Rubrika
HomilieBůh je náš Otec
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.03.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení 2 Kron 36,14-16.19-23; 2. čtení Ef 2,4-10; evangelium Jan 3,14-21;
Bratři a sestry, možná vás někdy napadla takováto otázka: musel Pán Ježíš umřít na kříži, abychom byli zachráněni? Bylo to nezbytně nutné? Ježíš říká Nikodémovi, že musí být vyvýšen syn člověka. Takže na první pohled by se zdálo, že to bylo nezbytně nutné. Ale když budeme dál zkoumat Písma, a potom hlavně celou dogmatiku, tak zjistíme, že to nutné nebylo. Úplně by stačilo to, že se Pán Ježíš narodil jako člověk, protože tím se připodobnil nám lidem. On se tím vlastně skutečně velice ponížil. Ke své božské důstojnosti přijal důstojnost lidskou, ale tím šel dolů. A to by úplně stačilo pro to, abychom byli zachráněni. Ale: on nechtěl zůstat u toho minima, u toho nejmenšího, on chtěl dát, dát úplně všechno. V těchto dnech se konávají v kostelích pobožnosti křížové cesty. A ta pobožnost nám dobře ukazuje, čeho všeho se Ježíš vzdal, a zjistíme, že na konci té křížové cesty se vzdal úplně všeho. Napřed se vzdal své svobody, nechal se nespravedlivě odsoudit, nechal se ztlouct, zpolíčkovat, poplivovali ho, zbičovali ho, doslova mu rozbili tělo, vzdal se svých šatů, a dokonce, dokonce se vzdal i toho, že neměl ani místo na zemi, kde by zemřel, visel mezi nebem a zemí.
Bratři a sestry, pro nás to má být taková pobídka, když my máme něco dát. Abychom si na toto vzpomněli a potom uvážili, jak budeme dávat. Ono je to s námi často totiž tak, že když dáváme, tak říkáme: „Tohle dám, ale tohle si nechám.“ To, co dám, bývá často jenom malá část, a to, co si chci nechat, bývá ten velký zbytek. Ježíš dal úplně všechno a my teď stojíme před další otázkou: proč? Proč to udělal? Nad tímhle už přemýšlelo spustu lidí. Odpověď je velice krátká, ale ne jednoduchá. Krátká v tom, že se může říct: protože nás miloval. Už jsme to slyšeli mnohokrát, a často nám to zní jako fráze a říkáme si: „Vždyť to znám.“ Ale zamysleme se nad tím, jak nás miloval a jak nás miluje. Boží syn přišel proto, aby ti, kdo v něho uvěří, byli zachráněni, spaseni. Aby jim dal všechny možnosti, všechny prostředky, aby ukázal, jak to udělat, aby řekl, že Bůh je naším Otcem. A to je to. Teď už se dostáváme do toho vztahu, už se nám osvětluje, odkud se bere tady ta jeho láska. Papež Pavel VI. dokonce říká, že Bůh je nám zároveň otcem i matkou. Tady už to můžeme pochopit zase o něco víc. Uveďme si takový příklad, který se stává velice často. Dítě, třeba i dospělé, něco provede. Všichni ho odsuzují a říkají: „To je darebák, on se fláká, nepracuje pořádně, nestará se pořádně o sebe, o svou rodinu.“ Ale když takové dospělé dítě, dospělý syn třeba, přijde za svou matkou a poprosí ji, aby ho nějak podržela, podpořila, ona to udělá, protože je to její dítě. A udělá to ne jednou, ale udělá to vždycky, protože je to její syn. Ona ho nemůže zavrhnout.
