Pátek 22.10.2021, sv. Marie Salome, Sabina
Hledat: Vyhledat

Dějiny farnosti Veverská Bítýška

František Bublan, Naďa Staňková

Seminární práce studentů teologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích Františka Bublana a Nadi Staňkové popisuje dějiny farnosti Veverská Bítýška v období 1893–1999. Originál seminární práce z českých církevních dějin je vytištěn z počítače jednostranně na listy formátu A4, vyvázán je v černých deskách. Rozsah práce je 44 stran + 17 stran příloh.

Bublan, František; Staňková, Naďa: Dějiny farnosti Veverská Bítýška, seminární práce, Teologická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, České Budějovice 2000


Jihočeská univerzita

Teologická fakulta

Seminární práce z českých církevních dějin

Dějiny farnosti Veverská Bítýška

Zadal: ThDr. Martin Weis

Vypracovali: Naďa Staňková

František Bublan

V Českých Budějovicích

2000

Obsah:

1.1 Vznik farnosti

1.2 Farnost po Karlu Eichlerovi

2.1 Gustav Hever

2.2 Jakub Rosendorf

2.3 Jiří Hrůza

2.4. Farntišek Kvasnička

3. poválečné období

3.1. ThDr. Petr Franta

3.2. Jiří Bílek

3.3. P. Arnošt Korec

3.4. Ladislav Havel

3.5. Karel Havlas

3.6. Stanislav Vídenský

poznámky

použitá literatura

Dějiny farnosti ve Veverské Bítýšce

1.1 Vznik farnosti

Nejstarší zmínky o faře ve Veverské Bítýšce pocházejí z roku 1481. Tato fara byla kanonickou prebendou kolegiálního kostela sv. Petra v Brně, přičemž „Byteška“, jak se tehdy Veverská Bítýška nazývala, patřila k Veveří, nedalekému hradu s kaplí Matky Boží (v této souvislosti se objevuje jméno Jacobuse von Eiclhorna, jakožto duchovního pastýře). Z této doby pochází i zmínky o kostele, který byl s největší pravděpodobností zasvěcen Jakubovi Většímu.1)

Postupem času se však stal středem farnosti právě kostel sv. Jakuba, kaple Matky Boží na Veveří ztratila na významu jednak díky své odlehlosti a jednak i za přispění neustálého poničování a nákladnosti znovuobnovování. V období po husitských válkách sloužila kaple Matky Boží jen jako hřbitovní kaple přilehlého hřbitova, používaného do r. 1830.

Velkou postavou farnosti byl ThDr. P. Karel Eichler (1845 - 1918), kněz a administrátor ve Veverské Bítýšce v letech 1880 - 1918. Jeho nesporným přínosem byla především spisovatelská činnost. Kromě obsáhlých spisů „Poutní místa a milostné obrazy na Moravě a rakouském Slezsku“ je také autorem knihy „Paměti panství Veverského“. Toto dílo zachycuje samotné založení hradu Veveří, vznik Veverské Bítýšky a jejich historii téměř až do r. 1891, kdy tuto knihu na vlastní náklady vydal. Eichler zde použil všech možných dostupných pramenů, uvádí se, že mu neunikl žádný písemný doklad. My se tedy budeme zaobírat dějinami Veverské Bítýšky od prvního Eichlerova nástupce Gustava Hevera až do současné doby.

1.2 Farnost po Karlu Eichlerovi

Když nastupoval Gustav Hever v roce 1893 na faru do Veverské Bítýšky, nalezl farnost ve velmi upraveném stavu. Kronika1) hovoří kupříkladu o rozhojněném kostelním jmění.

(Zvýšila se finanční hotovost ve spořitelně na dvojnásobek, čili na 10 zl. a navíc fara disponovala dluhopisy ve výši 1100 zl. Stejně tak se zvýšily mešní fundace ze 3.847 zl. na 5.997 zl. Byly vytvořeny zvláštní fondy, byl to fond na udržování pořádku hřbitova a kostelního špitálku, fond na zakoupení varhan, ale i fond na podporu nemocných a obsluhovaček v kostelním špitálku.)

Určitý růst byl zaznamenán i u nemovitého majetku, jak údajně zaznamenává i pozemková kniha Dr. Mahovského. Farníci vykonávali mezi sebou i spoustu sbírek, určených ke konkrétním účelům.

Pozemková kniha Dr. Mahovského zároveň i nepřímo přispěla k urovnání sporu o vlastnické právo na kapli Matky Boží a její hřbitov. Opět se totiž vynořil problém, zda tato kaple přináleží farnosti či vrchnosti, představované baronem Moricem Hirschem, který nechal kapli skutečně důkladně opravit.

Farnost zahrnovala kromě Veverské Bítýšky ještě i vesnice Hvozdec a Veveří.

2.1 Gustav Hever

Gustav Hever byl přeložen na faru ve Veverské Bítýšce 16. května z Popovic. Přesídlil se 2. června 1892 a kronika1) hovoří o slavném přivítání. Tento rok uvádí kronika, rozchází se však s galerií Aloise Mikysky, který uvádí rok nástupu 1893.2)

Hever se narodil v Moravském Krumlově 15. července 1854, vystudoval gymnázium ve Znojmě a bohosloví v Brně. Na kněze byl vysvěcen r. 1877. Byl krátce farářem v Popovicích, pak nastupuje na deset let do Veverské Bítýšky, a nakonec působí v letech 1903 - 1927 v Rosicích, kde 24. října umírá. Hever takto vystřídal ve Veverské Bítýšce Karla Eichlera, který odchází na odpočinek do Brna, kde částečně působil jako katecheta na měšťanské dívčí škole císaře Františka Josefa. Eichler umírá 24. dubna 1918.

29. května 1893 byla vykonána ve farnosti Veverská Bítýška generální vizitace. Součástí přípravy na tuto událost byla i rozsáhlá oprava kostela sv. Jakuba. Jednalo se o opravu všech tří oltářů, které byly mramorovány a pozlaceny. Byl vymalován presbytář, kronika hovoří i o natírání oken a vymalování kostela. Velkou oporou a výraznou pomocí byl faráři Heverovi v tomto úsilí i bítýšský starosta Jan Kovář.

Vizitaci vykonal brněnský biskup ThDr. František Bauer (arcibiskupem v Olomouci od r.1905, do r.1915, kdy umírá), v doprovodu s prelátem J. Ransou a sekretářem Richardem Homolkou. Kronika opět hovoří o vítání „svého velepastýře způsobem dle místních poměrů nejslavnějším“.

V letech 1893 - 1903 doplňoval Hever inventář kostela, jednalo se o ty části inventáře, které mohly být zaplaceny konkrétním darem fyzické osoby (ale vyskytly se i věci dražší). Kronika, psaná Heverem, dopodrobna popisuje zakoupené věci, jejich sponzory a jejich cenu. Za zmínku stojí pravým zlatem vyšívaný červený ornát, 6 bronzových svícnů od A. Samassy v Lublani.

31. května 1897 bylo zakoupeno sousoší sv. Rodiny a víko u křtitelnice. Toto byla zřejmě vyšší investice, dvě strany kroniky se zaobírají výčtem dárců, kteří na tento účel přispěli. Následovaly nákupy svícnů, pluviálů, byl znovu vyzdoben presbytář. Roku 1900 byla posvěcena nová křížová cesta v lese mezi V. Bítýškou a Chudčicemi.

V roce 1902 oslavil Gustav Hever jubileum 25 let kněžské služby. 16. února 1903 byl přeložen na faru v Rosicích, kde působil dříve 12 let jako kaplan. Na své působiště nastoupil 15. března 1903.

2.2 Jakub Rosendorf

Jakub Rosendorf byl přeložen na faru v Bítýšce 29. dubna 1903 a ačkoli zde setrval až do své smrti - 5. září 1932, není z jeho doby příliš mnoho zápisků. V podstatě na třicet Rosendorfových let připadají v kronice pouze dvě strany, přičemž značné místo je věnováno výčtu drobných sponzorů kostela.

Rosendorf se narodil 25. srpna 1866 ve Zbýšově u Rosic1), studoval v Brně na 1.českém gymnáziu a potom na bohosloveckém ústavu. Na kněze byl vysvěcen 28. července 1889. Před příchodem do V. Bítýšky působil v Rosicích a prakticky si „vyměnil“ post s Gustavem Heverem. Rosendorf působil ve farnosti v podstatě sám až do roku 1919, kdy byli do farnosti systematicky přidělováni katecheté - František Procházka (1919 - 1923), Jan Hladký (1923 - 1925) a Josef Peška (1925 - 1927). Od r. 1927 byli do Veverské Bítýšky z Popovic služebně přidělováni kooperátoři: Martin Papež (1927 - 1928), Josef Menšík (1928 - 1932). Nicméně Rosendorf byl velmi pilný, za svou horlivost byl jmenován auditorem, arcibiskupským radou. Dále mu byl svěřen úřad děkana kuřimského (tento úřad byl bítýšskému faráři svěřen poprvé).

Roku 1911 byla zřízena chlapecká a dívčí měšťanská škola, což mělo za následek více než zdvojnásobení vyučovacích hodin náboženství. Rosendorf však musel zvládnout i mnohem obtížnější věci, než odučení dvojnásobného počtu hodin, musel prožít strastiplnou dobu I. světové války. Doba po 28. říjnu 1918 přinesla, krom prohlášení Česko - slovenské republiky s prvním prezidentem „Osvoboditelem“2) (jak do písmene píše kronika) T.G.Masarykem v čele, i negativní jevy, jako byly odpady od katolické víry. Tento jev byl podpořen i sčítáním lidu roku 1921, kdy byla u této příležitosti rozpoutána protikatolická agitace směřující a vybízející k vystupování z církve, k bezvěří. Pole působnosti se otevíralo také nově vzniklé náboženské skupině, nazvané „církev česko-slovenská“. Kronika velebí Rosendorfa, že dík jeho „horlivosti a bezúhonnosti“ se tato bouře obešla bez větších ztrát, jako tomu bylo v mnohých ostatních farnostech. Odpadlo asi 150 lidí, nejčastěji k bezvěří. Mnozí se navíc později navrátili. K udržení náboženského života ve farnosti velmi napomáhaly katolické spolky jako byl Československý Orel, Lidová jednota, Svaz katolických žen a dívek, které Rosendorf a později i katecheté velmi podporovali a horlivě s nimi spolupracovali.

Jakub Rosendorf zhruba od roku 1931 těžce onemocněl a umírá v brněnské nemocnici 5.září 1932. Jeho pohřeb byla událost sama o sobě, zpráva o jeho smrti však dorazila do Bítýšky zrovna v den biřmování. Po dobu Rosendorfovy nemoci spravoval farnost Josef Menšík.

Roku 1917 umírá František Ehrmann, což byl slavný bítýšský rodák, který se stal apoštolským pronotářem, dómským prelátem v Olomouci a doktorem bohosloví. Pohřben byl ve Veverské Bítýšce světícím biskupem Dr. Karlem Wiznarem 16. února.

2.3 Jiří Hrůza

Josef Menšík spravoval farnost ve Veverské Bítýšce až do 22. března 1933, kdy brněnský biskup Kupka ustanovuje novým farářem Jiřího Hrůzu, narozeného 31. března 1894 v Medlicích. Hrůza vystudoval nižší gymnázium v Třebíči, vyšší jako chovanec chlapeckého biskupského semináře na 2. státním českém gymnáziu v Brně. Odmaturoval, dokončil bohovědná studia a 5. července 1920 byl v Brně biskupem Kleinem vysvěcen na kněze. Před příchodem do Veverské Bítýšky působil šest let v Moravské Nové Vsi. Veverskobítýšskou farnost začal spravovat 6. dubna 1933.

První starostí, se kterou se musel Hrůza potýkat, byla samotná fara, kterou převzal v naprosto dezolátním stavu. Velmi poničená byla zejména obytná část. V kronice1) se uvádí, že fara nebyla opravována od roku 1871. Provedení nezbytných oprav bylo obtížné po finanční stránce, neboť právě probíhala hospodářská krize, doprovázená velkým procentem nezaměstnaných, které se díky zavření bezprostředně blízké továrny nevyhnulo ani bítýšskému obyvatelstvu. Přesto byly práce na opravu fary zahájeny a trvaly šest týdnů. Oprava fary byla provedena velmi důkladně, náklady dosáhly téměř 20.000 Kč, a fara dostala „vzhled téměř novostavby a byla skutečnou okrasou městečka“2). Přirozeně, že dokončení oprav fary bylo náležitě oslaveno.

