Biřmování

V sobotu 25.10.2008 přijalo v chrámu Páně ve Veverské Bítýšce svátost biřmování 18 farníků. Svátost zde podruhé v tomto století udělil otec biskup Vojtěch Cikrle při mši svaté v 10.00 hodin. V úvodu jej osobně přivítal starosta obce Josef Mifek za farnost a Ivo Jebáček za biřmovance.

Počáteční nervozitu a strach nás biřmovanců rozptýlil pan biskup až v okamžiku, kdy se rozhodl vyzkoušet místo nás otce Marka Hlávku. Překvapením byla slova pana faráře o tom, že naše otázky při pravidelných přípravách na biřmování jej inspirovaly k hlubšímu zamyšlení nad pro něho jednoduchými otázkami víry.

Po kázání pana biskupa došlo na samotný obřad. Jednotlivě jsme vyslovili zvolené biřmovací jméno, vyslechli k němu pěkný komentář a byli pomazáni olejem. V té chvíli jsme pocítili na pravém rameni teplo ruky biřmovacího kmotra, který nám bude oporou na cestě víry. Vše proběhlo klidně, tiše, za skvělé asistence velkého množství ministrantů, kněží, chrámového sboru a farníků. Vydařilo se i krátké neformální setkání biřmovanců a kmotrů s otcem biskupem u oběda. Zdaleka se neprobírala jen duchovní témata, ale také naše každodenní starosti a radosti.

A nyní už nezbývá než žít s vědomím toho, že jsem zase „chytřejší“ v síle darů Ducha svatého a blíž Pánu Bohu. Duch svatý určitě přišel, o tom nepochybuji, jen otevřít své srdce a nechat jej volně působit !

V.Š.

Svátost biřmování je považována za uvedení do křesťanské dospělosti a její udělování je vždy významnou událostí pro celou farnost. My jsme měli tu čest zastupovat skupinu biřmovanců připravujících se v Lažánkách. Zde se hodí poděkovat ThLic. Marku Hlávkovi, který nás pravidelně na středečních setkáních seznamoval s tajemstvími Bible a s principy správného života křesťana a také často odpovídal na naše dotazy. Myslím, že takováto sezení jsou užitečná i mimo přípravu na svátost biřmování. Po zdárném absolvování těchto večerů už mohlo vše začít, a to v sobotu 25.10. 2008 v kostele sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce s biskupem Vojtěchem Cikrlem.

Po zahájení mše všem biřmovaným ztuhla krev v žilách, když biskup začal hovořit o tom, že nadešel čas, kdy si všechny kandidáty na přijetí svátosti veřejně vyzkouší z těch nejpikantnějších znalostí víry. Nakonec se ukázalo, že to vzhledem k našemu počtu není z časových důvodů možné, a tak za nás „vyzkoušel“ otce Marka. Kázání přesáhlo víc než půlhodinu, ale bylo věcné a z otce biskupa vyzařovala velká duchovní síla.

Samotný obřad biřmování proběhl bez jakýchkoliv problémů a stejně tak i veřejné poděkování. Pak už nás čekal společný oběd s otcem biskupem, který se však omluvil z důvodů dalších povinností, a tak už jsme neměli možnost pohovořit s ním každý zvlášť. A tak si přejme, aby svátost, kterou jsme přijali, byla pro nás opravdu povzbuzením na cestě ke Kristu.

(redakčně upraveno)

I.J.

Už je to téměř tři roky, co nám otec Marek v kostele oznámil, že se chystá naši mládež připravovat ke svátosti biřmování. Většina mých věřících spolužáků už dávno biřmovaná byla. Hlavou se mi už nějakou dobu honila myšlenka, že bych k této svátosti také ráda přistoupila. Konečně se naskytla příležitost! Po mši jsem zašla do sakristie a přihlásila se. Postupně se přidalo dalších asi 15 kamarádů, ne však všichni z nás vydrželi až do konce. Začali jsme se scházet na faře každý druhý sobotní večer. Naše schůzky bývaly zahájeny společnou večeří, která většinou spočívala v ohřátí pizzy v mikrovlnce. Dobrota! Spokojení a najezení jsme se postupně odebrali do patra, kde jsme se ještě chvíli bavili hrou stolního fotbálku. A pak už jenom zbývalo nasbírat nové vědomosti ohledně naší víry. Nejzajímavější látka byla desatero přikázání, tedy alespoň pro mne. Ani byste nevěřili, jak je člověk hříšný! To je samozřejmě legrace, ale těch otázek co se naskytlo. Marek byl však vždy skvěle připravený a pohotově odpověděl na jakoukoliv otázku. Jinými slovy řečeno, tyto hodiny byly velmi zajímavé a poučné!

Po dvou dlouhých letech jsme byli seznámeni s přesným datem, kdy se uskuteční velká událost v našem životě. Vše se mělo odehrát 25. října. Tak brzy? Sice jsem Marka poslouchala, sem tam jsem si dělala i zápisky, ale najednou jsem měla pocit, že si nic nepamatuji a znejistila jsem, zda jsem vůbec připravená! Prostě jsem tak trošku zpanikařila. Toto jistě nebyly pouze mé pocity! Ať jsem se podívala na jednu či na druhou stranu, viděla jsem stejně zaskočené tváře všech budoucích biřmovanců.

Už je to tady! Zkoušku obřadu jsme absolvovali, kmotři jsou také přítomni, jen naše vědomosti se pomalu ale jistě vypařovaly z našich pečlivě upravených hlav. Snad to zvládneme! Největším strašákem se postupně stávaly případné otázky otce biskupa. Však si nás taky nakonec pěkně vychutnal. I když si pořád nejsem jistá, zda schválně! Poté, co při kázání řekl, že si k sobě každého jednotlivě zavolá a položí mu nějakou otázku, všem se roztřepala kolena. Ještěže jsme seděli! Naší výhodou bylo, že se k nám připojili i dospělí toužící po pečeti Ducha svatého, tím pádem nás bylo hodně a byli jsme ušetřeni těchto nelehkých otázek!

Nastala nejočekávanější chvíle celého obřadu. Předstoupili jsme před oltář a Otec biskup postupoval od jednoho k druhému, pomazal nás křižmem a zeptal se nás na důvod, proč jsme si vybrali právě toto jméno a co nás k tomu vedlo.V této chvíli jsme měli pocítit, jak na nás sestupuje Duch svatý. Byla jsem úplně poslední a celá napjatá jsem čekala. Už jsem na řadě! Biskup přistupuje ke mně! Řekla jsem mu tedy své jméno, on mě pomazal, požehnal mi a já jsem měla najednou takový zvláštní pocit. Trval sice jen chviličku, ale asi si ho budu pamatovat celý život.

Celá sláva byla zakončena výborným obědem v kulturním domě a poděkováním našemu milému panu faráři a panu biskupovi. Měli jsme příležitost s ním diskutovat a díky tomu jsme se dozvěděli, že i on býval nebo pořád je velkým sportovcem. Bylo to velmi milé setkání. Všichni jsme se uvolnili a pořádně to oslavili. Některé z Vás může napadnout otázka, proč jsme vlastně o biřmování stáli. Každý by Vám odpověděl nejspíš trochu jinak. Pro mne osobně je to další svátost, kterou jsem mohla přijmout. Něco jako je pro vojáka získání vyšší hodnosti. Ale tím největším důvodem je mé přání, být jednou někomu dobrou kmotrou.

K.K.