Bratři a sestry, a stejně tak s námi jedná Bůh. On nás nechce zavrhnout. Jestli někdo někoho zavrhuje, tak jsme to my lidé, a říkáme: „To je špatný člověk, toho jsem odepsal, odepsala, s tím už nechci mít nic společného.“ Ale ne Bůh. V nás pořád je taková představa, že Bůh někoho odhání, posílá pryč. Ale jsme to my lidé, kteří jdeme pryč, jsme to my lidé, kteří se otáčíme k Bohu zády. Bratři a sestry, jak se budou blížit Velikonoce, tak bude před námi čím dál tím zřetelněji vystupovat Kristův kříž. Nejvíc to potom bude na Velký pátek. V každé rodině se najde kříž, každá křesťanská rodina, ne-li každý den, tak aspoň čas od času se schází u kříže k modlitbě. A ten kříž nám připomíná to, co jsme dnes četli. Že Boží syn nemohl být nikým a ničím donucen, aby byl na ten kříž přibit, ale on to udělal, protože chtěl, protože mu na nás záleželo. Není v tom žádná matematická logika, není v tom počítání stylu: „Co z toho budu mít? Vyplatí se mi to? Budou mi za to vděčni? Budou mě za to oslavovat?“ Nic takového tam není. Je tam jedině ta logika, že nás má rád, že mě má rád, že mu na mně záleží. Když se na to budeme takto dívat, tak to aspoň trochu pochopíme. Když se na to budeme takto dívat, tak nalezneme aspoň trochu sílu k následování, k následování toho Ježíše, který přišel ne aby soudil, ale aby pomáhal, toho Ježíše, který nepřišel, aby rozkazoval, ale aby zval, toho Ježíše, který přišel nám říct, že Bůh je náš Otec.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.03.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. 1 Sam 16,1b.6-7.10-13a; ž. Žl 23; 2. čt. Ef 5,8-14; evang. Jan 9,1-41;
Milí bratři a sestry, drazí farníci, prožíváme čtvrtou neděli postní. Tato neděle je nazývána také nedělí radostnou. Je asi důležité připomenout si uprostřed času, který prožíváme, kdy slyšíme různé znepokojivé zprávy, že v našem životě jsou také radostné okamžiky, Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.03.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. 1 Sam 16,1b.6-7.10-13a; ž. Žl 23; 2. čt. Ef 5,8-14; evang. Jan 9,1-41;
Bratři a sestry, v Písmu svatém nebo, řekněme, v evangeliích nacházíme spoustu postav. Některé z nich jsou nám sympatické, k některým vyloženě cítíme antipatii, o některých si říkáme: „Tak to bych chtěl být já, takhle bych se chtěl zachovat,“ zase naopak ty druhé jsou pro nás takovým varováním. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.03.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. 1 Sam 16,1b.6-7.10-13a; ž. Žl 23; 2. čt. Ef 5,8-14; evang. Jan 9,1-41;
Bratři a sestry, minulou neděli jsme se zamýšleli nad tím, jak Ježíš mluví se samařskou ženou u Jakubovy studny. Bylo to opravdu vyučování, kázání. A dnes Ježíš opět učí, ale můžeme říci, že je to praktické vyučování, jednání, konání, znamení. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.04.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. 1 Sam 16,1b.6-7.10-13a; ž. Žl 23; 2. čt. Ef 5,8-14; evang. Jan 9,1-41;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, dnešní texty nám staví před oči dva příběhy, které se staly v různých dobách, příběhy dvou lidí. Vlastně v každém tom příběhu se odehrává jakoby něco jiného, ale ve skutečnosti se ty příběhy doplňují a zapadají do sebe jako ozubená kolečka v nějakém stroji. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.03.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. 1 Sam 16,1b.6-7.10-13a; ž. Žl 23; 2. čt. Ef 5,8-14; evang. Jan 9,1-41;
Bratři a sestry, my se dnes taky budeme bavit o světle, o tmě, ale vezmeme si k tomu druhé čtení.
Na úvod bych připomněl, že v Efezu byl velký chrám bohyně Artemis, který je považován za jeden ze sedmi starověkých divů světa, a že tedy to bylo významné poutní místo v pohanském světě. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.03.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. 1 Sam 16,1b.6-7.10-13a; ž. Žl 23; 2. čt. Ef 5,8-14; evang. Jan 9,1-41;
 |
Oči duše | 12:51 |
| [MP3, mono, 16 kHz, VBR 28 kb/s, 2.68 MB] |
Bratři a sestry, co nám chce říct ten dlouhý evangelní úryvek? Byly to skoro dvě stránky textu a je to asi šest a půl minuty, než se to přečte. Příští neděli nás čeká taky tak dlouhý text, bude o vzkříšení Lazara, ale o čem to je dnes? Je to o lidech, kteří vidí, a o lidech, kteří nevidí. Více...
P. Mgr. Vladimír Langer, farář v Čebíně
10.03.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. 1 Sam 16,1b.6-7.10-13a; ž. Žl 23; 2. čt. Ef 5,8-14; evang. Jan 9,1-41;
Tak jsme měli témata půst, modlitba, pouť a dnešním tématem je almužna. Když jsem se připravoval na dnešní kázání, tak jsem hledal v různých knihách a encyklopediích a na internetu a já nevím, kde všude, v Diderotu, výraz almužna. A většina těchto pramenů udává, že almužna je milodar, tedy nepatrná částka daná chudákovi. Kdybychom to řekli obrazně, prostě bohatý nechá chudákovi dokousat kost. Almužna v křesťanském slova smyslu je však úplně něco jiného. Dobře to vystihuje modlitba, kterou jsme se modlili minulou neděli na začátku mše svaté: „Bože, děkujeme Ti, že nám dopřáváš, abychom svoji hříšnost léčili modlitbou, postem a štědrostí. Více...