Rubrika
HomilieKříž jako symbol setkání
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.09.2014 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Povýšení svatého kříže
příslušné slovo Boží: 1. čtení Nm 21,4b-9; 2. čtení Flp 2,6-11; evangelium Jan 3,13-17;
Bratři a sestry, vzpomínám si, jak jedna řádová sestra říká: „Víš, mluvit o kříži, to je krásné a jednoduché, ale nést ho, to je problém, to je těžké.“ A myslím, že mi dáte za pravdu všichni. Kříž nám připomíná něco nepříjemného, něco těžkého, něco, čeho bychom se chtěli zbavit. Ale ten dnešní svátek Povýšení svatého kříže nás chce vést ještě k jiným myšlenkám.
Před II. vatikánským koncilem, před reformou kalendáře, byly dva svátky: Nalezení svatého kříže a Povýšení svatého kříže. To nalezení připomínalo historickou událost, kdy císařovna Helena, matka císaře Konstantina, nechala kopat v Jeruzalémě kus od Golgoty, a oni tam vlastně v místě, kde bylo smetiště, našli to příčné břevno z Kristova kříže. Toto připomínal ten první svátek. A po II. vatikánském koncilu z těch dvou svátků byl udělán jeden.
Myšlenkově ty svátky byly velmi blízko, ale to Povýšení svatého kříže jde ještě dál. Nestačí jenom něco nalézt, něco vidět, něco objevit. Je potřeba si to přivlastnit. A o tomto mluví dnešní texty.
Ten starozákonní text ze 4. knihy Mojžíšovy mluví o tom, jak Bůh je blízko Izraelitům, když jdou na špatnou stranu. Ono to začínalo tím, že Izraelité táhli k Rákosovému moři, ale to znamená, že oni se vraceli do Egypta. Oni šli úplně špatně. A přesto Bůh byl s nimi. Bůh je nám blízko se svou pomocí, i když jdeme špatně. Ale ta jeho pomoc je často jiná, než my bychom čekali.
Už v tom starozákonním čtení je nějakým způsobem zakomponováno to, že i ty, člověče, musíš pro svoji záchranu něco udělat. Nebude to jenom mechanicky, že Bůh to jaksi odpracuje za tebe. Ale on ti to nabídne, a bude na tobě, jestli ty to přijmeš. Vždycky tam bude zachována svoboda. To málo, co měli udělat Izraelité, bylo podívat se, zvednout oči.
Žalm? Je to žalm, který je poměrně dlouhý. Má číslo 78 a má 72 veršů, každý verš má aspoň dva řádky, a je to takové vyprávění, vyučování, které bylo dosti dlouhé. Zase to má tu výhodu, že když to někdo zpívá, tak ten, kdo poslouchá, má čas o tom přemýšlet. A tady ten žalmista zopakoval, řekli bychom, celé dějiny spásy nebo záchranu, vysvobození izraelského národa z egyptského otroctví. Neřekl vůbec nic nového, ale důraz, který z toho vyplynul, byl: „A co s tím ty, kdo mě slyšíš, co s tím ty dneska uděláš? Jak si to přivlastníš? Objevíš tam to podstatné a bude tito k užitku?“
A stejným směrem jde evangelium. My jsme četli kratičký úryvek ze setkání Ježíše a Nikodéma. V Janově evangeliu je vyhnání prodavačů z Jeruzalémského chrámu vlastně na začátku a oni se ho ptají: „Jak to, žes to udělal? Jak nám dokážeš, že máš pravomoc toto dělat, měnit tady zaběhnuté pořádky?“ A Nikodém přichází, aby se na to Ježíše taky zeptal: „Jaks to myslel?“ A Ježíš ho vede dovnitř, za to, co se stalo, za tu událost, vede ho k tomu, co ta událost znamená, co tím myslel. A chce říct, Ježíš o sobě říká: „Já jsem přišel, abych odstranil všechny nánosy a abychom se dostali k tomu bodu, kdy se nebe setká se zemí, kdy se člověk setká s Bohem.
A tady se dostáváme ke kříži. Kříž je jedno z nejstarších geometrických znamení, vyobrazení, dvě čáry, které se protínají. Je to známo víc jak 700 let před narozením Krista, znali ho už Asyřané. Je to symbol, který je daleko třeba starší než čtverec. A ten kříž je symbolem setkání protikladů, nebe a země, člověk - Bůh, čas a prostor, voda – oheň, vzduch – země, místo, kde je možné se setkat. Připomíná také zprostředkovatele, nebo prostředníka, a toho, kdo to zprostředkování potřebuje. Tedy místo setkání, místo, kde i protiklady se mohou spojit.
