Rubrika
HomilieZačněte od vztahu k Bohu
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.11.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 2,1-5; ž. Žl 122; 2. čt. Řím 13,11-14; evang. Mt 24,37-44;
Bratři a sestry, my se zamyslíme nad tím, co jsme slyšeli v prvním čtení z knihy proroka Izaiáše. Doba, ve které to Izaiáš proslovil, řekl veden Duchem svatým, byla doba neklidná. Byla to vlastně válka. Nacházíme se někdy mezi lety 730 až 700 před narozením Pána Ježíše. Minulou neděli jsme slyšeli o tom, jak kmeny přišly za Davidem do Hebronu a sjednotily se. Teď už zase byly rozdělené. Asyřané zničili severní Izraelské království a ohrožovali jižní Judské království. A tady v této neklidné době, kdy mnoho lidí se ptalo a říkali si: „Jak to s námi dopadne? Má vůbec cenu se o něco snažit, protože stejně ta válka zničí všechno?“ tak přichází prorok a říká: „Nejde jenom o tento život, ale jde o život věčný, a Bůh vás zachrání. Bůh pošle Zachránce, Spasitele.“
V té době, kdy to prorok řekl, tak to znělo neuvěřitelně. Bylo mnoho lidí, kterým se nechtělo těmto slovům věřit. Navíc potom jim prorok říká: „Jestli chcete žít v pokoji na této zemi, tak upravte, nebo opravte svůj vztah k Bohu. Pro mnohé z nich to zase bylo překvapení. Proč? Přece by měli upravit vztah člověka k člověku. On říká: „Ne. Začněte od toho vztahu k Bohu!“
My dnes začínáme v církvi období – advent – se kterým si mnoho lidí neví rady. Mnoho lidí, i když dneska nechodí do kostela, nemají vůbec nic společného s náboženstvím, s církví, tak si koupí adventní věnec a doma si ho dají na stůl, a to bude asi tak všechno. V mnohých městech už rozsvěcují vánoční stromy, ale Vánoce budou až za čtyři týdny.
Proč je tady vůbec ten advent? Je to doba přípravy. Když člověk chce něco dobře prožít, tak se na to musí nachystat, připravit a v té době přípravy má člověk přemýšlet. Ale mnoha lidem se nechce přemýšlet a považují to dokonce někteří za přepych: „Na to nemám čas,“ jiní to považují za nebezpečné: „Mohl bych přijít na něco, co by se mi nehodilo do mého života. Já jdu, je to tak nějak zaběhnuté, a proč to měnit? Co s tím dělat, proč do toho šťourat? A tak raději ne. Ať to běží tak, jak to je.“
Bratři a sestry, prorok nám dnes nabízí několik myšlenek, které bychom měli zařadit do letošního adventu. První, co tam bylo, tak mluvil o tom, že „stane se v posledních dnech“. Tím nemá prorok na mysli nějaké konkrétní datum, třeba osmadvacátého listopadu dva tisíce deset. Ne, žádné datum zatím není. Je to biblické vyjádření. Když otevřeme Písmo svaté na začátku, tak hned v první knize Mojžíšově v první kapitole na samotném začátku, se dočteme: „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.“ To je jeden obrat, na počátku je stvoření. Na konci je vykoupení. Můžeme říct, tady ta doba, ty poslední dny začaly v okamžiku, kdy Ježíš vstal z mrtvých, začaly tou velikonoční nedělí a pořád pokračuje tato poslední doba, už dva tisíce let, a bude pokračovat tak dlouho, dokud Pán Ježíš nepřijde podruhé.
Tedy v těch dějinách světa a člověka jsou dva velmi důležité momenty – moment stvoření a moment vykoupení. Stvoření, kdy Bůh volá člověka k bytí, k existenci, k tomu, že jsme. A vykoupení k tomu, že člověka zachraňuje a dává mu věčný život.
Bratři a sestry, oba ty momenty, tyto Boží skutky, Boží slova, Boží skutky jsou obráceny k nám lidem. Není to, že by Bůh dělal něco pro sebe, ale Bůh pracuje pro nás. A i toto má být předmětem, obsahem našeho adventního zamyšlení. Jednak za toto děkovat, Boha za to chválit, ale také přemýšlet, jak ho napodobím, aspoň trošku.
„Pevně bude stát hora s Hospodinovým domem na vrcholu hor.“ Autor samozřejmě myslí Jeruzalémský chrám, který stál na kopci, chodili tam ale Izraelité. „Budou k ní proudit všechny národy.“ Prorok v tuto chvíli vzpomíná na cestu, kdy šli Izraelité z egyptského zajetí do zaslíbené země. Uvědomme si, že když šli z toho Egypta, tak oni nevěděli, kam dojdou, jak to tam bude vypadat. Ti lidé tam nikdy nebyli. Pro ně to byla cesta do neznáma, bylo v tom riziko. Na jedné straně se radovali a těšili, a na druhé straně se báli. Boží cesty nás vedou i místy, kde nevíme, kde nemáme jistotu. Jediné, co máme, je víra. Prorok ale tady chce říct, že Bůh se svou spásou se nespokojí s tím, že by zachránil jenom Izraelity, ale že to bude pro všechny, a říká: „Pojďte všichni!“
V té době, kdy prorok napsal tato slova, tak v pohanském světě mnozí pohané věřili, že jejich božstva sídlí na nějakém kopci, ale pak se říkalo: „Tam nechoďte.“ Řekové věřili, že jejich bohové sídlí na Olympu, ale: „Tam nechoďte. Tam jsou ti bohové, tam se nemíchejte.“ Ale Hospodin říká ústy proroka: „Pojďte! Já na vás čekám. Není tady žádná zakázaná zóna. Naopak, já jsem připravený vás přijmout. Čekám na vás!“
A teď tam říkají všichni: „Vzhůru! Vystupme na Hospodinovu horu do domu Jakubova Boha!“ A to je pasáž velmi krásná, velmi povzbudivá pro každého z nás. Proč se o Hospodinu mluví jako o Jakubově Bohu? Jákob byl třetí. První byl Abrahám, pak byl Izák, pak až byl Jákob. Proč se tedy nemluví o Abrahámově Bohu, ale zrovna Jákobově? Protože Jákob na začátku svého života nebyl zrovna nějakým vzorem k následování. Jak začíná jeho dospělá kariéra? Tím, že ukradne svému bratru Ezauovi prvorozenecká práva, musí utíkat a potom slouží svému strýci Lábanovi, aby dostal za manželku Ráchel. A pak zas podvedou Jákoba. A potom zase oni společně, když už má Ráchel i Leu, podvedou svého strýce Lábana a se strachem se vracejí domů k Ezauovi a velmi se bojí Jákob, jak toto dopadne, a tak posílá napřed dary a snaží se Ezaua tak nějak uplatit.
