Rubrika
HomilieMarie Magdaléna zůstala se svým Pánem
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.04.2004 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (ve dne)
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 10,34a.37-43; ž. Žl 118; 2. čt. Kol 3,1-4; evang. Jan 20,1-9;
Bratři a sestry, v noci jsme slyšeli zprávu o Ježíšově zmrtvýchvstání tak, jak ji zaznamenat Lukáš, a teď jsme slyšeli, co o tom říká Jan. Říká se v ní, že úplně první, kdo tam byl, byla Marie Magdaléna. Dokonce se říká, kdy to bylo - ještě za tmy. Takže, když budeme hledat časový okamžik, kdy tam asi byla, tak nám vyjde něco mezi čtvrtou a pátou hodinou ranní. Skutečně si přivstala. Teprve po ní tam přišly ženy, které nesly vonné masti a plátna, aby dokončily pohřební obřady. Mezitím ale ona odešla pro apoštoly a pak se tam vrátila s Petrem a Janem.
Bratři a sestry, všimněme si, proč tam jde Marie Magdaléna. Ty ženy, to víme - protože nesly ty masti a chtěly dokončit to, co už nestihly dodělat v pátek. Ale ona tam nejde z žádného praktického důvodu. Ona tam jde ze zájmu. Uvědomme si, že Ježíš Kristus toho pro Marii Magdalénu mnoho udělal a ona mu potom byla za to velmi vděčná a doprovázela ho vlastně všude, i pod kříž. A ona má o Ježíše zájem, protože v něm poznala někoho, kdo měl zájem o ni, o její problémy, o její nemoci, o její hříchy, a ona není taková, že by řekla: "Konec, skončilo to", ale chce, aby to pokračovalo nějakým způsobem. Neví jakým způsobem to bude pokračovat, protože z její řeči, když přijde k apoštolům, tak je zřejmé, že neuvažuje o tom, že by Ježíš žil, že by vstal z mrtvých, protože mluví o tom, že někam odnesli mého Pána. Ale zase nemluví o tom v tom smyslu: "Někam se ztratilo mrtvé tělo." "Můj Pán je někde pryč a já nevím, kde je a já ho chci najít." Nazývá ho svým Pánem a to ukazuje, proč tam šla - chce mu být blízko.
Bratři a sestry, Marie Magdaléna je vzorem pro všechny lidi, kteří jednají nezištně, ze zájmu o druhé, ze zájmu o to pomoci, být nablízku. Všimněme si, kdo je první u hrobu - Marie Magdaléna a Jan, ti dva, kteří stáli pod křížem. Ono to tak v životě chodí pořád, že ti lidé, kteří mají zájem, tak ho mají vždycky. To jsou lidé, kteří jsou vnímaví pro bolesti druhých a nesou je s nimi, a zároveň tito stejní lidé jsou vnímaví i pro radost a jsou schopni sdílet radost s druhými. A ti, kteří jsou nějak uzavření do sebe a kteří jsou, můžeme říct, i tupí, tak tito lidé jsou uzavření a tupí vždycky, ať jde o radost, o bolest, o cokoliv. Takže ti, co byli první pod křížem, tak jsou první u hrobu. Ti, co prožívali s Ježíšem jeho bolest, jeho utrpení a můžeme říct jeho prohru před světem, tak s ním také první prožívají tu radost z vítězství, protože chtěli. Oni chtěli být pod křížem a chtěli být u toho hrobu první. Vlastně v tenhle moment navazuji na myšlenku, kterou už jsem tady přednesl v noci o tom, že Bůh řekl Židům v Egyptě: "Můžete být svobodni." Dovedl je až k Rákosovému moři a řekl jim: "A teď je na vás, jestli tam půjdete, jestli přejdete nebo jestli se zastavíte." Oni si všichni - Petr, Jan, Magdaléna - mohli říct, když pochovali Ježíše v pátek: "Tak je konec. Konec a půjdeme si po svém. Musíme si zajistit svůj život, na Ježíše nemůžeme spoléhat." Ale oni to neudělali, oni pořád chtěli zůstat se svým Pánem. Teď se dozvěděli, že tento Pán žije. Dalo jim to velkou práci tomu uvěřit. Nechápali to, byl to pro ně úplně stejný šok, jako když zjistili, že je odsouzený k smrti a že umřel na kříži. A oni se učí žít s touto pravdou, s touto skutečností, že Ježíš vstal z mrtvých. Nejde jim to, ale oni se tomu snaží uvěřit. Bratři a sestry, my s tím budeme mít třeba taky problémy, taky nám to nepůjde hned. Není to jednoduché s vírou. Bůh od nás nečeká, že to bude hned na sto procent, ale čeká, že tak, jako apoštolové a Marie Magdaléna, i my budeme chtít zůstat se svým Pánem.
