ÚVOD

V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do hor, do města Judova. (Lk 1, 39)

Drazí farníci,

chci Vás pozdravit a nabídnout několik myšlenek pro tento předvánoční čas. Stále ještě prožíváme dobu adventní, ale svátky narození Spasitele jsou již velmi blízko. Často slýcháme různé rady a návody, jak prožít tento čas přípravy, radí nám, abychom se zastavili, zklidnili, ztišili se, ale je to vůbec možné? Vždyť máme tolik povinností a neodkladných záležitostí, které musíme vyřídit.

Svatý Lukáš nás hned v úvodu evangelia seznamuje s tím, jak prožíval svůj životní advent Zachariáš, otec Jana Křtitele, a matka Ježíše, Panna Maria. Evangelista staví tyto dvě postavy do protikladu, chce, abychom si toho všimli a hlavně abychom si vzali ponaučení. Tak tedy podívejme se blíže na tyto dvě postavy Nového zákona.

Zachariáš je knězem v jeruzalémském chrámu, tedy osoba zbožná a vážená. Lukáš říká, že Zachariáš a Alžběta „ byli spravedliví před Bohem... neměli však děti“ (Lk 1, 6). Skutečnost velmi smutná a bolestivá, Zachariáš se s tím už smířil, sice se na tento úmysl modlil, ale nepočítal s tím, že by se to mohlo nějak změnit. Považoval se za realistu, my bychom ho označili za skeptika. Když mu anděl oznamuje vyslyšení jeho modliteb, je překvapen a protestuje (Lk 1, 12 - 20). V tu chvíli se ukazuje jeho malá nebo spíše žádná víra, jeho zbožnost se dá označit za setrvačnost. Boha tento nedostatek víry nevede ke změně plánů, ale Zachariáš dostává možnost, aby v tichu přemýšlel a zpytoval svědomí: oněmí a ohluchne na devět měsíců. Bylo by zajímavé vědět, co se Zachariášovi honilo hlavou, když se vracel z Jeruzaléma domů do Ain Karim. Faktem je, že jeho nevíra ho přivedla do izolace a osamocenosti.

Maria, nastávající matka Ježíšova, je také zaskočena zprávou, kterou jí anděl oznamuje, navíc je zde rozdíl. Zachariášovi anděl oznamuje, že bude otcem, a tečka. Od Marie anděl žádá její souhlas, aby se stala matkou Božího syna. Na první pohled se může zdát, že Maria má stejné námitky jako Zachariáš, ano, slova jsou podobná, rozdíl je v přístupu, ve vnitřním postoji. Zachariáš bere andělovu zprávu jako vyrušení ze zaběhlého stereotypu, Maria jako nabídku, jako pozvání k hlubšímu vztahu s Bohem. Na této scéně je krásné, že svatopisec připouští Mariiny pochybnosti: Nezdálo se mi to, je to pravda? Anděl jí okamžitě ukazuje způsob, jak pochybnosti rozptýlit: „...i tvá příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a je již v šestém měsíci“ (Lk 1, 36). Vyzývá Marii, aby se vydala na cestu. Na konci cesty totiž uvidí, jak Bůh plní své sliby a jak se uskutečňují jeho plány. Mariina víra ji vede k setkání s druhými lidmi.

Ať se tedy naše předvánoční cesty co nejméně podobají cestě Zachariášově, naopak ať jsme co nejvíce podobni Marii a Alžbětě, radujícím se z příchodu Vykupitele.

Přeji všem farníkům radostné a pokojné svátky narození Ježíše Krista.

Otec Marek