Po této opravě fary, ještě téhož roku 1933, začala pomalu i oprava kostela sv. Jakuba. Jednalo se především o doplnění nedostatečného elektrického osvětlení, byla zavedena elektřina ke všem třem oltářům, kůru a věži. Financováno to bylo z dobrovolných darů farníků i samotného faráře.

Určité pozornosti neunikla ani farní zahrada, která byla opravena na farářovy náklady. Před opravou „byla obrazem pouště“3).

Opravy se dočkala: kostelní okna roku 1934, která byla kompletně vyměněna. Dvě nová okna do presbytáře věnoval farář Hrůza, na evangelijní straně umístil okno se znázorněním sv. Jiřího, epištolní straně náleží okno se svatou rodinou. V chrámové lodi jsou pak umístěna okna se sv. Cyrilem, naproti němu se sv. Metodějem, pořízená z darů farníků, z drobných sbírek a přímých finančních darů byla dále umístěna okna se sv. Václavem a sv. Ludmilou. Další dobrodinci se zasloužili o okna s blahoslavenou Zdislavou a blahoslaveným Janem Sarkanderem.

20. září 1934 oslavil biskup Josef Kupka zlaté kněžské jubileum. Téhož roku bylo zřízeno 10 nových nadací. Za výčtem těchto nadací stojí v kronice následující věta: „takže jmění nadační 101 nadace čsl. státních rentách uložené činí 56.462 Kč 50h“4).

Roku 1935 zachycuje kronika podzimní událost republikového formátu, odstoupení T. G. Masaryka a nástup E. Beneše na jeho místo. Volbu E. Beneše hodnotí kronika velmi pozitivně s neskrývanou radostí.

V roce 1935, ve dnech 27. - 30. června, se konal pod patronací vlády Československé republiky a všech biskupů celostátní sjezd katolíků Československé republiky. K tomuto sjezdu vyslal papež Pius XI svého legáta, pařížského arcibiskupa Verdiera. Kronika jej považuje za přítele národa, jako takový byl údajně také všude vítán. I samotný sjezd měl podle kroniky vřelou odezvu v celém národě a státě, „u všech národností státu, které jedna víra spojila na tomto sjezdu v jednu rodinu“5).

Roku 1936 byly prakticky hotovy nejnutnější opravy kostela a fary. Zbývalo, po obnově materiálních statků, začít obnovovat i duchovní složku farnosti. V době od 16. do 23. února byla vykonána ve farnosti misie misionáři P. Jaroslavem Kalousem a P. Václavem Slezákem (oba byli kněží kongregace Nejsvětějšího Vykupitele z Brna). Jejich působením a neúnavnou prací na kazatelně a ve zpovědnici došlo k duchovní obnově, jak kronika píše, „velké většiny farníků; také se s Bohem smířila spousta odpadlých věřících“. Podle údajů kroniky přistoupilo ke svaté zpovědi 1.248 kajícníků, a ke svatému přijímání 2.765 věřících. Na památku misie byl postaven před kostelem velký dřevěný dubový misionářský kříž s nápisem „L.P. 1936 - Památka na sv. Misii z Brna“.

Lidové misie patřily k osvědčeným pastoračním prostředkům. Václav Vaško hovoří o několikadenních pobožnostech a duchovních promluvách, konaných ve farnosti v desetiletých, případně i delších intervalech. Ve farnosti Veverská Bítýška se tak, jak poznáme dále, činilo každoročně. Výsledkem misií bývalo náboženské oživení farnosti, věřící byli vedeni k hlubšímu duchovnímu životu. Bývalo zvykem, že se při misiích konaly zpovědi, mnohdy i celoživotní, často docházelo i ke konverzím. Misie přirozeně nevedl místní kněz, ale dvou a více členné skupiny misionářů. Ve Veverské Bítýšce tak konali i další léta především misionáři z kongregace Nejsvětějšího Vykupitele z Brna. Mnohé řehole se na konání lidových misií dokonce specializovaly, patřili mezi ně například redemptoristé.6)

Misionáři z kongregace Nejsvětějšího Vykupitele vykonali duchovní obnovu i následující rok, od Božího hodu velikonočního po Bílou sobotu, byli to P. Jaroslav Kalous a P. Václav Novák. Věřící opět hojně navštěvovali krásné slavnosti a nadšená kázání, kostel býval plný. Na Bílou neděli byla obnova ukončena průvodem s Nejsvětější Svátostí přes náměstí. Ačkoli bylo deštivé počasí, průvodu se zúčastnilo 900 lidí. Objevila se i zajímavá skutečnost, a sice, že bítýšští mládenci se zdráhali či styděli nést v průvodu prapory a korouhve.

V krátkém intermezzu pisatel kroniky vyjadřuje bolestné rozrušení nad zprávou o úmrtí bývalého presidenta T.G. Masaryka 14. září.

Po misiích se náboženský život ve farnosti značně zlepšil. Kupříkladu se neobyčejně zvětšil počet podaných svatých přijímání, zvláště ve všedních dnech a o prvních pátcích.

Počet podaných přijímání po příchodu J. Hrůzy:

rok

počet sv. přijímání

1933

5.600

1934

7.550

1935

7.930

1936

12.615

1937

12.745

(čili oproti r. 1933 se počet podaných přijímání v r. 1937 o 100% zvýšil)

Objevuje se další fenomén, celorepublikového formátu, a sice úbytek porodnosti. Přestože počet katolických sňatků ve farnosti vzrůstá, snižuje se rok od roku počet narozených. Roku 1937 bylo oddáno 24 manželských dvojic a narozených bylo pouze 30 (což je málo ve srovnání s dřívějšími lety, do roku 1914 se rodilo v průměru 80 dětí). Zemřelých za rok 1937 bylo 24. Čili populační přírůstek byl „pouze“ 6 lidí (dnes bychom za to byli rádi). Velmi úsměvná, alespoň z pohledu dnešní doby, je informace o počtu katolíků a jinověrců. Je to 2. 160 : 100, přičemž u čísla sto je učiněn vykřičník. Vlivem agitace církve Československé odpadlo 21 katolíků, jiných 5 se zase naopak vrátilo.

Velmi potěšující byl zájem o chrám Páně, bylo vybráno na opravy přes 10. 000 Kč. Jaro 1938 patřilo znovu opravám kostela sv. Jakuba, tentokrát interiéru. Na tuto obnovu se farníci 3 léta připravovali prostřednictvím finančních sbírek.

Rok 1938 byl velmi neklidný, nebezpečí války prosakovalo i na venkov. V září byla nařízena všeobecná mobilizace, která měla za následek přelidnění Bítýšky vystěhovalci z Brna. Mnozí vystěhovalci věnovali či přislíbili věnovat nějaký dar kostelu.

Na vyučování náboženství byl do měšťanské školy přidělen katecheta Jan Komon, vysvěcený na kněze r. 1927. 26. března 1939, na Bílou sobotu, vykonal misionář P. Václav Novák opět návštěvu spojenou s přípravou na přijetí svátostí o velikonoční době.

10. února 1939 přišla smutná zpráva o smrti „slavně panujícího, nezapomenutelného a v pravdě velikého“ papeže Pia XI. Veverskobítýšská farnost na znamení smutku nechala vlát z věže a z fary smuteční prapory až do dne pohřbu. Farnost velmi želela papeže Pia XI. a naopak s velkým potěšením přijala nového papeže Pia XII.

„Byl-li rok 1938 neklidný, pak rok 1939 byl nesmírně pohnutý a plný rušných událostí, což se odrazilo také v životě farnosti a celého národa, když zvláště náš národ po vstupu německého vojska na naši půdu pamětného 15. března 1939 rozhodnutím státu prezidenta dr. Emila Háchy a zřízením Protektorátu Čechy a Morava byl zapojen do prostoru Říše německé s jejím vůdcem a kancléřem Adolfem Hitlerem, a když propukla v září toho roku dlouho obávaná válka, jež bude po všech vyžadovati nesmírných obětí, neboť bude to zápas gigantický.“7)

3. března 1940 bylo povoleno zřízení a posvěcení křížové cesty v kostele sv. Jakuba (která tam už beztak rok visela). Na podzim téhož roku byl farář Hrůza měsíc hospitalizován v nemocnici U svaté Anny s bércovým vředem a byl zastupován Antonínem Šulou z Měřína. Brzké uzdravení Šulovo bylo v kronice přičítáno zájmu a modlitbám farníků.

Rok 1940 byl pro faráře Hrůzu rokem nadměrného množství práce. Jednak musel vyučovat náboženství, a to 16 hodin týdně, navíc konal třikrát týdně cestu do přespolních škol ve Hvozdci a v Chudčicích, což jeho bércovému vředu velmi neprospívalo. Doprava automobilem bohužel nebyla možná, neboť válečný stav zvedl cenu nedostatkového benzínu hodně vysoko. Velmi vysilující byla matriční práce, jelikož všichni státní a veřejní zaměstnanci, včetně kněží, museli prokazovat árijský původ. Prokazovalo se to křestními, oddacími i úmrtními listy až do třetího kolena. Úředníci museli svůj nežidovský původ prokázat do pátého kolena, což mnohdy znamenalo někam k roku 1673, kam matriky sahaly. Také značná nečitelnost matrik velmi ztěžovala práci. Svobodní museli vlastnit osm, ženatí sedmnáct, vyšší skupiny 45 matričních dokumentů. Pro faráře Hrůzu to byl rok největších útrap, jaké, dle svých slov v kronice, prožil.

Přestože na farnost dolehly všechny válečné útrapy, jakými byla drahota a omezení životních potřeb, zavedení přídělových lístků a různých povolení, přesto přese všechno vyjadřuje pisatel kroniky vděčnost Bohu za to, že je na tom naše země daleko lépe, nežli národy plně zasažené válkou, a vyzývá „viděti v tom zvláštní ochranu Boží našeho národa, jenž těch nejtěžších pohrom jest ušetřen, naši muži se zbraní v ruce neválčí a jsme mimo pásmo, kde se válka odehrává“.8)

Objevuje se zde konstatování, že lid je v těchto dobách zbožnější, bohoslužby jsou více navštěvovány, hovoří se o vyrovnání sociálních protiv a snížení nezaměstnanosti, které bylo dáno nucenými pracemi v Německu, či prací na stavbě silnic nebo ve válečném průmyslu. Národ se podle kronikáře semkl a sjednotil, což mělo i blahodárný vliv na náboženský život, na obětavost k chudým.

Zvýšil se i přírůstek obyvatelstva, na konci roku 1940 matriky vykazovaly 48 narozených, 26 párů oddaných, naopak pohřbených jen 21. Situace byla o poznání horší v sousedním Hvozdci, kde byl trvale slabý náboženský život, nehledě k tomu, že přírůstek obyvatelstva byl nižší a zdálo se, že osada pomalu vymírá.

Rok 1941 byl ve znamení nejrůznějších darů kostelu, kostel byl zvenku opět opraven. Umírá brněnský biskup ThDr. Josef Kupka, ve věku téměř 80ti let. Úřad namísto něj vykonával kancléř diecéze ThDr. Josef Kratochvíl. Novým biskupem byl zvolen až roku 1945 ThDr. Karel Skoupý (až do roku 1972, kdy umírá).

Došlo také k výměně katechety ve Veverské Bítýšce, namísto Jana Komona, který byl přeložen na vlastní žádost blíže k domovu, nastupuje Eduard Šikula z Oslavan. Musel být však jmenován kooperátorem v Rudíkově a do Veverské Bítýšky byl přidělen služebně, školní úřady již totiž nové katechety neustanovovaly. V témž roce byly zřízeny nové mešní nadace, celkem za 10.000 Kč, nadační kapitál se tak dostal na 67.462,50 Kč. I v roce 1941 byla o velikonocích vykonána duchovní obnova farnosti.

Dne 8. dubna 1942 nařídily úřady odebrat k válečným účelům z věže farního kostela dva zvony. Stejný osud stihl i věž ve Hvozdci, kde byl odebrán jediný zvon, který tam byl, narozdíl od Bítýšky, kde ještě jeden zbyl. Obec Veverská Bítýška dala zvony vyfotografovat a jejich zvuk nahrát na gramofonovou desku. Sundávání a odvážení zvonů nesla celá farnost velmi bolestně. Útěchou jim byla naděje, že by zvony mohly dopomoci k dosažení kýženého míru.

