Rubrika
HomilieProměňovat věci v dobré, a ty dobré v ještě lepší
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.01.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 62,1-5; 2. čtení 1 Kor 12,4-11; evangelium Jan 2,1-11;
Bratři a sestry, skončila doba vánoční a prožíváme, řekli bychom, všední dny našeho života. A dnešní liturgie nám předkládá tady do této situace obraz slavnosti. Svatba, to je jeden rozhodně z nejvýznamnějších, jestli ne vůbec nejvýznamnější den v životě člověka, a také zpravidla nejslavnostnější. Je to den, na který bývá kladen velký důraz a probíhají před tímto dnem velké přípravy.
A v Káni Galilejské se cosi nějakým způsobem zvrtlo. Buď přišlo víc lidí, než čekali, anebo ti vykladatelé považují za pravděpodobnější možnost, že tu svatbu slavili, prožívali až někde v létě, tedy vlastně těsně před novou sklizní vinné révy. To znamená, že už zásoby toho vína byly skutečně malé.
My si ještě můžeme položit otázku, proč tady o této události mluví jen svatý Jan. Na tu svatbu byl pozván Ježíš a také jeho učedníci. No, kolik jich bylo? No, nebylo jich ještě dvanáct. Víme to celkem přesně, byli čtyři – Petr a Ondřej, Jakub a Jan. A po třech dnech. Ten údaj je tam důležitý. Je to po třech dnech od toho okamžiku, kdy si je Ježíš vybral jako své učedníky. A toto nám umožňuje dopočítat se toho a zjistit, že ta svatba probíhala v pátek.
Proč je to důležité toto vědět? No, protože po pátku je sobota, ale ve Starém zákoně sobota je sváteční den. Tedy ta lidská oslava měla vyústit do oslavy Boží. Vlastně svatý Jan, který tam byl tady na této slavnosti, použil tady tu událost v Káni Galilejské k vybudování, k vystavění jakéhosi rámu svého evangelia. To celé jeho dílo je zarámováno. Začátek toho Ježíšova působení – svatba v Káni, a ten, řekli bychom, ani ne zázrak, tam je to starost o ty lidi. A končí to Velikonocemi, a zase Ježíšovou obětí a starostí o lidi. Do tohoto rámu vlastně Jan vepíše celé své evangelium.
Tady už na začátku on naznačuje, řekli bychom, poodhaluje, o čem to bude, a chce říct, bude to o tom, že Ježíš bude neustále mezi lidmi, bude s lidmi. To nebude jenom tak, že by pasivně byl účastníkem nějakého davu, ale on bude prožívat s lidmi radosti, bolesti, starosti a bude s lidmi a mezi lidmi, kteří potřebují pomoc.
Mnoho lidí nechápe, proč Ježíš učinil tady ten jako první zázrak, dokonce se říká, to je znamení. To znamená, od toho se budou odvíjet všechny ty další události. Proč udělal tuto proměnu, vodu ve víno? Když uzdraví malomocného, když vrátí zrak slepému, obnoví hybnost nějakého chromého, to všichni chápou. Ale voda ve víno, na svatbě? Nebylo to zbytečné? Nebylo to zbytečné. Je to znamení. Je to znamení toho, že Bůh, Boží Syn dává člověku víc, než člověk nezbytně potřebuje. Člověk ke svému životu potřebuje chleba a potřebuje třeba olej, vodu. To potřebovali ti lidé tam tenkrát – aby měli co jíst. To měli na té svatbě. Víno je znamení radosti, je znamení veselí, oslavy. Bůh nám dává mnohem víc, než potřebujeme, a dává nám to ve větší míře, než potřebujeme.
Ježíš je pozván na tu svatbu jenom proto, že byla pozvána Maria. Byla tam Ježíšova matka, a Ježíš byl pozván jako „někdo navíc“. Ale tento někdo navíc se pomaličku, velmi decentně vlastně stane hostitelem, protože on zajistí to, že ta hostina předčasně neskončí.
Tady toto vyprávění právě mluví o tom, jak Ježíš se velmi decentně ujímá nás, kteří potřebujeme jeho pomoc. V tom příběhu vystupuje Maria, která zastupuje Izrael v očekávání. Maria zastupuje všechny všímavé lidi, kteří vidí potřeby druhých a kteří se snaží nějakým způsobem to vyřešit. Zase velmi decentně, bez toho, že by dělala nějaké vlny. Maria tam nechodí a neříká: „Kdo jste objednali málo vina? Kdo má na starosti víno? Jak to, že není víno?“ Ale Maria jde tam, kde ví, že dostane pomoc nebo ví, odkud může přijít pomoc, a tam se obrátí se svou prosbou. Takto všímaví bychom měli být i my a předkládat Pánu ve svých modlitbách nejenom svoje problémy a svoje těžkosti, ale také záležitosti druhých.
