Rubrika
HomilieČlověk je cesta k Bohu
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.10.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
30. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ex 22,20-26; 2. čtení 1 Sol 1,5c-10; evangelium Mt 22,34-40;
Bratři a sestry, první čtení nás uvádí do izraelského společenství, které putuje pouští. Evangelium zase nás vede do Svatého týdne, někdy ve středu nebo tak nějak. Ježíš měl ten den, řekli bychom, dvě takové rozmluvy. Ta první byla se saduceji. To jsou ti, kterým patřily ty krámky, které Ježíš rozbořil, vyhnal ty prodavače z Chrámu. A tito saduceové nevěřili ve vzkříšení mrtvých a vedli s ním takovou debatu o tom, jak to vidí Ježíš.
Saduceové nebyli oblíbení. Byla to šlechta, která spolupracovala s Římany. Byli to bohatí lidé, kteří v podstatě dělali to, co bylo pro ně výhodné. Teď přicházejí, řekli bychom, na jednu stranu jejich protivníci, i když ve vztahu k Ježíšovi se dokázali spojit – farizejové, lidé, kteří byli obdivovaní pro to, jak dokázali dodržovat Mojžíšův zákon, všechna ta pravidla, 365 příkazů, 248 zákazů. Co z toho je to nejdůležitější?
Ta otázka sama o sobě by nebyla špatná, ovšem Matouš zdůrazňuje, chtěl Ježíše přivést do úzkých. Je to pořád ten stejný scénář. Otázka není poctivá. Nejde mu o to poučit se, nejde o to nějak vzdělat se, najít pravdu. Jde o to zabít, znemožnit, zlikvidovat, dokázat, že ten člověk má špatné názory, člověk Ježíš, učitel Ježíš. A Ježíš vlastně tou svou odpovědí říká: „Vy zachováváte fasádu, vy jste navenek hezcí, ale vlastně je to přetvářka. Je to přetvářka, protože se vám ztratila jedna část toho, ztratilo se vám to, čemu říkáme duch zákona. Zůstala litera. Zůstala litera, kterou na vás obdivují, jak to zvládáte, ale za tou fasádou obílenou, načančanou, vyumělkovanou potom není nic. Tam je prázdnota. Tam už není nic, co by se od vás ti lidé mohli učit.“
Odpovědí, že největší přikázání, které je, miluj Pána, svého Boha, to je první přikázání z Desatera. Ježíš cituje druhou knihu Mojžíšovu. A tím nepřekvapil, ale překvapil tím, co dodal. Jednak teda čekali, že bude říkat: „A potom druhé, třetí, čtvrté,“ a že bude jmenovat celou škálu, která zase bude nepřehledná. Ježíš říká jednu věc a vlastně říká, a to je s tím svázané, miluj bližního, jako sám sebe.
Jak máme milovat Boha? Srdcem, duší, smysly, silou. Prostě všemi způsoby, jak to jde. Tak jak to každý umí, tak jak je to každému vlastní. Ale myslí se tady s plným nasazením.
A to druhé, Ježíš říká: „Cesta, jak dojít k Bohu, je člověk.“ Protože cestou, jak Bůh přišel k nám, je člověk. Ježíš přijal skutečné lidské tělo. Tady na tomto se člověk a Bůh setkávají, tvor a Tvůrce. Člověk je cesta k Bohu a člověk je cesta Boha k člověku, k nám. To není žádná fráze, ale je to skutečnost, protože my Bohu nemůžeme přímo nic dát. On nic nepotřebuje. Ale můžeme dát člověku, který je vedle mě.
Ježíš říká: „Miluj.“ Co to je láska? Odpověď na to hledali řečtí filozofové a nenašli. Ale Ježíš se s tím nezdržuje. Nevíme co je láska nebo nedokážeme ji definovat, ale víme, jak se chová člověk, který miluje, který má rád. Svatý Pavel na to napíše v listě Korinťanům velepíseň. A Ježíš tady v tomto říká, milovat znamená hledat dobro pro toho druhého. Ježíš tady posouvá ještě o něco víc tu laťku, která zazněla v dnešním prvním čtení.
Předpisy, které dostali na poušti, byly předpisy, které jim dal Bůh a seznámil je s nimi Mojžíš. Ty předpisy, které jsme dnes slyšeli, říkáme jim sociální nebo charitativní. Je to otázka toho, jak se má Izraelita chovat k druhým lidem, kteří jsou v nějaké nouzi. Jednak v pohledu zpět do Egypta. V těchto příkazech jde o to, aby neztratili paměť. Neutiskuj přistěhovalce, neboť sami jste byli přistěhovalci v egyptské zemi. Všichni známe pro Izraelity označení hebrejové, což je egyptské slovo a znamená bezdomovci. Člověk bez domova je člověk bez kořenů, člověk, který se nemá kam vrátit. Člověk, který je vytržený a který strádá, ať si to přizná nebo ne. A Mojžíš tady v tomto přikázání připomíná a říká: „Nezapomeňte, jak jste na tom byli špatně. Nesmí se stát, že rychle zapomenete, jak jste byli utiskovaní, a že byste to snad sami začali dělat někomu jinému.“ Tedy nebuďte lidmi s krátkou pamětí.