Rok 1943 byl významný zejména pro Chudčice, neboť po dlouhých jednáních zemského úřadu v Brně a brněnského Ordinariátu byly Chudčice odtrženy od farnosti v Čebíně a připojeny k farnosti Veverskobítýšské. Stalo se tak 1. dubna 1943, od toho data jsou vedeny všechny Chudčické matriky ve Veverské Bítýšce. Tímto počinem si mohla připsat bítýšská farnost 800 nových členů, čímž zvýšila počet svých věřících na více než 3.000 katolíků.

Ve dnech 24. - 27. dubna proběhla tradiční duchovní obnova, tentokrát s paterem Bohumilem Šimonanským, s velmi pěkným výsledkem.

Rok 1944 byl posledním rokem P. Jiřího Hrůzy, neboť onemocněl ledvinovou chorobou, nemoc se velmi rychle zhoršila a on 24. května 1944, ve věku 50 let (a dvou měsíců) umírá. Jako kněz sloužil Jiří Hrůza 24 let. Až do Hrůzovy smrti mu výraznou měrou vypomáhal koordinátor P. František Kvasnička, který postupně přebíral stále větší část Hrůzových povinností.

2.4 František Kvasnička

Nakonec byl P. František Kvasnička ustanoven novým administrátorem. Kvasnička, narozený 20. března 1917 ve Staré Říši, byl vysvěcen na kněze roku 1942. Snažil se pokračovat ve stopách svého předchůdce, neměnil tedy ani pořádek bohoslužeb a pobožností. Vítanou změnou, kterou však provedl, bylo ukončení čtení dlouhého řetězce otčenášů při nedělní ranní mši svaté, čímž se ranní bohoslužby znatelně zkrátily. Namísto toho pořídil zvláštní zasklenou tabuli, ve které byly vystaveny všechny prosby a jména.

I v roce 1944 se konala pravidelná duchovní velikonoční obnova, tentokrát s P. Poláškem, ještě za života Hrůzova.

V roce 1945 konal duchovní obnovu P. Sedlák. Přetrval však problém z roku 1944 - mnozí farníci, kteří byli považováni za poctivé křesťany, a účastnili se křesťanských aktivit, odmítli přistoupit ke svátosti smíření se slovy, že řádné hříchy nemají.

Po velikonocích 1945 bylo zřejmé, že Německo čeká nevyhnutelná porážka. „Vojska ze všech stran se už tlačila do t.zv. Protektorátu Čechy a Morava a 25.dubna na svátek sv.Marka ve středu zažila Veverská Bítýška první letecký útok ruských letců. Lidé byli právě na obědě, když se ozýval hluk letadel (12:30) a hned na to rachot kulometů. Trvalo to sotva dvě minuty, ale zkáza byla veliká...“1)

Situace asi vypadala vskutku válečně. Hořela místní hasičská zbrojnice a dvě selská stavení, tři lidé (alespoň podle toho, co lze spočítat v kronice) byli mrtví na místě, jedna žena zemřela na následky zranění později a několik lidí bylo těžce raněno. Tyto nálety pokračovaly až do 30.dubna. Rusové chtěli tímto způsobem vypudit či zlikvidovat německou armádu, která se ve Veverské Bítýšce ukrývala. problém byl v tom, že Němci se po obci neustále stěhovali, takže Rusové, kteří bombardovali především ty domy, před kterými předešlého dne viděli německá vozidla, díky stěhování většinou útočili na civilní obyvatelstvo.

Denní bilance čítala několik požárů, několik mrtvých lidí a spoustu zraněných. Hodně lidí se ukrývalo ve sklepech nebo uteklo do lesů. Mše svaté mohly být slouženy i nadále, neboť nálety probíhaly pravidelně, vždy kolem poledne, nejdříve v 1000.

V těchto dobách Veverská Bítýška hostila asi 2.500 lidí z Brna.

Snad nejtěžší úder přišel 30.dubna, kdy byl na obec podniknut letecký útok Američanů, podporovaný ruskými granáty. Američané shazovali bomby, které, podle svědectví kroniky, dělaly krátery tři až čtyři metry hluboké. Bylo zasaženo hodně domů, z nichž většinou prakticky nic nezůstalo, navíc byly zasypávány sklepy, v nichž zůstala spousta lidí. Vypukl také požár, který se rychle šířil. Celková škoda a ztráty byly hrozivé. Kronika zachycuje atmosféru velmi dobře slovy: „Obyvatelstvo na nejvyšší míru vyděšeno. Další houfy prchaly do lesů. Mnozí nechtěli a nemohli do lesa (všechno opustit), aby jim Němci všechno nerozkradli. Loupili stejně i před očima zbylých občanů. Obyvatelé fary zůstali doma, ve sklepě, který však nemohl být dostatečným krytem. Ale důvěřovali v ochranu Boží a konali pobožnosti, zvláště pak od prvního května májové. Po tomto velikém a zhoubném a také úplně bezvýznamném brutálním náletu, při kterém, jakož i při minulých, nebyl zabit ani jeden Němec, bombardování z letadel ustalo.“2)

Bombardování sice ustalo, nicméně letadla nad Bítýškou několikrát denně ještě přeletěla, což udržovalo obyvatele v neustálém strachu. Od 1. května byla Veverská Bítýška už „jenom“ ostřelována z minometů a menších děl, nebo strojních pušek. Němci se neustále stěhovali, což celou věc jenom prodlužovalo. Lidem ve sklepích navíc docházely zásoby, stejně jako lidem v lesích, kteří přicházeli hladoví do vesnice a loupili co mohli. V pondělí 7. května 1945 odjeli z Veverské Bítýšky tanky a přišli „padákoví myslivci“. Zápis kroniky končí konstatováním, že tito „myslivci“ se časně ráno dobývali i do fary.

3. Poválečné období

3.1 ThDr. Petr Franta

Po krátké odmlce se kronika ozývá za faráře Petra Franty. Není jasné, zda byl zapisovatelem přímo Franta, podle písma které se liší před i po jeho působení, usuzuji, že jim byl skutečně on. Nicméně, přihlédneme-li ke skutečnosti, že byl farářem v Bítýšce od roku 1946 do roku 1951, necelé tři stránky v kronice jsou chudým zdrojem informací o jeho působení. Při bližším pohledu však zjišťujeme, že chudost kvantitou neimplikuje chudost kvalitou. Dovolím si tedy ocitovat přesně tyto zápisy, které přesvědčivě vystihují stav farnosti po druhé světové válce.

„Farnost veversko-bítýšská může býti považována za nejzazší periferii města Brna. Všechna nebezpečí odkřesťanštění nalézají zde živnou půdu jako ve velkoměstech. Jejích 3.298 obyvatel tvoří převážně dělnická třída. Aby si udržela křesťanský ráz, potřebuje pružnou duchovní správu. Toto si uvědomil brzy po svém ustanovení její nový farář Petr Franta, který se ujal řízení farnosti 1.2.1946. Předtím byl kooperátorem v Blučině od 1.10.1941, kde prožil větší část II. světové války a osvobození od germánských okupantů hrdinnou Rudou armádou.

Narodil se 24.10.1909 v Boršicích u Buchlovic. Šest let chodil do obecné školy ve svém rodišti, tři léta navštěvoval měšťanskou školu v Buchlovicích, načež odebral se do Itálie, kde konal středoškolská studia na salesiánských učilištích v Perose Argentině, ve Villachloglia u Chieri, v Turíně, ve Foglizzo Canavese. Od roku 1929 až do roku 1941 byl členem řeholní kongregace salesiánů. Bohoslovecká studia vykonal v Lublani v Jugoslávii. Kromě mrtvého jazyka latinského, řeckého a svého rodného českého slovem a písmem ovládá italštinu, němčinu, francouzštinu, slovinštinu a ruštinu. Na tuzemském gymnáziu ve Zlíně podrobil se maturitní zkoušce roku 1941. Na kněze byl vysvěcen lublaňským biskupem Řehořem Rožmanem v Lublani v Jugoslávii roku 1937. Jeho působnost ve Veverské Bítýšce nesla se jediným přáním pokračovat zdárně v díle duchovní správy slibně rozvinuté jeho předchůdci, vystříhat se všeho, co by porušilo křesťanskou lásku, svornost a vzájemnou snášenlivost.

Hned od svého nastoupení pořádal každého roku v době velikonoční duchovní triduum, po němž vždy věřící v hojném počtu přistupovali ke svátostem a tak jim umožněno vykonat velikonoční povinnost. Duchovní správě bylo velmi prospěšno, že i během roku o význačných příležitostech přicházeli cizí kazatelé a zpovědníci. Roku 1948 uspořádána sv. misie a roku 1949 její obnova s velmi uspokojivým výsledkem. Obnovena tradiční procesí ke Třem křížům nad Chudčicemi, ke kapličce Panny Marie v údolíčku, zvaném Slešťůvka a ke kostelíku Matky Boží na Veveří.

Na pouť se chodilo každoročně do Křtin na Vranov. Uspořádány pouťové zájezdy na posvátný Hostýn a Velehrad.

Zdejší chrám Páně utrpěl válečnými událostmi značné škody, které při příchodu do Veverské Bítýšky faráře Petra Franty už nebyly patrny po předchozí opravě, leč na krásně malovaných oknech, která byla vybita a všelijakým způsobem polepena. Přes to vnikala do kostela nepohoda. Z toho důvodu byla barevná skla, pokud se hodila k opravě, z těchto oken vyňata a okna zasklená kathedrálním sklem. Zatím konána sbírka milodarů na zbudování oken původních, což bylo za dvě léta uskutečněno mistrem Otomarem Vačkářem z Brna a plně hrazeno milodary věřících.

V přifařené obci Chudčicích byly roku 1948 postaveny dva krásné dřevěné kříže nákladem rodiny Helánovy a Koláčkovy.

Roku 1950 rodina Navrátilova, rovněž z Chudčic, dala zbudovat kamenný kříž u studánky a kapličky Panny Marie pod vrcholem, zvaným U třech křížů. Všechny tyto kříže byly slavnostně svěceny za účasti věřících z celého okolí.

Ve Veverské Bítýšce roku 1949 byla náležitě opravena kaplička P.Marie ve Slešťůvce. Velkou zásluhu získali si při tomto díle brigády pracovníků zdejších farníků a hlavně zedník a štukatér Jan Juran.

Dbáno, aby bohoslužebná roucha byla v pořádku, o jejichž opravu se staraly brněnské firmy, v kostele udržována vzorná čistota, opravena mřížka před oltářem a před ní chatrný schodek nahrazen novým. Koupen nový koberec k hlavnímu oltáři za 22.000 Kčs. Ještě letos budou zbudovány nové chrámové dveře.

28.2.1951 byl farář Petr Franta slavnostně instalován za kanovníka stoliční kapituly v Brně.“1)

3.2 Jiří Bílek

Jiří Bílek se stal administrátorem fary ve Veverské Bítýšce 15.září 1951, přišel z Brna, kde byl kaplanem na Křenové. Narodil se 22.dubna 1922 ve Velkém Meziříčí, kde vystudoval gymnázium a složil maturitní zkoušky. Na kněze byl vysvěcen 1948. Kronika z jeho doby jím psaná je psána velmi věcně, stručně, a přesto s dostatečným množstvím informací.1)

Listopad roku 1951 znamenal velký přínos pro Hvozdecké farníky, představovaný zavedením pravidelné autobusové linky z brněnské městské části Bystrc přes Hvozdec do Veverské Bítýšky. Tím bylo umožněno věřícím z Hvozdce účastnit se pravidelně nedělních mší svatých ve Veverské Bítýšce, ve chrámu sv. Jakuba. Kronika tak hovoří o účasti 70 osob z této osady.2)

V roce 1952, v lednu, proběhlo odevzdání všech matrik na MNV, matriční oddělení. Matriky vedené na faře od roku 1950 jsou pro účely čistě církevní. Bylo to velké ulehčení práce administrátora, byť účel tohoto opatření byl pravděpodobně poněkud odlišný.

K tomuto opatření došlo ve Veverské Bítýšce celkem pozdě. Zákon č.268/49 Sb., který stanovil novou úpravu vedení matrik, vstoupil v platnost již od 1. ledna 1950. Matriky měly být podle tohoto zákona soustředěny u příslušných národních výborů a přešly tedy takto do majetku státu. Církev, a tedy i kněží, kteří vedli tyto matriky od rozhodnutí Tridentského koncilu, se zhostili, či lépe řečeno byli zhoštěni značného dílu práce. Církvi zůstaly pouze matriky zaznamenávající udělené svátosti a pohřby.

