Naplňování apoštolátu laiků v pastoračních a ekonomických radách
František Bublan
Práce studenta teologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích Františka Bublana v rámci studentské vědecké odborné činnosti (SVOČ) se věnuje problematice ekonomických a pastoračních rad ve farnostech. Rozsah originálu je 53 stran formátu A4.
Bublan, František: Naplňování apoštolátu laiků v pastoračních a ekonomických radách, SVOČ, Teologická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, České Budějovice 2002
Jihočeská univerzita
Teologická fakulta
SVOČ
Naplňování apoštolátu laiků v pastoračních a
ekonomických radách
Konzultant: P. Dr. Jiří Kašný, Th. D.
Vypracoval: František Bublan, IV. ročník, obor teolog
Akademický rok 2001/2002
Obsah:
Úvod
1 Právo a povinnost křesťanů podílet se na apoštolátu
1.1 Rovnost křesťanů co do důstojnosti a činnosti
1.2 Práva a povinnosti křesťanů
1.2.1 Povinnosti všech křesťanů
1.2.2 Práva všech křesťanů
1.3 Práva a povinnosti laiků
2 Zastoupení laiků v radách
2.1 Oprávněnost laiků zastávat úřady a posty v radách
2.2 Rady, jejich úkoly a činnost
3 Diecézní ekonomická rada
3.1 Členové diecézní ekonomické rady
3.2 Úkoly diecézní ekonomické rady
3.3 Projednávací úkol diecézní ekonomické rady
3.4 Souhlas diecézní ekonomické rady
3.5 Svolávání a usnášení rady
4 Diecézní pastorační rada
4.1 Povaha pastorační diecézní rady
4.2 Složení rady
4.2.1 Složení pastorační rady arcidiecéze olomoucké
4.2.2 Složení pastorační rady arcidiecéze pražské
4.2.3 Složení pastorační rady plzeňské diecéze
4.2.4 Složení pastorační rady královéhradecké diecéze
4.3 Ztráta členství v pastorační radě
4.4 Úkoly diecézní pastorační rady
4.4.1 Shromáždění
4.4.2 Sekretariát
4.4.3 Komise
5 Ekonomická rada farnosti
5.1 Ustavení ekonomické rady farnosti
5.2 Složení ekonomické rady farnosti
5.3 Zánik členství v ekonomické radě
5.4 Účetní, hospodář, ekonom a správce farnosti
5.5 Úkoly ekonomické rady
5.6 Finanční rozpočet
5.7 Způsob práce
5.8 Zápis ze zasedání
6 Vztah mezi ekonomickou a pastorační radou farnosti
7 Pastorační rada farnosti
7.1 Modely pastoračního chování farnosti
7.2 Podíl laiků na pastorační činnosti farnosti
7.3 Záměry při tvorbě pastoračních rad ve farnostech
7.4 Úlohy rady
7.5 Vliv složení rady na její práci
7.5.1 Volby do pastorační rady
7.5.2 Ustavení pastorační rady farnosti
7.5.3 Zánik členství v pastorační radě
7.6 Práva a možnosti rady
7.7 Pastorační výbor, odborné komise a farní shromáždění
8 Hodnocení rad na základě jejich stanov
8.1 Diecézní ekonomické rady
8.2 Diecézní pastorační rady
8.3 Ekonomické rady farnosti
8.4 Pastorační rady farnosti
Bibliografie
Přílohy
Úvod
V poslední době se hodně hovoří o spolupůsobení laiků na uplatňování apoštolátu církve. A hovoří se o tomto úkolu především ze dvou stran: na jedné straně se probouzí vědomí, že laici mají právo se na apoštolátu podílet, na druhé straně se však dodává, že k tomu mají i povinnost. A právě tyto dva postoje by se měly promítnout i v tomto pojednání o „Naplňování apoštolátu laiků v pastoračních a ekonomických radách“. Pakliže se má posuzovat působení laiků v těchto radách, je třeba nejprve zmínit skutečnosti, jakými jsou rovnost křesťanů a v návaznosti na to i práva a povinnosti křesťanů, resp. laiků. Teprve po uvědomění si těchto skutečností je možné zamýšlet se nad úkoly a posláním laiků v jednotlivých radách.
Budu posuzovat ekonomické a pastorační rady diecézí a farností právě s ohledem na tyto skutečnosti, tedy zda rady umožňují laikům naplňovat svá křesťanská práva, ale i povinnosti a zda podporují vědomí rovnosti a křesťanské sounáležitosti (zvláště pak sounáležitosti farnosti). Určujícími faktory při tomto posuzování jednotlivých rad by měla být především povaha rady, úkoly, které jsou jí ukládány a případně prostředky, které jsou radě vymezeny k plnění těchto úkolů. Zásadní otázkou je také složení rady, jaké v ní mají laici postavení a zastoupení, zda je vůbec kompetentní (především po odborné stránce) k plnění daných úkolů, či zda je v ní opravdově zastoupen boží lid, žijící na daném území, s čímž souvisí i otázka způsobu volby členů. Neméně zásadním faktorem je také způsob jednání rady, tedy zda se v radách dodržují demokratické principy, jakou formou probíhá hlasování, a hlavně, nakolik jsou výsledky hlasování rady závazné pro příslušnou církevní autoritu.
Toto byl jen stručný výčet otázek, na které se v následujícím textu pokusím odpovědět.
1 Právo a povinnost křesťanů podílet se na apoštolátu
1.1 Rovnost křesťanů co do důstojnosti a činnosti
Přijetím křtu se člověk stává členem Kristovy církve, čili křesťanem. A z tohoto aktu vyplývají určité konsekvence, závazky. Pokřtěný člověk se totiž nestal pouhým příjemcem určité nauky, objektem, který přijímá to, co mu církev předkládá, ale stal se zároveň i subjektem, který se účastní na poslání celé církve. Lze tedy říct, že křtem člověk získal mj. i určitá práva a povinnosti. A právě možnost každého křesťana tato práva užívat a tyto povinnosti naplňovat je výrazem křesťanské rovnosti.
„Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši.“ (Gal. 3,28)1 Těmito slovy, která adresoval apoštol Pavel křesťanským obcím v Galacii a ve střední Malé Asii, se odvozuje rovnost mezi všemi křesťany. Pavel pokračuje dále, když říká: „Jste-li Kristovi, jste potomstvo Abrahamovo a dědicové toho, co Bůh zaslíbil.“ (Gal 3,29) Z práva hlásit se ke Kristu vyplývá právo hlásit se k dědictví Božího zaslíbení, bez rozdílů postavení.
Tato slova se odráží v kánonu 208 Kodexu kanonického práva,2 který odvozuje rovnost křesťanů na základě znovuzrození v Kristu. Křesťanům je přiznán nárok spolupůsobit na rozvoji těla Kristova, dodává se podle postavení a úkolů. Přičemž dodatek „podle postavení a úkolů“ neumenšuje, nýbrž naopak zesiluje rovnost spoluúčasti na Kristově díle. Je třeba na tento kánon pohlížet ve světle dokumentu Druhého vatikánského koncilu, Lumen gentium článku 32, který kánonu 208 předcházel.3
Odkazuje se zde na Řím 12, 4-5; kde se hovoří o křesťanech jako celku jako o těle Kristově, a o křesťanech jednotlivě jako o Kristových údech. Údy mají podle Lumen gentium společnou důstojnost, milost synovství, povolání k dokonalosti, jednu spásu, naději, nerozdělenou lásku (Srv. Ef 4,5). Přičemž klíčový pro onen dodatek kánonu 208 je Řím 12,6n, neboť se zde hovoří o rozličných darech podle milosti, která nám byla dána; je zmiňován dar prorockého slova, dar služby, dar učit, povzbuzovat ap. Každý má za úkol užívat právě toho daru, který mu byl dán. Lumen gentium však poukazuje na 1Kor 12,11, čemuž předcházejí verše, v nichž jsou také zmiňovány některé dary Ducha a sám verš 12,11 říká, že: „To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce.“
1 Srv.: Ř 10, 12; 1Kor. 12, 13; Kol 3, 11
2 Všechny kánony budou z Kodexu kanonického práva (CIC) z r. 1983, pakliže nebude uvedeno jinak. (Použitý překlad: Kodex kanonického práva, Praha: ZVON 1994).
3 Srv.: The Canon Law, Letter & Spirit, The Canon Society of Great Britain and Ireland, 1995, art. 437.
Výklad kodexu4 přitom odkazuje i na Gaudium et spes 29, kde se nachází zdůvodnění oproti Kodexu i na základě stvoření všech lidí k Božímu obrazu, je zde tedy zdůrazněna i tatáž přirozenost, tentýž původ. Z Kristova vykoupení je tu vyvozována rovnost v božském povolání a určení. Článek 29 poukazuje také na mnohé formy diskriminace mezi lidmi, ať už na základě jejich fyzických dispozic či zdatností. Koncilní otcové přirozeně jakoukoli formu diskriminace odsoudili, jasně formulovali, že odporuje Božímu záměru.
Je patrné, že křesťané jsou si rovni, a to nikoli pouze co do činnosti, nýbrž i do důstojnosti, jak bylo právě naznačeno. Nyní je třeba ještě zdůraznit, že právo podílet se na apoštolátu indikuje i na povinnost, jinými slovy, křesťané mají právo vykonávat své povinnosti, vyplývající z jejich členství v církvi.
Obdobná slova o poslání křesťanů k účasti na Kristově úřadu podle svého postavení se nachází i v kánonu 204. Ten říká, že každý křesťan je účasten na Kristově úřadu kněžském, prorockém a královském. A i zde se nachází ona formulace „podle svého vlastního postavení jsou povoláni (křesťané) k poslání, které svěřil Bůh církvi, aby je plnila ve světě“. Lumen gentium 11 hovoří v této souvislosti o všeobecném kněžství. Jsou zde zdůrazněny povinnosti křesťanů, které pro ně vyplývají po přijetí svátosti. Jsou to úkoly, které hrají důležitou a nezastupitelnou roli pro celý Boží lid. Zdá se, že kánon 204 je jakýmsi shrnutím 11. článku konstituce Lumen gentium. Ten však končí větou, jejíž síla daleko předčí „suchý“ kánon kodexu. Říká se zde: „Všechny věřící křesťany, vybavené v každém povolání a stavu tolika a tak velkými prostředky spásy, volá Pán - každého jeho vlastní cestou - k dokonalé svátosti, jako je dokonalý sám Otec“ (LG 11).
Pojem rovnosti křesťanů zdá se nevyvratitelným. Otázkou je ono správné rozdělení Kristova úřadu kněžského, prorockého a královského, respektive toho, co k těmto úřadům náleží.
1.2 Práva a povinnosti křesťanů
V této kapitole nastíním povinnosti a práva všech křesťanů, tak, jak je stanoví Kodex kanonického práva v kapitole stejného názvu (jde o kánony 208 - 223, přičemž kánon 208 již byl zmiňován). Souhrnně lze říci, že jde o kánony, které se vztahují na všechny křesťany, bez ohledu na postavení a úkoly. Postavení a úkoly mohou hrát v některých případech roli nikoli co do platnosti, nýbrž co do intenzity, hloubky.
4 Srv.:The Canon Law…, art. 437.
1.2.1 Povinnosti všech křesťanů
Kánon 209.1 ukládá křesťanům (tj. všem pokřtěným5) povinnost zachovávat společenství s církví, a to i ve svém vnějším jednání. Na otázku, co to znamená být ve společenství s církví odpovídá zdánlivě jednoduše kánon 205: být ve viditelném společenství s Kristem spojeni poutem vyznání víry, svátostí a církevního řízení. Kánon 209.2 dodává, že křesťan má určité povinnosti jak vůči celé církvi, tak vůči církvi místní.
Předmětem víry určuje Kodex vše, co je obsaženo v božím slově, které je sděleno psanou formou nebo tradicí.6 Podobně je to stanoveno i v Kodexu kánonů východních církví.7 Důraz na přítomnost obou prvků, tradice i Písma, klade i 2. vatikánský koncil. Říká, že „…obojí se má přijímat a ctít se stejnou láskou a vážností“ (DV 9). Svátosti jsou v Kodexu definovány jako znamení a prostředky, jimiž se vyjadřuje a posiluje víra (k. 840). Zbývá tedy nutnost společenství s církví, kterou vysvětluje konstituce Lumen gentium, čl. 14. Označuje církev za tělo Kristovo, ve kterém se stává Kristus přítomným. Vezmeme-li tedy toto tvrzení Druhého vatikánského koncilu a přidáme-li k tomu, co o sobě říká Ježíš: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ (Jan 14,6), pochopíme, proč je důležitá církev - je v ní cesta, pravda i život.
Kánon 210 vybízí křesťany k vedení svatého života, čímž by měli přispívat k růstu a posvěcování církve. Druhý vatikánský koncil v této souvislosti připomíná Ježíšovu výzvu „Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec“ (Mt 5,48).8 V tomto nás Ježíš vybízí k něčemu, čeho za svého života nejsme schopni dosáhnout. Jde však patrně o vybídnutí k neutuchající snaze, a tak je nutno tomuto kánonu rozumět. Proto formulace kánonu 210 Kodexu „Všichni křesťané, každý podle svého postavení, jsou povinni vést svatý život a tak přispívat k růstu církve a jejímu neustálému posvěcování“, poněkud pokulhává za koncilním „Tato svatost církve se však stále projevuje a má se projevovat v plodech milosti, kterým dává Duch zrát ve věřících; vyjadřuje se mnohotvárně u jednotlivců, kteří ve svém uspořádání života směřují k dokonalé lásce a vzdělávají druhé“ (LG 39).
Vzdělávání druhých obsahuje kánon 211, který ukládá křesťanům nejen povinnost, ale i právo šířit evangelijní zvěst. Konat apoštolát může každý křesťan. Aby se tato činnost mohla právoplatně nazývat katolickou, je zapotřebí souhlasu církevního představeného (k. 216).
5 Srv.: k. 96 a k. 204.1 .
6 Srv.: k. 750.
7 Srv.: Codex canonum ecclesiarum orientalium, k. 598.
8 Srv.: Lumen gentium 40.
Kánon 220 přikazuje chránit dobrou pověst a právo na soukromí druhých. V těchto důležitých otázkách, nejen pro oblast církevního práva, reaguje Kodex na požadavky, vznesené v Gaudium et spes 26 a 27. A konečně, kánon 222 řeší finanční otázku, když říká, že věřící jsou povinni jednak přispívat na církevní potřeby9, v nichž jsou zakomponovány výdaje na konání bohoslužeb, na apoštolát, charitativní činnost a služebníky církve, a jednak mají věřící povinnost podporovat chudé.
1.2.2 Práva všech křesťanů
Lumen gentium čl. 37 přiznává nárok věřícím na Boží slovo a svátosti, jimiž mají být posilováni prostřednictvím duchovních pastýřů. Současně vyzývá věřící, aby svým pastýřům svěřovali svá přání a potřeby; dává jim možnost, která se někdy může stát i povinností, vyslovit svůj názor, který by mohl být církvi ku prospěchu, pakliže se daný problém dotýká jejich kompetence či postavení. Naopak dokument ukládá laikům přijmout s křesťanskou poslušností ustanovení duchovních pastýřů. Vybízí laiky následovat Kristovu poslušnost a žádá o modlitbu za představené. Ti mají respektovat důstojnost a odpovědnost laiků a brát v potaz jejich názory a rady. Jinak řečeno, vybízí k přátelským vztahům laiků a jim představených. Je proto dobré, že se tyto principy dostaly do Kodexu, konkrétně do kánonů 212 a 213. V kánonu 212.1 je stanovena na prvním místě povinnost všech křesťanů poslouchat své pastýře, ale kánon 212.2 a 3, a kánon 213 hovoří o právech křesťanů tak, jak již byly nastoleny v Lumen gentium 37.
Kánon 214 uděluje křesťanům dvě práva. Jednak vykonávat bohoslužby podle vlastního obřadu, přičemž je pochopitelně nutný souhlas příslušných pastýřů církve, a jednak je to nárok na vlastní spiritualitu. Hovoříme zde tedy o náboženských věcech, kterým přisuzuje patřičnou svobodu i Druhý vatikánský koncil.10
Křesťané mají také právo svobodně zakládat a řídit spolky k charitativním účelům, k pěstování zbožnosti či k podpoře křesťanských povolání. K těmto účelům se mohou shromažďovat (k. 215). Přesná pravidla k tomuto jednání se nachází v Kodexu pod kánony 298 - 329. Toto postuloval i dekret Apostolicam actuositatem, který ale také jedním dechem varoval před neuvážlivým tříštěním sil vytvářením stále nových sdružení a umělým udržováním starých sdružení (AA 19).
Kánon 217 zdůrazňuje právo na křesťanskou výchovu. S tímto právem souvisí závazek rodičů, kteří při křtu dítěte slíbili i jeho křesťanskou výchovu, jelikož křest sám o sobě
9 Srv.: k. 1260.
10 Srv.: Gaudium et spes 26.
nezaručuje, ani neslibuje jakési samovolné poznání a prožívání tajemství spásy. Stejně tak je důležitá i výchova křesťanů, kteří prošli katechumenátem v pozdějším věku, aby i v nich byla živena víra. Proto je důležitý tento kánon, který křesťanům právo na výchovu zaručuje. Kánon 793.2 dává rodičům možnost využít pomoci při výchově svých dětí i od světské společnosti. Pastýřům duší ukládá kánon 794.2 povinnost podle možností nabídnout všem katolickou výchovu.11 O nutnosti takové výchovy již od dětství, o její důležitosti, pojednává dekret Apostolicam actuositatem.12
Svobodu k bádání a k rozumnému vyjádření svého mínění v oblastech, v nichž je daný křesťan odborníkem, ustanovuje kánon 218. Gaudium et spes v čl. 62 o tomto právu pojednává obšírněji, poukazuje především na přínos přírodních věd, umění, kterým je nutno dát prostor vyjádřit své poznatky, presentovat své výtvory. Ukládá i teologům, aby se ve svém bádání radili i s odborníky z jiných odvětví a nezapomínali mít spojení s dobou.