A potom dál jsou vyjmenovávány ty situace, kdy zemře manžel, otec, zastánce, ten, který vlastně v tehdejší době musel vyřizovat, muž. A ta žena, když byla vdovou, musela žádat o pomoc jiného muže – svého bratra, svého otce, tchána nebo někoho. Bylo to mnohem složitější pro ně. Anebo jsou tady vyjmenovány ty situace, kdy člověku chybí peníze, nějaké prostředky k životu. A v těchto starozákonních přikázáních je kladen důraz na to, aby ti, kteří jsou kolem, nezneužili tady tuto tíživou situaci, aby nezneužili té nouze, toho nedostatku některého člena jejich společenství.
Ježíš to potom ještě posune o kus dál tady tím, jak řekne to, miluj. To znamená vlastně, Ježíš položí důraz na to „pomáhej“. Ve Starém zákoně je důraz na tom „neškoď“, nevyužívej, nezneužívej tu tíživou situaci. A když by to někdo zneužíval, tak ani nemůže být Ježíšovým učedníkem. Ježíš to posune ještě víc nahoru.
A ve Starém zákoně, i v tom Novém zákoně, jsou zdůrazněny dvě Boží vlastnosti – soucit, láska. Jsou to vlastnosti, které jsou velmi blízko jedna druhé. My máme rádi vlastnosti jako všemohoucnost vševědoucnost, všudypřítomnost. Říkáme, jo, to bych chtěl, to by se mi hodilo. Ale soucit? To považujeme velmi často za slabost, protože máme sklon k tomu soucit zneužívat. Někdy se to překládá také jako milosrdenství. Ani jedno z toho, ani soucit, ani milosrdenství nejsou projevy nebo známky Boží slabosti, ale naopak Boží velikosti. Buďme si toho vědomi a buďme si vědomi toho, že když Ježíš říká: „Milujte jeden druhého,“ že on byl ten první, kdo to uskutečňoval. Kolik k Ježíšovi přicházelo různých lidí, ať už přátel nebo nepřátel. Lidí s různými požadavky, lidí, kteří ho chtěli chytit za slovo, lidí, kteří mu chtěli nějakým způsobem ublížit. A Ježíš všechny tyto lidi snesl. Vzpomeňme si na to v okamžiku, třeba když budeme prožívat nějaký těžký okamžik, těžkou chvíli v našich vztazích.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.10.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
30. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ex 22,20-26; 2. čtení 1 Sol 1,5c-10; evangelium Mt 22,34-40;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
25.10.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
30. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ex 22,20-26; 2. čtení 1 Sol 1,5c-10; evangelium Mt 22,34-40;
Bratři a sestry, drazí farníci. Zdravím vás z fary ve Veverské Bítýšce a chtěl bych se společně s vámi kratince zamyslet nad texty 30. neděle liturgického mezidobí, neděle, kterou právě prožíváme.
Vezmeme to od evangelia. Je to úryvek z Matoušova evangelia, 22. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.10.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
30. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ex 22,20-26; 2. čtení 1 Sol 1,5c-10; evangelium Mt 22,34-40;
Když se řekne přikázání, třeba Boží nebo vůči Bohu, tak my se často domníváme, že to půjde právě tou cestou, jako musíš někam dojít, musíš něco odříkat a podobně. Ale jestli jste dobře poslouchali už i to první čtení, byly to příkazy, ale vždycky se to týkalo člověka: Neutiskuj, ber ohled, nezapomeň, že i ty jsi byl v této tíživé situaci. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
23.10.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
30. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ex 22,20-26; 2. čtení 1 Sol 1,5c-10; evangelium Mt 22,34-40;
Bratři a sestry, jak už jsem říkal na začátku mše svaté, misie mají dva rozměry – blízký a vzdálený, ale vždycky tam platí, že misie znamená poslání. Aby to poslání nějakým způsobem bylo naplněno, realizováno, tak tam musí být člověk, který je ochotný se nasadit, který se nadchne nějakou myšlenkou a jde a pracuje pro uskutečnění této myšlenky, proto taky, aby získal, aby seznámil s tou myšlenkou další lidi. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
23.10.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
30. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ex 22,20-26; 2. čtení 1 Sol 1,5c-10; evangelium Mt 22,34-40;
Bratři a sestry, budeme se zamýšlet nad druhým čtením z Listu apoštola Pavla Soluňanům. Je to text už velice bohatý na myšlenky. Něco apoštol Pavel jenom tak naťukne a něco rozvádí dál.
Třeba tu první věc, kterou vlastně tak nějak naťuknul, tak to bylo to, že on se raduje z úspěchu, který zažil v Soluni, že ta církevní obec se velmi rychle rozrůstala a byla taková opravdová, ryzí. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.10.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
30. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ex 22,20-26; 2. čtení 1 Sol 1,5c-10; evangelium Mt 22,34-40;
Bratři a sestry, dnešní evangelium navazuje myšlenkově na evangelium z minulé neděle. Pořád jsou kolem Ježíše farizeové, tedy ti, kteří se snaží orientovat, dobře se orientovat ve všech Božích nařízeních a příkazech. Už vlastně jenom opakuji, že oni měli 365 příkazů, 248 zákazů. A teď: jak poznat, co je to nejhlavnější? Který ten příkaz je ten nejhlavnější a nejdůležitější? Obyčejný člověk vpodstatě nemá šanci nějak to nalézt. A co by se stalo, kdyby asi obyčejný člověk to nesplnil? Ježíš odpovídá, dává odpověď, která je ale asi překvapila. Více...