Dne 22.června hostila farnost ve svém kostele Akademické pěvecké sdružení Moravan. Kronikář pouze s kapkou trpkosti podotýká, že dříve se toto sdružení nazývalo „pěveckým sdružením katolických akademiků“. Dirigoval profesor Josef Veselka, na varhany hrál profesor Josef Pukl.

Tohoto roku zemřel Karel Eichler (viz kap.1.1 a 1.2), jeho ostatky byly 6. července převezeny a pohřbeny na bítýšském hřbitově. Slavnostní obřady vykonal J.N. pan prelát Dr. Josef Kratochvíl z Brna, za asistence děkana Josefa Dvořáka z Kuřimi, P. Aloise Fialy, faráře z Lažánek a místního administrátora Bílka. Samotnému uložení ostatků byli přítomni kromě farníků a hasičů i zástupci MNV.

Podzimní období se vyskytla ve Veverské Bítýšce slintavka a kulhavka, z tohoto důvodu musel být kostel ve dnech 5. - 26. října a 9. - 23. listopadu uzavřen.

Za rok 1952 bylo podáno asi 11.100 svatých přijímání. Přičemž farnost čítala 3.200 katolíků, to znamená 3,47 hostií na jednoho. Při dalším počítání dospějeme k číslu 30 podaných hostií denně.

Citelné újmy utrpělo vyučování náboženství. Z 35 hodin týdně, které byly dány z dřívějška, musel Bílek slevit, jelikož byl stále sám (již před lety slíbená posila nepřišla) a při všech povinnostech plynoucích ze spravování farnosti by se toto dalo velmi stěží zvládnout. Vyučování náboženství se tedy, s povolením „Nejdůstojnější biskupské konsistoře v Brně“, pro jednotlivé ročníky zůžilo na Národních školách na pouhou jednu hodinu týdně. Výjimku tvořily druhé třídy, kde se děti připravovaly na 1. sv. přijímání.

Veverská Bítýška:

Nár. škola     7 hodin

stř. škola   14 hodin

Chudčice:

4 hodiny

.

Hvozdec:

1 hodina

.

.

.

celkem 26 hodin

Počátek školního roku 1952/53 zavádí další novinku, výuka náboženství se stává nepovinnou, rodiče své děti do náboženství přihlašovali. Přihlášeno bylo 96% dětí.

Schválením smlouvy s ministerstvem lesů a dřevařského průmyslu přešla kaple Matky Boží na Veveří v majetek římskokatolického farního úřadu ve Veverské Bítýšce.

Rok 1953 byl celkem všední, MNV si převzal všechny doklady k matrikám.

Byla uspořádána pouť na Vranov, stejně jako předešlá léta, stala se z toho obvyklá záležitost, stejně jako se stala obyčejem pravidelná pouť k Matce Boží na Veveří. Stejně jako v roce 1952 i v tomto roce vedl kázání bývalý bítýšský administrátor Petr Franta. Každou první neděli byla zavedena odpolední výstava Nejsvětější Svátosti oltářní spojená s adorační pobožností. Naproti tomu o pravidelné duchovní velikonoční obnově již není ani slechu.

Svatých přijímání bylo podáno 12. 400, což je o 1. 300 více než v předešlém roce. Bílek se domníval, že k tomu přispěla úcta k Božskému Srdci Páně. Zvláštní oblibě se začaly těšit i večerní bohoslužby.

Náboženství, do kterého se děti musely zapisovat, se vyučovalo pro všechny třídy vyjma 1. a 8. Z bítýšské osmileté školy se přihlásilo 233 dětí, což představovalo 77% dětí. V Chudčicích, z trojtřídní národní, kde se tedy učilo náboženství ve druhé a třetí třídě se přihlásilo 63 dětí. Z jednotřídní školy ve Hvozdci se přihlásilo 9 dětí, to představovalo 100%.

Náboženství se vyučovalo mimo běžné vyučování, tzn. před anebo spíš většinou po vyučování. Přirozeně, že to znamenalo určité problémy s docházkou a kázní. Děti musely do náboženství nosit svůj sešit pro zápisy a poznámky z vyučování a pro různá oznámení rodičům. Učitel náboženství musel vést třídní výkaz a třídní knihu - představovalo to zatížení pro duchovní správu.

Bílkem psaná kronika je jako víno - rok od roku lepší. Rok 1954 má rozčleněn na několik kapitol, označených velkými písmeny.

A. Mimořádné náboženské události v naší farnosti

B. Počet sv. přijímání v r. 1954

C. Vyučování náboženství r. 1954

D. Finance 1954

E. Různé úpravy 1954

F. Různé 1954

K bodu A je třeba konstatovat, že farníci vykonali několik průvodů, konal se i průvod kolem náměstí na Vzkříšení a Boží tělo. Pouť k Matce Boží na Veveří a Matce Boží Vranovské neporušily kontinuitu ani tentokrát, a i tento rok se konaly adorační pobožnosti před vystavením Nejsvětější Svátosti oltářní. Docházka na nedělní a sváteční bohoslužby byla solidní (Bílek však podotýká, že by mohla být ještě lepší), začal se však objevovat nešvar pozdního chození na mši (zpravidla kolem kázání).

Rok 1954 byl rokem Mariánským. V průběhu celého roku každou neděli po kázání a na Mariánský svátek se společně modlila odpustková modlitba Mariánského roku.

Svaté přijímání bylo uděleno v počtu 11. 878. Oproti minulému roku je to tedy mírný pokles, nicméně stále je udržován jakýsi průměr.

Do náboženství se přihlásilo na bítýšské střední škole 257, v Chudčicích 53 žáků, ve Hvozdci 14. Dohromady tedy 324 žáků, což představovalo 83%. Náboženství se stále vyučovalo po normální výuce. Vyučování, ač v odpoledních hodinách, probíhalo celkem klidně, děti si zřejmě zvykly i na odpolední vyučování.

Den

11:35-12:20

12:40-13:30

13.30-14:15

14:45-15:10

15:15-16:00

17:00-17:45

17:45-18:30

Po

3ab

-

5ab

6b

6a

Chudčice I odd.

Chudčice II odd.

Út

2ab

-

4ab

7a

7a

Hvozdec I odd.

.

St

-

6b

5ab

7b

7a

Chudčice I odd.

Chudčice II odd.

Čt

-

-

-

-

-

.

.

3ab

-

4ab

-

6a

.

.

2ab

-

-

-

-

.

.

3)

Bod D: finance, nebyl nějak dramatický, hospodaření skončilo s přebytkem 374,40 Kčs, úprav a oprav také nebylo příliš. Pouze na věž kostela sv. Jakuba byl vytažen nový zvon (původem z kaple Matky Boží na Veveří). Opravena byla kaple v Chudčicích.

Poslední bod F - různé - zahrnoval změnu na postu hrobníka v Chudčicích. V roce 1955 přidává Bílek do kroniky další rubriku - matriky, která je hned na začátku. Odtud vyplývá, že:

- bylo uzavřeno 12 svátostí manželství ( oproti tomu v roce 1954 - 11)

- pokřtěno bylo 25 dětí - 15 chlapců, 10 děvčat (roku 1954 - 18)

- pohřbeno bylo 23 lidí - 15 mužů, 8 žen (roku 1954 - 36)

Z dalších statistik vyplývá, že nejvíc lidí (10) zemřelo na rakovinu, a nejvíce lidí umíralo mezi 60. - 70. rokem.

Z náboženského života, pomineme-li pouť na Veveří a na Vranov a výstavu Nejsvětější svátosti oltářní a průvod Božího těla, byly zajímavé „Promluvy“, které se konaly v březnu, měl je P. Josef Bradáč a byly celkem čtyři. První byla adresovaná pro dívky opouštějící školu, druhá pro jinochy a dívky od 14. let, třetí pro muže a čtvrtá pro ženy. Přičemž první promluvu, k dívkám opouštějícím školu, měl s největší pravděpodobností Bílek sám.

Svatých přijímání bylo uděleno celkem 12. 746. Čili zase o něco více než v roce 1954 (zatím nejvíc za Bílkova působení).

Náboženská výchova dětí, jak lze z kroniky vyčíst mezi řádky, začala pomalu pociťovat „přízeň“ režimu. Děti se musely do náboženství stále přihlašovat, a to tak, že rodiče museli napsat na kus papíru, že si přejí, aby jejich dítě chodilo do náboženství. Bilance - Bítýška 219, Chudčice 49 a Hvozdec 18 přihlášených žáků, tedy celkem 286, vykazuje o 34 žáků méně než v roce 1954. Vyučovacích hodin bylo odučeno 23 týdně. Děti si sice na odpolední vyučování (které stále zůstávalo mimo normální rozvrh) zvykly, nicméně jejich pozornost byla odpoledne přece jenom nižší. Duchovní správce, jak píše kronika, se musel opírat hlavně o autoritu rodičů. Bílek tento oddíl končí slovy: „Kéž dobrotivý Bůh provází všechny ty děti po celý život svým hojným požehnáním.“4)

Další novou rubrikou byli ministranti. Udává se zde, že v roce 1955 bylo 12 ministrantů, kterým byla věnována zvláštní péče. Jednak měli jednou týdně (pátek) ministrantskou schůzku na faře a jednak bylo jejich úsilí motivováno i formou odměn - každá funkce se bodovala, body se sčítaly a koncem měsíce se podle získaných bodů udělovaly odměny. Navíc se body přičítaly do celoroční soutěže, takže chlapci vlastně měli svou službu příjemně zpestřenou. V létě podnikli ministranti i výlet, navštívili zámek ve Žďáře a poutní místo Zelenou horu u Žďáru.

Matriky v roce 1956 udávají 25 uzavřených manželství (dvakrát více než v roce 1955). Pokřtěno bylo 16 dětí (11 chlapců a 5 děvčat). Pohřbů bylo 27, snadným myšlenkovým úkonem zjistíme, že je to více než pokřtěných.

Z náboženského života je nutno připomenout všechny průvody, pouti (přibyla pouť do Křtin), a výstavy Nejsvětější svátosti oltářní s adorací. V rámci duchovní obnovy opět proběhly promluvy, tentokrát v době adventní a byly to tyto tři promluvy: stavovská promluva pro ženy, stavovská promluva pro jinochy a dívky a stavovská promluva pro muže. Nejslaběji navštívená byla stavovská promluva pro jinochy a dívky. Farář Bílek povzdychává nad tím, že mládež hodně podléhá materialismu doby.

Poprvé se v tomto roce 1956 konaly velikonoční obřady podle nového řádu, tzn. bez veřejného průvodu Vzkříšení. Obřady na Bílou sobotu trvaly tři hodiny, což bylo velmi unavující pro lid ale i pro kněze. Alespoň průvod kolem náměstí na Boží tělo zůstal.

Toho roku bylo uděleno 13.827 svatých přijímání. Jestliže číslo 12.746 bylo v roce 1955 maximum za Bílkova působení, v roce 1956 bylo toto číslo překročeno o celou tisícovku. Objevuje se trend častého přistupování ke svatému přijímání, přitom by se dalo říct, že současný politický režim se snaží vést k pravému opaku.

Co se týče výuky náboženství, určitý, byť nepatrný, úbytek žáků opět nastal. Do náboženství bylo přihlášeno:

.

rok 1956

rok 1955

Z V.Bítýšky

211

2195

Z Chudčic

43

495

Z Hvozdce

21

185

Celkem

275

2865

Za poznámku rovněž stojí skutečnost, že hřbitovy ve Veverské Bítýšce i v Chudčicích byly 31.12.1956 převedeny do správy místních národních výborů.

Rok 1957 byl rokem navýsost slavným pro obec Hvozdec. Neboť po opravení zdejší kapličky (jak jinak než vlastními silami), byla ve Hvozdci obětována první mše svatá. Stalo se tak 7.července.

To je jediný zápis Jiřího Bílka z roku 1957 a zároveň i jeho poslední. V září následujícího roku (1958) byl odvolán z Veverské Bítýšky a poslán do Brna Zábrdovic.

3.3 P. Arnošt Korec

Na Bílkovo místo byl jmenován P. Arnošt Korec, narozený v Boskovicích 31. prosince 1913, na kněze vysvěcený roku 1937. Před nastoupením úřadu ve Veverské Bítýšce byl farářem v Hovoranech, později ve Starém Petříně. Platným administrátorem v Bítýšce byl jmenován 1. září 1958. Z hlediska vedení kroniky nastoupil administrátor s uhlazeným, leč kudrlinkovým písmem, rozvláčného, ale dobře čtivého stylu. Bohužel nepokračoval v počítání vydaných hostií, jako jeho předchůdce, takže jsem přišel o oblíbenou zábavu - počítání hostií na hlavu.

