Čtvrtek 25.07.2024, sv. Jakub Starší, sv. Kryštof, Jakub
Hledat: Vyhledat
Rubrika Historické prameny

Kirchliche Topografie

[Gregor Wolny, Kirchliche Topografie sv. I. s. 292-298; ed. r. 1856, stav k r.~1855]

Městys V e v e r s k á B í t ý š k a (něm. Eichhorn-Bitischka) leží v přívětivém údolí řeky Svratky, asi 2 hodiny cesty na jihozápad od Kuřimi.

Přifařeny : Hrad Veveří, Hvozdec, 4 domy v osadě Žleby, 1 mlýn, 1 pila, 1 cukrovar, 1 há-jovna. Do roku 1774 sem byly přifařeny též Říčany a Říčky, nyní ve farnosti Ostrovačice.

Počet duší : 1892 katolíků moravských, 2 nekatolíci a 16 Židů; z toho asi 270 školáků. Pat-rová škola ve Vev. Bítýšce byla přestavěna po požáru roku 1842, společným nákladem patro-nátu a obce.

Panství : Veverská Bítýška; okresní úřad, soud a pošta v Tišnově.

Patron : Svob. pán Georg Sina, jakožto držitel zdejšího velkopanství.

Farář : Od 13. března 1848 dp. A l o i s S t o l i č k a, * 1818 v Kroměříži, dosavadní kaplan v Polešovicích, člen Dědictví sv. Jana Nepomuckého.

Farní kostel sv. Jakuba Většího má velmi pohnutou stavební historii. Předchozí kostel byl jen 7 sáhů dlouhý a 4 sáhy široký [13,5 x 7,5 m] a neměl ani věž. Pověřená diecézní komise při místním šetření dne 9. července 1678 došla k závěru, že je třeba neodkladně přistavět věž a kostelní loď rozšířit přístavbami bočních kaplí tak, aby se tam vešlo 544 farníků z Vev. Bítýšky a 220 z Říčan. Ale ani potom takto rozšířený kostel nestačil, a proto bylo rozhodnuto kostel zbourat a postavit kostel nový. Jeho stavba byla zahájena již roku 1771 a pro její finan-cování bylo použito 1395 zlatých [1,5 mil. Kč] ze jmění někdejší kaple Sv. Kříže ve Vever-ském lese (na stavbu věže), dále 600 zlatých ze jmění starého kostela, 1000 zlatých z prodeje 19 měřic [3,6 ha] kostelních polnosti r. 1781 a dalších 700 zlatých od šlechetných dárců. Stavba pokračovala pomalu; především kvůli sporům při odprodeji kostelních pozemků; některé z nich prohlašovali obecní radní za majetek obce a nechtěli je kvůli stavbě kostela prodávat a jejich odpor byl zlomen až roku 1778, kdy někteří z nich byli uvězněni na Špilberku a obec se také zavázala řádně dodávat na stavbu kostela všechen potřebný stavební materiál. Vybavení kostela, především oltáře a kazatelna, byly dokončeny až roku 1808. Obraz pro hlavní oltář od malíře N. Wernera z Brna za 100 zlatých věnoval panský vrchní myslivec Antonín Eberl. – Kostel má obdélníkový půdorys s půlkruhovým uzávěrem presby-táře, je celý zaklenutý, má pálenou krytinu, 2 vchody a 2 sakristie a zděný kůr. – Varhany byly opraveny roku 1823 ze jmění kostela a zbožných darů, kazatelna a křtitelnice obdobně restaurovány roku 1838. Dřevěná věžka-sanktuska byla z protipožárních důvodů roku 1839 snesena. – Hlavní oltář byl roku 1852 restaurován a nově štafírován, přispěním dobrodinců a faráře. Na kamenné věži je 5 obyčejných zvonů o váze: 10 centýřů 20 liber, 3 ½ cent., 2 cent., 10 liber (Umíráček) a 20 liber (Sanktusník) [570, 195,110, 6, 11 kg]. – Roku 1844 věnovala držitelka panství princezna z Wasa kostelu krásný bílý ornát, dva ornáty další a 1 pluviál. Šlechetní dárci přispěli nedávno na nové zařízení sakristie. – Roku 1810 byla z kostela odevzdána na státní účely [na války proti Napoleonovi] většina stříbrných předmětů o celkové váze 129 lotů [2260 g]. – Roku 1674 získal kostel z Říma výsadu plnomocných odpustků pro svátek sv. Jakuba. – Farní matriky začínají rokem 1674. – Hřbitov je za městečkem.