Právo zvolit si životní stav zní v našich podmínkách jako samozřejmost, přesto však má jeho ustanovení v kánonu 219 své opodstatnění. Právo na založení rodiny zmiňuje i Druhý vatikánský koncil (GS 26), stejně jako odsuzuje jakoukoli formu otroctví, prostituci a obchod se ženami (GS 27). V tomto světle se tento kánon jeví jako nevyhnutelný.
Každý křesťan se může pro dosažení svých práv obrátit k příslušnému církevnímu soudu. Naopak je-li k soudu volán, má nárok být souzen „podle práva použitého s umírněností“. Kanonickými tresty smí být křesťan stíhán jen podle zákona. Tyto tři požadavky stanoví kánon 221.
Definování práv a povinností křesťanů je třeba zakončit kánonem 223. Ukládá křesťanům při výkonu svých práv brát ohled na obecný prospěch církve, na práva a povinnosti vůči jiným. Církevní představený je proto oprávněn výkon práv křesťana z obecně-prospěšného důvodu omezit.
1.3 Práva a povinnosti laiků
Byla nastíněna práva a povinnosti, které se týkají všech křesťanů, práva, která platí bez ohledu na postavení či úkoly. Za pozornost stojí práva a povinnosti jedné, nejpočetnější skupiny křesťanů - laiků. Jim jsou přisouzena ještě další práva a povinnosti, která se v Kodexu kanonického práva nacházejí souhrnně pod kánony 224 - 231. Kánon 224 je uvozovacím
11 Srv.: k. 793 – 821.
12 Srv.: Apostolicam actuositatem 30.
kánonem tohoto oddílu a ukládá křesťanům laikům specifická práva a povinnosti, odkazujíc právě na kánony 225 - 231.
Lumen gentium pojmem laik rozumí ty křesťany, kteří nejsou členy žádného řeholního nebo duchovního stavu právně uznaného v církvi.13 Kodex však hovoří o křesťanech, kteří jsou posvátnými služebníky, tedy duchovní, ostatní jsou nazváni laiky, čímž Kodex míní všechny křesťany, kteří nepřijali svátost svěcení.14 Kodex však dále rozlišuje ještě třetí skupinu křesťanů, kam patří ti, kteří vstoupili do stavu zasvěceného života. Tento stav podle práva není svou povahou ani stavem duchovním, ale ani laickým.15
Jan Pavel II. ve svém posynodním apoštolském listě Christifideles laici16 připomíná, že laici se podílejí svým způsobem na trojím Kristově úřadu: kněžském, prorockém a královském. Na tomto trojím úkolu se přirozeně podílí celá církev, ale papež Jan Pavel II. patrně považoval za nutné opět zdůraznit, že toto poslání se týká i laiků.
Kánon 225 je jakýmsi rozvinutím kánonu 211, který ukládal křesťanům právo a povinnost spolupracovat na apoštolátu. Kánon 225.1 zdůrazňuje povolání všech křesťanů skrze křest a biřmování na apoštolátu, z něhož plyne právo a povinnost usilovat o rozšiřování evangelia. Význam laiků se projevuje zvláště v oblastech, kde jsou laici prakticky jedinými možnými hlasateli evangelia. Kánon 225.2 zdůrazňuje důležitost nejen kázání, ale také uskutečňování, realizaci evangelia. V podobném duchu hovoří i konstituce Lumen gentium, laici by se měli přičiňovat o posvěcování a vzrůst církve, což je jejich nezastupitelným úkolem. Lumen gentium vyslovuje přání, aby bylo laikům umožněno mít, podle jejich sil a potřeb doby, aktivní účast na počínání církve (LG 33).
Konstituce Ad gentes nepovažuje církev za dokonalou, není-li patrná shoda a spolupráce laiků s hierarchií. Laiky označuje za ty, kteří mají za úkol uskutečňovat evangelium v praxi a vrýt tak toto učení do povědomí národa. Ad gentes považuje za nezbytné vytvoření „vyspělého křesťanského laikátu.“ Hlavním úkolem laiků je zde stanoveno vydávání svědectví o Kristu v rodinách, zaměstnáních, společenském prostředí. Důležitý je ale způsob, kterým to mají dělat - slovem i životem. Laici jsou ti, kteří mají největší kontakty s okolním lidem, proto je jejich apoštolát tak nesmírně důležitý. V závěru článku o apoštolátu laiků konstituce Ad gentes, stejně
13 Srv.: Lumen gentium 31.
14 Srv.: k. 207.1.
15 Srv.: k. 588.
16 Jan Pavel II, Christifideles laici. Praha: Zvon 1996, čl. 9.
jako Lumen gentium, vyzývá služebníky církve, aby si vážili laiků, pečovali o ně a vychovávali je (AG 21).
Vzít na sebe budování časného řádu ukládá laikům dekret Apostolicam actuositatem. Laici mají jednat přímo a rozhodně, a, a to je podstatné, pod vedením světla evangelia i ducha církve.17 Je tu patrný apel, obdobně jako v Ad gentes, na shodu laiků s církevní hierarchií. Smysl takovéhoto poslání lze vidět ve skutečnosti, že v úkolu přizpůsobit se místním, časovým a národním podmínkám a zároveň si zachovat zásady křesťanského života (což je úkol velmi nelehký), laici stojí v diametrálně odlišné pozici, než církevní hierarchie. Vyzdvižena je sociální činnost křesťanů, kterou by dekret Apostolicam actuositatem rád viděl rozšířenou na co největší oblast.
Kánon 226 hovoří o manželích a o rodičích a jejich povinnosti vychovávat děti. Kánon 226.1 je vlastně prvním návodem na uplatňování laického apoštolátu v praxi. Povinnost spolupracovat manželstvím a rodinou na utváření božího lidu vybízí k úkolu, který je specifický právě pro laiky, vyplývá z něj obrovská důležitost a nenahraditelnost, jak pro církev, tak pro společnost. Z dokumentu Apostolicam actuositatem čl.11 lze vyčíst dvě roviny působení křesťanské rodiny. Jednak je to rovina vnější, kdy manželé dokazují na svém svazku nerozlučitelnost a posvátnost manželství, jsou vzorem a pomocí pro ostatní rodiny, a pak je to rovina vnitřní, o které hovoří i kánon 226.2, kdy manželé mají zodpovědnost za výchovu svých dětí, u křesťanských rodičů se přirozeně předpokládá výchova ve víře, jsou tedy prvními hlasateli evangelia svým dětem. Takto smýšlí i Druhý vatikánský koncil, který deklaraci Gravissimum educationis věnoval právě křesťanské výchově. Mimo jiné se zde píší i slova, která obzvláště vyzdvihují i společenskou vážnost rodiny: „A tak je rodina první školou společenských ctností, které potřebuje každá společnost.“ Výchovnou funkci přisuzuje dokument i církvi, která o věřící pečuje (GE 3).
Konstituce Gaudium et spes v 47. článku vypočítává různé negativní vlivy, které snižují důstojnost rodiny, jakými jsou mnohoženství, rozvodovost, tzv. volná láska apod. Existence zdravých rodin je tímto velmi ohrožována, o to více však stoupá jejich důležitost a potřeba. Jan Pavel II. vidí v rodině základní buňku společnosti.18 I on vyzývá k ochraně rodiny a zdůrazňuje, že je zapotřebí „rozsáhlé, hluboké a soustavné práce, podporované nejen kulturou, nýbrž i
17 Srv.: Apostolicam actuositatem 7.
18 JAN PAVEL II., Christifideles laici, 40, srv.: JAN PAVEL II., Familiaris consortio, 17.
hmotnými prostředky a zákonodárnými orgány, aby mohla rodina plnit svůj úkol jakožto první místo ‚humanizace' osoby a společnosti.“
Kánon 227 přisuzuje křesťanům laikům stejná práva, jako mají ostatní občané. Mají přitom dbát na to, aby svou prací vydávali evangelijní svědectví, řídili se naukou učitelského úřadu církve (magisteria), pod které by neměli schovávat své vlastní názory, týkající se nerozhodných otázek.
Klíčový kánon, který bude výchozím pro následující kapitoly je kánon 228.1: „Jestliže jsou laici uznáni za vhodné, mohou od duchovních pastýřů být pověřováni těmi církevními úřady a úkoly, které podle právních ustanovení mohou zastávat.“ Kánon 228.2 dává možnost laikům pracovat pod vedením duchovních pastýřů jako poradci a znalci, laici mohou být též členy poradních sborů.
Právo na vzdělání v oboru nauky, chtějí-li ji dále hlásat, žít podle ní, nebo ji i hájit, zaručuje laikům kánon 229.1. Jde jednak o naukové vzdělání, kterým jsou poznatky v oboru teologie, etiky a filosofie, a jednak o duchovní výchovu. Důležitou roli hraje i všeobecné vzdělání, včetně praxe a technických školení.19 Takového vzdělání jsou laici oprávněni nabýt podle kánonu 229.2 na církevních univerzitách, fakultách či institutech, kánon 229.3 stanoví možnost, při splnění stanovených podmínek, získat pověření vyučovat posvátné vědy.
Kánon 230 umožňuje mužům laikům po splnění podmínek stanovených biskupskou konferencí natrvalo vykonávat funkci lektora a akolyty (není však ustanoven nárok na odměnu), na základě dočasného pověření smí laici zastávat funkci lektora, komentátora, kantora, popřípadě mohou mít jiný úkol. V případě potřeby církve a nedostatku služebníků smí laici zastávat službu slova, řídit liturgické modlitby, udílet křest a rozdávat svaté přijímání. Tuto službu laiků dále upravuje kánon 231, který dočasně nebo trvale pověřeným laikům ukládá povinnost získat patřičné vzdělání, nutné k výkonu jejich služby.
Kánon 231.2 zaručuje laikům, kteří se plně věnují službě v církvi, alespoň takovou odměnu, aby mohli slušně uživit sebe a své rodiny.
19 Srv.: Apostolicam actuositatem, 29 – 30.
2 Zastoupení laiků v radách
2.1 Oprávněnost laiků zastávat úřady a posty v radách
Nyní se naskýtá možnost, ba přímo povinnost, vrátit se ke kánonu 228; za zmínku však stojí i kánon 129.2.
Kánon 129.1 stanoví, že řídící moc v církvi je svěřena osobám, které přijaly svátost svěcení. Kánon 129.2 však dodává, že při výkonu této moci smějí spolupracovat také křesťané laici, a kánon 228 toto právo naznačuje poněkud konkrétněji. Ve své první části dává možnost obsadit církevní úřady laiky, při splnění dvou podmínek. Jednak musí být laici uznáni za vhodné k plnění daného úkolu či úřadu, a jednak jim zastávání konkrétního úřadu musí dovolovat právo. Druhá část kánonu udílí náležitě vědomostmi, moudrostí a počestností vybaveným laikům způsobilost pomáhat duchovním pastýřům jako znalci či poradci, buď individuálně, anebo v poradních sborech, při zachování právních podmínek.
Při pojednání o rovnosti křesťanů, byl vzpomenut 32. článek Lumen gentium, kde se hovoří o církvi jako o těle Kristově, jednotliví křesťané byli přirovnáváni ke Kristovým údům. Z toho vychází i 33. článek téže konstituce. Nejenže potvrzuje povolání laiků podílet se, jako údy Kristovy, na vzrůstu církve a jejím posvěcování, čili připomíná apoštolát jako úkol všech křesťanů, ale připouští možnost, aby laici byli povoláni k ještě bližší spolupráci s hierarchickým apoštolátem. Laici mají podle Lumen gentium předpoklady k tomu, aby byli přizváni k některým církevním úkolům, které slouží duchovnímu cíli. Na plánu spásy mají mít laici aktivní účast, tak jako celá církev.
V dekretu Apostolicam actuositatem se objevuje přání, aby hierarchie svěřovala laikům úkoly, které jsou spojeny s povinnostmi pastýřů. Řadí se mezi ně například výklad křesťanské nauky, některé liturgické úkony a duchovní správa. Laici při těchto úkolech mají podléhat vyššímu církevnímu vedení.20
Ještě je nutno připomenout kánon 230.3, který laikům umožňuje, i když nejsou lektory či akolyty, v případě nedostatku služebníků, zastávat některé jejich úkoly. Jde o službu slova, řízení liturgické modlitby, ze svátostí se to týká udílení křtu a rozdáváni svatého přijímání. Jde však o nestandardní situaci, nebylo v úmyslu zákonodárce ustanovit toto jako běžnou praxi.
20 Srv.: Apostolicam actuositatem, 24.
2.2 Rady, jejich úkoly a činnost
Další pojednání bude zaměřeno na situace, ve kterých jsou laici přizváni, aby byli nápomocni duchovním pastýřům jako poradci či znalci. Takovýto úkol mají laici možnost plnit v radách. Na následujících stranách bude řeč o čtyřech takových radách: o diecézní ekonomické radě, diecézní pastorační radě, ekonomické radě farnosti a pastorační radě farnosti. Tyto rady jsou zřízeny nově, Kodex kanonického práva z roku 1917 existenci takových rad neukládá.
3 Diecézní ekonomická rada
Diecézní ekonomická rada je povinná pro každou diecézi, jednak podle kánonu 492.1, který vyžaduje ustanovení ekonomické rady v každé diecézi, a jednak podle kánonu 1280, který stanoví, že každá právnická osoba má svou ekonomickou radu, nebo alespoň dva poradce, kteří pomáhají správci v plnění jeho úkolů.
3.1 Členové diecézní ekonomické rady
Radě předsedá biskup, anebo jeho pověřenec (k. 492.1). Pověřeným zástupcem může být například generální vikář, za předpokladu, že už sám není účastníkem zasedání.21 Členy rady, nejméně tři, jmenuje diecézní biskup, podle k. 492.1, sám.22 Minimální počet členů přesně určují stanovy konkrétních rad, jejich počet však nemůže klesnout pod tři. Členové rady musí být bezúhonní křesťané, zkušení ve světském právu a ekonomii (k. 492.1). V praxi to většinou znamená, že do rady jsou jmenováni ti křesťané, kteří se v právu a ekonomii pohybují i ve svých civilních zaměstnáních.23 Dále nesmějí být s biskupem ve vztahu pokrevního příbuzenství či švagrovství do čtvrtého stupně (k. 492.3). Pokrevní příbuzenství se počítá na linie a stupně (k. 108). Počet stupňů v přímé linii se získá sečtením generací a odečtením společného předka, v pobočné linii se sečtou obě linie dohromady a odečte se společný předek. V tomto případě by to znamenalo, že biskup nemůže jmenovat do diecézní ekonomické rady ani svého prapradědečka v přímé linii (čistě hypoteticky, prapravnuk se nepředpokládá), nebo, v pobočné linii, svého bratrance, strýce svého otce, ani syna svého synovce. Švagrovství vzniká mezi manželem a pokrevními příbuznými manželky, či manželkou a pokrevními příbuznými manžela (k. 109.1).
21 Srv.: Řád ekonomické rady arcidiecéze olomoucké ze 7.4.1997, §1.3.
22 Srv.: k. 156.
23 Například v ekonomické radě královéhradecké diecéze, která je sedmičlenná, zasedá např. ředitel pobočky Raiffeisenbank, senátor, poslanec, děkan Hospodářské fakulty, či předseda Úřadu pro státní informační systém.
Podle k. 109.2 se to počítá tak, že osoby jsou ve vztahu švagrovství ve stejné linii a stejném stupni vůči manželce, jako jsou pokrevně příbuzné s manželem, a naopak.
Členové rady jsou jmenováni na pět let, po uplynutí tohoto období smějí být jmenováni „znovu a znovu“ (k. 492)24. Mandát zaniká členům rady uplynutím doby, na kterou jsou jmenováni,25 zřeknutím se úřadu26 (nesmějí však svůj úřad opustit svévolně, kdyby takto učinili, jsou povinni uhradit podle k. 1289 případnou škodu, která by církvi vznikla) anebo odvoláním, či odstraněním.27
Samotné uvedení členů do funkce je podmíněno složením slibu před ordinářem nebo jeho zmocněncem, kterým se člen zavazuje k věrnému zastávání úřadu podle norem, stanovených právem nebo diecézním biskupem.28
3.2 Úkoly diecézní ekonomické rady
Základním úkolem ekonomické rady je podílení se na rozhodnutích diecézního biskupa ve věcech týkajících se správy a dohledu nad církevním majetkem. Rada každoročně připravuje rozpočet příjmů a vydání, řídí se přitom podle pokynů diecézního biskupa (k. 493). Ekonomická rada přezkoumává i každoroční vyúčtování, která předkládají jednotliví správci církevního majetku (1287.1), například vyúčtování příjmů a výdajů předložených diecézním ekonomem (k. 494.4).
Pro členy rady vyplývají ještě další povinnosti, které vycházejí z jejich postavení správců církevního majetku.29 Jsou povinni plnit své úkoly podle norem práva a jménem církve (k. 1282).
3.3 Projednávací úkol diecézní ekonomické rady
Kánon 127.1 stanoví, že potřebuje-li představený podle práva k právnímu jednání předchozí projednání nějakým sborem či shromážděním osob, je povinen tento sbor nebo shromáždění svolat, věc projednat a teprve potom rozhodnout. V opačném případě je právní jednání neplatné. Nastíním tedy situace, ve kterých představený, v tomto případě diecézní biskup, musí své zamýšlené kroky projednat s diecézní ekonomickou radou.
