Pomoc mi přijde od Hospodina

	Pomoc mi přijde od Hospodina	8:57
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.78 MB]

Bratři a sestry, dnešní žalm, jak jsem už říkal na začátku mše svaté, patří mezi takzvané poutní písně, má číslo 121 a co je zajímavé, tak byla to píseň, která byla zpívána, když poutníci odcházeli z Jeruzalémského chrámu. Střídal se tam sbor, střídali se tam jednotlivci. Nevím, jestli si toho úplně všimli, že to vlastně začínalo v první osobě jednotného čísla: „Já zvedám své oči, já se dívám,“ a potom se to právě změnilo a je tam už: „Tebe Hospodin bude střežit,“ nebo: „Vás bude střežit,“ přechází to do té druhé osoby ať už jednotného nebo množného čísla, takové jako ujištění.

Vlastně myšlenku toho žalmu můžeme shrnout asi do následujících slov: „Člověče, teď jsi vykonal pouť do Jeruzalémského chrámu, teď jsi děkoval Hospodinu, teď jsi ho prosil, a teď se vracíš. Vracíš se na své místo v životě, tam, kde normálně funguješ, a je potřeba, aby i na tom místě, kde se nacházíš každý den, abys žil svoji víru. Na každé pouti se ta víra nějakým způsobem prohloubí, obnoví. A zase když člověk žije tím každodenním rytmem života, tak je v nebezpečí, že ta víra začne upadat, že začne ochabovat, eventuelně že ji člověk začne ztrácet. Takže tedy vracíš se, člověče, tam kde jsi byl, tvoje víra se posilnila, ale ty máš vydávat svědectví tam, kde normálně žiješ, tam kde pracuješ, tam kde jsi.

První myšlenka je vlastně: „Podívej se nahoru.“ Ve svém životě (v těch žalmech je to vícekrát) se často díváme jenom dopředu, díváme se dolů, ale je potřeba se taky podívat nahoru, protože tento rozměr člověku dává nebo ukazuje opravdu nový horizont. Proč se měli dívat na ty hory? Jednak Jeruzalém je obklopen horami, sám stojí na hoře a z Jeruzaléma se odchází vždycky údolím. No, a z těch hor hrozí nebezpečí. Ať už lavina, padající kamení, lupiči a podobně, nebo na těch horách kolem Jeruzaléma byly pohanské oltáře. Tedy nebezpečí, řeklo by se, fyzické, ale i nebezpečí takové jako duchovní, duševní, pro deformaci mého myšlení.

A teď tady zaznívá úplně to jádro celého toho žalmu: „Pomoc mi přijde od Hospodina.“ Ten český překlad za pomoci té předložky „od“ je nedostatečný a je to těžké to přeložit, protože v hebrejštině ta předložka je takzvaně složená, je to složité. Co se tím chce říct? Pomoc mi přijde proto, že já patřím k Hospodinu a Hospodin patří ke mně. Takhle je to výstižné, ale je to docela dlouhé. Protože patříme k sobě, Hospodin mi pomůže.

Ovšem tento žalm zdůrazňuje a chce říct: Boží pomoc neznamená, že Bůh bude plnit moje přání. To my si často spojujeme, že pomoc znamená, že někdo vyplní moje přání. Ale tady se říká ne. Ta pomoc, to znamená něco jiného. Je to podpora, je to jakási energie, je to vlastně síla žít, vyznávat víru, je to jakési zajištění, ale není to plnění tvých přání, člověče.

A teďka dál vlastně ten žalm pokračuje, kdy žalmista používá na jedné straně obrazy, které symbolizují slabost člověka, na druhé straně velikost až sílu Boha. Ale jsou to obrazy nenásilné: „Neopustí, nebude dřímat tvůj Strážce.“ Každý člověk si musí odpočinout, spát, a v okamžiku, kdy spíme, tak jsme bezbranní. Proto, když je někde třeba nějaká armáda, tak nikdy nemohou spát všichni, někdo musí hlídat, a tady se říká: „Člověče, je tu někdo, kdo se neunaví, kdo se neunaví péčí o tebe, komu nejsi na obtíž, komu nevadí starat se o tebe, jeho to dokonce těší, on to dokonce dělá rád.“

„Hospodin tě střeží, je tvým ochráncem po tvé pravici.“ Je to obraz ze starověkého soudu, kdy po pravé straně obžalovaného stál žalobce. Dneska je to u nás naopak, ale tam to bylo takhle, že po té pravé straně obžalovaného stál žalobce, tedy ten, kdo říkal: „Tys něco udělal špatně, ty se z toho budeš zodpovídat.“ A tady se říká: „Tam stojí tvůj ochránce. Bůh je tvůj ochránce, Bůh není tvůj žalobce.“ Je to nesmírně důležité pojmenování Boha a lidé s tím pořád vlastně zápasí: „Jakou tvář Boha uvidím, jak se ke mně Bůh postaví?“ A už Starý zákon říká: „Je tvým ochráncem.“

„Ve dne ti slunce neublíží, ani měsíc za noci.“ Je to narážka na pohanská božstva, kdy mnoho lidí uctívalo Měsíc, Slunce, další planety, a říkali: „Když je nebudete uctívat, tak vás tito bozi potrestají.“ My už se neklaníme Slunci ani Měsíci, ale jsme v nebezpečí klanět se jiným věcem. Především je to touha po moci a je to touha po majetku, eventuelně touha užít si, mít něco ze života. Tady tato nebezpečí tady vždycky byla a vždycky budou. A tak ten žalmista říká: „Žádná planeta, žádné nebeské těleso ti neublíží, protože i ty stvořil Hospodin.

A teď se tady říká, že on bude střežit tvou duši, bude střežit odchod i příchod. Žijeme na nějakém místě, které považujeme za svůj domov, ale z toho místa vyjít, vyjít ven. Rádi se tam vracíme, ale plníme své pracovní povinnosti nebo další věci mimo. A je dobré vlastně, když jdeme ven, tak to plánovat: „Udělám to a to, vyřídím to a to.“ Je dobré to plánovat s Bohem. Je potřeba dobře začít, ale je potřeba také dovést to do dobrého konce, dobře se vrátit. A ten žalm nakonec vlastně připomíná těm poutníkům, kteří odcházejí z toho chrámu: „Hospodin vás bude provázet. Jeho přítomnost, jeho pomoc bude nenápadná, nenásilná, ale on vás bude provázet, ať už jdete ven za prací, za zábavou, ať to bude něco, co se týká takového toho všedního každodenního života, nebo i nějakého slavení, když se půjdete třeba znovu modlit do chrámu nebo vykonávat nějaké oběti, zkrátka a dobře vždycky půjde s vámi jako ten, kdo doprovází, jako ten, kdo se rád stará, kdo rád o vás pečuje. Vy si toho máte být vědomi a máte mu za to děkovat.

Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku

---

Víra i láska se živí z touhy po setkání

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.10.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
29. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 17,8-13; ž. Žl 121; 2. čt. 2 Tim 3,14-4,2; evang. Lk 18,1-8;

	Víra i láska se živí z touhy po setkání	9:56
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.13 MB]

Bratři a sestry, slavíme misijní neděli, tedy bavíme se o šíření víry. Svatý Lukáš napsal svoje evangelium pro křesťany druhé generace, potažmo třetí generace. Křesťané první generace očekávali velmi brzký příchod Ježíše Krista, do pěti, do deseti let.    Více...