Kaple Matky Boží stojí na návrší, na jihozápad od hradu Veveří, na hřbitově, nově ohraze-ném roku 1846, s přispěním patronátu. Ačkoliv byla již částečně přestavovaná, dochovaly se na ní zbytky původního románského slohu ze 13. století; především portál hlavního vstupu západního a vstupu na jižní straně, nad kterým je hrubě do kamene vytesaný kříž se dvěma lvy u jeho paty; nad čtyřbokou apsidou je na její západní straně pod střechou kamenná skulptura postavy medvěda s lidským obličejem, jehož přední tlapy se opírají o kolena nohou zadních.

Presbytář kaple má půlkruhovou klenbu a loď má strop z prken, na kterém byly ještě roku 1806 starobylé malby. Nový hlavní oltář věnovala roku 1838 princezna z Wasa a je na něm obraz Černé Matky Boží; dva boční oltáře jsou zasvěceny Nanebevzetí P. Marie a sv. Janu Nepomuckému. Ve střešním nástavci („Dachreiter“) jsou 2 zvony bez nápisů, o váze 4 centý-ře a 1 ½ cent. [220, 85 kg]. Jinak nemá kaple žádné vlastní vybavení ani majetek. Roku 1846 dal patronát obnovit střešní krytinu. – Kaple byla obnovena do současné podoby roku 1638 a jsou v ní 3 náhrobní kameny: Hanuše Karla z Pětikostelí, důstojníka Teuffenbachova regi-mentu, který zemřel 20. září 1655 ve věku 22 let, a jeho choti Heleny, roz. hraběnky z Hohen-zollern; na druhém náhrobníku je čitelný jen letopočet 1600 a třetí je již zcela nečitelný.

Tato kaple mohla být i nejstarším farním kostelem, a tak by se k ní mohly vztahovat i udá-losti z dávné historie farního beneficia ve Vev. Bítýšce. Pro tuto možnost hovoří i hřbitov okolo ní. – Roku 1674 získala kaple papežským Breve z 30. července výsadu plnomocných odpustků pro svátek Narození P. Marie. – Roku 1791 kapli hrozilo, že bude zbourána; s tím souhlasil i držitel panství hravě Prosper ze Sinzendorfu a přislíbil, že přemístí hřbitov okolo ní jinam; protože však pověřená krajská komise roku do 1794 pro nový hřbitov žádné vhodné místo nevyjednala, uvízla záležitost s bouráním kaple na mrtvém bodě. – Roku 1840 chtěl (nekatolický) držitel panství princ z Wasa uplatnit svoje vlastnické právo na kapli a zřídit v ní hrobku pro švédského krále Gustava IV.(a odmítal dovolit farníkům provést potřebné opravy), ale na zákrok biskupského ordinariátu z 6. července 1841 byly jeho záměry překaženy.

Milostný obraz Matky Boží v kapli byl předmětem úcty farníků i početných poutníků zda- leka široka; na příkaz zemského gubernia měl být proto roku 1791 tajně přenesen do farního kostela, ale nakonec k tomu nedošlo. – Od nepaměti byla tato kaple považována za nedílnou součást farního kostela, měla dva oltáře a vlastního kostelníka, který bydlel v blízkém domku a byl osvobozen od robotních povinností. Užíval zahradu a ½ měřice pole u svého domku a další 2 měřice pole ve Hvozdci; tyto nemovitosti si později přivlastnila vrchnost.

