Rubrika
HomilieMít dobré vztahy je víc než mít dobré peníze
P. Mgr. Miroslav Dibelka, SDB
17.02.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 17,5-8; 2. čtení 1 Kor 15,12.16-20; evangelium Lk 6,17.20-26;
Drazí přátelé, zcela přirozenou snahou každého člověka na této zemi je vyhýbat se všemu, co nám způsobuje bolest tělesnou nebo duševní. To je přirozené, to není žádný hřích. A pokud už tomu nejde zabránit, tak hledat léky, které vnesou do našich dní trochu světla a dobré nálady. A tu se setkáváme s podivnými názory Pána Ježíše, které nekompromisně hlásá mnoha lidem.
Ježíš sestoupil z hory na rovinu a tam měl najednou velký zástup lidí. To nebyli jenom jeho učedníci, ale i ti, kteří si ho přišli poslechnout. A dokonce tam byli i lidi z Jeruzaléma. To je taková lehká narážka na to, že ti vedoucí představitelé vysílali jakési zvědy, jakou si cenzuru, o čem a jak ten Ježíš vlastně hovoří a zda je to ve shodě s tím, co se píše v Mojžíšově zákoně.
Ježíš blahoslaví chudé, plačící, vyloučené a potupené kvůli němu. Všechny ty lidi měl před sebou, viděl je před sebou na vlastní oči, díval se na ně.
Chudoba, neštěstí způsobující pláč a nepřízeň lidí byla tehdy považovaná za známku Boží nepřízně. Naopak majetnost, život na úrovni a možnost dopřát si zábavy, tak to bylo znamení Božího požehnání. Někteří si to myslí dodneška, že tomu je tak. A tyto zaběhlé a dokonce zdánlivě logické uspořádání věcí Ježíš úplně převrací vzhůru nohama. On říká, je to úplně jinak, než si myslíte.
Když Ježíš hovoří, a on hovoří k nám, on hovoří ta slova k lidem každé doby, každého věku. Když to tedy vztáhneme na sebe, když Ježíš hovoří k nám o chudých, plačících a pronásledovaných křesťanech, mluví o těch, kteří se nemohou domoci svých práv. Kolik takových je, že se nemohou domoci svých práv. Mají na něco právo a nedostává se jim to. Soud se třeba postaví proti nim. Někdo soud podplatí, jeho odpůrce, a rozhodne se proti tomu chudšímu. A to samozřejmě ty, kteří se nemohou domoci práv, tak zákonitě přivádí k pláči. Proto Ježíš hovoří: „Blahoslavení plačící, protože vy nakonec vyhrajete. Protože já budu rozhodovat, kdo prohrál a kdo vyhrál v životě. Ne ti, kteří vyhrávají v tomto pozemském životě.“
Tak toto zákonitě ty lidi, třeba i my mezi ně patříme, nás to přivádí k pláči a k bezmocnosti právě z důvodu, že ti mocní a bohatí se nám smějí. Proto Ježíš říká: „Běda vám, kteří se smějete, protože budete plakat.“ Smějí se, protože jim to teď vyhovuje. Teď se jim nemůže nic stát. Teď jim nikdo nemůže přijít na kobylku. Říkají: „My si to vždycky nějak zařídíme. Vy nikdy nevyhrajete.“ Kolik je třeba i takových různých firem. Najednou tam přišla kontrola, najednou byli (konkrétně znám několik takových), jsou spjatí úplně okrajově, marginálně s nějakou velkou kauzou a jsou několik roků popotahováni po soudech, ztratí tím pádem renomé u dalších. A tolik nervů, co to stojí vedoucího té firmy. Nakonec skoro firma zkolabuje jenom proto, že někdo je tam do toho zatáhl, do toho průšvihu. Za nic nemohli. Ostatní se smějí. My to nakonec hodíme na někoho jiného.
Stále více se v dnešní době píše a mluví o potřebnosti prostého a nenáročného způsobu života, protože starost o množství věcí je nesmírně vyčerpávající, nesmírně. Starat se o více objektů, o více domů je mnohem náročnější, než starat se jen o jeden dům. To není divu, že pak přepracovaní a vyhořelí lidé vyhledávají ticho klášterů, aby se tam zklidnili, aby si tam uspořádali své priority a také své neuspořádané vztahy. I ateisté, i nevěřící, i ti, kteří jsou proti církvi, tak si řeknou: „Tak jinde nenajdeme klid k zamyšlení než v tichu kláštera.“ A jsou tam třeba týden, čtrnáct dní, měsíc a zklidní se. Ani žádný psycholog či psychoterapeut by jim nepomohl. To chce delší dobu.