Potom je tam Ježíš jako Boží Syn, který přišel doplnit – nemají víno, něco chybí. Víno je znamení lásky člověka k člověku, člověka k Bohu. Ale je také znamením lásky Boha k člověku, kdy Bůh to doplňuje.
Je tam také ženich. To je vlastně biblický obraz, že vztah člověka a Boha je přirovnáván k ženichovi a nevěstě. Nikde tam není nevěsta, protože tou nevěstou jsme my, každý z nás. Každý z nás, kdo přijímá tady tuto lásku, kdo přijímá Boží pomoc.
V tom příběhu je takový dialog, který je pro nás trošku nepochopitelný: Už nemají víno. Toto ještě chápeme, je to informace. Maria řekne tuto informaci a nepředepisuje Ježíšovi, co má dělat a jak to má dělat. Ježíš jí odpověděl: „Co mi chceš, ženo? Ještě nepřišla má hodina.“ Ježíš odpovídá otázkou. Je to takový trošku překladatelský oříšek.
„Co mi chceš, ženo?“ On ji tady neoslovuje jako svoji matku, ale právě jako zástupkyni lidí, jak jsem řekl, těch vnímavých, všímavých, těch lidí, kteří očekávají, kteří nesou ty starosti nejenom svoje, ale i těch druhých. Vyvrcholí to na Velký pátek, kdy odevzdá Marii Janovi do péče, a zase bude tam to „ženo“. Ježíš tady v tuto chvíli nejedná jako soukromá osoba, nejde o vztah matky a dítěte, ale jde o vztah Zachránce k lidem, ke kterým byl poslán.
Ale ta samotná otázka, co mi chceš. Doslova je tam napsáno, co je mně a tobě. Když by to tam bylo takhle přeloženo, tak by to asi nikdo nepochopil a vůbec by nevěděl, o čem je řeč. Volný překlad nebo překlad podle smyslu by byl: Jaká smlouva je mezi tebou a mnou? Tady tato věta, to „co je mně a tobě“ je použitá z diplomatického slovníku tehdejší doby.
Nejlepší bude vysvětlit to na příkladu. První král uzavře s druhým králem smlouvu o vzájemné pomoci, třeba vojenské. První král je napaden třetím králem, a ten první pošle poselstvo k tomu druhému s touto otázkou: „Co je mně a tobě? Jaká je smlouva mezi mnou a tebou?“ Na tuto otázku se neočekávala odpověď. Na tuto otázku se očekávalo jednání – že ten druhý král vezme armádu a půjde pomoci tomu prvnímu. Proto tedy když Maria slyší tady toto, tak nebere, že ji odmítá, nebere to, že by to Ježíš zavrhnul, ale ví, že už nebudou slova, ale bude nějaký čin. A proto Maria říká těm služebníkům: „Udělejte všechno, co vám řekne.“
Jsou to Mariina poslední slova. Je to bráno jako Mariina taková závěť v Písmu svatém a je to něco, co my bychom si měli připomínat velmi často. Protože mluvil jsem tady o tom, že máme v našich, řekněme, potřebách v modlitbě to předkládat Pánu. Máme předkládat starosti svoje i starosti druhých, ale samozřejmě jde o to, abychom my udělali to, co udělat můžeme. Bude končit první pololetí a mnozí žáci a studenti se modlí: „Pane, ať to dobře dopadne ve škole, ať dostanu dobrou známku a podobně. Ale co je potřeba tam dodat? „Ty se studente, žáčku, ty se musíš učit. A až ty uděláš ze své strany všechno, co jsi udělat mohl, mohla, tak potom může říct: ‚Pane, já jsem se snažil, snažila, a prosím tě, doplň to, na co já nestačím nebo pomoz mi tu snahu zúročit.‘“ Tedy i my musíme udělat to, co je v našich silách, a potom už to jde tedy ráz na ráz.
Oni poslechnou, i když si asi říkají, že to bude dobrá legrace, až se ten správce svatby napije té vody a vyprskne, co to má znamenat. Ale Ježíš tady v tuto chvíli vykoná ten zázrak, že dá toho vína mnohem víc, než spotřebovali, než byli schopní vypít.