První starostí P. Korce bylo zařídit vyučování náboženství na školách. Ve Veverské Bítýšce se přihlásilo do náboženství 176 dětí, v Chudčicích 31 a ve Hvozdci 12 žáků. Celkem tedy 219 dětí, kterým Korec věnoval 21 hodin týdně. Srovnáme-li opět s předešlými lety, roku 1956 se přihlásilo 276 dětí, roku 1955 to bylo 286 dětí. Rok 1957 neznáme, jelikož kronika je o tomto roce téměř němá. Přesto oproti roku 1956 je to úbytek o 57 dětí.

Korec nastupuje v září, pak musel být nějaký čas hospitalizován v nemocnici v Bohunicích a vrací se až 7. listopadu. Z tohoto důvodu je kronika němá i o části roku 1958, o to lépe však líčí vánoce 1958. Proběhly celkem klidně, s menšími úpravami, jakými byla výzdoba kostela a umístění Betléma. Pouze na půlnoční mši sv. bylo poněkud méně lidí než v předešlých letech. Naopak 28. prosince byla mše sv. za školní děti, a těch přišlo hodně. Závěr roku, poslední den, byla středa. Sice bylo celodenní volno, za to však byla 4. ledna pracovní neděle (a to byly teprve začátky).

Počátkem roku 1959 se začala projevovat moc indiánského ateistického barbarského kmene Komančů citelně i ve Veverské Bítýšce. V pololetí musel odhlásit pan Malík své dvě dcery z náboženství, jelikož by jim to bránilo v jejich přání studovat učitelství. V zápětí následoval průzkum ředitelky školy paní Kašparové, s cílem zjistit, kolik dětí navštěvuje hodiny náboženství. Výsledkem průzkumu bylo, že 17 žáků a žákyň muselo přestat do náboženství chodit, jejich přihláška neodpovídala předpisům. Paní ředitelka potom dostala pochvalu na schůzi učitelů na KNV za to, že byla nejlepší v okrese co do počtu odstoupivších žáků z náboženství.

Na vysokých a středních školách totiž probíhaly, a to již brzo po válce, studentské prověrky. Vysoké školy se měly zaplnit studenty z dělnických rodin, měly být zbaveny reakčních studentů. Přirozeně, že do pojmu reakční student bylo možno zahrnout široké spektrum studentů. Jenom pro ilustraci, na počátku školního roku 1948/49 bylo vyloučeno ze studia na vysokých školách 5.576 studentů, tyto údaje jsou přitom navíc neúplné. Čili studium na vysoké škole se stalo záležitostí pouze pro režimem vyvolené.

V jarních měsících roku 1959 navštívila faru třikrát komise MNV a JZD, aby si prohlédla farní hospodářské budovy. Podle představ komisí by se dala na faře, po nezbytných úpravách, umístit konírna JZD. Věc zůstala otevřená i nadále, podle P. Korce by však toto řešení nebylo vůbec praktické, navíc fara je situovaná uprostřed obce, tedy na místě pro konírnu navýsost nevhodném.

K tomu je třeba se vrátit zpět do konce čtyřicátých let. Lednové zasedání ústředního výboru KSČ roku 1947 rozhodlo o radikálních změnách v zemědělské politice. Hradecký program, který proběhl 4. dubna 1947, předpokládal revizi pozemkové reformy z roku 1945. Objevily se pokusy vztáhnout reformu z roku 1945 také i na církevní majetek. Tyto změny byly nakonec 20. června 1947 schváleny vládou, a katolická strana, pochopitelně, vznesla námitky. Po jednáních dala vláda nakonec jasně najevo, že se zákon o revizi první pozemkové reformy vztahuje i na církevní majetek. 21.března 1948 schválilo Národní shromáždění šest zemědělských zákonů, znamenajících dovršení zemědělské politiky komunistické strany. Ústředním heslem programu bylo: „Půda patří tomu, kdo na ní pracuje“. Po únoru 1948 přišla církev o 108 souborů církevního majetku o průměrné výměře 2.468 ha. Návrh na využití fary pro konírny JZD byla tedy jen další hořká pilulka.

V březnu se při autonehodě zabil místní lékař dr. Blažek. Příbuzní nechali tělo spálit. On sám by však asi měl raději církevní pohřeb.

Velikonoce se opět konaly podle nového řádu. Na zelený čtvrtek se konala zpověď ke které přišlo 300 věřících. Věřících přišlo na mši sv. sice dost, ale z celkového počtu věřících ve Veverské Bítýšce to bylo jen malé procento. Školáci neměli též na zelený čtvrtek a velký pátek volno. Pouze neděle a pondělí byly volné.

Řadu let se konaly prosebné průvody o sv. Marku, vždy nejbližší neděle k Markovi, do kaple Matky Boží na Veveří. I tento rok se podalo hlášení o průvodu. Odpověď ONV ze dne 20.4.1959, zn. círk. 5159/2 zněla:

„K vašemu oznámení ze dne 8. 4. 1959 o konání průvodu do polí za úrodou sdělujeme, že tyto nelze překládati na neděli. Pokud jsou tradiční, lze je konati ve všední den tak, aby nebyla narušena pracovní doba.“1)

Velmi zajímavé bylo pořizování zvonu do kaple v Chudčicích. Zvon ulila po delším čekání zvonařská firma Kovolit z České. Přičemž bylo dohodnuto, že zvon bude objednán MNV v Chudčicích. Cena zvonu tehdy byla 3.378,83 Kčs. Zvon byl ihned po obdržení zaplacen z darů věřících. Na svěcení zvonu byla uspořádána slavnost 10.5.1959 která byla pěkná s hojnou účastí.

Jenomže 15. 5. 1959 došla na MNV v Chudčicích nová faktura od Kovolitu. Byla to faktura č. 2674 a říkalo se v ní zhruba tolik, že „podle sdělení ONV v Brně, finančního oddělení a podle prošetření rady ONV v Tišnově bylo zjištěno, že úhrada faktury nebyla provedena z obratového účtu MNV v Chudčicích, ale z peněz věřících. Tím pádem se jednalo o položku 1405/611 - 220% a nikoli 20%. Cena zvonu se tedy prodražila z 3.378,83 na 6.772,83Kčs.“ 2)

Na třetí neděli po sv. Duchu, 7. června 1959 se konala Slavnost u Třech křížů nad Chudčicemi. Průvod z Čebína byl zakázán ONV Tišnov, zato byl však povolen z Bítýšky ONV Brno - venkov. Slavnost se podařila, zúčastnilo se asi 3. 000 věřících.

Slavnost Božího těla připadla na neděli 31. května. 28. května přišel na faru oběžník ONV, oznamující, že právě na neděli 31. května byla vyhlášena čestná směna občanů na jednocení cukrovky a sklizeň sena. Proto může být slavnost Božího těla slavena až ve večerních hodinách. Mše sv. byla tehdy v 17 hodin, po ní byl průvod ke 4 oltářům. Účast byla velká, průvod uspořádaný.

Problém se slavením Božího těla se vyskytoval již na konci čtyřicátých let. Obzvláštní problémy byly se čtením pastýřských listů o tomto svátku. Kněžím bylo čtení těchto listů pod pohrůžkami zakazováno. V roce 1949 bylo věřícím znemožněno účastnit se slavení Božího těla v katedrále svatého Víta v Praze kordonem příslušníků policie. Slavnosti se mohli zúčastnit pouze kněží a řeholníci. Arcibiskup Beran byl krátce nato internován.

V roce 1960, 24. ledna umírá ve Veverské Bítýšce dlouholetý varhaník Bohumil Mytýsek. Varhan se ujal za nějaký čas jeho bratr Tomáš Mytýsek, který však tuto funkci pro své zaměstnání a zdravotní stav nemohl vykonávat dlouho a farnost stála před nelehkým úkolem: najít nového, schopného a zodpovědného varhaníka. Byl podán inzerát do LN, varhaníci, kteří se ozvali však požadovali pro farnost nesplnitelné podmínky, kterými bylo zpravidla nalezení bytu a zaměstnání ve Veverské Bítýšce. Přestože bylo dost varhaníků a hudebně vzdělaných lidí, nebylo snadné do této funkce někoho najít. Důvodů bylo několik, ale ten hlavní a „nejaktuálnější“, který omezoval učitele hudebních škol a lidi s dobrým místem bylo nařízení, které jasně říkalo, že hraní na varhany v kostele znamená ztrátu místa a zaměstnání. Přirozeně, že většina nechala hraní v kostele.

(Hraní v kostele sv. Jakuba si pak vzaly na starost Pavla a Leopolda Riedlovy, znamenalo to však stále jakési, byť dlouhotrvající, provizorium. Kupříkladu velikonoční obřady v roce 1960 musel nacvičovat sám administrátor.)

Park okolo kostela byl stále dost neupraven. Věřící svými silami, jak jinak, se postarali o jeho zvelebení. Neznámí výtržníci však jejich práci časem kazili.

9. května 1960 tomu bylo 15 let, co skončila II. světová válka. Byla ohlášená děkovná slavnost, představující slavnou děkovnou mši za skončení války a Te Deum. Po mši se konala vzpomínka s modlitbami za ty, kteří osvobození Veverské Bítýšky zaplatili životem. V kronice se uvádí jejich jmenovitý seznam (25 lidí z Veverské Bítýšky a 7 lidí z Chudčic). Lidé asi zapomněli na válečné útrapy, neboť poděkovat Bohu za ukončení války, navzdory slibům jich přišlo poměrně málo.

I v tomto roce se konala pouť do kaple Matky Boží na Veveří, přirozeně až po žňových pracích. Ve velmi dobrém světle se ukázal chrámový sbor. V neděli 19. 6. byla slavnost Božího těla, která se již tradičně slaví vždy v neděli po pátku. Bohužel v sobotu 18. 6. končil školní rok, neděle byla tedy prvním dnem prázdnin. Ředitelství školy při této příležitosti vyhlásilo celodenní povinný výlet všech školáků, šlo se pěšky kousek za Bítýšku. Odchod od školy byl stanoven na 9 hodin. Korec se však nedal a stanovil mši sv. na 7: 30, tradiční průvod tedy končil přesně v 9 hodin. Právě v okamžiku, když se průvod vracel s Nejsvětější Svátostí oltářní od posledního oltáře do kostela, odváděli učitelé děti od školy. Bohužel, narozdíl od ministrantů, kteří statečně přišli na mši sv. všichni, školáků se slavnosti zúčastnilo málo. Přesto byla slavnost krásně uspořádána a byla velmi zbožná. Ozdobou slavnosti byly i malé družičky, které ještě nebyly školou povinné.

Naopak velmi slušná účast, i za podpory věřících z Brna a širokého okolí, měla slavnost u Třech křížů 26. června. Shromáždilo se asi 2. 500 - 3. 000 lidí.

Ve školním roce 1960 - 61 se přihlásilo do náboženství 86 dětí. Přičemž musíme odpočítat 21 žáků z přilehlé Lažánecké farnosti a zůstane nám ve Veverskobítýšské farnosti pouhých 65 žáků, což představuje 27%. Zlaté časy, když jsme roku 1958 naříkali, že se přihlásilo do náboženství „jenom“ 219 dětí. Překvapením byli i rodiče, kteří nepřihlásili děti ve druhé třídě k prvnímu svatému přijímání, ač tomu tak vždy bylo zvykem a děti se na to v náboženství připravovaly.

O Vánocích bylo téměř jarní počasí, svítil měsíc, návštěva na půlnoční malá...

Rok 1961 začal ve farnosti mší s celkem slušnou účastí. V tomto roce se konal průvod k Matce Boží na Veveří, 23.dubna. Cestou byla prováděna zastavení s prosbami za úrodu. Výjimečnost tohoto průvodu byla v tom, že byl poslední, neboť:

„Odbor pro vnitřní věci rady ONV Brno.

Zn.61-CN              dne 27.4.1961

K vašemu dožádání ve věci prosebných průvodů do polí sdělujeme, že v důsledku změněných výrobních poměrů v zemědělství a zvláště s ohledem na společenské poměry nesouhlasíme s konáním jmenovaných i jiných průvodů na veřejnosti. Doporučujeme, abyste podobné obřady vykonávali v kostele.

Ved. Odb.“ 3)

To se dotýkalo i tradičního průvodu slavnosti Božího těla. Věřící, kteří každým rokem stavěli oltáře u svých domů tedy postavili a ozdobili čtyři oltáře v kostele.