Se sborem poradců a ekonomickou radou musí biskup projednat jmenování, či naopak, ze závažného důvodu, odvolání ekonoma (k. 494.1,2). Funkce diecézního ekonoma je neslučitelná s funkcí administrátora diecéze. V případě, že se ekonom diecéze stal jejím administrátorem, je oprávněna ekonomická rada zvolit na tuto dobu jiného ekonoma (k. 423.2).
Zamýšlí-li diecézní biskup stanovit sobě podřízeným veřejným právnickým osobám přiměřenou daň na potřeby diecéze, či, v případě závažné potřebnosti, ostatním fyzickým a právnickým osobám uložit přiměřenou a mimořádnou dávku, smí tak učinit až po projednání s ekonomickou a kněžskou radou (k. 1263), stejně tak potřebuje projednat s týmiž radami závažnější věci majetkové správy diecéze (k. 1277).
Jednotlivé stanovy vymezují podle kánonu 1281.1 hranice řádné správy, které správci nesmějí překročit, jinak by jejich jednání bylo považováno za neplatné (k. 1281.1). Popisují také jednání, jimiž správcové překračují dané meze. V případě, že se vyskytne jednání, které meze překračuje a přesto není popsáno ve stanovách, smí takovéto jednání pro své podřízené určit diecézní biskup až po projednání s diecézní ekonomickou radou (k. 1281.2).
24 Srv.: k. 108, 109.
25 Srv.: k. 184.
26 Srv.: k. 187.
27 Srv.: k. 192.
28 Srv.: k. 471 a k. 1283.
29 Srv. k. 1254 – 1298.
S diecézní ekonomickou radou je biskup dále povinen projednat bezpečné a užitečné uložení darů (k. 1305), či manipulaci s odkazy věřících (k. 1310.2).
V uvedených situacích jedná biskup nakonec vždy podle svého vlastního uvážení. Musí však vyslechnout názory ekonomické rady, případně i dalších rad, jak mu ukládá zákon. Úloha ekonomické rady tedy není rozhodující, nicméně rada je orgánem, který může rozhodnutí biskupa ovlivnit, i když ne zvrátit.
3.4 Souhlas diecézní ekonomické rady
Kánon 127, který stanoví povinnost projednání, hovoří týmž stylem i o povinnosti nabytí souhlasu. Ukládá-li právo představenému, že ke svému jednání potřebuje souhlas příslušné rady nebo shromáždění, potřebuje představený k platnosti právního jednání souhlas většiny přítomných. Jednání, která vyžadují souhlas ekonomické rady, je méně, než v předešlé situaci. Stanoví je kánon 1277, který říká, že biskup potřebuje souhlas ekonomické rady a sboru poradců k jednání mimořádné správy. Přičemž co se za takové jednání považuje, určí biskupové, nebo přímo biskupská konference. Dále biskup potřebuje souhlas těchto rad, hodlá-li provést převody majetku, například majetku diecéze.30
30 Srv.: k. 1292.1.
Toto jsou případy, kdy ekonomická rada nemůže být nijak obejita a její rozhodnutí ignorováno. Jde však většinou o záležitosti mimořádnějšího rázu, z čehož lze usoudit, že v běžném životě diecéze má ekonomická rada spíše poradní charakter.
3.5 Svolávání a usnášení rady
Postup při svolávání a usnášení diecézní ekonomické rady není v Kodexu kanonického práva popsán. Jeden z možných způsobů je však uveden v stanovách ekonomických rad arcidiecéze olomoucké a diecéze litoměřické,31 je možno jej tedy ukázat jako příklad. Jedná se o rady, jejíchž minimální počet členů je stanoven na čtyři.
Podle tohoto modelu zasedá ekonomická rada diecéze alespoň dvakrát ročně. Mimoto ji předsedající svolává v případě, kdy to vyžaduje řádné plnění radě svěřených úkolů. Je-li nutno vyřešit naléhavý případ, mohou si svolání rady vyžádat dva její členové na předsedajícím, který radu na jejich návrh svolat musí. Jedná-li se o plánované zasedání rady, musí všichni členové obdržet nejpozději 14 dní před zasedáním písemné pozvání a program zasedání. Jedná-li se o naléhavý případ, mohou být členové svoláni pouze ústně, lhůtu pro oznámení je možno snížit až na jeden den. Program je možno v takovýchto situacích doplňovat případně až do začátku samotného zasedání.
Rady se mohou zúčastnit také ekonom a právník arcibiskupství, ovšem pouze s poradním hlasem. Aby byla rada usnášeníschopná, musí být přítomni alespoň tři členové. K platnému rozhodnutí je zapotřebí většina hlasů přítomných členů, při rovnosti hlasů rozhoduje předsedající.
Zasedání diecézní ekonomické rady jsou neveřejná. Předsedající určí člena rady, který sepíše o zasedání protokol, obsahující datum, místo zasedání, přijatá usnesení a jména přítomných členů, kteří tento protokol také podepíší. Takto vyhotovený protokol se předloží arcibiskupovi.
Takto fungují ekonomické rady olomoucké a litoměřické. V zásadě podobně je koncipován i Jednací řád pro práci ekonomické rady královéhradecké diecéze.32 Tento řád navíc udílí každému členu právo, uzná-li to po zvážení vnějších okolností za potřebné, požádat biskupa o svolání rady. V tomto případě není k svolání zapotřebí přání alespoň dvou členů, jako u olomoucké rady, na druhou stranu zde ale není řeč o tom, že by byl biskup povinen radu svolat.
31 Řád ekonomické rady arcidiecéze olomoucké ze 7.4.1997, §4 – 6, Stanovy ekonomické rady diecéze litoměřické ze dne 1.11.2001, §2 – 6, tyto stanovy jsou naprosto totožné.
32 Jednací řád pro práci ekonomické rady královéhradecké diecéze ze dne 25.9.1996.
Krom toho mají členové královéhradecké ekonomické rady právo požadovat (v případě potřeby) kvalifikované vyjádření jednotlivých zodpovědných ekonomických nebo právních pracovníků biskupství.
4 Diecézní pastorační rada
4.1 Povaha pastorační diecézní rady
Na rozdíl od ekonomické rady není zřízení pastorační rady v diecézi povinné.33 Kánon 511 stanoví, že se pastorační rada ustanoví v diecézi, kde k tomu radí pastorační okolnosti. Peter Boekholt říká, že v takové situaci je diecézní biskup zavázán pastorační radu zřídit. Zároveň však dodává, že pouze diecézní biskup určuje, zda pastorační situace tento poradní orgán vyžaduje.34 Dekret Christus Dominus Druhého vatikánského koncilu považuje za „... velmi žádoucí, aby se v každé diecézi ustanovila zvláštní pastorační rada...“ (ChD 27).
Kodex kanonického práva je tedy umírněnější, navíc formulace „pastorační okolnosti“ dává biskupům velmi široké pole výkladu. Pastorační rada je tímto velmi závislá na biskupovi, na jeho uvážení. To se umocňuje dvěma články kánonu 513. Kánon 513.1 ponechává na biskupovi určení doby, na kterou má být pastorační rada ustanovena. Ta se má objevit ve stanovách, které biskup pro radu vydá. Například Pastorační rady arcidiecéze olomoucké a pražské se podle jejich stanov ustanovují na dobu tří let, rovněž tak diecézní pastorační rada v Plzni. Naproti tomu Pastorační rada královéhradecké diecéze má pětiletý mandát. Kánon 513.2 dává existenci rady do závislosti na funkčním působení diecézního biskupa. Po jeho odchodu rada zaniká. Kánon 514.1 uděluje pastorační radě pouze poradní hlas, a přisuzuje pouze diecéznímu biskupovi právo radu svolávat (podle požadavků apoštolátu) a předsedat jí, stejně jako pouze jemu přísluší právo zveřejňovat radou projednané věci.
Kánon 511, který stanoví poslání rady, říká, že rada pracuje pod vedením biskupa. Stanovy pastorační diecézní rady arcidiecéze olomoucké pověřují předsednictvím rady arcibiskupa, za asistence generálního vikáře a biskupských vikářů. Podle těchto stanov arcibiskup pověřuje jednoho z kněží úkolem rozvíjet činnost pastorační rady a koordinovat ji s činností ostatních diecézních orgánů. Arcibiskup radu svolává a navíc určuje otázky k projednání a postup práce, po slyšení návrhů členů rady.
33 Srv.: RUF, N. Das recht der katolischen Kirche. Freiburger Graphise Betriebe 1984, s. 140.
34 BOEKHOLT, P. Die Laie in der Kirche. Butzon und Bercker, 1984
4.2 Složení rady
Jak vyplynulo z kánonu 514.1 a 511, předsedou pastorační rady je sám biskup. Takto si to přeje i dekret Christus Dominus, když říká: „ ...pastorační rada, které předsedá diecézní biskup a k níž náležejí zvlášť vybraní klerici, řeholníci a laici. (...)“ (ChD 27). Tímto dekret odkrývá i složení diecézní pastorační rady, v níž by měli zasednout tři skupiny křesťanů: klerici, řeholníci a laici. Tento model, který plně přejal Kodex, se odráží v kánonu 512.1. Je totiž formulován takto: „Pastorační rada sestává z křesťanů, kteří jsou v plném společenství s katolickou církví, jak duchovních, tak členů společenství zasvěceného života, tak především laiků; tito všichni jsou jmenováni způsobem určeným od diecézního biskupa.“
Být plně ve společenství s katolickou církví znamená podle kánonu 205 být pokřtěný, a být spojen s Kristem ve viditelném společenství poutem vyznání víry, svátostí a církevního zřízení35 (viz 1.2.1. Povinnosti všech křesťanů).
V kánonu 512.1 je patrný akcent právě na přítomnost laiků v této radě. Kánon 512.2 toto poněkud rozvádí či vysvětluje, říká totiž, že výběr křesťanů do této rady má reflektovat složení věřících v diecézi, tak, aby „ ...v radě byl opravdu zobrazen boží lid (universa populi Dei portio), který tvoří diecézi...“ Kánon také připomíná, že je nutno brát v potaz územní části diecéze, sociální podmínky, povolání a účast na apoštolátě. Kánon 512.3 jasně formuluje, co už bylo naznačeno dříve, že křesťané jmenovaní do diecézní pastorační rady, musí vynikat pevnou vírou, mravy a moudrostí. Stanovy pastoračních rad36 navíc shodně požadují i věrnost církvi.
Nyní následuje pohled do stanov jednotlivých pastoračních rad, na to, co si představují pod pojmem „universa populi Dei portio“.
4.2.1 Složení pastorační rady arcidiecéze olomoucké
Stanovy olomoucké pastorační rady postulují povinnost členů této rady zachovávat společenství s katolickou církví, přesně podle kánonu 512.1. Oproti Kodexu však stanovují čtyři „druhy“ křesťanů, ze kterých se má rada skládat: kněží, členové zasvěceného života, řeholníci a laici. (Olomoucké stanovy jako jediné staví vedle sebe pojmy řeholníci a členové zasvěceného života. V dalším textu stanov již však není patrné, že by v tom byl činěn nějaký rozdíl.)
35 Srv. Lumen gentium 14.2.
36 Jedná se o stanovy pastoračních rad diecéze královéhradecké a plzeňské, a arcidiecéze olomoucké a pražské. Nebude-li mezi nimi závažných rozporů, dále v této kapitole jen stanovy.
Další požadavky na vlastnosti členů jsou přejaty z kánonu 512.2,3. Určitým dodatkem je zmínka o tom, že každý člen pastorační rady by měl radu obohacovat svou vlastní zkušeností a usilovat tak, v plném spojení arcibiskupem, o dobro celého diecézního společenství.
Stanovy však přesně určují, kdo má v radě zasednout. Rozlišují tak šest skupin, s číselným údajem, určujícím početnost skupiny. V radě zasedá 22 laiků, vybraných po jednom za každý děkanát (vybere děkan podle návrhů z děkanátu), 8 kněží, podle návrhů děkanů vybere kněžská rada, 2 zástupci řeholí, 1 z mužské a 1 z ženské řehole (určí příslušné sekretariáty řeholních společností), 1 zástupce trvalých jáhnů jimi zvolený, dále odpovědní pracovníci v oblasti: pastorace, katechetiky, mládeže, školství, sdělovacích prostředků, vězeňské pastorace, charity, zdravotnictví, rady laiků, umění, a centra pro rodinu, kteří jsou navrhováni příslušnými arcidiecézními úřady a jmenováni biskupem, a nakonec 6 až 10 členů, jmenovaných biskupem (kněží, řeholníků, řeholnic, laiků).
4.2.2 Složení pastorační rady arcidiecéze pražské
V Praze je pastorační rada složena obdobným způsobem jako v Olomouci. Z každého vikariátu je vybráno po jednom laiku, celkem čtrnáct, dále čtyři kněží, které vybírá biskupská rada, zástupce mužských a ženských řeholí, zástupce jáhnů, odpovědní pracovníci ze zhruba stejných oblastí jako v olomoucké radě a nakonec deset členů, které jmenuje arcibiskup. Dohromady to čítá 44 členů, což je sice méně, než v Olomouci, nicméně je to stále vcelku reprezentativní vzorek.
4.2.3 Složení pastorační rady plzeňské diecéze
Stanovy plzeňské rady se také snaží vybrat členy tak, aby zastupovaly všechny části Božího lidu. Jejich model je takovýto: devět laiků, vybraných po jednom za každý vikariát (vybere vikář podle návrhů z vikariátu), tři kněží (podle návrhů vikářů vybere kněžská rada), po jednom zástupci mužských a ženských řeholí (určí příslušné sekretariáty řeholních společností), zástupce stálých jáhnů, jimi zvolený, odpovědní pracovníci, kterými jsou, obdobně jako v předešlých případech, lidé z oblasti pastorace, katechetiky, charity, pastorace mládeže, sdělovacích prostředků, vězeňské pastorace, zdravotnictví, školství, rady laiků, umění a centra pro rodinu, kteří jsou také navrhováni příslušnými diecézními úřady a jmenováni biskupem, pokud nejde o vedoucí v příslušných oblastech, kteří patří do rady ze svého úřadu, a konečně pět členů (kněží, řeholníků či řeholnic, laiků), jmenovaných biskupem.
Celkem se tedy jedná o 30 členů. Tento model je v mnohém podobný olomouckému nebo pražskému pojetí. Je poněkud střízlivější, tak, aby odpovídal poměrům diecéze, je tu však dán přiměřený prostor laikům, jak z řad odborníků, tak zástupců určité územní oblasti.
4.2.4 Složení pastorační rady královéhradecké diecéze
Ustanovení o požadavcích na členy rady jsou ve stanovách Pastorační rady královéhradecké diecéze stejné, jako požadavky vznesené ve stanovách Olomouckých. Jiné je však schéma, podle kterého se členové vybírají. Členy rady jsou generální vikář, biskupští vikáři a vedoucí referátu pastorace. Dále biskup jmenuje tři diecézní kněze podle návrhu kněžské rady, jednoho zástupce stálých jáhnů, jimi zvoleného, dva zástupce řeholí; 1 z mužské a 1 z ženské, odpovědné pracovníky navržené příslušnými diecézními úřady v oblastech katechetiky, mládeže, školství, rodiny, sdělovacích prostředků, charity, zdravotnictví, rady laiků, kultury a umění a 5 – 7 členů dle svého uvážení.
Je patrné, že královéhradecká diecéze má poněkud štíhlejší pastorační radu. V radě zasedá o několik kněží méně než v předchozích radách, především však nejsou přítomni laici, vybraní po jednom za každý děkanát. Zastoupení laiků v radě zůstane sice významné díky odpovědným pracovníkům, kterým místo zůstává, nicméně ti jsou obsaženi i v radách ostatních zmiňovaných diecézí. Domnívám se, že laici, kteří přicházejí z jednotlivých vikariátů, lépe zobrazují boží lid v diecézi.
. |
laici |
kněží |
řeholníci |
trvalí jáhni |
jmenovaní biskupem |
Olomouc |
22 |
8 |
1+1 |
1 |
6 – 10 |
Praha |
14 |
4 |
1+1 |
1 |
10 |
Plzeň |
9 |
3 |
1+1 |
1 |
5 |
Hradec |
0 |
3 |
1+1 |
1 |
5 – 7 |
Pozn.: v tabulce nejsou zahrnuti odpovědní pracovníci, kteří v radě zasedají, jejich počet se totiž mění podle aktuální situace v diecézi, a navíc se na jejich účasti všechny stanovy shodly.
4.3 Ztráta členství v pastorační radě
Stanovy vyjmenovávají způsoby, kterými členové rady ztrácejí své pověření (přičemž Kodex kanonického práva v této souvislosti takové případy neuvádí37). Stanovy odebírají pověření k výkonu funkce buď odstoupením samotného člena, podaným písemně s uvedením úkolu a přijatým arcibiskupem,38 případně ukončením úřadu, jedná-li se o členy z titulu práva. Dalším důvodem může být přeložení či přestěhování člena do jiné diecéze,39 nebo jeho nepřítomnost na zasedání.40 (Přičemž stanovy nechávají otevřený prostor i pro další příčiny, které může předvídat právo.)
4.4 Úkoly diecézní pastorační rady
Pastorační rada zkoumá vše, co se vztahuje k pastorační činnosti v diecézi, toto také projednává a předkládá o tom praktické závěry (k. 511). Toto je jediná informace, kterou Kodex kanonického práva k úkolům rady poskytuje. Styl práce rady lze odvodit i z kánonu 512.2, který ustanovuje různorodé zaměření členů rady (má být zobrazen celý Boží lid – universa populi Dei portio), a kánon 514.2, který radě uděluje pouze poradní hlas.