Když se mluví o víře, tak se hledají všelijaké definice. Já jsem si vzpomněl na jeden příběh. Možná jsem vám ho už vyprávěl, je takový trošku úsměvný, asi to pravda nebyla - spíš je to takový katechetický příběh, ale dobře vystihuje, co je to víra a jak je někdy těžké věřit. Ale také tento příběh vysvětluje, že víra se týká našeho všedního každodenního života.
Tak ten příběh: V jedné zemi dlouho nepršelo a už to vypadalo, že z toho bude katastrofa, a tak v jedné farnosti kněz svolal věřící a říká: "Přijďte dnes odpoledne, budeme se modlit za déšť." Přišli odpoledne všichni, kostel nabitý, farář se postavil mezi ně, tak si je změřil a říká jim: "Vždyť vy vůbec nemáte víru." Oni říkají: "Jak to, vždyť jsme přišli, chceme se modlit za déšť." On říká: "No to jo, ale vždyť nikdo z vás si nedonesl deštník."
My to známe, bratři a sestry, my to všechno víme, ale velká potíž je v tom, že nám to pořád nějak nejde dát do toho našeho obyčejného života, že my na to potom, když na to přijde, zapomeneme, že to přehluší spousta jiných starostí. Zkusme si udělat takové velikonoční předsevzetí: "Chci počítat se svým Pánem. On toho pro mě mnoho udělal, tak, jako pro Magdalénu, pro Jana, pro Petra, On toho tolik udělal i pro mě a já ve svém životě na něho nechci zapomenout. Chci s ním být v radosti i v bolesti, chci být vnímavý pro radosti i bolesti lidí kolem mne, chci být nablízku mému Pánu a když nebudu vědět, kde je, chci ho hledat a nikdy, nikdy to nechci vzdát.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
31.03.2024 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (ve dne)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,34a.37-43; 2. čtení Kol 3,1-4; evangelium Lk 24,13-35;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.04.2021 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (ve dne)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,34a.37-43; 2. čtení Kol 3,1-4; evangelium Lk 24,13-35;
Bratři a sestry, slavíme Velikonoce, hebrejsky Svátek paschy, přejití. A všechny texty, které jsou vybrány pro tyto svátky, vyprávějí o nějakém přemístění z místa na místo. Izraelité odcházejí z Egypta do svobody. Abrahám má obětovat na jedné z hor svého syna Izáka. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.04.2015 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (ve dne)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,34a.37-43; 2. čtení Kol 3,1-4; evangelium Lk 24,13-35;
Bratři a sestry, možná jste si řekli, že ten dnešní úryvek evangelia končil nějak zvláštně: „Báli se totiž.“ „Nikomu nic neřekli, báli se totiž.“ Ale on to není jenom konec toho dnešního evangelia, ale on je to konec celého Markova evangelia. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.04.2006 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (ve dne)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,34a.37-43; 2. čtení Kol 3,1-4; evangelium Lk 24,13-35;
Bratři a sestry, jak jsem říkal, když jsme začali slavit velikonoční třídenní, naším průvodcem o letošních Velikonocích bude svatý Pavel. Svatý Pavel nám podává výklad, jak máme Velikonoce slavit.
Můžeme říct, že v evangeliích se mluví o takovém základním faktu, že se tam ti lidé třídí, kdo věří, kdo nevěří, že Ježíš vstal z mrtvých. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.04.2003 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (ve dne)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,34a.37-43; 2. čtení Kol 3,1-4; evangelium Lk 24,13-35;
Bratři a sestry, dnes, o slavnosti Zmrtvýchvstání Páně, je na výběr několik evangelií. Já jsem schválně zvolil Lukášovo evangelium o tom, jak Ježíš doprovází učedníky jdoucí do Emauz, protože se to nečte příliš často, a je to škoda. Je to krásné evangelium, které vypráví o tom, co Ježíš dělá první den po svém zmrtvýchvstání. Je to o tom, jak Ježíš v praxi naplňuje podobenství, které sám kdysi řekl, o pastýři, který, i když má 100 ovcí a jedna se ztratí, tak nechá těch 99 a jde hledat tu ztracenou. Více...