Konala se slavnost U Třech křížů, která byla kažena deštěm. Zajímavá věc byla, že se zúčastnilo asi 1.800 až 2.000 věřících, kdežto svatých přijímání bylo podáno pouze 110.

V rozmezí 15. - 21. června byl zbudován elektrický pohon zvonů chrámu sv. Jakuba. Toto velké a drahé dílo financovali farníci, kteří konali sbírky na tento účel každou první neděli v měsíci. Automatické zvonění Anděl Páně a zvonění při pohřbech znamenalo velké ulevení práce kostelníka.

Dvou změn doznala i fara. Jednak zde byl zásluhou p. Kreizka zabudován vodovod, a jednak byla, na návrh ONV, pronajata jedna místnost fary pro Čsl. Červený kříž, který zde zbudoval ošetřovnu. Místnost, která původně sloužila jako kancelář administrátora, byla přestěhována do prvního patra.

Do náboženství se z Veverské Bítýšky přihlásilo 55 dětí. Deset dětí přicházelo z Chudčic, z Lažánek 26 dětí, dalších devět z Hvozdce (přičemž z Hvozdce podaly čtyři děti přihlášku pozdě a ONV ji už neuznal). Zarážející je, že do třetí třídy se přihlásilo jen deset dětí. A přitom by se mělo ve třetí třídě přihlásit minimálně oněch 19 dětí, které byly, tehdy ještě v druhé třídě, u prvního svatého přijímání. Jenomže, jak často argumentovali rodiče, „on nechce chodit, kamarádi se mu smějí“. Vyučování náboženství bylo dále stěžováno jednak tím, že se učilo až po školním vyučování a jednak tím, že nebyly učebnice a ani se nepřipravovalo jejich vydání. Celkový počet dětí, přihlášených do náboženství však zase nepatrně stoupl, tedy na sto dětí. Tento vzrůst je však opticky klamný, jelikož jsou do něj započítány i Lažánecké děti. Bez nich dojdeme k číslu 74. Některé přihlášené děti však hodiny vynechávaly, anebo vůbec nechodily.

Celý rok měl administrátor na srdci tři věci - aby se věřící naučili učení své víry (a nechodili pozdě na kázání, což se stávalo stále větším nešvarem), aby si věřící zavedli a udrželi ve svém životě pevný řád a Boží přesnost, a aby všichni věřící pochopili, že radost života je založena na čistém svědomí.

Korec se pokusil v těchto bodech bilancovat rok 1961 a končí slovy s povzdechem: „Bolestné bylo, že řada od těch nejmladších až po nejstarší se naučila smát (vysmívat) víře a všemu, co s vírou souvisí. Naučili se smát něčemu, co neznají, o čem nemají ani ponětí. U dospělých je to doklad, že se jim ozve svědomí, když slyší o Bohu, že není jejich nitro tak klidné, když potkají kněze." A pokračuje tak trochu výtkou: „Bolelo jak kněze, tak věřící, že místní rozhlas o nedělích tak často hrál a hlásil do kázání nebo mše sv., ačkoliv administrátor tolikrát ústně i písemně žádal o klid aspoň v době dopoledních služeb Božích. Jak skromný požadavek: aspoň 2 hodiny v neděli klid a ani to pro věřící nebylo.“ 4)

17. listopadu byl na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích promován Petr Franta (1946 - 1951 farář ve Veverské Bítýšce) na doktora teologie.

Počátkem února 1962 propukla ve farnosti epidemie chřipky. Od 9. února byla hlavním hygienikem zakázána veškerá shromáždění lidí - plesy, schůze, kina a veřejné bohoslužby. Zákaz trval až do 18. února.

V tomto roce bylo provedeno čištění okenních říms a hlavního oltáře. Knězi byl z darů věřících zakoupen fialový, zlatem vyšívaný ornát v ceně 1976 Kčs.

Slavnost prvního svatého přijímání se konala 27. května. Přistoupilo k ní 14 dětí z Veverské Bítýšky, 4 z Chudčic a 1 z Hvozdce. Počet dětí přihlášených do náboženství se opět vzhledem k minulým letem zúžil.

Veverská Bítýška:

Třída

Přihlášeni

Nepřihlášeni

2.

11

17

3.

4

21

4.

8

33

5.

14

35

6.

15

63

7.

16

50

celkem:

68

219

V Chudčicích se přihlásilo 15 a ve Hvozdci 12 dětí.

16. září se farníci vydali na tradiční pouť na Vranov. Cesta jim byla, také tradičně, ztížena tím, že ČSAD nesmělo zapůjčit autobus pro potřeby poutníků a proto museli cestovat pravidelnou linkou.

17. října, na svátek Mateřství blahoslavené Panny Marie, zahájil papež Jan XXIII. druhý Vatikánský koncil. Z našich zemí odletělo do Říma několik církevních učenců, mezi nimi také Dr. Petr Franta, kanovník a kancléř, bývalý farář ve Veverské Bítýšce, který po skončení první části sněmu poslal informace o průběhu i do své bývalé farnosti.

Nejsmutnější událostí roku 1963 bylo úmrtí papeže Jana XXIII. v pondělí 3. června. Na farním kostele ve Veverské Bítýšce byl vyvěšen smuteční prapor a zvonil umíráček. Po celý smuteční čas se konaly společné modlitby za zemřelého a smuteční vzpomínky.

Ještě v květnu také přistoupilo 26 dětí k prvnímu svatému přijímání - z Veverské Bítýšky 12, Chudčic 7 a z Hvozdce také 7.

V květnu několik vandalů povalilo a poničilo kříž u cesty nad Veverskou Bítýškou. Byli však dopadeni a museli kříž na vlastní náklady opravit. Ničení ze strany vandalů neunikla ani kaple Matky Boží na Veveří, která se stávala nejenom terčem zbytečného ničení, jakým bylo rozbíjení oken a střechy kameny, ale i jakousi noclehárnou. Z tohoto důvodu byla okna kaple zabezpečena hustým pletivem. Kaple takto doplácela na svou odlehlost od vesnice.

Z darů věřících byla opravena střecha na kostele i na faře. Do kostela byl zakoupen ornát s obrazem Panny Marie v ceně 1.500 Kčs, taktéž z darů věřících. V podzimních měsících se dočkalo opravy elektrické vedení v kostele a hlavní chrámové dveře.

Ani letos farníci nevynechali pouť k Matce Boží na Veveří, která vždy připadá na neděli po 15. srpnu - letos 18. srpen.

Počet přihlášených do náboženství opět poklesl: Veverská Bítýška celkem 63, Chudčice 18 a Hvozdec 10.

Dne 16. února 1964 schválil papež Pavel VI. změny, které projednal druhý Vatikánský koncil. Tyto změny se začaly praktikovat také ve Veverskobítýšské farnosti: „V každé mši sv. v neděli a zasvěcený svátek, musí být aspoň krátká úvaha po evangeliu. Epištola a evangelium se čte obrácen k lidu, jazykem a řečí lidu. Kázání je zařazeno do mše sv. - může být od oltáře i z kazatelny v mešním rouchu.“5) Tolik se píše v kronice o změnách.

Dětí, které přistoupily k prvnímu svatému přijímání bylo pouze 14: z Veverské Bítýšky šest, z Chudčic sedm a z Hvozdce jedno dítě.

Farnost si dopřála několika menších investic, jakými bylo například pořízení jednotné plsti do kostelních lavic. Byla tak nahrazena spousta polštářků, které si věřící nanosili do kostela sami. Do kaple ve Hvozdci byl díky obětavosti p. Staňka, Hemaly a Váni instalován trubkový oltář a nový oltářní stůl. Do farního kostela byl připojen rozhlas, neboť akustika kostela je dobrá pouze při celém zaplnění. Před Vánocemi byly do kostela zakoupeny závěsy na hlavní a postranní vchod, neboť si věřící stěžovali na průvan. Tehdy ještě nebylo možné zavést do kostela topení.

Školní rok 1964 - 65 přivítal na hodinách náboženství ve Veverské Bítýšce 76 žáků, v Chudčicích 19 žáků a ve Hvozdci 8 žáků.

Ačkoli druhý Vatikánský koncil stále trval, nedostávalo se informací o průběhu, ani o jednotlivých konstitucích. Objevovaly se pouze útržky, podle kterých se však život ve farnosti nemohl řídit.

Nové změny schválené druhým Vatikánským koncilem se zatím nemohly v plné míře uskutečňovat, neboť stále ještě nebyly připraveny všechny potřebné věci k zajištění správného průběhu.

Na změny se farnosti začaly připravovat až v roce 1965. Zásadní věcí bylo obrácení kněze při bohoslužbě k lidu. U mřížky ve farním kostele na rozhraní mezi presbytářem a chrámovou lodí byl postaven nový dubový oltář - stůl, aby mohl kněz sloužit mši před zrakem věřících. První slavná mše svatá byla novým způsobem (podle ustanovení II. Vat. koncilu) sloužena na Bílou sobotu večer. Svatých přijímání bylo na Velikonoční svátky podáno více než v roce předchozím. Kronika hovoří takto: „O velikonocích se kostel naplnil věřícími. Teprve nyní nezakrývá kněz svými zády Krista věřícím, ale naopak jim jej ukazuje a znovu svými úkony je nutí, aby pozorně prožívali mši svatou.“6)

Letos přijalo první svaté přijímání pouze 15 dětí. Ke stolu Páně přistoupilo v neděli po Nanebevstoupení Páně 7 dětí z Veverské Bítýšky, 4 z Chudčic a 3 z Hvozdce.

Celková oprava hromosvodů na budově kostela, která byla provedena v tomto roce, byla hrazena ze sbírek. Celkové náklady činily 4.491 Kčs. Zároveň byla natřena malá věž.

Ve školním roce 1965/66 bylo přihlášeno na náboženství ve Veverské Bítýšce a Hvozdci celkem 86 žáků (žáci z Hvozdce začali dojíždět do Veverské Bítýšky) a v Chudčicích 16. Týdně bylo odučeno celkem 8 hodin náboženství.

Dne 7. prosince 1965 vyhlásil papež Pavel VI. mimořádné jubileum na zakončení II. Vatikánského koncilu a to od 1.1.1966 do 29.6.1966

Na Nový rok vyhlásil P. Arnošt Korec duchovní program na rok 1966:

1) aby nás v kostele přibývalo a nikdo nechodil pozdě

2) aby věřící žili ze své víry a dávali dobrý příklad všem

3) abychom se shromažďovali kolem oltáře - střed kostela aby byl plný a kouty se vyprazdňovaly

4) aby všichni jedli z oltářního stolu Chléb života.7)

Na přelomu května a června roku 1966 proběhla důkladná oprava střechy kostela, zejména hřebenů. Předpokládalo se, že by měla vydržet 10 let. Na podzim byla celkově opravena farní budova - dočkala se nové omítky, opravení komínů, nátěru oken a okapů. Práce byly ukončeny po třech týdnech, kdy mohly být podle původního stavu obnoveny omítkové ozdoby.

Ve školním roce 1966/67 se přihlásilo do náboženství celkem 101 dětí z Veverské Bítýšky a 10 žáků z Chudčic. Potěšitelný je zejména počet přihlášených dětí ve druhé třídě, kteří přistupují k prvnímu svatému přijímání - 18.

Týden před vánoci onemocněl zdejší administrátor P. Arnošt Korec. V době vánoční jej zastupoval P. Václav Nečas, který byl k tomuto účelu uvolněn z továrny a dostal státní souhlas k výkonu kněžské služby. Půlnoční mše sv. byla letos poprvé ve 22 hodin. Autobusy svážely věřící z Chudčic i Hvozdce a po skončení je opět rozvážely.

Dne 15. ledna 1967 byl zástupce Arnošta Korce P. Václav Nečas jmenován kaplanem a odešel do Třebíče. P. Korec byl však stále ještě nemocný, proto byl na 3 týdny povolán z Brna z továrny P. Václav Razík. Od Hromnic se již o farnost mohl plně starat P. Korec.

Počet přihlášených na náboženství pro školní rok 1967/68:

Třída

přihlášeni

nepřihlášeni

2.

10

19

3.

16

10

4.

12

21

5.

2

33

6.

17

43

7.

25

35

celkem

82

161

Počet obyvatel ke konci roku 1967:

V.Bít.

