalo u Petra: „Nohy mi umývat nebudeš. Nikdy.“ Ježíš chce být Petrovi blízko, ale Petr je daleko. Protože Petr pořád čeká, že on, Ježíš, bude ten mocný, ten vysoko, ten, který bude nařizovat, ten, který bude poroučet. Myšlenka Boha, Božího Syna, který se sklání, aby umyl nohy, to mu nejde pod fousy.
A potom se dostává do druhého extrému: „Tak tedy celého. Ruce, hlavu, celého mě umyj.“
Když vnímáme tady toto Petrovo jednání, tak musíme říct: „To je velký zmatek.“ V Petrovi se odehrával velký zmatek. Je to v kontrastu s tím, jak svatý Jan líčí, jak si to Ježíš všechno přichystal. Vzal si zástěru, vzal si mísu s vodou, všechno si to připravil. Svatému Janovi jde o to, aby bylo jasné, že to Ježíš má ve své režii. Že Ježíš dobře ví, co dělá. Petr to neví. Petr to nemá ve své režii. Co by měl udělat Petr? Zeptat se, co to znamená. To by bylo úplně nejlepší.
Dalších jedenáct to vyřešilo tím, že se neptají, na nic. Nerozumí tomu, ale nechtějí být za hlupáky, a tak se neptají. Petr, který za těch Dvanáct většinou mluví, tak mluví i teď. A cítíme a vnímáme, jak je to mimo, jak je to špatně. Proč? No, protože on ještě se nevydal na tu cestu té paschy. Ježíš mu to říká: „Pochopíš později. Teď to ještě nechápeš.“
Co má Petr pochopit později? To, že Ježíš nás přišel obdarovat. Velmi často lidé říkají: „Bůh nám něco bere.“ Naši svobodu a já nevím co. I teď to slyšíme: „Kde je? Co dělá? Proč nereaguje?“ Velikonoce nám připomínají, že Bůh dává, nikdy nebere. Jsme to my, kdo jeden druhému něco vezmeme nebo jsme to my, kteří dokážeme způsobit velký zmatek, a potom se zdá, že za to může Bůh, nebo my hledáme viníka. V tom jsme hodně dobří.
Tedy Velikonoce nám připomínají, že Bůh dává a doprovází. Chce nás doprovázet i, řekli bychom, v takových banalitách, jako tenkrát bylo umývání vodou. Protože byly prašné cesty, oni měli sandále, tak to byla nutnost. Dělalo se to po každém příchodu domů, dovnitř. A Ježíš chce být s námi, řekli bychom, i v těchto situacích, které jsou banální. Chce nám být blízko, chce nás doprovázet. O to víc nás chce doprovázet v těch situacích, kdy je nám zle a kdy je nám těžko.
A teď se mi vybavil jeden příběh, který už jste slyšeli, ale myslím, že bude dobře zapadat do toho, co jsme teď vyslechli, a do toho, co prožíváme. Je o člověku, který viděl celý svůj život. A viděl ho jako stopy na mořském břehu, stopy v písku.
Někdy ty stopy šly rovno, někdy se to kroutilo, zatáčelo, někdy se ten člověk vracel, někdy ty stopy byly jen tak lehounce naznačené, někdy byly hluboko vryté do písku. A člověk se ptá Boha: „Co to je?“
A Bůh mu říká: „Tvůj život. Když ti bylo jasné, co máš dělat, šel jsi rovno. Někdy jsi bloudil, někdy jsi hledal, někdy ses úplně i vracel. Když to šlo všechno dobře a lehko, stopy jsou jenom lehce naznačené. A když ti bylo zle, tak jsou hluboko vryté do písku.“
Člověk pokýval hlavou, dívá se dál a vidí, že jsou tam ještě jedny stopy a ptá se: „A ty jsou čí, Bože?“ A Bůh říká: „No, ty jsou moje. Já jsem šel s tebou, já jsem tě doprovázel.“
Člověk se podívá na Boha a říká: „Děkuju ti za to“ A pak si všimne, že v některých momentech jsou tam jenom jedny stopy, a že to je v tu chvíli, kdy je to vtlačené, hluboko. A člověk se s určitou výčitkou obrátí k Bohu a říká mu: „Bože, když mi bylo zle, když mi bylo nejhůř, tys mě nechal samotného?“
Bůh se usměje a říká: „Ale kdepak. To nejsou tvoje stopy. To jsou moje stopy. Když ti bylo nejhůř, já jsem tě nesl.“
Bratři a sestry, i o letošních Velikonocích bychom měli zažít to, že Bůh nás obdarovává, že nás doprovází, a když je to potřeba, tak že nás klidně i nese.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.03.2024, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ex 12,1-8.11-14; 2. čtení 1 Kor 11,23-26; evangelium Jan 13,1-15;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.04.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ex 12,1-8.11-14; 2. čtení 1 Kor 11,23-26; evangelium Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, prožíváme rok věnovaný eucharistii, a pokud jde o eucharistii, tak v každém liturgickém roce vystupují dva svátky – Zelený čtvrtek a Slavnost Těla a krve Páně, jak se lidově říká, Božího těla. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.04.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ex 12,1-8.11-14; 2. čtení 1 Kor 11,23-26; evangelium Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, možná jste si někdy položili otázku: „Jaká byla atmosféra ve večeřadle při poslední večeři?“ Evangelia ukazují na různé aspekty. Třeba svatý Lukáš ukazuje na to, že to tam nebylo všechno tak ideální, jak bychom si možná mysleli, protože krátce předtím se apoštolové přou o místa a doslova se dohadují, kdo z nich je největší, jinými slovy, kdo z nich je nejdůležitější. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.04.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ex 12,1-8.11-14; 2. čtení 1 Kor 11,23-26; evangelium Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, všechny texty dnešní liturgie tvoří myšlenkovou jednotu. První čtení mluví o předobrazu, o večeři, kterou si židé připomínají vysvobození z Egypta. Všimněme si, že to není žádná oslava, která by se děla v nějakém chrámu, ale je to oslava, která se děje doma do dnešních dnů. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.04.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ex 12,1-8.11-14; 2. čtení 1 Kor 11,23-26; evangelium Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, na Zelený čtvrtek si připomínáme hodně událostí. Připomínáme si ustanovení svátosti kněžství, ustanovení eucharistie, oběti mše svaté, připomínáme si Ježíšovo bdění v Getsemanské zahradě, jeho zatčení a takový ten první soud, který proběhl před veleradou a před Anášem a Kaifášem. Bratři a sestry, připomínáme si tady ale ještě jednu důležitou věc. A sice: je to ustanovení Církve, protože všechny svátosti se udělují v Církvi. A je velice zvláštní, že Pán Ježíš ustanovil Církev právě tím, že apoštolům umyl nohy. Více...