Potom, jak šel čas, tak Féničané vymysleli kříž jako nástroj smrti, především pro otroky, pro všechny, které chtěli potupit. A v době Krista kříž, jak ho používali Římané k zabíjení otroků, k popravám otroků, byl právě znamením té potupy. A myšlenka, že Bůh, Boží Syn, by se nechal zabít takto potupným způsobem, byla pro mnohé překážkou: „To je přece nějaký slabý Bůh!“ I Nikodém s tím má velký problém: „Ty nemůžeš odstranit ty, kteří ti to chtějí udělat? V čem je tvoje síla?“ A to je to. Ježíš mu právě říká: „Ta síla Boží není v té moci, není v nějakém hřmotu, ale v obdarování, v darování, že Ježíš sám svým tělem na Velký pátek se stane tím bodem, kde se nebe a země setkají, kde se setká Bůh a člověk.
První křesťané s tím měli velké problémy a jejich znamením byla ryba. Vůbec první kříž, jeho nápis, pochází z roku 136 a nachází se v městě, které se jmenuje Palmira. Potom další tři, čtyři vyobrazení kříže známe z 2. a 3. století po Kristu. Je známo vyobrazení z Říma, z takzvané pážecí školy, kde byli mladí muži a mezi nimi byl nějaký křesťan, jmenoval se, doufám, že to nespletu, Anaximenes, a oni udělali kříž na nějakou figurku s oslí hlavou a napsali: „Anaximenes uctívá svého Boha.“ Ti Římané to vůbec nechápali, vůbec nedokázali pochopit, že nějaký bůh by se neprojevoval silou nebo mocí, téměř až násilím. A až středověk vlastně odstranil tady tu myšlenku té potupy a uvědomil si, že tím, co Kristus udělal, změnil tu symboliku, odstranil tu potupu.
A dnes my se vracíme k tomu, co bylo vlastně v tom původním – setkání, setkání protikladů, kde se to všechno spojuje. A my dnes přicházíme, abychom Kristu děkovali za to, že to udělal, že vzal ten kříž. Kříž, teď se vracím na začátek promluvy, je pro nás symbolem něčeho nepříjemného, něčeho, co bychom chtěli odstranit. Ale má se pro nás stát symbolem setkání.
Kříž jsme udělali na začátku této bohoslužby, budeme ho dělat i na konci. Zkusme spočítat, kolik křížů za den uděláme. Znamení kříže by nemělo být jenom nějaké úvodní znamení. Už to samo o sobě by mělo být modlitbou a může to být modlitbou. Když jsme byli jako bohoslovci v semináři, tak jsme to znamení kříže za den udělali hodněkrát, bylo to několik desítek. Teď si to spočítali spolužáci, protože jak byl seminář, tak na začátku a na konci každé vyučovací hodiny, na fakultě a takhle, a někteří si stěžovali a říkali: „To je moc. Nešlo by to nějak změnit, něco s tím udělat?“ V té době byl rektorem náš současný biskup Vojtěch, a když se ho na to ptali, jestli by se to nedalo zmenšit, ten počet křížů, které za den děláme, tak on jim říká: „To není ta správná cesta. Zaměřte se na to, abyste ten okamžik prožívali.“
Bratři a sestry, zkusme při každém znamení kříže, při každém tom pohybu rukou si uvědomit: „Je to moment, kdy se mohu setkat.“ Snažím se k tomu vést i děti z naší farnosti, a proto vlastně každou hodinu náboženství začínáme a končíme znamením kříže, aby věděli, že to je modlitba, ve které voláme ke všem třem božským osobám a prosíme je, abychom se dokázali setkat – mezi sebou navzájem, a samozřejmě s Bohem.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.09.2008 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Povýšení svatého kříže
příslušné slovo Boží: 1. čtení Nm 21,4b-9; 2. čtení Flp 2,6-11; evangelium Jan 3,13-17;
Bratři a sestry, liturgický kalendář tak, jak byl obnoven po II. vatikánském sněmu, se snaží všecky svátky, které patří k sobě, dávat dohromady. To znamená, k tomu dnešnímu svátku Povýšení svatého kříže patří zítřejší památka Panny Marie Bolestné. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.09.2003 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Svátek Povýšení svatého kříže
příslušné slovo Boží: 1. čtení Nm 21,4b-9; 2. čtení Flp 2,6-11; evangelium Jan 3,13-17;
Bratři a sestry, jak asi většina z vás ví, tak svatý kříž měl dřív v kalendáři dva svátky, jeden v květnu a jeden tady v září. V květnu se tomu říkalo „Nalezení svatého kříže“ a připomínali jsme si den, kdy císařovna svatá Helena v troskách Jeruzaléma našla zbytek Kristova kříže, to příčné břevno. Více...