Konkrétnější informace o úkolech rady se nachází v jejich stanovách41, které pastoračním radám dávají za úkol studovat a posuzovat otázky pastorační činnosti a dávat biskupovi konkrétní podněty, týkající se především diecézního pastoračního plánu. Pastorační plán se může měnit podle aktuální pastorační situace, zatímco stanovy pastorační rady jsou proti takovým výkyvům odolné, není tedy nutné měnit stanovy v závislosti na pastorační situaci diecéze. Radě nepřísluší řešení personálních otázek.
Pastorační rada rozvíjí svou činnost prostřednictvím valného shromáždění, sekretariátu a komise, jejichž existence a činnost jsou zahrnuty ve stanovách rad.
4.4.1 Shromáždění
Pastorační rada má být podle kánonu 514.2 svolána alespoň jednou za rok. To je minimální hranice, kterou mohou upravit stanovy pastoračních rad podle potřeby směrem nahoru.
37 Určitou analogii však lze nalézt pod kánony 184 - 196.
38 Srv. k. 187 - 189.
39 Srv. k. 190 - 191.
40 Viz kap. 4.4.1. Shromáždění.
41 Stanovy pastoračních rad v Olomouci, Plzni, Hradci Králové a v Praze.
Bývá zvykem určit tuto hranici alespoň na dvě zasedání do roka42, navíc stanovy dodávají, že se musí jednat o dvě řádná zasedání. K mimořádnému shromáždění bývá rada svolána z iniciativy biskupa, případně na žádost většiny členů.43
Radu, zpravidla 14 dní před zasedáním, svolává písemně biskup, který také schvaluje program zasedání. Ten sestavuje sekretář pastorační rady, na základě došlých připomínek a požadavků. Členové rady jsou povinni se zasedání zúčastnit a nesmí se dát zastupovat. V případě, že se bez udání řádného důvodu člen třikrát za sebou shromáždění nezúčastní, zaniká jeho členství v radě a je nahrazen někým jiným.
Stanovy pastoračních rad ustanovují podle kánonu 514.1 do předsednictví zasedání biskupa (přidávají případně jeho zástupce44), biskupovi přisuzují jako jedinému právo zveřejnit radou projednané věci,45 a staví radu do pozice orgánu s poradním hlasem.
Stanovy považují pastorační radu usnášeníschopnou v případě, kdy se jednání zúčastní nadpoloviční většina členů. Témata, která se dostanou při jednání na řadu, jsou pouze krátkou relací. Každý člen má přitom právo předložit biskupovi před zahájením jednání rady prostřednictvím sekretáře písemné dotazy, týkající se života diecéze. Dobu, do kdy by měl člen své dotazy předložit, určují stanovy různě, většinou v rozmezí dvou až tří týdnů. Ze zasedání pastorační rady se vypracuje protokol, který dostanou členové k dispozici nejpozději čtrnáct dní před dalším zasedáním.46 Nevznesou-li žádné námitky, je protokol považován za schválený.
4.4.2 Sekretariát
Ze členů rady jmenuje biskup sekretáře diecézní pastorační rady, který svůj úřad zastává do konce mandátu pastorační rady. Sekretář má za úkol administrativní práci, spojenou s činností pastorační rady. V podstatě jeho úkoly tu již byly alespoň naznačeny. Sekretář má seznam členů rady a stará se o potřebnou proceduru při nahrazování členů pastorační rady v průběhu jejího mandátu. Dále se stará o vypracovávání a rozesílání programu zasedání s přijatou dokumentací a oznámením dne zasedání, přijímá nejen návrhy na sestavení zasedacího pořádku, ale také žádosti o mimořádné svolání shromáždění a dotazy biskupovi. Sekretář má povinnost vypracovat
42 Takto tuto hranici stanovují stanovy pastoračních rad v Olomouci, Plzni, Hradci Králové a v Praze.
43 Tady se stanovy poněkud rozcházejí. Zatímco stanovy olomoucké rady hovoří o žádosti většiny členů, pražské a plzeňské stanovy vyžadují žádost absolutní většiny členů. Oproti tomu stanovy Pastorační rady královéhradecké diecéze pouze připouští možnost svolání rady v případě potřeby biskupem. Žádost členů není zmíněna.
44 Pražské stanovy tuto možnost nezmiňují.
45 Toto postuluje ve shodě s k. 514 pouze královéhradecká diecéze.
46 Pražské stanovy tuto dobu zkracují na minimum - tedy na dobu před začátkem zasedání.
zmiňovaný protokol ze zasedání a shromažďovat zprávy a dokumentaci o činnosti pastorační rady. Přísluší mu i doplňování archivu. Stanovy vidí sekretáře jako člověka, který se stará o dobrý chod pastorační rady, čímž výrazně napomáhá v této věci svému biskupovi.
4.4.3 Komise
O činnosti komisí hovoří stanovy47 stejným jazykem, ba co více, i stejnými slovy. V několika málo větách se říká jenom tolik, že studijní komise ustanovuje podle potřeby biskup, který dohlíží na jejich činnost s ohledem na přípravu zasedání. Každá komise si sama ze svého středu zvolí koordinátora. Jednotlivé komise pracují metodami a prostředky, které jsou nejvhodnější k naplnění jim zadaného úkolu. Komise mohou, po dohodě se sekretářem, použít spolupráce expertů a žádat potřebné podklady na úřadech biskupské kurie a ostatních kompetentních orgánech biskupství.
Stanovy končí ustanovením, připomínajícím, že účast na činnosti pastorační rady je čestnou službou církevnímu společenství. Je-li něco čestnou službou, je to většinou zadarmo. Tak se to sice ve stanovách nepíše, avšak po zmínce o čestné službě se jedním dechem dodává, že režijní výdaje na práci pastorační rady a jejich komisí jdou na účet biskupství.
5 Ekonomická rada farnosti
Ekonomická rada farnosti je v Kodexu kanonického práva ustanovena kánonem 537, který však příliš nespecifikuje charakter této rady. Odkazuje ji na obecné právo a na normy, stanovené diecézním biskupem. V radě zasedají podle norem zvolení křesťané, kteří mají za úkol pomáhat faráři (případně administrátorovi, nebo moderátorovi společné duchovní správy48) ve správě majetku. Kánon 537, který toto stanoví, odkazuje na kánon 532 a ten odkazuje dále na kánony 1281 – 1288, podle nichž se má řídit správa farního majetku. Samotné stanovy ekonomických rad farností odkazují při správě majetku jednak na předpisy Kodexu kanonického práva (kterými jsou především zmiňované kánony 1281 – 1288) a jednak na příslušné zákony a státní předpisy České republiky (zvláště předpisy ministerstva financí ČR).
47 Stanovy pastoračních rad v Olomouci, Plzni, Hradci Králové a v Praze.
48 Srv.: k. 517.1.
Nastíním tedy ekonomické rady farností v pohledu jejich stanov49, doplněné o poznámky z Kodexu kanonického práva.
5.1 Ustavení ekonomické rady farnosti
Kánon 537, který radu ustanovuje, předpokládá její existenci v každé farnosti. Stanovy počítají i se situacemi, kdy si některé farnosti nemohou z personálních důvodů ustavit vlastní ekonomickou radu. Většinou se jedná o více farností, které jsou spravovány jedním farářem. V takovém případě se ustaví jedna ekonomická rada pro celý obvod nebo jeho část, které jsou pod správou jednoho faráře. Na faráři a ekonomické radě pak leží velká odpovědnost, aby jednotlivé farnosti nebyly ve svých potřebách kráceny na úkor jiných. Takovéto spojení může být však mnohdy výhodné zejména pro finančně slabé nebo nesoběstačné farnosti, neboť mohou být lépe podporovány farnostmi silnějšími, při uplatnění principu solidarity, resp. křesťanské lásky.
Stanovy přesně popisují proces ustavení ekonomické rady. Procedura, kterou uvádí farář nové členy do funkce, má dva prvky: jednak představení nových členů shromážděnému farnímu společenství a jednak složení slibu50, v němž se členové zavazují ke svědomitému plnění úkolů v ekonomické radě51. Tato procedura se zdá být, vzhledem ke způsobu volby členů (o čemž bude další podkapitola), vcelku dobrá a šťastně zvolená. Při skládání slibů předá farář členům rady jím podepsané dekrety o ustanovení za členy ekonomické rady farnosti. V celé proceduře je dávka určité slavnostnosti, násobená účastí shromážděného farního společenství. Je to však oprávněné, neboť se jedná o závažný a důležitý okamžik života farnosti, alespoň co se týče jejího řádného chodu. Toto se uskuteční ještě před termínem konání ustavujícího zasedání ekonomické rady.
Datum ustavení ekonomické rady farnosti se jmenným seznamem členů oznámí předseda této rady do jednoho měsíce farnosti, příslušnému vikáři a generálnímu vikáři, případně
49 Stanovy, které jsem měl k dispozici, byly dvojího typu. Ty první, zpravidla starší, vychází ze stejného základu a patří sem stanovy ERF plzeňské diecéze (z r. 1996), litoměřické diecéze (z r. 1998) dále královéhradecké diecéze (z r. 1999) a olomoucké arcidiecéze (z r. 1997) - tyto dvoje byly naprosto totožné, a stanovy ERF pražské arcidiecéze (z r. 2000). Dále by se sem daly zařadit i stanovy ERF budějovické diecéze, které jsou však poněkud stručnější. Druhý typ stanov se svou formou odlišuje od ostatních, tyto stanovy jsou poměrně nové. Jedná se o stanovy ERF brněnské diecéze (z r. 2001) a ostravsko-opavské diecéze (také z r. 2001). Pakliže mezi nimi nebude závažnějších rozdílů, dále jen stanovy.
50 Srv. kánon 1283.1.
51 Předseda ekonomické rady položí otázku: „Chcete svědomitě plnit své poslání v ekonomické radě naší farnosti a podílet se na hospodaření s církevním majetkem naší farnosti s péčí dobrého hospodáře?“ Na to odpoví jednotliví členové ekonomické rady podáním ruky předsedovi a slovy: „Ano, to slibuji. Kéž mi Bůh pomáhá!“ Tento slib uvádí stanovy ERF diecéze královéhradecké, plzeňské a arcidiecéze pražské a olomoucké, proto jej uvádím jako příklad.
ekonomovi diecéze (do role kontrolního orgánu rady staví stanovy generálního vikáře a ekonoma biskupství, společně s biskupem a vizitátorem farnosti).52
5.2 Složení ekonomické rady farnosti
Kodex kanonického práva se nevyjadřuje ke složení rady, ani ke způsobu vybírání členů. Ve stanovách se objevují dva modely, podle nichž se skládá ekonomické rada farnosti. Oba modely staví do předsednictví ekonomické rady vždy faráře. Podle prvního modelu, který se objevuje spíše ve starších stanovách,53 farář jmenuje dle svého osobního uvážení 2 – 4 členy, kteří mají zkušenosti v oblasti ekonomie a práva a jsou zcela bezúhonní. Je proto dobře, když jsou tito lidé farnosti představeni. Radu doplní jeden člen pastorační rady farnosti, kterého pastorační rada zvolí ze svých členů. Pokud ve farnosti není pastorační rada ustanovena (zřízení pastorační rady je pro farnost podle kánonu 536.1 nepovinné), zvolí jednoho zástupce celá farnost54, litoměřické stanovy tuto situaci řeší tak, že věřící navrhnou tři kandidáty, z nichž farář jednoho vybere.
Druhý model, typičtější pro novější stanovy,55 počítá více s určitou formou voleb. Členy rady opět jmenuje farář a u jmenovaných členů se předpokládá určitá znalost ekonomiky a práva, tak jako v předešlém modelu. Tyto stanovy ale navíc formulují doporučení, aby se v případě, kdy je to možné a užitečné, ve farnostech nejprve provedla volba kandidátů, z nichž potom farář radu jmenuje, rada má mít tři až pět členů. Toto se zdá být velmi moudré, neboť všechny stanovy požadují, aby se člen rady mj. také „těšil dobrému jménu u většiny členů farní obce.“ Tímto mechanismem se tedy zaručuje, že by se do rady neměl dostat nikdo pochybné pověsti.
Požadavek bezúhonnosti a zkušenosti v ekonomii a právu na své členy vznesla už ekonomická rada diecéze. Stanovy ekonomické rady farnosti tato kriteria pro členy rad přebírají bezezbytku, tak, jak je ekonomické radě diecéze předepisuje kánon 492.1 a 3 Kodexu kanonického práva. Ve stanovách ekonomických rad farností je tedy také stanoveno, že členové ekonomické rady nemohou být příbuzní faráře. To je přirozeně poněkud nepřesné, proto stanovy
52 Toto stanoví shodně stanovy „staršího typu“.
53 Jedná se tedy o stanovy ERF diecéze královéhradecké, plzeňské, budějovické a arcidiecéze pražské a olomoucké.
54 Takto řeší tuto situaci neexistence PR pouze stanovy ER v hradeckých a olomouckých farnostech. Budějovické stanovy tuto možnost nepřipouští a ostatní tuto situaci neuvažují.
55 Stanovy ERF brněnské a ostravsko-opavské diecéze.
odkazují právě na kánon 492.3.56 Navíc stanovy ze členství v ekonomické radě farnosti vylučují i členy domácnosti příslušného faráře.57
Dlužno podotknout, že členové vykonávají svou funkci zpravidla bezplatně.
5.3 Zánik členství v ekonomické radě
Funkční působení členů rady je kratší než na diecézní úrovni, mandát členů trvá dva, případně tři a více let.58 To se netýká předsedy ekonomické rady farnosti, tedy faráře, kterému členství zaniká ztrátou církevního úřadu, resp. ztrátou pověření a smrtí. Analogicky ke kánonu 522 zastává farář funkci předsedy na dobu neurčitou. Existence ekonomické rady není vázána na funkční působnost faráře, rada trvá i při uprázdnění jeho úřadu, mandát členům nezaniká.59 Nový farář má za povinnost svolat ekonomickou radu nejpozději do jednoho měsíce od převzetí úřadu.60
Stanovy pamatují na tři situace, kdy samotným členům ekonomické farní rady zaniká členství. V prvním případě jde o ukončení mandátu po zmíněném funkčním období.61 V případě nutnosti smí členy odvolat farář, který to musí udělat písemnou formou,62 a smí tak učinit z několika důvodů. Jednak když způsob jejich jednání přináší hospodaření s církevním majetkem škodu nebo vnáší do církevního společenství zmatek, dále při ztrátě dobré pověsti u řádných a vážených členů ve farnosti, a konečně při neomluvené neúčasti na třech po sobě jdoucích zasedáních.63 Poslední možnost, kterou stanovy zmiňují, je přijatá rezignace člena, podaná písemně předsedovi rady.64
Jednotliví členové rady ale i ekonomická rada farnosti jako celek může být navíc odvolána před skončením svého mandátu biskupem.
56 Pouze stanovy ERF ostravsko-opavské a brněnské diecéze se vyjadřují naprosto přesně - z členství v ERF jsou vyloučeny osoby, které jsou vůči faráři ve vztahu pokrevního příbuzenství nebo švagrovství až do 4. stupně, to je přesný obsah k. 492.3.
57 Stanovy ERF arcidiecéze pražské výslovně vylučují z členství v ERF i ekonoma nebo účetního farnosti.
58 Na tři roky je ustanovena ERF v pražských a litoměřických farnostech, na čtyři roky v olomouckých (po novelizaci stanov). Zajímavé je porovnání starších a novějších stanov. Čím novější stanovy, tím delší funkční období. „Nejmladší" stanovy - ostravsko-opavské a brněnské -> 5letý mandát.
59 Určitá analogie - Srv.: k. 184.2.
60 Některé stanovy - budějovické, pražské a plzeňské - umožňují novému faráři rozhodnout o trvání mandátu jednotlivých členů stávající ERF.
61 Analogická situace ke k.184.1.
62 Podobná situace: Srv.: k.192.
63 Stanovy ERF brněnské a ostravsko-opavské diecéze dávají možnost odvolanému členu odvolat se k ordináři. Ostravsko-opavské stanovy navíc kladou podmínku, že s vyloučením musí vyjádřit souhlas nadpoloviční většina ostatních členů rady - o tomto modelu bude ještě řeč v souvislosti s pastoračními radami farností, kap. 7.5.3.
64 Analogie ke k. 187 – 189.
5.4 Účetní, hospodář, ekonom a správce farnosti
Některé stanovy65 uvádějí ve svých přílohách čtveřici lidí, kteří mají velký podíl na hospodaření farnosti.66 Prvními dvěma jsou účetní, jehož úkolem je provádění ekonomické administrativy a hospodář, který má na starosti především finanční rozpočet farnosti (vypracovává návrhy ročních rozpočtů a dbá na jejich dodržování). Stanovy připouští, aby tyto dvě funkce byly spojeny. Další významnou osobou je ekonom, v jehož kompetenci je vypracovávání koncepce hospodaření farnosti, a tuto čtveřici uzavírá osoba, která je všem třem nadřízená – správce, (kterým bývá farář).