Kaple sv. Václava v západním části radu Veveří zabírá na výšku přízemí a patro budovy a má 4 oltáře. Na hlavním oltáři je obraz Ukřižovaného a socha Matky Boží nad svatostánkem. Má malou kazatelnu, oratoř a na kůru varhanní positiv. Podle stavebního slohu pochází ze 14. století, ale prošla několika úpravami, naposledy r. 1712. Toho roku žádal držitel panství hrabě Václav ze Sinzendorfu biskupský ordinariát, aby (kvůli jeho pokročilému stáří) povolil slou-žit v kapli každodenní mše sv. pro něj a osazenstvo hradu, „protože ta kaple byla od začátku zbudována jako kostel a má i věžku se zvonkem a on sám pro ni roku 1710 získal i odpustko-vé privilegium pro svátek sv. Václava.“ – Roku 1839, když princ Wasa pobýval celé léto na hradě Veveří, konaly se v ní několikrát luteránské bohoslužby, ale na zákrok ordinariátu u c.k. zemského presidia to bylo přísně zakázáno. – Tato kaple byla původně zasvěcena sv. Prokopu a zbudoval ji zřejmě markrabě Jan (1350-1375) a fundačně zabezpečil důchody z Mor. Kní-nic; tamní poddaní byli také povinni vydržovat zdejší kaplany. Jedním z nich byl k roku 1446 M i k u l á š , který tehdy žaloval u zemského soudu Jana z Lomnice-Meziříče o náhradu 100 hřiven [přes 1 mil. Kč], protože si neprávem přivlastnil poddané a jejich desátky z Mor. Knínic; protože však neuspěl, opakoval svoji žalobu ještě roku 1447. – Obdobné žaloby podával na Jaroslava z Lomnice roku 1459 a 1460 další kaplan J i ř í; zemský soud pak roz-hodl, že žalovaný Jaroslav je povinen odškodnit jak kaplana, tak i (okrádané) poddané, neboť „podle předložené listiny markrabě Jan tuto kapli na věčné časy zajistil zvláštní nadací“. Potom o této kapli a jejím kaplanovi nejsou již žádné zprávy.

Kaple Sv. Kříže, stávala na kopci ve „Veveřím lese“ v chudčickém katastru, podle zbožné pověsti již od prvopočátků křesťanství na Moravě. Později byla zničena za uherských nájezdů a po čase opět postavena ze dřeva a posvěcena od sv. Hyacinta, převora Dominikánů ve Znojmě.

Tato kaple proslula četnými divy a zázraky a proudila k ní v 17. století hojná procesí, včetně Flagelantů; v poslední době však zájem věřících o ni upadl. Podrobnou historii kaple sepsal zdejší farář Valentin Jestřabský (rukopis uložen ve farním archivu). Roku 1764 si přišla kapli prohlédnout diecézní komise, která shledala, že „tato kaple Sv. Kříže je opravdu prastará, má kazatelnu a 4 oltáře (Sv. Kříže, sv. Jana Nep., sv. Václava a Matky Boží), mívala odpustkové privilegium a o svátku sv. Václava se sem koná z farního kostela procesí se slavnými boho-službami“. – Roku 1784 byla kaple z moci úřední zbourána; na jejím místě pak byly posta-veny tři dřevěné kříže.

Farní beneficium : Roku 1806 měl farář v užívání 1 jitro 2409 sáhů polí [1,4 ha] od vrch-nosti a další 2 jitra od obce [1,2 ha]; za to byl povinen odsloužit slavné bohoslužby o svátku sv. Floriána, Gottharda a Vendelína. Tradiční naturální desátky od farníků a deputáty od vrch-nosti byly od roku 1850 nahrazeny státní roční rentou 501 zl. 20 krej. konvenční měny [560 tis. Kč]. Proti tomuto výměru vznesl farář Al. Stolička na c.k. ministerstvo odvolání, protože do výpočtu náhrad nebylo zahrnuto deputátní dřevo na topení a činže od obce za prodané kostelní pozemky roku 1781.