Vykladatelé to odkazují na něco mezi 400 až 650 litry. Tedy ten rozptyl je tam poměrně velký, blíže se to určit nedá. Ono totiž nešlo o džbány, ale o jakési kamenné kádě, a ta každá káď byla od 70 do 130 litrů. Ale to je vedlejší. Důležité je tam to, co říká ten správce svatby: „Dobré víno.“
Ještě předtím Ježíš říká: „Teď naberte a doneste.“ Právě ten úryvek, to celé je zasazeno do času. Teď máme udělat, co nám řekne, teď ho máme žádat o pomoc. Teď. Je to vhodné, je to návod pro náš život. Má to být inspirací pro naše dny.
Na konci je z toho dobré víno. Ježíš začne tím, že promění vodu v dobré víno. A můžeme říci, skončí tím, že promění dobré víno ve svou krev.
Bratři a sestry, dějiny tohoto světa jsou takovým zápasem, kdy jde o to, jak bude člověk jednat. Já nechci říct zápasem mezi dobrem a zlem, to by byly jakési síly, ale je to zápasem mezi dobrem a zlem v člověku, v tom, kolik lidí se rozhodne proměňovat ty věci v dobré, a ty dobré proměňovat v lepší. A tento úryvek říká právě, kvůli tomu Ježíš přišel. Takto začal svoje veřejné působení a dokončil to tou obětí na kříži.
Bratři a sestry, i my jsme jeho učedníky, i my jsme pozváni. Jsme pozváni na svatbu a jsme pozváni k tomu, abychom usilovali tady o toto. Abychom věci, které jsou kolem nás, proměňovali v dobré, a to co je dobré v ještě lepší.
Kéž se nám to s pomocí Boží podaří.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.01.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 1 Sam 3,3b-10.19 ; 2. čtení 1 Kor 6,13c-15a.17-20; evangelium Jan 1,35-42;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, hlavní myšlenkou dnešních textů, které jsme slyšeli, je povolání. Tedy to, aby každý z nás si uvědomil, že nás Bůh volá. To povolání může být ve velmi mladém věku tak, jako se to stalo Samuelovi. Může to být ve zralém věku tak, jak se to vlastně stalo třeba Šimonovi a Ondřejovi a dalším apoštolům. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.01.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 1 Sam 3,3b-10.19 ; 2. čtení 1 Kor 6,13c-15a.17-20; evangelium Jan 1,35-42;
Bratři a sestry, první čtení z knihy Samuelovy a evangelium mají mnoho společných myšlenek. Je tam to, co jsem říkal už na začátku mše svaté, a to je takové to stěžejní. Jednak přijmout to pozvání k tomu být učedníkem, ale potom také dávat to dál, zvát další. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.01.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 1 Sam 3,3b-10.19 ; 2. čtení 1 Kor 6,13c-15a.17-20; evangelium Jan 1,35-42;
 |
Co hledáte? | 13:33 |
| [MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.69 MB] |
Bratři a sestry, obraz, na který se díváte, je fotografie řeky Jordánu kousek u Genezaretského jezera, vlastně ještě nad jezerem. Svatý Jan ten text, který jsme teď slyšeli, taky situuje právě do blízkosti Jordánu. Ono není jasné kam, nebo kde by to přesně mělo být, ale o to Janovi vůbec nejde. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.01.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 1 Sam 3,3b-10.19 ; 2. čtení 1 Kor 6,13c-15a.17-20; evangelium Jan 1,35-42;
Bratři a sestry, první čtení a evangelium, jak jsme je teď právě slyšeli, mají velmi mnoho společného, víc, než se na první pohled zdá. Mluví se tady o setkání člověka s Bohem. Na jedné straně je člověk, který má touhu se setkat, a na druhé straně je Bůh, který tuhle touhu naplňuje, plní toto přání - Bůh, který jde vstříc, neschovává se, ale je aktivní. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.01.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 1 Sam 3,3b-10.19 ; 2. čtení 1 Kor 6,13c-15a.17-20; evangelium Jan 1,35-42;
Bratři a sestry, slyšíte, jak mluvím, nebo spíš nemluvím, takže bude to jenom pár takových střípků, pár myšlenek k zamyšlení, v podstatě ke každému čtení.
Když to vezmeme od začátku, tak jsme slyšeli v prvním čtení o tom, jak Samuel se poprvé setkává s Bohem a neví, jak na to má reagovat, protože to bylo poprvé. Více...