Úterý 25.01.2022, Obrácení sv. Pavla, Miloš
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Vezměte, jezte!

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.04.2020, Veverská Bítýška
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ex 12,1-8.11-14; 2. čtení 1 Kor 11,23-26; evangelium Mt 26,14-35;

Vezměte, jezte!10:46
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.37 MB]

Bratři a sestry, obvykle se na Zelený čtvrtek při mši na památku ustanovení Poslední večeře čte evangelium podle svatého Jana, kdy Jan nám zaznamenal jako jediný umývání nohou, ale zase nezaznamenal slova proměnění. My jsme dnes slyšeli úryvek podle Matouše. Každý ten evangelista, který tam byl, ať to byli Matouš a Jan, a zřejmě také nějak zpovzdálí Marek. Lukáš tam určitě nebyl, protože ten se stal křesťanem později. Každý z těch evangelistů to zaznamenává z toho pohledu, že něco považuje za důležité, něco za nejdůležitější a tak dál.

A svatý Matouš nám zanechal takovou zajímavou osnovu. Ten úryvek má čtyři části. První jsou přípravy. I my jsme se letos připravovali, říkali jsme si, jak co uděláme. Zkoušky sboru byly v plném proudu. Chystalo se, čím ty letošní bohoslužby ozvláštníme. Říká se takové přísloví: „Chceš Pána Boha rozesmát? Řekni mu o svých plánech.“

A vlastně vidíme, že ty Velikonoce letos budou velmi, velmi, jak to mám říct, takové ořezané, skromné, snad až syrové. Ale nemělo by to být na škodu. Když to vezmeme za ten správný konec, tak by nám to mělo pomoci soustředit se na to podstatné. To podstatné, do důležité tam totiž bude. A to důležité a podstatné by mělo vyniknout. Protože ty ostatní věci, které letos nebudou, tak to nebudou zastiňovat. Mělo by to podstatné a důležité zazářit.

Když Matouš mluví o celém tom dni příprav, tak je to v pozadí, nechává to vzadu, tak jakoby ve tmě. A potom paradoxně, když se venku tma, ten večer, tak to vystoupí. Vystoupí právě ta hostina a zazáří to.

Ale ještě předtím, než vystoupí ten Pánův dar, tak je druhá část, a tou druhou částí je vlastně ohlášení té zrady. Ježíš říká: „Jeden z vás mě zradí.“ Říká to proto, aby si apoštolové uvědomili, že všechno, co bude následovat, má Ježíš ve svých rukou. Že ho to takzvaně nesemlelo.

V každé krizi, v každé kritické situaci jsou lidé, kteří, řekli bychom, vystoupí jako osobnosti, a pak jsou lidé, které to takzvaně semele. Jidáše to semlelo. Petra to semlelo málem. Chybělo trochu. I ty ostatní apoštoly to svým způsobem semlelo, mimo Jana. Ale kdo se tam ukázal jako osobnost? Samozřejmě Pán Ježíš, to je Boží Syn, ale potom je to Jan a ty ženy, které jsou tam vlastně pořád v Ježíšově blízkosti. Obyčejní lidé dozrají ve chvíli zkoušky, ve chvíli nějaké krize a ukáží se jako skutečné osobnosti. To platilo tenkrát a platí to i dnes. I dnešní situace, to, co prožíváme, nám dává možnost dozrát – navenek, ale především vnitřně.

Ježíš upozorňuje na tu zradu také ještě z jednoho důvodu. Dá ten největší dar. A právě když mluví o té zradě napřed, tak jim říká: „Mě to nezastaví. Já vám ten dar stejně dám, ať jste jací jste.“

My víme, že Jidáš, řekli bychom, před tím přijímáním odešel. Ježíš je ochotný dát svůj dar každému – každému, kdo neodejde. A je chyba člověka, jestliže se z toho vyloučí a odejde. Bůh, Ježíš nevylučuje nikoho. Je to jenom člověk, který se odděluje, a ve chvíli té krize se obírá o posilu, jak se říká, podřezává si pod sebou tu větev, na které sedí.