5.5 Úkoly ekonomické rady
Charakter práce ekonomické rady farnosti je poněkud odlišný od pracovní náplně ekonomické rady diecéze. Zatímco se diecézní ekonomická rada podílí na rozhodnutích biskupa ve věcech týkajících se správy a dohledu nad církevním majetkem, připravuje každoročně rozpočet příjmů a vydání a přezkoumává každoroční vyúčtování, která předkládají jednotliví správci církevního majetku,67 ekonomická rada farnosti je orientována více ke konkrétním aktuálním potřebám farnosti. Nejprve je ve stanovách68 řečeno, že úkolem ekonomické rady farnosti je napomáhat k tomu, aby majetek farnosti byl spravován šetrně, obezřetně a spolehlivě. Po tomto obecném úvodu se hned konkrétně říká, že ekonomická rada se stará o zdroje příjmů a zajištění potřeb farnosti. Toto jsou dva nejdůležitější úkoly, které farní rada musí splňovat. Za činnost ekonomické rady, čili za plnění těchto úkolů, je zodpovědný její předseda, tedy farář, který organizuje a řídí zasedání, rovněž schvaluje usnesení ekonomické rady, aby mohla nabýt účinnosti69 (v případě nepřítomnosti se může nechat zastoupit některým z členů rady - bez přítomnosti předsedy či alespoň jeho zástupce rada nesmí zasedat).
K prvnímu úkolu, k zabezpečení zdrojů příjmů, stanovy vypočítávají tucet možných způsobů nabývání prostředků, jakými jsou sbírky při bohoslužbách i mimo ně, sponzorské dary
65 Jedná se o stanovy hradecké, litoměřické, plzeňské a olomoucké.
66 Kompletní text viz příloha 1.
67 Srv. k. 493, 1287.1 a k 494.4.
68 Tento model je používán ve pražských, olomouckých, královéhradeckých, litoměřických a plzeňských a částečně budějovických stanovách ERF. Stanovy ERF ostravsko-opavské a brněnské diecéze otázku úkolů řeší pouze krátce a na obecné rovině. Tyto stanovy ale ukládají radě jeden specifický úkol, jehož význam, a vůbec zařazení do stanov, považuji za velmi významný. Stanovy ERF brněnské diecéze říkají toto (a ostravsko-opavské stanovy se v tomto obsahově shodují): „Členové ERF jsou povinni jednat vždy v zájmu farnosti a usilovat o vytvoření ducha spolupráce a vzájemné důvěry mezi farářem a farníky. Nezapomínají přitom také na ducha křesťanské solidarity s jinými farnostmi, s diecézí a celou církví.“
69 Srv. k. 532.
právnických i fyzických osob, pronájmy, podnikání, příspěvky obecních a městských úřadů, dary ze zahraničí, příspěvky z biskupství, státní příspěvek, prodej, dědictví a odkazy. Přitom je ekonomická rada povinna brát zřetel na to, že dary mohou být použity pouze na účely, pro které byly poskytnuty. Ve prospěch potřeb farnosti je možné použít pouze toho daru, který nebyl dán na jiný konkrétní účel. Žádosti o příspěvky z fondu biskupství jsou navrhovány přímo ekonomickou radou, která rovněž pomáhá při jejich vypracování. Celý proces se koná podle zásad stanovených biskupem. Ekonomická rada rovněž vypracovává zdůvodnění pro žádosti o udělení případného státního příspěvku.
Stanovy se vyjadřují i k druhému úkolu, zajištění potřeb farnosti. Vypočítávají oblasti, na které by měla ekonomická rada po svém zvážení uvolnit patřičnou část výdajů. Tyto oblasti jsem rozdělil na několik okruhů. V tom prvním okruhu se jedná o zabezpečení běžné činnosti farnosti, do čehož lze zahrnout pořizování, provoz a údržbu aut, výdaje za cestovné, poštovné, telefonní a další nutné poplatky, náklady na topení a elektrický proud v místnostech pro pastorační činnost, zajištění běžných potřeb pro bohoslužby a jejich důstojné uspořádání, odměňování zaměstnanců farnosti apod. Do druhého okruhu spadá péče o hmotné statky, čímž lze rozumět údržbu farních objektů, pronájmy a návrhy na prodej či koupi nemovitostí, schválení novostavby; plánování, zřizování a údržbu služebních bytů a vybavení služebních místností; pojištění budov; či obstarávání a údržbu vnitřního zařízení kostelů. Prostředky, které plynou do třetího okruhu, jsou určeny pro rozvoj pastorační činnosti - misie, práce s dětmi a mládeží, vzdělávání dospělých, péče o staré a nemocné, kurzy, školení apod.
K úkolům rady zbývá dodat, že ekonomická rada kontroluje vedení inventárního seznamu movitých věcí, zpracování inventarizace dle směrnic biskupství, hospodaření s financemi, realizaci schváleného finančního rozpočtu, provádění sbírek vyhlášených biskupstvím, včasné odeslání jejich výtěžku a příspěvků do fondu biskupství.
K vykonávání těchto povinností musí mít ekonomická rada i nějaká práva, bez nichž by nemohla funkci kvalitně vykonávat. Rada má tedy právo mít zevrubný přehled o movitém a nemovitém majetku příslušné farnosti, dále má právo mít přehled o hospodaření s majetkem farnosti a o její finanční situaci. Toto jí je částečně umožněno právem nahlížet do deníků a běžných účtů farnosti. Rada je také oprávněna znát výsledky hospodaření podle pololetních a ročních účetních výkazů.
Zdá se tedy, že ekonomické radě farnosti nemůže být v oblasti hospodaření farnosti nic skryto. Je proto pochopitelné, že členové rady mají povinnost mlčenlivosti, kromě záležitostí, které jsou platným usnesením uznány za zveřejnitelné. Závazek mlčenlivosti zůstává v platnosti i po skončení členství v ekonomické radě farnosti.
5.6 Finanční rozpočet
Stanovy se shodují v tom, že základem hospodaření farnosti je schválený roční rozpočet,70 jehož vypracování svěřují hospodáři farnosti, případně samotnému faráři71, který má povinnost jej vypracovat za pomoci ekonomické rady pro každé účetní období (tj. kalendářní rok). Cílem finančního rozpočtu je, aby svěřené materiální hodnoty zůstaly zachovány, byly řádně spravovány a byl v maximální míře zajištěn jejich rozvoj a tím i materiálně zajištěna pastorační činnost farnosti i biskupství (vyhlášené sbírky a povinné odvody).
Finanční rozpočet nesmí být schodkový a musí vycházet ze zásad úsporného hospodaření.72 Při tvorbě finančního rozpočtu musí ekonomická rada také úzce spolupracovat s pastorační radou farnosti. O vydáních a příjmech účetního období hospodář sestaví roční vyúčtování (roční uzávěrku) v termínu, který určuje ekonom biskupství podle předpisů biskupství.73 Ekonomická rada informuje po ukončení roku vhodným způsobem farní shromáždění o výsledcích hospodaření.
5.7 Způsob práce
Ve způsobu práce je nejvíce vidět rozdíl mezi „starými“ a „novými“ stanovami. Nejprve nastíním způsob ERF tak, jak jej nastiňují stanovy staršího data vydání.74
Ekonomická rada farnosti zasedá nejméně čtyřikrát ročně.75 Pravidla pro svolávání jsou mnohem mírnější, než na diecézní úrovni, proto stačí, když předseda radu svolá písemně alespoň týden předem a uvede předběžný program jednání. Mimořádné zasedání ERF může být svoláno z rozhodnutí předsedy nebo na požádání dvou z jejích členů, rovněž písemně týden předem. Ve zvláštních situacích stanovy povolují svolat zasedání ústně a zkrátit lhůtu pro oznámení pouze na jeden den.
70 Krom stanov ERF ostravsko-opavské a brněnské diecéze, které se o finančním rozpočtu téměř nezmiňují, budějovické stanovy se tímto tématem zaobírají jen velmi stručně.
71 Např. pražská arcidiecéze.
72 Stanovy ERF pražské arcidiecéze a plzeňské diecéze toto zmírňují, používají formulace neměl být - měl by.
73 Stanovy ERF pražské arcidiecéze ukládají farnostem povinnost odeslat tuto uzávěrku příslušnému vikáři k odsouhlasení.
74 Jedná se o stanovy ERF diecéze královéhradecké, plzeňské, budějovické, litoměřické a arcidiecéze pražské a olomoucké.
75 Např. ERF budějovické a litoměřické diecéze zasedají podle jejich stanov pouze minimálně dvakrát do roka.
Ekonomická rada farnosti hlasuje pouze v případě, je-li sporný názor většiny, hlasovací právo má každý člen rady, samotné hlasování iniciuje předseda. Hlasování je platné v případě, že se jednání zúčastnila nadpoloviční většina členů. Žádá-li si to většina přítomných členů, hlasuje se tajně. O výsledku hlasování rozhoduje prostá většina usnášeníschopných členů rady. V případě rovnosti hlasů rozhoduje předseda. Nezúčastní-li se potřebná většina členů, rada není schopná hlasovat. Tuto situaci stanovy řeší tak, že se rada musí svolat znovu, na další jednání, které bude mít na programu ty samé body. Na tomto druhém jednání je rada usnášeníschopná, bez ohledu na počet přítomných členů. Je však nutné tuto skutečnost v pozvánce uvést. V případě rozdílného stanoviska členů ekonomické rady farnosti a faráře, předloží předseda rady celou záležitost, pakliže je závažnějšího charakteru, příslušnému vikáři.76 Jinak platí, že nesouhlasí-li předseda s názorem většiny, není názor většiny pro předsedu závazný.
Nyní ještě k otázce, kdo se smí zúčastnit zasedání. Zasedání rady jsou neveřejná, členové rady mají povinnost mlčenlivosti. Zveřejnit se mohou pouze záležitosti, na nichž se rada shodne.77 Nicméně k jednání mohou být přizvány i jiné osoby, jedná-li se o poradce nebo pozorovatele. Na druhou stranu se nemůže zúčastnit hlasování samotný člen rady, a to v případě, týká-li se usnesení jeho samotného, případně manžela, manželky, příbuzných, nebo jím zastoupených nebo zplnomocněných osob, kterým by z tohoto usnesení vznikl užitek nebo škoda. Jestliže tyto předpoklady existují, hlasuje ekonomická rada bez účasti člena, kterého se to týká, v opačném případě je takové hlasování neplatné.
Trochu jiný model nabízí druhý typ stanov.78 První citelnou změnou je, že farář svolává radu minimálně jednou do roka. Jedná se však spíše o takové „povinné svolání“, doporučuje se, aby se shromáždění konalo po provedení roční účetní uzávěrky. Hlavními motivy tohoto jednání je jednak seznámení rady s hospodářskými výsledky, jakých farnost v uplynulém období dosáhla, a jednak projednání dalších hospodářských záměrů na následující rok. Bylo by však zavádějící domnívat se, že farář má povinnost svolat radu pouze jednou do roka. Krom pravidelného ročního jednání je farář povinen radu svolat vždy, když se jedná o závažné majetkové záležitosti. Těmi stanovy určují smlouvy, které podléhají schválení ordinářem, velké opravy farních objektů, zahájení podnikatelské činnosti farnosti či jiné systematické činnosti farnosti s ekonomickým
76 V případě, že farář je vikářem, generálnímu vikáři.
77 Ve stanovách ERF pražské arcidiecéze je opačný postup. Členové mají povinnost mlčenlivosti u záležitostí, které většina odsouhlasí jako nezveřejnitelné.
78 Stanovy ERF brněnské a ostravsko-opavské diecéze.
dopadem, a dále finanční záležitosti, jakými jsou půjčky, způsob dlouhodobého uložení finanční částky, či její výdaj (výši částky stanovy dále specifikují).
Své mínění mají možnost členové projevit buď slovně nebo hlasováním, jednání o složitějších věcech se smí zúčastnit i odborníci v daných oblastech. Stanovy ekonomických rad farností ostravsko-opavské diecéze jdou dokonce ještě dál, když dovolují faráři přizvat na zasedání i širší okruh farníků, s nimiž by se určité téma projednávalo – tím by rada mohla v určitých situacích získat jejich podporu, nebo alespoň poznat jejich názor. Nehledě k tomu, že se tímto posílí spoluzodpovědnost celého farního společenství za hospodaření farnosti.
Největší rozdíl ale přinášejí stanovy ekonomických rad farností ostravsko-opavské diecéze v otázce nesouhlasu předsedy s většinovým názorem rady. Stanovy jasně říkají: „Farář ať se zdrží rozhodnutí proti většinovému mínění ekonomické rady farnosti.“ Jestliže je farář přesvědčen o nutnosti realizace jeho mínění, smí pozvat na zasedání ekonomické rady děkana, jehož úkolem v této věci je pokusit se o „názorový smír“. V případě, že ani toto jednání nedospěje k dohodě, vyřeší celou situaci svým rozhodnutím (co nejrychleji) místní ordinář, kterého informuje sám děkan prostřednictvím zápisu, který ze zasedání vypracuje.
Tento model se mi jeví mnohem šťastnější. Není sice propracován do procedurálních podrobností, jako model předešlý, ale staví radu do příznivější pozice – mnohem otevřenější, rada se jeví kompetentnější a efektivnější. Rada se schází kvůli konkrétním úkolům, a nikoli pouze proto, aby se splnila podmínka uložená ve stanovách.
5.8 Zápis ze zasedání
Předsedající určí člena, který sepíše zápis o zasedání.79 Ten musí obsahovat datum a místo zasedání, dále jména přítomných, nepřítomných, omluvených i přizvaných, a hlavně program zasedání a přijatá usnesení. Přítomní členové zápis podepíší a v případě nepřítomnosti předsedy mu jej předloží. Zápisy se archivují.80
79 Na potřebě vytvořit zápis ze zasedání se shodují všechny stanovy.
80 Zajímavý dodatek mají stanovy ERF pražské arcidiecéze: „Předseda na zápis vyznačí a podepíše, která usnesení schvaluje.“
6 Vztah mezi ekonomickou a pastorační radou farnosti
Ve stanovách ekonomických rad farností je odstavec týkající se vztahu ekonomických a pastoračních rad farností (ve stanovách pastoračních rad se již nevyskytuje). V zásadě jde o to, že práce obou rad, které mají své vlastní úkoly, může být v určitých bodech obohacující pro obě rady navzájem. Je v zájmu farnosti, aby oba orgány dobře fungovaly, k čemuž patří i dobrá spolupráce. Stanovy činí zodpovědným za tuto spolupráci především člena pastorační rady farnosti, který byl zvolen jako její zástupce do ekonomické rady farnosti. Zajímavé je, že slovo „především“ je ve stanovách dáno do závorky.
Ekonomické radě farnosti je uloženo jako nutnost před významným rozhodnutím vyslechnout pastorační radu farnosti. Stanovy uvádějí dva případy, kdy je nutné připojit k usnesení ekonomické rady i vyjádření pastorační rady farnosti. Pastorační rada se vyjadřuje k žádostem o finanční příspěvky od biskupství nebo státní příspěvek, a rovněž k posudku ekonomické rady o pronájmu či odprodeji fary nebo kostela a povolení novostavby.
7 Pastorační rada farnosti
7.1 Modely pastoračního chování farnosti
Aleš Opatrný, když popisuje pastorační úkoly farnosti81, poukazuje na pohledy různých skupin lidí, na jejich očekávání. Jedna názorová skupina očekává od církve zachování jakéhosi statusu quo, udržení určité kulturní kontinuity, další doufá v pomoc na své osobní cestě víry, případně k víře, či pomoc při překonávání obtížných životních situací, naopak názorově odlišné skupině stačí, když církev plní své duchovenské, či spíše liturgické povinnosti. Což je pohled „dovnitř církve“, sloužící více či méně k uspokojení náboženských potřeb věřících. Podle Opatrného je však nutný i pohled navenek, je nutné, aby se farnost chovala jako skutečná církev, se všemi eklesiologickými aspekty.
Norbert Mette hovoří o převládajících paradigmatech v pastorální teologii německy mluvících oblastí. Rozlišuje dvě základní paradigmata: sekularizační a evangelizační. Zajímavé je přitom jejich porovnání.82 Sekularizační paradigma se zaobírá církví, realizací a konstruktivní změnou jí samé. Čili tématem se stává to, co církev činí, jak jedná, pracuje, jak svou práci organizuje. Církev promýšlí své postavení ve společnosti, hnacím motorem těchto úvah je však
81 Srv.: OPATRNÝ, A. Farnost – pastorální reflexe. in: Farnost na přelomu století. Svitavy: Trinitas 2000, s. 70-71.
82 METTE, N.: Vom Säkularisierungs- zum Evangelisierungsparadigma. In: Diakonia 21 (1990), s. 420 – 429, v češtině zpracoval: KŘIŠŤAN, A. Rozdílná paradigmata v pastorální teologii. in: Teologický sborník, 3/98.
především její uplatnění. Zatímco základním znakem evangelizačního paradigmatu je souvislost ortodoxie a ortopraxe. Cílovým bodem úvah v rámci evangelizačního paradigmatu je Boží království, zvěstování, prorocká kritika a obrácení; změna praxe daná novými nabídkami. Církev pak získává identitu, která je dána službou lidskosti a stejnou hodnotou povolání všech křesťanů.
