Rubrika
ŽivotopisyP. Arnošt KOREC
(1913 – 1995)
Narodil se 31. prosince roku 1913 v Boskovicích. Na kněze byl vysvěcen 5. července 1937 v Brně. Zpočátku působil ve Vémyslicích, Hovoranech, Šardicích, Dubňanech a Mikulčicích. Až 1. 12. 1942 byl jmenován farářem v Hovoranech. Odtud byl v roce 1951 povolán k jednotkám PTP, u nichž sloužil do 6. května 1954. Od toho dne pak byl ustanoven administrátorem ve Starém Petříně, kde setrval další 4 roky. Od září 1958 pracoval ve farnosti Veverská Bitýška, děkanství kuřimské.
3. prosince 1973 nastoupil do Adamova, aby zde vystřídal P. Tomáše Prnku, který byl poslán spravovat poutní kostel a farnost ve Křtinách. Otec Arnošt Korec 31. prosince téhož roku na svém novém působišti oslavil 60. narozeniny. Adamovskou farnost svědomitě řídil do roku 1995. Pak se dostavily zdravotní problémy, které se staly důvodem jeho hospitalizace v blanenské nemocnici. Zde P. Arnošt Korec 5. června 1995 ve věku nedožitých 82 roků zemřel.
Emílie Hrazdirová z Boskovic, sestra P. Arnošta
Korce, vzpomíná:
„Arnošt Korec studoval na gymnáziu v Boskovicích a rozhodl se pro dráhu kněze. Svého rozhodnutí nikdy nelitoval, držel se zásady – půjdu tam, kde mě Bůh bude potřebovat.
Každou farnost, ve které působil, zvelebil. Opravoval kostely a fary, snažil se zlepšit i okolí kostela. Za fyzickou práci se nikdy nestyděl. Byl všestranně zručný.
Spolu s dělníky dokázal přiložit ruku k práci.
Nedlouho po nástupu do Hovoran byl těsně před Vánocemi ještě s několika spolubratry povolán do základní vojenské služby k jednotce PTP do Karlových Varů. Likvidoval zde zbytky po požáru hotelu Pupp, pak byl povolán na stavbu letiště Ostrava – Mošnov.
Na Vánoce 1953 dostal poprvé propustku do Hovoran na svou farnost. Tehdy se přes zákaz rozhodl ve Skalici vystoupit z rychlíku a navštívit v Boskovicích maminku. Druhý den jsme se ze zpráv dověděli o velkém vlakovém neštěstí v Zaječí, kde bylo 150 mrtvých a mnoho raněných. Možná si tenkrát zachránil život…
Po ukončení vojny byl přeložen do starého Petřína – malé vesničky u hranic. Zde opravoval okolí kostela a faru, ale pro kněze to bylo za trest. V kostele byl většinou sám, v neděli jen s několika málo věřícími.
V roce 1958 byl přeložen do Veverské Bitýšky. I zde byla vidět jeho snaha o zlepšení
stavu kostela, jeho pečlivost a starostlivost. Při opravách kostelní vazby si pádem z lešení způsobil zranění. Ani to jej však neodradilo od dalších aktivit.
Po přeložení do Adamova se rozhodl pro nová okna. Bylo to mnoho starostí a jednání s výtvarníky a skláři, ale výsledek
stál za to. Také dlažba v kostele, venkovní opravy, zlepšení topení, zabezpečovací systém. Ten bylo nutno instalovat kvůli Světelskému oltáři – významné památce, kterou zájemcům rád ukazoval a doplnil vždy odborným výkladem.
Arnošt byl dobrým kazatelem. Ne každému knězi je dáno, aby dokázal zaujmout svými myšlenkami. Jemně volil témata svých kázání. Byla poučná, vedla k zamyšlení a člověk odcházel z kostela s pocitem duševního obohacení. Pro každého, kdo se na něj obrátil s prosbou, měl pochopení, radu i slova útěchy.
Svému poslání dával celé srdce, byl pokorný, tichý a skromný. Měl rád hudbu a hodně četl. Na stáří si přál vrátit se do rodných Boskovic a jako důchodce vypomáhat ve zdejší farnosti. Bohužel se zde pro něj nenašlo místo. Vrátil se sem až na věčný odpočinek.“
Na pohřeb, který se konal ve středu 14. června 1995 v 10 hodin dopoledne ve farním kostele v Adamově dodnes vzpomínají adamovští občané, pamětníci. Pohřební obřad vedl O. biskup Mons. ThLic Vojtěch Cikrle a koncelebrovalo mnoho kněží z celé brněnské diecéze, zejména pak z blanenského děkanství. Kostel i prostranství kolem bylo zaplněno. Pan farář byl oblíben pro svou laskavost, moudrost a vstřícnost. Proto přišli všichni – rozloučit se a symbolicky za vše poděkovat… Pohřben byl téhož dne v rodných Boskovicích.
(článek převzat z Adamovského zpravodaje, březen 2004)