2.420

Chudčice

842

Hvozdec

289

„Rozdělení a počet dle náboženského vyznání není nikde uveřejňován.“

I na počátku roku 1968 zveřejnil administrátor program farnosti na tento rok:

1) prohlubovat náboženský život farníků

2) získat mladé rodiče

3) zvýšit účast na mši sv. a u sv. přijímání

4) vybízet věřící, aby hlásali Boží slovo

Od počátku roku 1968 bylo možné sledovat uvolnění náboženského života u nás. Po deseti letech mohl opět jít průvod Božího těla ven z kostela ke 4 oltářům. Začalo se rozebírat „Dílo koncilní obnovy“. Sjezdu na Velehradě se zúčastnili všichni biskupové a položili základ obnovy náboženského života u nás.

Přihlášky na náboženství se podávají na faru. Učí se ve škole, ale i na faře, kde byla pro tyto účely upravena místnost. Celkem je přihlášeno 195 žáků ve Veverské Bítýšce a 30 v Chudčicích.

Ke konci roku se kostel dočkal instalace topení.

Rok 1969 byl vyhlášen biskupem Karlem Skoupým rokem víry. Uplynulo totiž 1100 let od smrti svatého Cyrila.

Program farnosti na rok 1969:

1) vzorný život věřících

2) vše řešit láskou a odpouštěním

11. května 1969 uděloval brněnský biskup Mons. ThDr. Karel Skoupý svátost biřmování věřícím od 15 let. Tuto svátost přijalo 351 věřících.

Počátkem července nastaly velké opravy kostelní klenby, hlavního oltáře a malování stropu a poté i celého kostela. Při opravě kostela byla provedena i úprava kostelního prostoru podle nových liturgických předpisů. Na úhradu všech výdajů byla provedena sbírka po farnosti („ze státního příspěvku nedostala naše farnost nikdy ani korunu“).8) Vybralo se 49.060 Kčs. Oprava byla dokončena 11. října.

V akademickém roce 1969/70 začali studovat na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci také abiturienti z Veverské Bítýšky (Josef Janšta) a Chudčic (Vlad. Dvořák).

Program farnosti na rok 1970 stanovil Korec takto:

1) prohloubit náboženské znalosti (což zahrnovalo včasné chození na kázání, čtení katolických novin a využití nedělních kř. cvič.)

2) žít podle poznané víry

3) v neděli pravidelně prožít obnovenou liturgii

4) získat k této účasti zvláště mladé rodiče

5) stát vždy na straně dobra 9)

Změny se v tomto roce staly především v podávání přihlášek do náboženství a výuce náboženství vůbec. Poslední prázdninový týden přišly z ministerstva školství nové směrnice pro vyučování. Přihlášky se podávaly od 3. do 10. září řediteli školy. Vyučování je bezplatné a smí probíhat pouze ve školních budovách po školním vyučování. Náboženství se vyučuje 1 hodinu týdně. Ředitelé mají do 15.září předat knězi jmenný seznam žáků, který kněz do 25. září podá na ONV a dohodne zde rozdělení dětí do skupin a určí, kdy která bude mít výuku. ONV do 30. září udělí potvrzení, že mohou/nemohou učit. Dokud toto vše nebude splněno, nesmí kněz učit. Jednání s řediteli bylo ještě horší a nepřátelštější. Protest a žádost o vysvětlení, který biskupové poslali na příslušná místa, zůstaly bez reakce. Výsledkem těchto problémů bylo také málo podaných přihlášek a to celkem z Veverské Bítýšky 87 žáků a z Chudčic 20.

Program farnosti vyhlášený administrátorem 1. ledna 1971:

1) získávat na nedělní mši sv. mladé rodiče s dětmi

2) dávat všem dobrý příklad

Na počátku léta byla novou krytinou pokryta střecha kostela. Na zakoupení materiálu byla uspořádána sbírka, ale v zápětí ji ONV zakázal (na podnět a udání z rady MNV ve Veverské Bítýšce). Peníze tedy byly vypůjčeny z ordinariátu.

V tomto roce nebyla povolena mše sv. na hodech v Chudčicích. MNV předem poslal upozornění, že podle zprávy ministerstva, je třeba zvláštní dovolení ONV. Okresní církevní tajemník oznámil, že „pro letošní květen je zbytečné žádat o cokoli, nic nebude dovoleno“.10)

Přihlášky na náboženství si děti vyzvedávaly na faře a odevzdávaly v ředitelně školy. Paní učitelka Latenbergová ze školy v Chudčicích sledovala délku a počet hodin náboženství. Žádala po žácích důkaz Boží existence. Tlak proti náboženství se stával opět ostřejší. Vyučování náboženství mohlo začít až po vyřízení všech formalit, na které měly úřady vždy dost času. Přihlášených na náboženství v roce 1971 bylo celkem 104 žáků - Veverská Bítýška 93, Chudčice 11.

Pro školní rok 72/73 byly vydány nové předpisy přihlašování na náboženství. Tiskopisy si musel jeden z rodičů osobně vyzvednout v ředitelně a vyplněné, oběma podepsané, opět do ředitelny osobně zanést (pro zaměstnané to znamenalo vzít si dvakrát volno). Členům KSČ nebyly formuláře vůbec vydávány, neboť jako členové strany byli povinni své děti vychovávat ateisticky. Přihlášeno celkem 81 žáků (z Veverské Bítýšky 66, z Chudčic 15). Vyučovat náboženství bylo možné až po udělení státního souhlasu k vyučování okresním církevním tajemníkem.

Pouť k Matce Boží na Veveří byla od roku 1973 na ONV Brno - venkov z ročních církevních slavností škrtnuta. Na odvolání P. Arnošta Korce, že jde o slavnost konanou po staletí bylo odpovězeno negativně. Poutní mše sv. se tedy konala ve farním kostele a kaple Matky Boží byla otevřena v odpoledních hodinách avšak beze mše svaté.

Do náboženství se pro školní rok 1973/74 přihlásilo ve Veverské Bítýšce 54 žáků a v Chudčicích 12.

Dne 11. prosince 1973 odešel administrátor P. Arnošt Korec na nové působiště do Adamova. Z kroniky se dovídáme, že: „Jeho odchodu celá farnost želela, neboť se horlivě staral jak o spásu duší farníků, tak o kostel, kaple i farní budovu.“

3.4. Ladislav Havel

8. prosince 1973 farnost přivítala nového administrátora P. Ladislava Havla. Narodil se 20. května 1923 v Ivančicích, kněžské svěcení přijal 5. července 1949 v Brně. Před příchodem do Veverské Bítýšky působil v Pouzdřanech a Popicích. Za svého krátkého šestnáctiměsíčního spravování farnosti Veverská Bítýška nechal vymalovat farní kostel a zařídil garáž pro osobní auto na farním dvoře.

Dne 29. června 1974 byl na kněze vysvěcen Vladislav Dvořák z Chudčic a 30. června slavil s mnoha věřícími ve farním kostele ve Veverské Bítýšce primiční mši svatou.

3.5. Karel Havlas

V dubnu 1975 odešel na vlastní žádost P. Ladislav Havel, byl přeložen do Vranovic. Novým administrátorem byl jmenován P. Karel Havlas. Narodil se 27. července 1912 v Doubravníku, na kněze byl vysvěcen 5. července 1938 v Brně. Před příchodem do Veverské Bítýšky postupně působil v Mikulčicích, Hovoranech, Letovicích, Bradlném, a od roku 1952 nastoupil jako administrátor do Břeclavi. Ani Karel Havlas se zde příliš dlouho neohřál. 6. dubna 1976 mu bylo sděleno, že byl s platností od 30. června 1976 zbaven státního souhlasu k výkonu duchovenské činnosti, avšak důvody tohoto rozhodnutí neznal. Odešel do důchodu.

3.6. Stanislav Vídenský

1. července 1976 nastoupil do farnosti Veverská Bítýška další administrátor, P. Stanislav Vídenský. Narodil se 8. listopadu 1919 v Předíně jako 11. dítě malorolníka. Studoval gymnázium v Brně, kde v roce 1938 maturoval. V letech 1938 - 1945 studoval v Brně bohosloví, z toho 2 roky strávil na pracích v Německu. 29. července 1945 byl v Brně vysvěcen na kněze. Jako kaplan působil dva roky v Blansku a dva roky v Brně - Králově poli. Před příchodem do Veverské Bítýšky byl administrátorem v Dyjákovicích.

Do náboženství se ve Veverské Bítýšce pro školní rok 1976/1977 přihlásilo 33 dětí. Vyučovalo se 1 hodinu týdně ve 2 odděleních. V Chudčicích se přihlásily pouze 4 děti a výuka zde probíhala každou první středu v měsíci jednu hodinu.

V dubnu 1978 začaly přípravy na opravu kaple Nalezení sv. Kříže v Chudčicích. Administrátor si musel vyžádat povolení MNV, kterému kaple patřila a také povolení okresního církevního tajemníka. Při práci na podezdívání se kaple zřítila. Administrátor tuto skutečnost ohlásil MNV v Chudčicích, kapitulnímu ordinariátu v Brně, okresnímu církevnímu tajemníkovi a krajskému středisku památkové péče v Brně. MNV Chudčice rozhodl, že se kaple nesmí stavět na původním místě - tedy na křižovatce. Žádost o povolení stavby kaple na jiném místě byla zamítnuta.

6. srpna 1978 zemřel papež Pavel VI., který dokončil II. Vatikánský koncil a šířil dokumenty koncilem vydané. 12. srpna, v den jeho pohřbu, byla za něj také ve farním kostele ve Veverské Bítýšce sloužena zádušní mše svatá. 26. srpna 1978 byl novým papežem zvolen Jan Pavel I., jehož pontifikát však trval pouze 34 dní, umírá 28. září 1978. V den pohřbu, 4. října, byla opět sloužena ve farním kostele zádušní mše svatá. Nástupcem Jana Pavla I. se stal polský kardinál Karol Wojtyla, který přijal jméno Jan Pavel II, papežem byl zvolen 16. října 1978.

Roku 1980 byl pro kapli Matky Boží na Veveří vypracován projekt oprav, které se měly o rok později realizovat. Plánovaná oprava se však v roce 1981 neuskutečnila, neboť se nepodařilo najít podnik, který by tuto opravu provedl.

17. října 1982 se konala oslava 200 let trvání kostela. Mši svatou sloužil kapitulní vikář Ludvík Horký a udělil při ní svátost biřmování 21 biřmovancům. Poté bylo setkání s kněžími, kteří zde dříve působili. Zúčastnil se pouze P. Korec a P. Havlas.

Dne 25. března 1983 byl zahájen jubilejní rok vykoupení, který trval až do 22. dubna 1984. Heslo tohoto roku zní „Otevřete brány Vykupiteli. Smiřte se s Bohem a navzájem.“

Zdejší farář P. Stanislav Vídenský se stal děkanem kuřimským.

V srpnu 1983 začala oprava kaple Matky Boží na Veveří. Na tuto opravu přispěl ONV Brno město částkou 70.000 Kčs, celkově oprava stála 125.000 Kčs. Zbytek byl hrazen z mimořádných sbírek. Oprava kaple Matky Boží trvala až do roku 1987, kdy byla vymalována a zároveň přizpůsobena liturgickým obřadům. Po celou dobu oprav se každoroční poutě konaly venku v prostoru před kaplí.

Rok 1987 byl vyhlášen jako rok Písma sv. a Mariánský rok. Odrazilo se to i na nedělním programu ve farním kostele. Kromě mše sv. byly každou neděli tzv. biblické hodiny spojené s Mariánskými pobožnostmi.

V roce 1988 začalo v ČSSR desetiletí duchovní obnovy, jako příprava na milénium sv. Vojtěcha. Tento rok byl zasvěcen blahoslavené Anežce a všem, kdo se zasvětili službě nemocným a trpícím. Zásluhou Mezinárodní Charity a Bibelwerku Stuttgart bylo dokončeno vydání celého katolického Písma sv. u nás. To přispělo také ke zlepšení biblických hodin, kterým patřila i nadále nedělní odpoledne ve farním kostele.

Téhož roku se také uskutečnila menší změna v podávání přihlášek na náboženství. Přihlášky se již neodevzdávaly ve škole, ale na faře.

Druhý rok desetiletí duchovní obnovy byl pod patronací sv. Klementa Hofbauera a sv. Jana Nepomuka Neumanna. Jistě jednou z nejvýznamnějších církevních událostí tohoto roku bylo svatořečení blahoslavené Anežky České v Římě 12. listopadu. Zúčastnil se ho mezi 10.000 poutníků z ČSSR také farář z Veverské Bítýšky a několik farníků. O týden později - 17. listopadu 1989 studenti rozproudili sametovou revoluci, díky níž byla vytvořena demokratická vláda více politických stran. Vlivem tohoto převratu byly odvolány proticírkevní zákony z roku 1949, byl zrušen dozor státu nad církví.