Třetí část toho evangelia je právě ta zpráva o tom daru: „Vezměte, jezte!“ To je imperativ. Je to rozkazovací způsob. „Vezměte, pijte!“ Když se zamyslíme a vzpomeneme si na první knihu Mojžíšovu, kdy Bůh říká Adamovi a Evě: „Nejezte z toho stromu. Ani se ho nedotýkejte.“ A tady je to přesně naopak. V tom je ta smlouva nová. „Vezměte, jezte!“

Co to je vlastně v tom daru, co nám Ježíš dává? On nám dává, říkáme, sám sebe. Máme si uvědomit, že on je Tvůrce a Zachránce. Chleba, to není jenom obilí. Víno, to není jenom hrozen. To je plod země a lidské práce. Tak se vlastně kněz modlí při každé mši svaté. Když se zpívá, není to slyšet. Když je ticho, tak je to slyšet. Mimochodem, není to modlitba, která by byla nějak nová. Je to modlitba Izraele. Hebrejsky se tomu říká beracha. A tady v této modlitbě beracha je právě shrnuto úplně všechno – dar Boží, naše práce, společenství lidí, kteří na tom pracovali. Naděje těch lidí, protože ten zemědělec doufal, že obilí vyroste, dozraje. Vinař doufá, že réva přinese ty patřičné plody. Je v tom vždycky nějaká nejistota a je v tom očekávání.

Bratři a sestry, stálo by za to udělat si delší rozjímání právě o tom, co je to chleba, co je to víno, a mohli bychom pokračovat v tom rozjímání tím směrem, že kolem toho chleba se schází rodina u stolu. Je to něco, co spojuje. Proto Izraelité také měli to, že na závěr každé té oslavy byla večeře, bylo společné jídlo. První křesťané měli agape. A my, pokud to jde, tak se k tomu zase třeba vracíme, nebo aspoň v rodinách.

Ježíš tedy říká: „Dávám vám všechno, ten největší dar. A je na vás, abyste ho přijali.“

A čtvrtá část? No, čtvrtá část je opět, řekli bychom, špatná. Pohoršení a varování Petra před zapřením. Opět se vracíme k tomu zlu, k tomu zlému. To první, to Jidášovo, on už byl rozhodnut. Vlastně učedníci nebyli rozhodnutí. Oni neplánovali, že utečou. Petr neplánoval, že zapře. A Ježíš říká: „I pro to, co přijde, i pro to, co zkazíte v budoucnu, mě to nezastaví. Nebojte se. Já vám ten dar neseberu. Naopak, já vám ho budu dávat.“

Máme si uvědomit, že eucharistie, to není odměna za to, že jsme byli dobří, že jsme byli hodní jako děti, které celý týden nezlobí, tak v neděli dostanou zmrzlinu po obědě. Ne. My nejsme hodní, my nejsme dobří. Ale co máme udělat? Máme vlastně udělat to, co jsme taky slyšeli v evangeliu: „Potom zazpívali chvalozpěv.“

Je to takzvaný velký Halel, žalm číslo 136, a tam jako refrén pořád zaznívá: „Jeho milosrdenství trvá navěky.“ Za každým druhým veršem se opakuje: „Jeho milosrdenství trvá navěky.“

Bratři a sestry, s těmito myšlenkami, s tímto rozpoložením bychom měli přijímat eucharistii. Ano, Pane, já nějakým způsobem vlastně nejsem hoden, jak to říkáme, nezasloužím si, ale vím, že by bylo obrovskou chybou nejít, a proto tě prosím, abys mě očistil, abych já mohl přijmout tento tvůj obrovský dar. Protože je to dar, který zastavuje zlo. Zastavuje zlo ve mně, zastavuje zlo kolem mě. A o toto tady jde.

Když ten dar přijmeme, budeme schopni lépe rozpoznávat dobro a budeme schopni za to dobro děkovat, ale budeme také schopni rozpoznat zlo a budeme schopni tomu zlu vzdorovat. Ne my, ale Ježíš, Boží Syn.

Bratři a sestry, vstupujeme do velikonočních svátků. Prožijme je letos ve větším tichu, ve větší soustředěnosti, ale o to víc rozjímejme o všech darech, které nám Ježíš o těch Velikonocích dává. Tím prvním je jeho tělo a jeho krev.

Děkujeme za to.



Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.