Pakliže farnost zůstane v zajetí „pohledu dovnitř“ a naplní tak očekávání nastíněná Opatrným, nalezne své místo ve společnosti, přesně tak, jak je to v intencích Metteho sekularizačního paradigmatu. V případě, že nalezne odvahu a sílu k „pohledu navenek“ a přijme tak úkoly vyplývající z Kristova úřadu kněžského, královského a především prorockého, bude se tedy pohybovat v myšlenkovém směru evangelizačního paradigmatu, bude to vyžadovat především dva aspekty, na které bych rád poukázal: existenci opravdového a vzájemného farního společenství a nutné uvědomění si odpovědnosti jednotlivců (nejen) za toto společenství. Křesťané (tzn. nejen laici) by si měli být vědomi tří klíčových pojmů, které jsou s nimi, jakožto křesťany, neodmyslitelně spjaty - jsou to skutečnosti: rovnost křesťanů, práva křesťanů, ale i povinnosti křesťanů.83
7.2 Podíl laiků na pastorační činnosti farnosti
Nejrůznější možnosti, jak se mohou laici podílet na pastorační činnosti farnosti, přinesl právě 2. vatikánský koncil, zejména Dekret o apoštolátu laiků, který laiky vybízí k co nejtěsnější spolupráci se svými kněžími.84 Na koncilu se však hodně hovořilo o vzniku farních pastoračních rad, jak dokládá Jan Pavel II., když ve svém posynodním apoštolském listě Christifideles laici volá po „rozhodném, otevřeném a zevrubném zhodnocení“ těchto rad.85 Možnost vzniku pastoračních rad na úrovni farností připouští až Kodex kanonického práva z roku 1983. Jde však pouze o možnost, neboť ustanovení takové rady je nepovinné, záleží pouze na uvážení diecézního biskupa, který, po projednání s kněžskou radou, uváží vhodnost či nevhodnost zřízení takových rad.86 V tomto lze vidět určitou analogii k pastoračním radám diecézí.87
83 Srv.: kap. 1.1 - 1.3.
84 Srv.: Apostolicam actuositatem 24.
85 Srv.: JAN PAVEL II., Christifideles laici 27.
86 Srv.: k. 536.1.
87 Srv.: kap. 4.1.
7.3 Záměry při tvorbě pastoračních rad ve farnostech
Záměrem při tvoření pastorační rady farnosti bylo utvořit takový orgán, který by faráři napomáhal při jeho pastoračním poslání. Zákonodárci uložili radě podílnictví na pastorační péči ve farnosti a pomoc při rozvoji pastorační činnosti. Do jejího čela automaticky dosadili faráře88 (případně administrátora, nebo moderátora společné duchovní správy89). Charakter této rady je tedy spíše pomocný a poradní.90 Kodex neuvádí žádné další konkrétnější úkoly rady, pastorační rada je odkázána na normy, které stanovuje diecézní biskup.91 Což může být poněkud dvousečné, neboť nepromyšlené a nedokonalé normy mohou, při předsednictví faráře, který nemá pro podíl laiků a jejich názory pochopení, udělat z rady pastoračně zbytečný, bezbranný orgán.92 Mým cílem bude posoudit na několika málo stranách jeden (nejrozšířenější) typ stanov pastoračních rad farností v českých a moravských diecézích.93
7.4 Úlohy rady
Jak již bylo předesláno, činnost rad je odvislá od norem či stanov, které vydává diecézní biskup. Mnou uvažované stanovy nastolují některé úkoly pastoračních rad. V souladu s Kodexem staví rady do role spolupracovníků faráře, kteří společně s ním posuzují otázky týkající se farnosti, radí se o nich, a snaží se nalézt možná řešení. Důležité je, že se rady společně s farářem mají usnášet na pastoračních opatřeních a mají poskytovat součinnost při jejich realizaci nebo je přímo realizovat. Na základě znalosti situace farnosti se mají také podílet na vytváření pastoračního programu, čili je tu jakási spolurozhodovací povinnost.
Stanovy uvádějí i konkrétní úkoly pastoračních rad.94 Jednak je ve stanovách požadavek, aby rady podporovaly vytvoření skutečného živého farního společenství, jehož členové jsou k sobě navzájem solidární, a které má tendenci se rozšiřovat, prohlubovat a vzdělávat. Konkrétně
88 Srv.: k. 536.1.
89 Srv. k. 517.
90 Srv.: k. 536.2.
91 Srv.: k. 536.2.
92 Jako příklad bych uvedl stanovy ostravsko-opavské diecéze ze září r. 1997, které radu definují takto: „Pastorační rada farnosti je společenstvím aktivních farníků, kterým leží na srdci dobro farnosti. Jejím úkolem je pomáhat knězi v pastoraci tím, že se snaží vytvářet hezké vztahy mezi věřícími, pomáhá pod vedením kněze s pastoračními aktivitami ve farnosti a zvláště na sebe vezme starost o provádění oprav a údržbu objektů farnosti tak, aby se kněz co nejvíce mohl věnovat duchovní práci.“
93 Jde o stanovy pastoračních rad královéhradecké, litoměřické a plzeňské diecéze, pražské a olomoucké arcidiecéze, které si jsou v základě velmi podobné, proto je budu v dalším textu označovat souhrnně jako „stanovy“ (přičemž na všechny případné rozpory upozorním). Z budějovické diecéze se mi podařilo obstarat si přílohu č.2 oběžníku 11/90, který obsahoval stanovy činnosti Farních rad v českobudějovické diecézi, jde však o sloučení pastorační a ekonomické rady, proto tento pramen nebudu reflektovat.
94 Např. Stanovy Farních rad v ostravsko-opavské diecézi neobsahují žádné konkrétnější úkoly.
je tu požadavek v návaznosti na pastorační program diecéze určit pořadí úkolů ve farnosti, jež je třeba plnit; probouzet a prohlubovat vědomí spoluodpovědnosti za farní společenství a oživovat spolupráci jeho členů; získávat a připravovat členy farního společenství pro službu předávání víry a jejího prohlubování; vidět zvláštní životní situaci různých skupin farního společenství a hledat účinnou pastorační a charitativní pomoc v jejich potřebách; koordinovat vzdělávací činnost ve farnosti, případně ji i provádět; hledat přístup k těm, kteří jsou vzdáleni životu farního společenství; pravidelně informovat farní společenství písemně i ústně o práci a problémech ve farnosti; společnými úkoly a akcemi posilovat vědomí společenství.
Dále stanovy úkolují radu promýšlením liturgie, rada se má společně s farářem snažit o to, aby se liturgie stala skutečným slavením celého lidu. Rada má konkrétně přinášet podněty a návrhy pro přípravu a slavení bohoslužeb a pro živou účast celého farního společenství na liturgii; spolupracovat při provádění lidových misií, při duchovních obnovách, při plánování a organizování bohoslužeb, při vydávání farních tiskovin, v péči o farní knihovnu, vývěsku, farní kroniku, apod.
Rada se má také snažit podporovat vědomí opravdové zodpovědnosti farníků za celou církev, její aktivity, církevní sdružení, ale i probouzet ekumenického ducha. To obnáší podporovat službu v charitativní a sociální oblasti a spolupracovat s místní charitou; probouzet a posilovat odpovědnost farního společenství za misie, za mír a rozvoj pozitivních hodnot ve světě; hledat a budovat ekumenickou spolupráci zejména v pastorační a charitativní činnosti; podporovat katolická církevní sdružení a zařízení i volné iniciativy při respektování jejich samostatnosti; v dialogu s nimi i s ostatními skupinami ve farnosti koordinovat jejich úkoly a služby.
Což už je docela slušný obrat k vnějšímu působení církve. Stanovy jdou ale ještě dál, vybízí radu, aby věnovala dostatečnou pozornost aktuálním problémům společnosti a citlivě pozorovala společenský vývoj. Stanovy radě ukládají sledovat a promýšlet společenský a politický vývoj s jeho problémy, přinášet vhodné návrhy k jejich řešení, přijímat odpovídající opatření a provádět je; zastupovat zájmy a potřeby katolíků, křesťanů, případně i ostatních spoluobčanů na veřejnosti.
Zdá se, že se stanovy ve svých požadavcích ubírají ve stopách Metteho evangelizačního paradigmatu. Nyní je třeba posoudit, zda k tomu dávají radě i dostatečné pravomoci, účinné prostředky.
7.5 Vliv složení rady na její práci
Prvním velkým kladem rady je její složení. Složení pastorační rady je dáno výlučně stanovami, které pro uvažované diecéze disponují stejným klíčem.95
Předsedou pastorační rady je vždy podle kánonu 536 farář.96 Dalšími členy rady jsou případní ostatní duchovní, kteří jsou trvale činní ve farnosti na základě pověření biskupem (kněží, jáhnové), případně laik pověřený biskupem k účasti na pastorační péči o farnost.97 V radě jsou rovněž zastoupena po jednom delegátu i řeholní společenství, církevní sdružení (např. Charity), uznaná hnutí a jiná církevních zařízení (např. školy), případně i farnosti spravované excurrendo, které nemají vlastní pastorační radu. Další velmi důležitou součástí rady je 2 – 6 členů zvolených farním společenstvím (počet určí farář po dohodě s volební komisí); a dalších 2 – 6 členů kdykoliv jmenovaných farářem podle jeho uvážení (tento počet nesmí převýšit počet volených členů).98
Tímto se rada stává velmi všestrannou, kompetentní k plnění uložených úkolů. Požadavek po vytvoření skutečného živého společenství lze asi těžko ovlivnit složením rady, může však napomoci skutečnost, že část rady si volí farníci sami ze svého středu. Rada je kompetentní také k promýšlení liturgie, díky přítomnosti delegátů z církevních sdružení a zařízení se za tyto církevní organizace prohlubuje zodpovědnost, mohou se zviditelnit jejich aktivity. Většina členů jsou laici, kteří žijí ve společnosti, jejíž aktuální problémy mají zcela jistě v patrnosti a zaujímají k nim určitá stanoviska. Rada je tedy koncipovaná tak, že je schopna nahlížet problémy uvnitř církve, ale i mimo ni. Stanovy umožňují, aby se rada stala skutečným „obrazem či vzorkem Božího lidu žijícího na daném území“.99
7.5.1 Volby do pastorační rady
Již bylo naznačeno, že významným momentem při skládání pastoračních rad je skutečnost, že část rady je volena přímo samotnými farníky. Z tohoto důvodu je důležitý způsob
95 Jde o Stanovy pastorační rady farnosti v královéhradecké a litoměřické diecézi, Stanovy farních rad v plzeňské diecézi, Stanovy farních rad arcidiecéze pražské a Stanovy pastorační rady farnosti arcidiecéze olomoucké.
96 Naplňují se tak intence k. 519.
97 Srv. k. 517.2.
98 Zajímavé jsou Stanovy Farních rad v ostravsko-opavské diecézi, které dávají při výběru členů past. rady velkou volnost, zejména co se týče počtu.
99 Formulaci „dokonalý obraz Božího lidu“ k popisu složení rady užívají stanovy pro pastorační rady na úrovni diecézí, jejichž struktura složení bývá podobná pastoračním radám farností.
(forma) těchto voleb. Podle stanov100 farář nejdříve jmenuje tříčlennou volební komisi a požádá jednotlivé instituce ve farnosti o jmenování delegátů do pastorační rady. Ti mají své místo v radě jisté, o jejich přítomnosti v radě volby nerozhodují. Volby rozhodují o zmiňovaných dvou až šesti členech, kteří jsou zvoleni farním společenstvím.
Právo volit má každý katolík starší 15 let,101 příslušející do farnosti; zvolen může být každý katolík starší 18 let, který má právo volit, a který je ochoten a schopen plnit úkoly pastorační rady. Kandidáty smí navrhnout každý člen farnosti, který má právo volit. Písemné návrhy přijímá farář a volební komise. Společně posoudí, zda navržení kandidáti splňují podmínky pro právo být zvolen a vyžádají si jejich písemný souhlas s kandidaturou. Volební komise dále určí termín, místo a způsob konání voleb a sestaví kandidátku ze všech navržených kandidátů. Nejpozději 14 dnů před volbami musí být zveřejněn seznam kandidátů, termín a místo konání voleb ohlášením při bohoslužbách a na vývěsce v kostele. Stejným způsobem se zveřejní seznam členů pastorační rady, delegovaných jednotlivými institucemi; v případě potřeby zajistí volební komise představení jednotlivých kandidátů voličům.
Každý oprávněný volič, který má zájem volit, dostane v den voleb volební lístek, na němž označí sebou vybrané kandidáty podle počtu, který má být zvolen, pokud označí kandidátů více, je jeho hlas neplatný. Sčítání hlasů provede ještě v den voleb volební komise, která také o provedení voleb sepíše protokol, obsahující datum a místo konání voleb, počet odevzdaných platných volebních lístků, jmenný seznam kandidátů s počtem odevzdaných hlasů a podpisy členů volební komise.
Volební komise oznámí výsledky voleb zvoleným kandidátům do týdne a farnímu společenství do 14 dnů od data jejich konání. Členy pastorační rady se stávají ti z kandidátů, kteří prostou většinou odevzdaných hlasů získali nejvíce hlasů a mandát přijali, v případě rovnosti hlasů se mandát určí losem. Pastorační rada se ustanovuje na dobu 4 let, v případě prvního ustanovení na 2 roky.102
100 Jedná se stále o stanovy olomoucké a pražské arcidiecéze, královéhradecké, litoměřické a plzeňské diecéze. Např. Stanovy Farních rad v ostravsko-opavské diecézi tuto proceduru vůbec nezmiňují.
101 Stanovy past. rady královéhradecké diecéze určují hranici 18 let jak pro pasivní, tak pro aktivní volební právo.
102 V případě pastoračních rad arcidiecéze pražské a diecéze litoměřické je tato doba v obou případech zkrácena na polovinu, ostravsko-opavská diecéze žádnou takovou dobu vůbec nezmiňuje.
7.5.2 Ustavení pastorační rady farnosti
Do jednoho měsíce po volbách svolá předseda všechny členy pastorační rady k ustavujícímu zasedání. Tomu musí předcházet uvedení členů do funkce předsedou rady složením slibu před farním společenstvím. Jde tedy o stejný postup jako při ustanovování ekonomické rady farnosti.103 Slib uvádějí všechny stanovy (vyjma Ostravy-Opavy, které jej nemají uvedený vůbec): „Chcete svědomitě plnit své poslání v pastorační radě a přispívat k růstu Božího království v naší farnosti?“ Jednotliví členové rady podají předsedovi ruku se slovy: „Ano, to slibuji. Kéž mi Bůh pomáhá!“ Současně předseda předá členům rady jím podepsané dekrety o ustanovení za členy pastorační rady farnosti. Na prvním, ustavujícím zasedání zvolí pastorační rada místopředsedu a sekretáře z členů pastorační rady.
Vlastní pastorační radu může mít každá farnost společné duchovní správy a každá farnost spravovaná excurrendo. Kde několik farností spravovaných jedním farářem tvoří přirozený celek, je možné ustavit jednu pastorační radu pro celý tento obvod. Ve farnostech spravovaných excurrendo, kde se nepodařilo do jednoho měsíce svolat členy k ustavujícímu zasedání, ani je slavnostně uvést do úřadu složením slibu před shromážděným farním společenstvím, vyšle společenství věřících po dohodě s farářem jednoho delegáta do ustavené pastorační rady v sídelním místě dotyčného faráře.
Datum ustavení pastorační rady se jmenným seznamem členů a funkcí oznámí předseda do jednoho měsíce farnímu společenství, svému vikáři a generálnímu vikáři diecéze.
7.5.3 Zánik členství v pastorační radě
Předsedovi pastorační rady104 a ostatním duchovním, či laikovi pověřenému biskupem k účasti na pastorační péči o farnost, zaniká členství v radě ztrátou církevního úřadu, resp. ztrátou pověření a smrtí. Při uprázdnění úřadu faráře mandát ostatních členů pastorační rady trvá. Nový farář svolá radu do jednoho měsíce od převzetí úřadu. Ostatním delegovaným členům, voleným členům a jmenovaným členům, zaniká členství uplynutím volebního období, odstěhováním, smrtí a rezignací, podanou písemně předsedovi rady. Ztratí-li mandát volený člen pastorační rady, nahradí ho další kandidát, který získal při hlasování největší počet hlasů, procedura jeho ustanovení do rady se neliší od procedury, jakou byli ustanoveni ostatní členové. V případě, že
103 Srv. kap. 5.1.
104 Srv.: k. 538.
ztratí mandát delegát jedné institucí, vyšle tato instituce nového delegáta (jeho mandát bude trvat do konce příslušného volebního období).
Farář může odvolat výše jmenované členy pastorační rady buď když způsob jejich jednání přináší farnímu společenství závažnou škodu nebo zmatek anebo při ztrátě dobré pověsti u řádných a vážených farníků (u delegovaných členů zaniká členství v pastorační radě též odvoláním ze strany instituce, která ho delegovala). Nemá smysl, aby v radě zasedali lidé, kteří v očích farníků ztratili důvěru, a snižovali tak důvěryhodnost celé pastorační rady. Toto ustanovení je však poněkud dvousečné a podobně dvousečné ustanovení se objevuje ve stanovách farních rad v Ostravsko-opavské diecézi - farář může vyloučit z rady člena, který narušuje práci rady, kazí její dobré jméno, případně neplní své povinnosti. Faráři se sice doporučuje, aby před tímto krokem vyslechl názor ostatních členů rady, nikde se však neříká, že jej musí respektovat. V případě obou „typů“ stanov však záleží jen na subjektivním posouzení faráře, teoreticky tedy může dojít k situaci, kdy si předseda „vytvoří“ radu podle svého přání. Možná by stálo za úvahu dotáhnout krok, který je naznačen u Ostravsko-opavských stanov - namísto pouhého vyslechnutí názoru však ustanovit přímo povinnost o této věci závazně hlasovat. Přirozeně, že může dojít k situaci, kdy celá rada (vyjma předsedy) nepracuje dobře a nemá vůli měnit své složení. Ani v tomto případě však není předseda bezmocný, takovouto situaci stanovy řeší prostřednictvím biskupa, jelikož pastorační rada jako celek i její jednotliví členové mohou být odvoláni před skončením svého mandátu diecézním biskupem. Je-li třeba, biskup současně rozhodne o nových volbách.