31. března 1990 byl vysvěcen nový biskup pro brněnskou diecézi Vojtěch Cikrle. 9. dubna stejného roku byl v Olomouci vysvěcen na jáhna Josef Janšta z Veverské Bítýšky.

Československo se připravovalo na návštěvu sv. Otce Jana Pavla II., která začala 22. dubna. Na setkání s ním na Velehradě jely také autobusy s věřícími z Veverské Bítýšky.

Po otevření hranic se začali také věřící z farnosti Veverská Bítýška účastnit zahraničních poutí. V srpnu jich několik jelo do Medžugorje na místa, kde se zjevuje Panna Maria. Další zahraniční pouť se konala v září do rakouského Maria Zell.

Také v roce 1991 využívali farníci možnosti zahraničních poutí, tentokrát do Lurd, do Paříže na místo zjevení Panny Marie Kateřině Labouré, do Turína a do Maria Zell. Nemálo bylo též poutí po Čechách a Moravě.

1. března 1991 byl Světový den modliteb. Také ve farním kostele ve Veverské Bítýšce se konalo setkání, kterého se zúčastnili i adventisté z Tišnova. Heslo tohoto setkání bylo „společně na cestě“.

Čtvrtý rok desetiletí duchovní obnovy byl zasvěcen blahoslavené Zdislavě. U kaple na Veveří se konala slavnost ke cti blahoslavené Zdislavy. Kronika tuto událost popisuje velmi podrobně, takže se dovídáme např. o divadelním představení, ve kterém bylo zachyceno dětství blahoslavené Zdislavy, „které asi prožila též na hradě Veveří“. V rámci roku blahoslavené Zdislavy navštívili farníci její rodiště Křižanov. Mládež z Veverské Bítýšky se také vydala na setkání se sv. Otcem v Censtochowe a setkání s bratrem Rogerem z Taizé v Budapešti.

Podle sčítání lidu z března 1991 má farnost Veverská Bítýška 3.557 obyvatel, z toho 1.943 katolíků. Podle obcí je stav následující:

obec

obyvatel

katolíků

bez vyznání

nekatolíků

nezjištěno

V. Bítýška

2.758

1.417

786

83

472

Chudčice

610

427

75

7

101

Hvozdec

189

99

38

7

45

Celkem

3.557

1.943

899

97

618

Z 1.943 katolíků se nedělních bohoslužeb účastní přibližně 300.

Na rok 1992 připadlo 75. výročí zjevení Panny Marie ve Fatimě 13. května 1917. Z farnosti Veverská Bítýška odjel na oslavu do Fatimy plný autobus již 6. května a po cestě navštívili farníci mnoho dalších poutních míst např. Lurdy, Loyola, Madrid, Avila.

Po návratu ze čtrnáctidenní pouti našli vylomené dveře u kaple Matky Boží na Veveří a ukradené obrazy. Jen oprava dveří stála 5.000 Kčs. V srpnu se lupiči dostali do farního kostela, kde vykradli pokladničku.

9. srpna 1992 byla založena Farní charita, která měla za úkol starat se o místní sociální případy a také zajistila vydávání farního měsíčníku „Farník“.

Na pouti u Matky Boží na Veveří se tentokrát konaly dvě mše sv. - jedna ve východním obřadu a druhá v západním.

29. října 1992 byla svolána v Chudčicích ustavující schůze Jednoty pro postavení kaple v Chudčicích. Vedoucím byl zvolen ing. Josef Navrátil.

Radostnějšími událostmi roku 1993 byla jistě celá řada poutí ať už domácích (např. Králíky, Sv. Hora) nebo zahraničních (Benátky, Asisi, Řím, Neapol). Z těch méně radostných nutno poznamenat, že byla opět vyloupena kaple Matky Boží na Veveří. Lupiči vnikli do kaple oknem, vylámali z nově pozlaceného rámu kopii gotické Madony z Veveří z roku 1450. Poškození neunikly ani boční dveře, které se snažili vypáčit. Rám i s novou fotokopií Madony byl však brzy zdarma opraven a kaple uklizena.

24. září 1993 byla založena farní rada skládající se ze 14 členů z Veverské Bítýšky, 3 členů z Chudčic a 2 z Hvozdce.

Slavnost položení základního kamene ke stavbě nové kaple sv. Kříže v Chudčicích se konala 8. května 1994. Mši sv. sloužil brněnský biskup Vojtěch Cikrle, kanovník ThDr. Petr Franta, bývalý kněz ve Veverské Bítýšce, P. Vladislav Dvořák, rodák z Chudčic a současný zdejší farář P. Stanislav Vídenský. Také kapli ve Hvozdci se dostalo neobvyklé péče - díky státnímu příspěvku byla generálně opravena.

Život ve farnosti se nevyznačoval jen opravami. Také letos putovali do zahraničí - setkání mladých s bratry z Taizé v Paříži a také pouť do Svaté země.

V srpnu roku 1995 byly k farnosti Veverská Bítýška připojeny další dvě sousední farnosti - Lažánky a Čebín, zároveň byl pro tuto farnost jmenován kaplan P. Milan Těžký. Narodil se 13. února 1963, studoval teologii v Olomouci a kněžské svěcení přijal roku 1964. Jeho působiště bylo zejména v Lažánkách a v Čebíně, kde bydlel na faře. V těchto jemu svěřených místech také vyučoval náboženství. Ve Veverské Bítýšce převzala vyučování náboženství katechetka Barbora Dvořáková.

6. července 1995 zemřel v Adamově bývalý farář z Veverské Bítýšky P. Arnošt Korec. Jeho pohřbu se zúčastnili také jeho bývalí farníci.

Mimořádnou událostí roku 1996 bylo svěcení oltáře v kapli Matky Boží na Veveří 19. května otcem biskupem Vojtěchem Cikrlem. V Chudčicích byla dokončena stavba kaple sv. Kříže, kterou brněnský biskup posvětil 1. září 1996. Hodová mše sv. v květnu 1996 však už byla sloužena v dosud neúplně dostavené kapli.

1. července 1996 byl současný kaplan ve Veverské Bítýšce P. Milan Těžký přeložen do Dalečína. Na jeho místo nastupuje novokněz, kaplan P. Pavel Opatřil.

Náboženství ve Veverské Bítýšce vyučovali 3 katecheté a přihlásilo se na něj pro školní rok 1996/1997 79 dětí.

Farní měsíční zpravodaj „Farník“ v tomto roce přestal vycházet.

21. února 1997 přijelo do farnosti Veverská Bítýška 25 bohoslovců z olomouckého semináře i se svým spirituálem P. Janem Pavlíkem S.J. Tuto návštěvu zorganizoval bohoslovec z Veverské Bítýšky Karel Orlita. Bohoslovci měli připravený program pro děti a setkání s mládeží. Vše se vydařilo k oboustranné spokojenosti a povzbuzení.

Nejdůležitější církevní událostí tohoto roku však bezpochyby bylo tisící výročí smrti sv. Vojtěcha. V naší farnosti probíhaly oslavy po celý rok. 23. dne každého měsíce byla ve farním kostele sloužena mše sv. ke cti sv. Vojtěcha. U příležitosti tohoto výročí přijel do České republiky také papež Jan Pavel II. Mše svaté, kterou sloužil v Praze na Letné se účastnili i farníci z Veverské Bítýšky.

1. července 1997 byl zdejší kaplan P. Pavel Opatřil ustanoven farářem v Milovicích a Brantovicích a Hvězdlicích. Novým kaplanem se stal P. Jakub Holík, novokněz z Brna - Řečkovic. Pod jeho správou byly opět Lažánky, Čebín a dojížděl také do Chudčic.

Rok 1998 byl z hlediska farnosti bohatý zejména na svěcení kněží z Veverské Bítýšky. 27. června 1998 přijali v Brně kněžské svěcení dva bohoslovci z Veverské Bítýšky, Pavel Habrovec a Miroslav Kazík. O týden dříve byl vysvěcen na jáhna Karel Orlita, již dříve zmiňovaný bohoslovec z Veverské Bítýšky. Primiční mše svatá obou novoknězů se stala farním svátkem. Byla sloužena 28. června u kaple Matky Boží na Veveří za účasti mnoha kněží, ministrantů, družiček a farníků, kteří šli od autobusů ke kapli průvodem.

Farní charita v tomto roce obnovila vydávání farního měsíčníku Farník.

Smutnou událostí na konci roku bylo vyloupení kaple Matky Boží na Veveří. Z barokního rámu byl vyříznut obraz sv. Jana Nepomuckého z 18. století a obraz Valašské madony.

Náboženství vyučovaly 3 katechetky.

V roce 1999 konali farníci finanční sbírky na opravu fary, ale i na svatopetrský haléř, Charitu či bohoslovce. I ve Veverské Bítýšce proběhla podpisová akce za šťastné vyřešení vztahu státu k církvi a podpisová akce proti manželství homosexuálů. V dubnu proběhlo sčítání účastníků mše svaté. Mše se zúčastnilo 314 osob (oproti sčítání v roce 1997 úbytek 36 lidí).

V tomto roce proběhla reorganizace děkanství, důsledkem čehož byla obec Čebín opět od Veverské Bítýšky odtržena a spadla pod vliv správy v Tišnově.

Rovněž proběhla pouť ke Třem křížům , na Vranov, do Sloup a na Veveří.

V Brně se konalo kněžské svěcení a i tentokrát tam měla Veverskobítýšská farnost svého zástupce, na kněze byl vysvěcen jáhen Karel Orlita, 27. června pak Orlita oslavil svou primiční mši v kapli na Veveří.

V září proběhla sbírka na opravu kaple na Veveří, neboť ta se stala opět cílem zlodějů, kteří, neznámo jakým způsobem, povalili náhrobek u zdi kaple.

Snad nejradostnější událostí byly osmdesátiny P. děkana Stanislava Vídenského. Oslavil je 6. listopadu 1999 slavnou mší svatou a bylo mu týž den uděleno i čestné občansví ve Veverské Bítýšce. Stal se tak prvním, komu toto ocenění bylo uděleno již za života. Osmdesátý rok života dovršil P. Vídenský 8. listopadu 1999.

P. Stanislavem Videnským končí tato práce, která měla za úkol ve stručnosti zrekapitulovat dějiny Veverskobítýšské farnosti od dob Karla Eichlera. Teď již zbývá snad jen poděkovat právě P. Vídenskému za jeho milou pomoc a ochotu, se kterou nám umožnil nahlédnout do farního archivu.

Poznámky:

1.1.:

1)

Eichler, K.: Paměti panství Veverského, str. 45

1.2.:

1)

Kronika „Liber Parochialis Ecclesiae Aichhorno-Biteschensis“, str. 275n

2.1.:

1)

Kronika „Liber Parochialis Ecclesiae Aichhorno-Biteschensis“

2)

Alois Mykiska, Galerie kněží brněnské diecéze

2.2.:

1)

Alois Mykiska uvádí ve Zbýšově u Brna

2)

Kronika „Liber Parochialis Ecclesiae Aichhorno-Biteschensis“

2.3.:

1)

tamtéž, str. 285

2)

tamtéž, str. 286

3)

tamtéž, str. 286

4)

tamtéž, str. 288

5)

tamtéž, str. 289

6)

Vaško, V.: Neumlčená

7)

Kronika „Liber Parochialis Ecclesiae Aichhorno-Biteschensis“, str. 296

8)

tamtéž, str. 298

2.4.:

1)

tamtéž, str. 305

2)

tamtéž, str. 305

3.1.:

1)

tamtéž, str. 306 - 308

3.2.:

1)

tamtéž, str. 311 - 328

2)

tamtéž, str. 311

3)

tamtéž, str. 321

4)

tamtéž, str. 324

3.3.:

1)

tamtéž, str. 335

2)

tamtéž

3)

Kronika „LPEA-B“, druhý díl, str. 17

4)

tamtéž, str. 33 - 34

5)

tamtéž, str. 66

6)

tamtéž, str. 78

7)

tamtéž, str. 62

8)

tamtéž, str. 122

9)

tamtéž, str. 127

10)

tamtéž, str. 147

Použitá literatura:

Eichler, K.: Paměti Panství Veverského

„Liber Parochialis Ecclesiae Aichhorno-Biteschensis“, I a II díl

Mikyska, A.: Galerie kněží brněnské diecéze

Vaško, V.: Neumlčená I,II, Zvon 1990


Bublan, František; Staňková, Naďa: Dějiny farnosti Veverská Bítýška, seminární práce, Teologická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, České Budějovice 2000


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.