Budova fary je patrová, s pálenou krytinou: v přízemí má 2 světnice, kuchyni, 2 komory a sklep a v patře halu a 5 světnic. Před farou jsou 2 zahrádky a za farou zahrada na ovoce a zeleninu o rozloze 21 x 8 ½ sáhů [40 x 16 m], která byla roku 1853 ohrazena zdí. Současně byly provedeny též vnější a vnitřní opravy fary. Hospodářská stavení roku 1843 vyhořela a byla ještě téhož roku obnovena od patronátu, z odolného materiálu.

Z dějin farnosti : Jako první známý „plebán ve Vev. Bítýšce“ je v listinách uveden k roku 1240 J a k u b, který však mohl působit spíše při zdejší starobylé kapli Matky Boží. – Další zpráva je až z roku 1481, kdy zdejší farní beneficium patřilo kanovníkům brněnské kapituly a veškeré farní desátky od farníků i od vrchnosti pobíral kanovník Martin z Falkenstein; ten se však musel roku 1491 domáhat svých důchodů od držitele panství Václava z Ludanic u zemského soudu. Místním farářem byl však jistý J i ř í, který roku 1482 odtud odešel na faru ve Vys. Popovicích. Tyto spory o farní důchody pokračovaly ještě roku 1498, 1499 a 1500, s výslovným podotknutím, že zdejší farář dluží brněnským kanovníkům jejich podíl ve výši 6 kop vídeňských grošů. Od roku 1537 převládlo ve farnosti náboženství Pikartů (Bratrské) a tehdejší farář J a n M a l v a s y vymáhal soudně od držitele panství Jana z Lipé náhradu 60 kop grošů [650 tis. Kč] za neodváděné farní desátky od (již nekatolických) poddaných, neboť neměl údajně z čeho vydržovat pomocného kaplana. – Roku 1554 zemřel zdejší farář J a n. –K roku 1560 byl ještě (katolickým) farářem jistý V a v ř i n e c, ale po roce 1570 tu působili již pikartští pastoři, ze kterých jsou známí: k roku 1608 A b r a h a m, roku 1619 G a b r i e l, roku 1620 D a n i e l, roku 1622 J a n, od 26. srpna 1628 J i ř í a ještě roku 1636 P e t r . – Mezitím však již od 1. června 1633 byl ustanoven farářem pro Vev. Bítýšku a Říčany J a n S a d l i c k y, dosavadní farář v Rosicích, který však (bez pomoci misionářů) nedokázal svě-řené rozsáhlé farnosti účinně rekatolizovat. – Od 16. prosince 1638 byl proto ustanoven (vý-hradně pro V. Bítýšku) farářem J i ř í H a v r a n s k ý, rodák ze Slezska, a po něm od roku 1642 P e t r B o z s k ý, který tu r. 1648 zemřel. Pak tu nakrátko působil V a l e n t i n P i r- c h a l i u s , augustiniánský kanovník ze Šternberka, a od roku 1649 diecézní kněz A d a m C h a l u p a , který 16. ledna 1653 zemřel. – Po něm ustanoven J a n Godefried G e l l n e r ; ten roku 1658 na konsistoř hlásil, že všechny farní desátky a pozemky si přivlastnila již dávno vrchnost; faráři vyplácí ročně 156 zlatých 40 krejcarů na penězích [220 tis.Kč] a na natu-ráliích dodává 4 vědra vína [224 lt], 6 sudů piva [1340 lt], 30 měřic pšenice, 60 měřic žita, 30 měřic ovsa [celkem ~65 q obilí], 6 měřic luštěnin a 6 soudků soli;

dále 40 mázů másla [56 lt], 1 vykrmené prase, 40 liber sýra [22,5 kg] a 15 kaprů. – Dne 10. května 1660 farář Gellner odešel jinam a na jeho místo přišel J a n M a d e r , dosud na faře v Jevišovce; avšak při vizitaci 2. srpna 1662 bylo zjištěno, že farní kostel je jen velmi uboze vybaven bohoslužebnými rouchy a potřebami, křtitelnice je v dezolátním stavu, není tu žádný pořádný hřbitov a kostelní účty jsou v nepořádku, a tak byl farář J. Mader roku 1663 odtud přeložen a na jeho místo ustanoven jistý B a r t o l o m ě j a již od 15. ledna 1665 J i ř í Karel P t á č e k .