Nenechme se mýlit. Ty americké úsměvy milionářů jsou v drtivé většině jen maskou pro fotografy. A pod tou maskou se ledasjaké bolesti a utrpení skrývá, a neštěstí. Řekli by třeba: „No, usmívám se, protože mě fotíte, ale šťastný nejsem.“
Co nám Ježíš chce těmito slovy říci? Mít dobré vztahy je víc než mít dobré peníze, dobré money. Nenechme si dávat obstřiky na své svědomí, jako se dávají obstřiky na zraněné klouby, na zraněné koleno. Takže to svědomí nějakým obstřikem se zchladí, znecitliví a ten člověk s tím obstřikem svého svědomí má dojem, že nemá žádný hřích: „Já se nemám z čeho zpovídat.“ A smějí se nám, hříšníkům: „Vy si jděte ke zpovědi, vy křesťané. Vy ty hříchy máte, že? No tak jděte, jasně. Já je nemám, já o žádných nevím.“ Tak si znecitlivil to své svědomí, že toto říká. Bohužel.
A tak nic netrvá věčně, ani láska k moci, k sobě a k penězům, ustavičně. Dovoluji si parafrázovat jednu známou větu. Tak modleme se o dar umět dávat, když mám dost, dostatek, dávat z lásky, že chci někomu či něčemu dobrému pomoci, aby se dobro šířilo, a rozlišovat, že také mám přijímat od Boha i od druhých s vděčností, protože i já potřebuji posilu.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.02.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Lv 13,1-2.44-46; 2. čtení 1 Kor 10,31-11,1; evangelium Mk 1,40-45;
Bratři a sestry, když jsem si asi ve čtvrtek přečetl texty dnešní neděle a začal jsem k tomu hledat nějaké komentáře, našel jsem komentáře, které byly vypracovány třeba i před deseti, dvaceti lety, a srovnal jsem to s dnešní situací, tak jsem si říkal, jak se lidově říká: To je mazec. Více...
P. Mgr. Miroslav Dibelka, SDB
11.02.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Lv 13,1-2.44-46; 2. čtení 1 Kor 10,31-11,1; evangelium Mk 1,40-45;
Kněz Damian de Veuster je hrdina životopisné knihy Otec vyhoštěných. Tu knihu zřejmě mnozí z vás znají a četli ji. Dobrovolně odjel žít a kněžsky působil na ostrově Molokai, kde byly soustřeďováni v takové karanténě malomocní, aby tam byli izolováni od ostatních a aby tam žili a dožili. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.02.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Lv 13,1-2.44-46; 2. čtení 1 Kor 10,31-11,1; evangelium Mk 1,40-45;
Budeme se zamýšlet nad vztahem Starého a Nového zákona, nad vztahem Mojžíšova zákona a evangelia, jak se k sobě tyto dvě, nechci říct instituce, ale skutečnosti staví, jak se k sobě chovají.
V prvním čtení jsme slyšeli takový, řekli bychom, výtah předpisů, které se týkaly toho, co se má udělat, když se u někoho objeví malomocenství. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.02.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Lv 13,1-2.44-46; 2. čtení 1 Kor 10,31-11,1; evangelium Mk 1,40-45;
Bratři a sestry, dnešní první čtení bylo ze třetí knihy Mojžíšovy, konkrétně to bylo ze 13. kapitoly, pokud byste si ji někdo chtěli někdo doma přečíst. My jsme četli první dva verše a poslední dva verše z té 13. kapitoly. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.02.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Lv 13,1-2.44-46; 2. čtení 1 Kor 10,31-11,1; evangelium Mk 1,40-45;
Bratři a sestry, můžeme říct, že dnešní první čtení a evangelium tvoří takový rámec obrazu. Také bychom to mohli přirovnat k nějakému seriálu a říct, že to první čtení je první díl a evangelium je poslední, závěrečný díl. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.02.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Lv 13,1-2.44-46; 2. čtení 1 Kor 10,31-11,1; evangelium Mk 1,40-45;
My se, bratři a sestry, zase vrátíme k dnešnímu druhému čtení. Je to vlastně poslední odpověď apoštola Pavla na dotazy, které mu předložili Korinťané. A poslední dotaz byl takový praktický, a sice ptají se: „Když jdeme kupovat na trh maso a víme, že to maso před tím, než dorazilo na ten trh, bylo nějakou dobu položeno v nějakém pohanském chrámě, obětováno, nabídnuto nějakému pohanskému božstvu a potom teda dovezeno na ten trh, můžeme si ho koupit? Nebude to vypadat, že my se hlásíme k nějakému pohanskému božstvu?“
Byla to otázka praktická, ale velmi důležitá. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.02.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Lv 13,1-2.44-46; 2. čtení 1 Kor 10,31-11,1; evangelium Mk 1,40-45;
Bratři a sestry, malomocenství bývá nazýváno metlou Orientu. Je to vlastně nejhorší nemoc, jakou oni znali, jaká tam byla. Vpodstatě nevěděli, co s tím. Ale poznali, že je to nemoc nakažlivá a že člověka uchrání před tím, aby se nakazil, to, čemu my říkáme karanténa. A tak vlastně, jestliže se u někoho objevilo něco, co by třeba i vzdáleně mohlo připomínat malomocenství, okamžitě už ho posílali pryč. Ono, že má někdo nějaký flek na kůži, to ještě nemusí být malomocenství. Ale oni už preventivně dopředu tyto lidi posílali pryč. Více...