7.6 Práva a možnosti rady
K plnění svých povinností nutně musí mít rada i nějaká práva, která jsem si pracovně rozdělil na práva dvojího druhu: informativní a částečně rozhodovací. Tím prvním rozumím právo sdělit biskupovi svůj názor, má-li dojít k obsazení uprázdněné farnosti nebo k jiným personálním změnám, které se týkají duchovních působících ve farnosti. Tímto není dotčeno právo biskupa rozhodnout o personálních změnách dle svého uvážení. Rada musí být včas informována o vzniku a zániku společenství a organizací ve farnosti,105 má právo vyjádřit svůj názor při změnách organizace duchovní správy ve farnosti, případně hranic farnosti, při výběru pomocníků k podávání eucharistie, při výběru lektorů, akolytů a katechetů, při plánování lidové
105 Toto postrádají stanovy past. rad farností arcidiecéze pražské a diecéze litoměřické.
misie či duchovní obnovy farnosti.106 Toto jsou však pouze jakási „informativní“ práva, jedná se totiž o problémy, které řeší biskup, který může názor rady akceptovat, nebo taky nemusí. Jde tedy spíše o právo rady biskupa informovat a být informována.107 Tato práva reflektují úkol rady – vnímat veškeré dění ve farnosti, probouzí se tak pocit zodpovědnosti za farní společenství, za sdružení a zařízení v nich, byť v těchto věcech rada nemá rozhodovací právo. Informativní práva jsou nesmírně důležitá, jelikož umožňují farníkům zapojit se do života a činnosti farnosti a naopak informovanost na straně faráře a biskupa umožňuje církevní autoritě rozhodovat, ale i respektovat (či vzít v úvahu) práva, přání a názory farníků i farnosti.
Částečně rozhodovací právo má rada až v otázkách, které nerozhoduje biskup přímo. Rada má totiž právo podílet se na přípravě důležitých pastoračních kroků, na řešení důležitých otázek, týkajících se života farnosti, např. uspořádání církevních slavností a zvláštních slavnostních bohoslužeb a na stanovení pořádku bohoslužeb. Otázkou může být, co znamená podílet se na přípravě. Mohlo by se zdát, že právo podílet se na přípravě je to samé jako právo vyslovit názor. Tomuto zdání naštěstí neodpovídá stanovami určený způsob práce rady.
Částečné rozhodovací právo rada uplatňuje na svých pravidelných zasedáních, které se podle stanov konají alespoň 4x do roka.108 Zasedání rady svolává a řídí předseda, tuto povinnost může přenést na místopředsedu jen pro určitý případ - takto vypovídají stanovy pastoračních rad farností v Královéhradecké diecézi a Olomoucké arcidiecézi. Zatímco předseda pražských a plzeňských pastoračních rad může povinnost svolat a řídit radu přenést na místopředsedu i trvale. Radu svolá předseda písemně nejméně jeden týden předem a uvede program jednání. Přitom rada může zasedat i mimořádně, buď z rozhodnutí předsedy nebo na požádání minimálně jedné třetiny členů pastorační rady. Navíc má každý člen rady právo do 14 dnů před zasedáním navrhnout, o čem má pastorační rada jednat (návrh předložený během zasedání bude zařazen na program jednání po schválení nadpoloviční většinou přítomných členů pastorační rady). Jinými slovy, rada může, v případě potřeby, sama rozhodnout kdy a o čem bude jednat.
Klíčové na shromáždění rady je hlasování. Hlasovací právo mají všichni členové pastorační rady a hlasuje se v případě, je-li sporné, jaký názor má většina (podmínkou k tomu, aby byla pastorační rada schopna vyjádřit svůj názor, je přítomnost nadpoloviční většiny členů pastorační rady, přičemž žádá-li většina přítomných tajné hlasování, je třeba to respektovat).
106 Pastorační rady farností pražské arcidiecéze a litoměřické diecéze mají také právo vyjádřit se ke kandidátu bohosloví.
107 Mezi tato práva patří i právo na informace o ekonomické situaci farnosti - pouze u stanov past. rad farnosti pražské arcid. a plzeňské a litoměřické diecéze.
108 Farní rady v ostravsko-opavské diecézi se podle stanov schází minimálně (pouze) jednou do roka.
Částečné rozhodovací právo spočívá v tom, že dojde-li při hlasování o nějakém návrhu ke konsensu, může být návrh uskutečněn. Avšak v případě rovnosti hlasů, nebo při nesouhlasu předsedy s názorem většiny, se jeho realizace odkládá do příštího zasedání, kdy se o věci znovu jedná. Nedojde-li opět k dohodě, je o záležitosti předsedou pastorační rady informován diecézní biskup, který o záležitosti rozhodne. Čili rada má určité rozhodovací právo a v jistém smyslu může přehlasovat i faráře, byť má rada charakter poradního orgánu. Poslední rozhodnutí však závisí na diecézním biskupovi, čímž se její rozhodovací právo snižuje.
Zasedání pastorační rady je přístupné veřejnosti. Veřejnost se účastní zasedání pouze jako hosté a nemá právo bez svolení pastorační rady do jednání zasahovat. Jsou-li proti účasti veřejnosti oprávněné námitky, rozhodne pastorační rada konat zasedání neveřejné. Pak jsou všichni členové pastorační rady vázáni mlčenlivostí. Pastorační rada informuje věřící o své činnosti běžným způsobem (oznámením na vývěskách v kostele, ohláškami při bohoslužbách, ve farním časopisu), navíc se během každého zasedání pořizuje zápis,109 který musí podepsat předseda a zapisovatel a tyto zápisy se archivují. Kromě toho musí rada jednou ročně vydat pastorační zprávu.
Při vizitaci farnosti kontroluje vizitátor také činnost pastorační rady a vyslechne její připomínky k pastorační práci ve farnosti. Pastorační rada se podílí na sestavení vizitační zprávy.
7.7 Pastorační výbor, odborné komise a farní shromáždění
Pastorační výbor je výkonným orgánem, který zajišťuje kontinuitu práce pastorační rady mezi jejími jednotlivými zasedáními. Připravuje program zasedání pastorační rady, rozhoduje urgentní věci, které nesnesou odkladu, pokud se nerozhodne o svolání mimořádného zasedání pastorační rady. Pastorační rada ustaví pastorační výbor tam, kde to uzná za vhodné a vždy tam, kde počet členů pastorační rady je větší než 12 osob. Pastoračního výbor se skládá z předsedy, místopředsedy, sekretáře a dvou dalších členů pastorační rady, které rada zvolila ze svých členů. Schází se nejméně jednou měsíčně, po svolání předsedy, resp. místopředsedy pastorační rady, který jednání řídí. O každém zasedání se opět pořizuje zápis, za který je zodpovědný sekretář.
109 Za zápisy ze zasedání a korespondenci pastorační rady a pastoračního výboru (tj. předsedy, místopředsedy, sekretáře, dvou dalších členů, které rada zvolila ze svých členů) je odpovědný sekretář.
Je-li třeba, může pastorační rada jmenovat odborné komise pro speciální úkoly.110 Odborné komise jsou za svou činnost odpovědné pastorační radě a předkládají jí požadované zprávy ve stanovených lhůtách.
Farní shromáždění je shromáždění všech členů farnosti. Má posilovat společenství a spoluodpovědnost za její život. Umožňuje všem členům farnosti vyjadřovat se k životu farnosti a k práci pastorační rady.111 Toto shromáždění se koná jednou ročně a předsedá mu farář, který ho svolává 14 dní předem a ve všech kostelích jemu svěřených oznámí datum, místo a program shromáždění (jeho vypracování má za úkol pastorační výbor a schvaluje jej pastorační rada). O jednání farního shromáždění sekretář sepíše zápis, který se po podpisu předsedou a zapisovatelem archivuje.
8 Hodnocení rad na základě jejich stanov
8.1 Diecézní ekonomické rady
Diecézní ekonomické rady se zdají být svou povahou tím, co je od nich v Kodexu očekáváno, tedy poradním a pomocným orgánem diecézního biskupa.112 Tomu odpovídají i úkoly, uložené stanovami, tedy především podílnictví na rozhodnutích týkajících se správy církevního majetku. Při snaze posoudit, zda je umožněno křesťanům naplňovat prostřednictvím této rady svůj apoštolát, narážíme na dva problémy – počet členů a zaměření rady. Co se týče počtu členů, Kodex vyžaduje minimálně tříčlennou radu a stanovy toto minimum většinou příliš nezvedají (to ovšem neznamená, že v radě nemůže zasednout více lidí). Z toho plyne, že v radě rozhodně nezasedá „universa populi Dei portio“. A to souvisí i druhým problémem: charakter rady je takový, že je třeba, aby v ní zasedli skuteční odborníci v dané problematice. Nikde se však příliš nezdůrazňuje, aby krom odborné kvalifikace měla rada také znalosti ekonomické situace všech částí diecéze.
Co se týče otázky uplatňování apoštolátu, rada má možnost vytvářet podmínky k jeho naplňování. A toto je výrazný klad rady, existují jasně definované otázky, které je s radou nutné projednat, a otázky, v jejichž rozhodování potřebuje diecézní biskup dokonce souhlas rady. Rady navíc mohou jednat kdy a o čem uznají za vhodné, diecézní ekonomické rady mají tedy velkou váhu a laici, kteří jsou v nich přítomni, mohou výrazně zasáhnout do života diecéze.
110 Stanovy pastoračních rad pražských, litoměřických a plzeňských farností ukládají radě odborným komisím společně se speciálním úkolem předat i jasně vymezené pravomoci, což se může jevit jako nanejvýš praktické.
111 Srv. k. 212.3.
112 Srv.: k. 492.1 a 1280.
8.2 Diecézní pastorační rady
Pastorační rada diecéze, tak jak byla nastíněna z uvedených stanov, je orgánem se značně malými (a to nejen rozhodovacími) pravomocemi. Velkou měrou je závislá na biskupovi (dokonce i na jeho funkčním období, což např. pro srovnání pastorační rada farnosti na funkčním období faráře závislá není), je příliš zdůrazňováno, že pracuje pod jeho vedením. Rovněž úkoly této rady jsou formulovány poněkud nejasně - studovat a posuzovat otázky pastorační činnosti. Rada nemá vlastní kompetence, jasně stanovené úkoly, její shromáždění má pouze informativní charakter (tím ovšem nechci důležitost informovanosti nikterak snižovat). Poněkud zvláštní je ustanovení, že pouze diecéznímu biskupovi přísluší zveřejnit projednané věci. Domnívám se, že to radu zbytečně uzavírá.
Naopak velkým kladem rady je její složení, a zejména činnost různých komisí. Toto je velký kredit, který stanovy do rady vložily a bylo by velkou škodou, kdyby tento potenciál, tato obrovská příležitost k uplatňování apoštolátu, zůstaly nevyužity.
8.3 Ekonomické rady farnosti
Stanovy určují ekonomickou radu farnosti jako poradní orgán faráře. Ve stanovách lze přitom pozorovat řadu pozitivních trendů. Patří mezi ně např. proces ustanovování rady, či vybírání členů rady – tady určitě stojí za připomínku zejména model „novějších“ stanov, kdy na tomto procesu má podíl celá farnost. Rada má většinou jasně definované úkoly a zvláště pak způsob práce rady, kde lze pozorovat směřování k větší otevřenosti. Dalo by se říci, čím novější stanovy, tím větší míra otevřenosti. Zvláštní zmínku si zaslouží stanovy ekonomických rad ve farnostech ostravsko-opavské diecéze, které dávají mínění rady velkou váhu a závaznost pro faráře (v tomto směru si neodpustím jednu poznámku, či spíše slova uznání – Stanovy ekonomických rad farností ostravsko-opavské diecéze považuji za nejlepší stanovy, které jsem měl k dispozici,113 staví totiž členy rady s naprostou samozřejmostí do postavení svým způsobem rovnocenných partnerů k faráři). Rada smí nahlížet do všech ekonomických záležitostí farnosti a díky funkci ekonoma, hospodáře a administrátora je dostatečně flexibilní k řešení aktuálních otázek. Radě je také kladena na srdce spolupráce s pastorační radou farnosti, čímž se vytváří těsná vazba na otázky uplatňování apoštolátu. Ekonomická rada farnosti má velký podíl na pastorační činnosti – zajišťováním ekonomických podmínek.
113 Kompletní text těchto stanov viz příloha 2.
8.4 Pastorační rady farnosti
Zdá se, že pastorační rady farnosti mají slušné podmínky na realizaci úkolu plnění apoštolátu, který byl uložen celé církvi. Stanovy definují úkoly, které dávají důraz na presentaci církve navenek, vysokou měrou kladou důraz na zodpovědnost každého křesťana, a to nejen za církev jako takovou, ale i za okolní svět. Vedou k všímání si nejrůznějších potřeb každodenního života, k zodpovědnosti pomáhat a pomoc nabízet. Respektují osobnost faráře a jeho postavení ve farnosti, současně však dávají radě možnost vyjádření vlastního názoru, uzná-li jej diecézní biskup za správnější. Umožňují plnit úkoly a povinnosti křesťanů a křesťanů laiků, zároveň dávají prostor k naplňování jejich práv (nastíněných v kap. 1.2 – 1.3). Následující tabulky se snaží zachytit úkoly, povinnosti a práva a možnost jejich realizace prostřednictvím pastoračních rad farností (jak ji nabízejí stanovy).
Farní společenství |
. |
Stanovy pastoračních rad farností |
Existence opravdového a vzájemného farního společenství & uvědomění si zodpovědnosti za společenství. |
Probouzet a prohlubovat vědomí spoluodpovědnosti za farní společenství a oživovat spolupráci jeho členů. Zastupovat zájmy a potřeby katolíků, křesťanů, případně i ostatních spoluobčanů na veřejnosti. Společnými úkoly a akcemi posilovat vědomí společenství.
|
Povinnosti křesťanů |
Kodex a 2. vatikánský koncil |
Stanovy pastoračních rad farností |
Zachovávat společenství s církví. |
|
Povinnost a právo šířit evangelijní zvěst. |
Získávat a připravovat členy farního společenství pro službu předávání víry a jejího prohlubování. Hledat přístup k těm, kteří jsou vzdáleni životu farního společenství.
|
Práva křesťanů |
Kodex a 2. vatikánský koncil |
Stanovy pastoračních rad farností |
Zakládat a řídit spolky k charitativním účelům, k pěstování zbožnosti či podpoře křesťanského povolání. |
Podporovat službu v charitativní a sociální oblasti a spolupracovat s místní charitou. Hledat a budovat ekumenickou spolupráci zejména v pastorační a charitativní činnosti. Podporovat katolická církevní sdružení a zařízení i volné iniciativy při respektování jejich samostatnosti; v dialogu s nimi i s ostatními skupinami ve farnosti koordinovat jejich úkoly a služby.
|
Nárok na křesťanskou výchovu. |
|
Právo na Boží slovo a svátosti (možnost svěřování svých přání a potřeb pastýřům; právo či povinnost svěřovat názor, který by mohl být církvi ku prospěchu). |
Přinášet podněty a návrhy pro přípravu a slavení bohoslužeb a pro živou účast celého farního společenství na liturgii;). Spolupracovat při provádění lidových misií, při duchovních obnovách, při plánování a organizování bohoslužeb.
|
Práva a povinnosti laiků |
Kodex a 2. vatikánský koncil |
Stanovy pastoračních rad farností |
Podílení se na trojím úřadu. |
Probouzet a posilovat odpovědnost farního společenství za misie, za mír a rozvoj pozitivních hodnot ve světě. Sledovat a promýšlet společenský a politický vývoj s jeho problémy, přinášet vhodné návrhy k jejich řešení, přijímat odpovídající opatření a provádět je.
|
Právo a povinnost spolupracovat na apoštolátu |
|
Povinnost manželů vychovávat děti. |
. |
Právo být pověřen církevním úřadem a úkolem. |
|
Právo na vzdělání v křesťanské nauce. |
|
Právo vykonávat funkci lektora, akolyty ap. |
|
Je zřejmé, že se jednotlivé položky navzájem prolínají, tyto tabulky jsou pouze jakýmsi návrhem, jehož jediným účelem je názornost.
Jediná položka, která zůstala volná, je kolonka postulující povinnost manželů k výchově dětí. Zajisté tím nechce být stanovami řečeno, že by se rady neměly rodinami zabývat, naopak, rodina jakožto součást farního společenství se jistě nachází ve středu zájmu rad, avšak stanovy tento úkol nikterak nepřipomínají. Nicméně např. Peter Neuner řadí mezi základní úlohy pastorační rady mj. právě také péči o manželství a rodinu, stejně tak práci s dětmi a mládeží.114
Naopak stanovy kladou velmi vysoký důraz na utvoření aktivního farního společenství (což je vidět i ve způsobu výběru členů), které však vůbec nemá žít pouze samo pro sebe, nýbrž má reflektovat také potřeby a problémy společnosti a lidí okolo sebe. Je tu patrný jasný požadavek zodpovědnosti. Z poslední tabulky je zřejmé, že stanovy kladou důraz na oba požadavky, které jsem stanovil v úvodu této práce (požadavek existence skutečného farního společenství a uvědomění si zodpovědnosti jednotlivců za společenství).
V čem je tedy problém našich farností? Zdá se mi, že se činnost pastoračních rad farností v České republice zřídkakdy blíží onomu modelu, který stanovy nabízejí. Tázat se po příčinách tohoto stavu by bylo na další práci, nicméně jedna příčina je zřejmá: podobnost (shodnost) mnou uvažovaných stanov nebyla náhodná. Byly převzaty z německy mluvících oblastí.