Od 18. března 1667 jmenován farářem V a l e n t i n Bernard J e s t ř a b s k ý, rodák z Mor. Ostravy, dosavadní farář ve Střelicích. Tento, po všech stránkách vzorný a horlivý, duchovní správce spravoval obě farnosti ve Vev. Bítýšce a Říčanech neúnavně, bez pomoc-ného kaplana, 52 let, až do své smrti 26. prosince 1719 ve věku 81 let. Zasloužil se nejen o obnovu pravého katolického náboženství ve svěřených farnostech, ale stačil při tom sepsat a vydat tiskem na svůj náklad 11 svazků svých kázání a teologických traktátů (m.j. Traktát o andělích, Rozprava sv. Josefa s P. Marií, Rozprava prorokyně Anny se Simeonem, Sedláč-kovo vidění, Historie kaple Sv. Kříže nad Chudčicemi). – Podle svědectví P. Alex. Habricha (v rukopise k historii fary ve Střelicích) vstával farář Jestřabský již ve 4 hodiny a do 9 hodin se modlil a rozjímal. Po odsloužení mše sv. skládal kázání a katechese až do oběda, který se skládal z polévky a 2 jídel. Víno (mimo mši) pil jen zřídka. Volný čas po obědě věnoval studiu. – Farní čeledi nikdy nic nechybělo a místní chudí byli o každém mariánském svátku pohoštěni na faře. Z přebytku svých příjmů pořizoval ošacení pro chudé a pilné účastníky bohoslužeb. Byl pohostinný a vždy dobré mysli. – Dne 25. ledna 1713 oslavil v zámecké kapli, na přání vrchnosti, 50. výročí svého kněžství, ačkoliv již trpěl značnými bolestmi v nohou.

Podle zápisu v děkanské matrice v Doubravníku k roku 1672 a 1691 měl tehdy farní kostel sv. Jakuba 3 nekonsekrované oltáře, 3 stříbrné zlacené kalichy s paténami, 1 stříbrnou mon-stranci malou a 1 velkou monstranci měděnou, stříbrné mešní konvičky s táckem, stříbrné nádobky na sv. oleje a na abluci, 8 mešních ornátů a 2 zvony. – V kapli Matky Boží byl jeden oltář konsekrovaný a další nesvěcený. – Do farnosti patřily též Říčany a 2 školy měly jen jedi-ného učitele. – Všechny farní desátky a pozemky i část parcely fary si „již od nepaměti“ přisvojila vrchnost; farář bydlel poměrně slušně, ale stísněně. – Od 1. ledna 1720 ustanoven V á c l a v Antonín K o r y č a n s k ý, rodák z Hustopečí n. Bečvou; od 6. března 1730 si vyjednal přestup na faru ve svém rodišti. – Od 7. srpna 1730 A d a l b e r t V y b í r a l, dosud na faře v Hustopečích n. B.; zemřel již 4. července 1732. – Od 12 dubna 1732 J a n Alois S t r a u f u ß, rodák z Březové n. Svit., dosud na faře v Jimramově; od 28. března 1747 jmenován farářem v Rosicích. – Od 15. dubna 1747 V á c l a v Jos. W o l f , * v Březové n. Sv.; zemřel tu 12. ledna 1774. – Od 25. ledna 1774 T o m á š Frant. K u b e č k a, * v Pří-boru; zemřel 4. února 1784. – Od 13. dubna 1784 J a n Ant. F r i e d l, rodák ze Slezska; zemřel roku 1808. – Od roku 1809 J a n P e n n i n g e r , rodák z Tišnova, dosud na faře v Předklášteří; roku 1819 postoupil na faráře v Tišnově. – Od 12. června 1819 L e o p o l d B o r ž u c k ý, * v Burkově ve Slezsku, dosud na faře v Předklášteří; zemřel roku 1847. – Po něm současný dp. Alois Stolička.

Biskupské vizitace konány roku 1811, 1823, 1834 a 1852.


Překlad a výpis: J. Mareček, 31. 01. 2008.


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.