Farní kniha - svazek I. - strana 479

v noci teprv ta neslýchaná potopa se auprkem na jedinkráte přivalila, kterážto hned všechna stavení bořila, z gruntů vyvracovala a příbytkův statek, všechny nábytky, stoly truhle, almary, postele a kde co bylo sebau brala a zanesla; hrozně dříví, klády, ano i k víře nepodobné skály i větší než vinné bečky neb dobytky sebau valila a sem tam na planinách nechávala; to vše v tmavé noci se dělo.

Ano, na věži se šturmovalo od těch, jenž se na věž retovali, pláč, křik, na retu [pomoc] volání na vše strany se rozléhalo, ale vše nadarmo, nebo nebylo žádné pomoci nebo ani rady. Sám pan primátor, jeho jméno Ludvík Antonín Wendelides, jakožto muž maudrý, rozšafný a opatrný, sám svého vlastního příbytku v nebezpečenství zanechaje, s rozžatými svíčkami ve vodě se brodil a tam saužený lid hlasitě těšil a napomínal, aby k Pánu Bohu samýmu o pomoc volali, poněvadž lidské pomoci žádné není.

Což podobně pan farář, téhož času P. Václav Josef Wolff, z farního domu nemohauce pro velkau vodu, v strachu jsauce, aby se nestala v chrámu Páně nějaká škoda, poněvadž chrám Páně z všech stran ve vodě stál, dal se nésti na zádech od Ondřeje Králíka až do kostela, do kteréhož voda mocně se tlačila; on hned výše jmenovaný farář, aby voda do kostela nemohla, slámou, deskami, kde co dostat bylo, s lidma zadělal, a tak chrám Páně ochráněn byl. – To hrozné pak dopuštění Božího trvalo až do třech a půl hodin v noci, takže téměř celé městečko, mimo málo

Překlad: Jiří Mareček, PA, 22.01.2011.