Tedy Jákob je člověk velmi lstivý, člověk nevypočitatelný, člověk, který uzavírá sázku s Bohem. Není to člověk pokorný. Je to člověk, který přesto, že se mu třeba vedlo špatně, tak si o sobě hodně myslel a měl vysoké sebevědomí. A je tady jmenován právě proto, právě pro tyto své špatné vlastnosti, ale také proto, jak to nakonec dopadlo.
Pro své špatné vlastnosti je tady jmenován proto, že Bůh chce říct skrze Izaiáše: „Člověče, vím o tvých chybách. O všech tvých chybách vím. Přede mnou nemusíš nic předstírat, nemusíš si na nic hrát, ale mě ty tvoje chyby neodhánějí od tebe, naopak mě vedou k tomu, abych ti šel naproti.“
A jak to dopadlo s tím Jákobem? Když se vracel, tak u potoku Jabok bojoval s Hospodinem, a protože v tom souboji obstál, dostal nové jméno: Izrael, „Bůh je bojovník“. Tedy z Jákoba se stal Izrael.
Bratři a sestry, letošní advent je zase jednou z možností, jak se přiblížit k Bohu, jak mu být blíž. On k nám přichází, dveře jeho chrámu jsou otevřené. Zve nás a říká nám: „Jsem tady. Jsem tady pro tebe. Jsem tady proto, abych tě spasil.“ Tady to, že Bůh nás chce spasit, nám má připomínat i třeba to jméno Izaíáš, což právě znamená „Bůh spasí“.
Ať tedy letošní advent prožijeme v naději, v usebranosti a v radosti, v takovém radostném očekávání vánočních svátků, svátků narození našeho Spasitele a Zachránce.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.11.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 2,1-5; ž. Žl 122; 2. čt. Řím 13,11-14; evang. Mt 24,37-44;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.12.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 2,1-5; ž. Žl 122; 2. čt. Řím 13,11-14; evang. Mt 24,37-44;
Bratři a sestry, jak zaznělo v tom úvodu žehnání adventních věnců, tak ta doba adventní vlastně má několik myšlenek. Hlavní jsou dvě – příprava na Vánoce, ale také příprava na setkání s Kristem tváří v tvář při jeho druhém příchodu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.12.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 2,1-5; ž. Žl 122; 2. čt. Řím 13,11-14; evang. Mt 24,37-44;
Bratři a sestry, nevím, jestli jste si někdy položili tu otázku, kdy vlastně přesně končí liturgický rok, ten starý, a začíná nový. Tak je to v sobotu při západu slunce. V sobotu před první nedělí adventní vlastně západem slunce končí starý liturgický rok a začíná nový. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.12.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 2,1-5; ž. Žl 122; 2. čt. Řím 13,11-14; evang. Mt 24,37-44;
Bratři a sestry, advent je dobou, kdy se připravujeme na něco pěkného, krásného. Na konci adventu budeme slavit Vánoce. Advent je doba, která nám má připomenout, že v našem životě nejsou jenom těžkosti, problémy, ale že jsou tady taky krásné okamžiky, krásné momenty. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.11.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 2,1-5; ž. Žl 122; 2. čt. Řím 13,11-14; evang. Mt 24,37-44;
Bratři a sestry, co nám říkají dnešní čtení? Mluví o naději. Apoštolové se zase ptají Ježíše: „Pane, kdy přijdeš? Jak moc tě máme vyhlížet?“ A jak jsme to slyšeli v komentáři – máme Pána vyhlížet a máme se na Jeho příchod těšit. Více...
Mons. Stanislav Vídenský, farář ve Veverské Bítýšce
02.12.2001, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 2,1-5; ž. Žl 122; 2. čt. Řím 13,11-14; evang. Mt 24,37-44;
„Prolom, Pane, nebesa a sestup na zemi v život přečisté Marie Panny“. Tak volali starozákonní proroci. „Na tvůj příchod čekáme, Pane Ježíši Kriste.“ Tak voláme my při mši svaté. Prožíváme dobu adventní, dobu čekání. Ten svět kolem nás je jako velká čekárna. Každý něco čeká. Je to buďto čekání radostné, kdy čeká třeba maminka na dopis od svého syna, může to být čekání takové úzkostné, když nemocný v nemocnici čeká na výsledek vyšetření před operací, zda-li to bylo zhoubné anebo benigní. Může být čekání také i takové už před koncem života. Více...