Nastíněné stanovy v některých svých bodech korespondují s tím třetím, tedy evangelizačním paradigmatem více, než kolik je církev v České republice připravena strávit. Pravděpodobně ještě nějaký čas potrvá, než se vytvoří v církvi, ale i mimo ni takové klima, ve kterém by bylo možno řešit optimálním způsobem aktuální pastorační otázky. Možná by nebylo od věci pokusit se sestavit pro pastorační rady farností v ČR takové stanovy, které by lépe reflektovaly jejich možnosti.
114 Srv.: NEUNER, P. Laici a klérus. Praha: Vyšehrad, 1997, s.160 – 161.
Bibliografie:
Prameny:
Codex canonum ecclesiarum orientalium (CCEO) z r. 1990 (použitý překlad: PAZOUREK, M. Kodex kánonů východních církví. Praha: Karolinum, 1998).
Dokumenty II. vatikánského koncilu, Praha: Zvon, 1995.
JAN PAVEL II., Christifideles laici. Praha: Zvon, 1996.
JAN PAVEL II., Familiaris consortio. Praha: Zvon, 1996.
Kodex kanonického práva (CIC) z r. 1983 (použitý překlad: Kodex kanonického práva, Praha: ZVON 1994).
The Canon Law, Letter & Spirit, The Canon Society of Great Britain and Ireland, 1995.
Jednací řád pro práci ekonomické rady královéhradecké diecéze ze dne 25.9.1996.
Příloha č. 2 oběžníku 11/90 o činnosti farních rad v českobudějovické diecézi.
Řád ekonomické rady arcidiecéze olomoucké ze dne 7.4.1997.
Stanovy ekonomické rady královéhradecké diecéze ze dne 25.9.1996.
Stanovy ekonomické rady diecéze litoměřické ze dne 1.11.2001.
Stanovy pro ekonomické rady farností arcidiecéze pražské ze dne 1.4.2000, ACAP 4/2000.
Stanovy ekonomické rady farnosti arcidiecéze olomoucké ze dne 7.4.1997.
Stanovy pro ekonomické rady farností českobudějovické diecéze.
Stanovy ekonomické rady farnosti královéhradecké diecéze ze dne 15.11.1997.
Stanovy ekonomických rad farností brněnské diecéze ze dne 11.12.2001, ACEB 01/2002.
Stanovy ekonomické rady farností diecéze litoměřické ze dne 1.3.1998.
Stanovy ekonomických rad farností v plzeňské diecézi ze dne 1.12.1996.
Stanovy ekonomických rad farností ostravsko-opavské diecéze ze dne 13.8.2001.
Stanovy arcidiecézní pastorační rady arcidiecéze pražské ze dne 23.5.1994.
Stanovy diecézní pastorační rady diecéze plzeňské ze dne 6.10.1994, ACEP 10/94.
Stanovy pastorační rady arcidiecéze olomoucké ze dne 7.4.1997.
Stanovy pastorační rady královéhradecké diecéze ze dne 15.11.1999.
Stanovy farních rad arcidiecéze pražské ze dne 1.4.2000, ACAP 4/2000.
Stanovy farních rad v ostravsko-opavské diecézi ze dne 1.9.1997.
Stanovy farních rad v plzeňské diecézi ze dne 1.11.1995.
Stanovy pastorační rady farnosti arcidiecéze olomoucké ze dne 7.4.1997.
Stanovy pastorační rady farnosti královéhradecké diecéze ze dne 15.11.1999.
Stanovy pastorační rady farnosti litoměřického biskupství ze dne 1.11.2001.
Sekundární literatura:
BOEKHOLT, P. Die Laie in der Kirche. Butzon und Bercker, 1984.
KŘIŠŤAN, A. Rozdílná paradigmata v pastorální teologii. in: Teologický sborník, 3/98.
METTE, N.: Vom Säkularisierungs- zum Evangelisierungsparadigma. In: Diakonia 21 (1990).
NEUNER, P. Laici a klérus. Praha: Vyšehrad, 1997.
OPATRNÝ, A. Farnost – pastorální reflexe. in: Farnost na přelomu století. Svitavy: Trinitas, 2000.
RUF, N. Das recht der katolischen Kirche. Freiburger Graphise Betriebe, 1984.
Přílohy
Příloha 1: Účetní, hospodář, ekonom a správce farnosti.115
Některé stanovy uvádějí ve svých přílohách tuto čtveřici lidí, kteří mají velký podíl na hospodaření farnosti. Jde v podstatě o výčet povinností, toto je tedy úplné znění.116
Účetní: náplň práce
provádí veškeré účetní práce a vyhotovuje účetní výkazy, zjišťuje případnou daňovou povinnost a dává příkazy k její úhradě, zajišťuje úhradu faktur, provádí odsouhlasení úhrad faktur s výpisy z bankovního účtu, vede evidenci hmotného i nehmotného investičního majetku a drobného majetku, včetně pořízení, přesunu a likvidace, zabezpečuje kontrolu v rozsahu své působnosti, odpovídá za řádné uspořádání a ukládání písemností účetní evidence za celé období činnosti v souladu s právní normou o archivaci účetních dokladů, odpovídá za evidenci hospodaření, odpovídá za vedení pokladní služby, kterou zároveň zajišťuje.
Hospodář: náplň práce
vypracovává návrhy ročních finančních rozpočtů, překládá je k projednání ERF a sleduje plnění schválených finančních rozpočtů v příslušném období, vypracovává návrhy vnitřních předpisů, které se týkají ekonomické a finanční činnosti a to v souladu s platnými zákony, pokud nejsou řešeny ekonomickým oddělením diecéze (vnitřními předpisy jsou instrukce, zásady a postupy pro hospodaření, např. jak postupovat při uzavírání nájemních a jiných smluv, jak nejhospodárněji využívat elektrickou energii, jak postupovat při výběru dodavatelů pro stavební a údržbářskou činnost, v souladu s potřebami a platnými zákony stanovuje termíny provádění inventarizací a jejich rozsah, vypracovává příkazy a koordinuje jejich provádění, výsledky inventarizací vyhodnocuje, předkládá ke schválení a účetně je vypořádává hlavně při hospodářské činnosti (podnikání), informuje ERF o výsledcích hospodaření s finančními prostředky a o průběžném naplňování schváleného finančního rozpočtu, navrhuje opatření k zajištění finanční rovnováhy a k naplnění a rozvoji finančních zdrojů.
Ekonom: náplň práce
vypracovává koncepci hospodaření farnosti, tj. kde vzít peníze a jak je co nejefektivněji využít, např. zda peníze uložit, investovat či sdružit prostředky, co pronajmout, co opravit, co prodat, "ekonomem" je celá ERF.
Správce (farář) je nadřízeným účetního, hospodáře i ekonoma.
Funkce účetního a hospodáře může být spojena.
115 Tento text obsahují stanovy hradeckých, litoměřických, plzeňských a olomouckých ekonomických rad farností.
116 Viz dodatek ke Stanovám ekonomické rady farnosti královéhradecké diecéze, plzeňské diecéze a olomoucké arcidiecéze.
Příloha 2: Partikulární právo ostravsko-opavské diecéze
Stanovy ekonomických rad farností ostravsko-opavské diecéze
Základní ustanovení
Kánon 1
§1. Ekonomická rada farnosti je poradní orgán faráře zřízený podle kán. 537 CIC, jehož úkolem je pomáhat faráři ve správě majetku farnosti.
§2. Předsedou ekonomické rady farnosti je farář. Jedině on je statutárním zástupcem farnosti, má rozhodující hlas v ekonomických záležitostech a hmotnou zodpovědnost za správu farního majetku. Ostatní členové rady mají pouze poradní hlas.
§3. Stejné postavení jako farář má vůči ekonomické radě také administrátor farnosti nebo ten, kdo byl ordinářem pověřen správou majetku farnosti.
Zřízení ekonomické rady farnosti
Kánon 2
Zřízení ekonomické rady farnosti je v každé farnosti povinné. Farář přikročí k jejímu zřízení do jednoho roku ode dne účinnosti těchto stanov. Výjimku může udělit jedině diecézní biskup ze závažné příčiny.
Kánon 3
§1. Členy ekonomické rady jmenuje farář z aktivních farníků, kteří se vyznačují znalostmi a schopnostmi v oboru ekonomiky, práva, daňového poradenství, správy a údržby objektů, sociální činnosti a jiných, podle potřeb vyplývajících z ekonomických aktivit farnosti, jsou bezúhonní a těší se dobrému jménu u většiny členů farní obce. Doporučuje se, kde je to možné a užitečné, provést ve farnosti předchozí volbu kandidátů, z nichž pak farář členy rady jmenuje.
§2. Minimální počet členů ekonomické rady jsou 3, maximální 5.
§3. Z členství v ekonomické radě jsou vyloučeny osoby, které jsou vůči faráři ve vztahu pokrevního příbuzenství nebo švagrovství až do čtvrtého stupně a členové jeho domácnosti.
§4. Členové ekonomické rady jsou jmenováni na dobu 5 let s možností opětovných jmenování.
§5. Kde pro nedostatek odborníků není možno ustanovit ekonomickou radu v každé farnosti, ustanoví farář společnou radu pro několik farností nebo celý svůj pastorační obvod.
§6. Při zahájení práce v radě složí člen do rukou faráře tento slib: Já, N..., slibuji, že budu mi svěřené úkoly vyplývající z členství v ekonomické radě farnosti plnit podle svého nejlepšího vědomí a svědomí k prospěchu farnosti a církve. K tomu mi pomáhej Bůh. Doporučuje se, aby tento slib byl konán veřejně a slavnostně, nejlépe při nedělní mši svaté.
§7. Ustavení ekonomické rady se seznamem jejích členů farář oznámí farní obci a ordináři.
Úkoly a činnost ekonomické rady farnosti
Kánon 4
§1. Úkolem ekonomické rady farnosti je pomáhat faráři ve správě farního majetku. Tuto povinnost její členové plní jak sborově hlasováním o závažných rozhodnutích ekonomické povahy, tak jednotlivě přednášením podnětů a plněním svěřených úkolů v rámci své odbornosti. Jedná se zejména o poradenství v oblasti zhodnocení peněžních prostředků farnosti, péči o stavby v majetku farnosti a jejich údržbu, organizování jejich oprav, údržbu mobiliáře farnosti, poradenství při sestavování nájemních, prodejních, kupních a jiných smluv, daňové poradenství, inventarizace majetku farnosti apod.
§2. Členové ekonomické rady jsou povinni jednat vždy v zájmu farnosti, usilují o vytvoření ducha spolupráce a vzájemné důvěry mezi farářem a farníky, trpělivě vysvětlují členům farní obce důvody a smysl konkrétních ekonomických rozhodnutí a budí ve farní obci nadšení pro realizaci plánovaných záměrů. Nezapomínají přitom také na ducha křesťanské solidarity s jinými farnostmi, s diecézí a celou církví.
Kánon 5
§1. Farář svolává ekonomickou radu alespoň jednou do roka, nejlépe po provedení roční účetní závěrky. Seznámí ji s hospodářskými výsledky za uplynulé období a projedná hospodářské záměry pro následující rok.
§2. Dále je farář povinen ekonomickou radu svolat a vyslechnout si její mínění, kdykoli se jedná o mimořádnou správu majetku podle ustanovení diecézního biskupa, zejména o:
- smlouvy podléhající schválení ordináře podle Směrnice diecéze ostravsko-opavské pro správu církevního majetku v aktuálním znění
- velké opravy farních objektů
- zahájení podnikatelské činnosti farnosti
- zahájení jiné systematické činnosti farnosti s ekonomickým dopadem, jako např. sociální pomoci potřebným apod.
- způsob dlouhodobého uložení finanční částky přesahující 30 000,- Kč
- výdaj finanční částky přesahující hodnotu 30 000,- Kč
Toto projednání nic nemění na povinnosti vyžádat si souhlas ordináře podle ustanovení kánonů V. knihy Kodexu kanonického práva a ustanovení uvedených ve Směrnici diecéze ostravsko-opavské pro správu církevního majetku v jejím aktuálním znění.
§3. Členové ekonomické rady vyjádří své mínění hlasováním nebo slovně.
§4. Je možné a vhodné, zvláště jedná-li se o složitější nebo odborné otázky, přizvat na zasedání odborníka v oboru, který může členům ekonomické rady lépe vysvětlit problematiku a nabídnout možná řešení.
§5. Pokud farář pokládá za užitečné dané téma projednat se širším okruhem farníků a získat tak jejich názor nebo podporu, smí je na zasedání přizvat, jak osobně, tak veřejným oznámením.
Kánon 6
§1. Z každého zasedání ekonomické rady, na němž byly projednávány případy mimořádné správy majetku, se vypracuje zápis, kde se zaznamenají projednávané problémy a navrhované způsoby jejich řešení. Zápis podepíší všichni zúčastnění členové. Tam, kde je nařízeno zjistit mínění členů ekonomické rady, je potřeba, nebrání-li tomu závažná překážka, vyslechnout i mínění těch členů, kteří se nemohli zúčastnit společného projednávání, a jejich názor začlenit do zápisu. Zápis se uchovává ve farním archivu. U členů, kteří nebyli vyslechnuti, se uvede důvod, proč se tak stalo.
§2. U záležitostí vyžadujících ordinariátní schválení se k žádosti připojuje kopie tohoto zápisu.
Kánon 7
§1. Farář ať se zdrží rozhodnutí proti většinovému mínění ekonomické rady farnosti.
§2. Pokud má farář za to, že toto opačné rozhodnutí musí učinit, přizve na zasedání ekonomické rady děkana. Ten se pokusí o názorový smír.
§3. Jestliže se děkanovi nepodaří smířit mínění faráře a jeho ekonomické rady, učiní o věci zápis, který předloží k rozhodnutí ordináři. Ordinář záležitost rozhodne co nejrychleji. Do jeho rozhodnutí se farář zdrží jakéhokoli jednání v dané záležitosti.
Kánon 8
Členové ekonomické rady jsou oprávněni nahlédnout do pokladního deníku a účetnictví farnosti a žádat po správci farnosti vysvětlení, proč byl který krok učiněn.
Kánon 9
Diecézní biskup smí na žádost faráře dovolit, aby některému členu ekonomické rady byla svěřena péče o část správy farního majetku tím způsobem, že za ni ponese osobní hmotnou odpovědnost. Toto pověření se pak provede způsobem platným před státem. Takto pověřený člen plní úkoly pod autoritou faráře a skládá mu účty ze své správy.
Zánik členství v ekonomické radě
Kánon 10
§1. Členství v ekonomické radě zaniká uplynutím doby, na niž byl člen jmenován.
§2. Ze závažného důvodu se člen ekonomické rady smí členství v radě vzdát. Podá faráři písemnou žádost se zdůvodněním. Farář buď důvody uzná nebo jej požádá, aby setrval. Pokud ani poté člen názor nezmění, vyhoví mu. Jeho žádost spolu se svou listinou o jeho uvolnění uloží ve farním archivu. Pak jmenuje nového člena. Uvolnění a jmenování oznámí farníkům a ordináři.
§2. Farář smí ukončit členství jednotlivého člena ekonomické rady, když tento neplní své povinnosti, ztratil zájem o dění ve farnosti, ztratil bezúhonnost a dobrou pověst nebo jeho činnost narušuje spolupráci v radě nebo ve farnosti. S vyloučením musí vyjádřit souhlas nadpoloviční většina ostatních členů rady. Farář pak na jeho místo jmenuje jiného. Vyloučený člen se smí odvolat k ordináři. Kopii dekretu o vyloučení, který musí obsahovat zdůvodnění, a dekretu o novém jmenování farář zašle ordináři. O změně členů informuje farní obec, přičemž dbá na zachování dobrého jména vyloučeného člena.
§3. Členství v ekonomické radě se ztrácí rovněž exkomunikací, v případě duchovního i suspenzí, zbavením úřadu rozsudkem církevního soudu nebo rozhodnutím ordináře.
Zánik ekonomické rady
Kánon 11
§1. Ekonomická rada jako poradní orgán faráře zaniká ztrátou úřadu faráře, který ji jmenoval. Nově ustanovený farář je povinen do jednoho roku od převzetí úřadu jmenovat radu novou. Svou první ekonomickou radu v nové farnosti farář jmenuje na dobu 1 roku.
§2. Pokud se činnost ekonomické rady jako celku stala neúčinnou nebo škodlivou, smí ji farář po předchozím souhlasu diecézního biskupa rozpustit. Diecézní biskup spolu se souhlasem k rozpuštění rady vydá pokyny ohledně ustavení rady nové.
Závěrečná ustanovení
Kánon 12
§1. Směrnice diecéze ostravsko-opavské pro správu církevního majetku v aktuálním znění a další budoucí ustanovení diecézního biskupa týkající se správy církevního majetku tvoří součást těchto stanov.
§2. Ustanovení stanov, která jsou v rozporu s dokumenty uvedenými v §1, se upraví podle aktuálního znění těchto dokumentů.
Kánon 13
Farář smí v odůvodněných případech požádat diecézního biskupa o dispens od těch ustanovení stanov, která v jeho farnosti není vhodné nebo možné zachovat.
Kánon 14
Administrátor diecéze má vůči ekonomické radě farnosti stejné pravomoci jako diecézní biskup.
Kánon 15
Stanovy nabývají platnosti dnem schválení diecézním biskupem a účinnosti nabývají dnem 01.10.2001.
Mgr. Jan Ptáčník
kancléř |
Mons. František V. Lobkowicz
biskup ostravsko-opavský |
V Ostravě, 13.08.2001
Č.j. 2828/01/SK
Bublan, František: Naplňování apoštolátu laiků v pastoračních a ekonomických radách, SVOČ, Teologická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, České Budějovice 2002