Rubrika
FARNÍK 2/14DRAZÍ FARNÍCI
Při naší listopadové návštěvě Svaté země jsme navštívili mnoho krásných, zajímavých a pro naši víru důležitých míst. To všechno nás vedlo k tomu, abychom více přemýšleli o Bohu, o Ježíši Kristu a o sobě. Chtěl bych se nyní s Vámi podělit o dvě myšlenky.
Na obrázku, který vidíte vedle těchto řádků, je vchod do Baziliky Narození v Betlémě. Tento vstup se nazývá Brána pokory. Původně byl vchod mnohem větší, jak je ze záběru patrné. Ale protože do kostela vjížděli na koních muslimové a tak rušili bohoslužby, rozhodli se křesťané vstup zmenšit, a dost radikálně. Otvor ve zdi měří na výšku asi 150 cm a každý dospělý, pokud chce vejít dovnitř, musí se sklonit. A stejné je to na místě, kde si připomínáme Kristovo narození: pokud se poutník chce dotknout skály narození, musí si kleknout, a ještě se sklonit.
Jak budeme slavit Vánoce? Zůstaneme hrdě stát venku, nebo se skloníme, s pokorou vstoupíme a budeme se radovat z příchodu Vykupitele?
Druhá myšlenka se týká celkového obrazu Svaté země. Asi v polovině našeho putování jsem si uvědomil, že chodíme nebo jezdíme neustále nahoru a dolů. Izrael je zemí, kde jsou hory a údolí, ale téměř žádná rovina. My jsme měli k dispozici klimatizovaný autobus, ale Pán Ježíš to vše absolvoval pěšky.
Napadlo mě, že tuto kopcovitou krajinu můžeme přirovnat k našemu životu. S námahou stoupáme k vrcholům, k cílům, které jsme si v životě stanovili, chvíli se radujeme z jejich dosažení, a pak klesáme někam dolů do údolí.
Svým narozením nám Ježíš nabídl, že bude každého z nás na našich cestách, ať již stoupají nebo klesají, doprovázet. Nezapomeňme mu za tuto velkorysou nabídku letos o Vánocích poděkovat.
Pokojné a radostné svátky narození Ježíše Krista Vám všem přeje a vyprošuje
Otec Marek