Rubrika
HomilieVšestranná dobrota, spravedlnost a život podle pravdy
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.03.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. 1 Sam 16,1b.6-7.10-13a; ž. Žl 23; 2. čt. Ef 5,8-14; evang. Jan 9,1-41;
Bratři a sestry, my se dnes taky budeme bavit o světle, o tmě, ale vezmeme si k tomu druhé čtení.
Na úvod bych připomněl, že v Efezu byl velký chrám bohyně Artemis, který je považován za jeden ze sedmi starověkých divů světa, a že tedy to bylo významné poutní místo v pohanském světě.
Může nám to připadat zvláštní a divné, ale tito starověcí lidé, i když to byli pohané, byli to lidé věřící a byli to lidé, kteří měli velmi často vysokou morálku. Ale jak to tak bývá, ne všichni. Většina poutníků, kteří přicházeli, aby prosili Artemis o nějakou pomoc nebo něco podobného, tak přicházeli skutečně upřímně. S místními už to bylo horší. Konec konců, všichni to známe - i dnes na většině poutních míst se hned najde někdo, kdo si otevře nějaký krámek a začne tam prodávat něco „velmi cenného“ a něco, co údajně k tomu poutnímu místu patří, ale de facto je to něco, co by tam vůbec nemuselo a nemělo být.
Čili místní na těch poutích velmi vydělávali. Pro některé z těch místních Efezanů se toto stalo výnosnou živností. A svatý Pavel říká: „Takhle to nejde.“ Dokonce je tam vlastně i ta věta: „Vždyť člověku už je hanba jen o tom mluvit, co ti lidé potají páchají.“
O co šlo? Musíme říct, že to nevíme přesně, na co Pavel tady naráží, ale naráží tady na chování, které kolem některých těch pohanských chrámů existovalo. Jednak kolem těchto pohanských chrámů existovalo to, čemu se říkalo „chrámová prostituce“, a potom se tam pořádaly různé obětní hostiny, které někdy skončily, slušně řečeno, nějakou pijatikou. Ale co na tom bylo to nejhorší, bylo vlastně to, že ti lidé si užili, napili se, ale řekli: „My jsme to udělali k poctě bohyně Artemis!“ Rozumíte? Kdy vlastně ještě svoje špatné chování si obhájili tím: „Vždyť to bylo k poctě té bohyně.“ A Pavel říká: „To je přece úplně postavené na hlavu.“
Chtěl bych se ještě zastavit nad poslední větou, nad posledním výrokem. Pavel píše: „Proto se říká v Písmu: Probuď se spáči, vstaň z mrtvých a Kristus tě osvítí.“
Někteří lidé říkají, že Pavel staví všechno jenom na víře. Není to pravda. Pavel vždycky říkal to, že ze strany Boží jde milost, ze strany člověka jde odpověď a ta odpověď se musí nějakým způsobem projevit. Pavel to naznačuje tady tímhle citátem: „Probuď se spáči, vstaň z mrtvých.“
„Probuď se spáči!“ - to je ta naše lidská snaha. Není to jenom, že se někdo má vzbudit, není to jenom hnutí mysli, ale je to skutek, který on musí udělat.
„A Kristus tě osvítí.“ – to už jde vlastně to působení Božího daru, Boží milosti.
Víte, nemůže se stát, že by se člověk snažil a Bůh mu neodpověděl, že by člověk chtěl a Bůh nechtěl. Ale spíše a dost často se stává to, že Bůh chce, ale člověk nechce. Člověk se neprobouzí, člověk se staví do pozice mrtvého brouka a dělá, že neslyší.
Apoštol Pavel, když tedy říká Efezanům, jak se mají chovat, jak mají jednat jako lidé probuzení, jako lidé, kteří jsou vzhůru, tak pro to použil tři pojmy: „Ovoce záleží ve všestranné dobrotě, spravedlnosti a v životě podle pravdy.“ Nedává Pavel nějaká sáhodlouhá ponaučení, ale jmenuje tři takové momenty z každodenního života.
Všestranná dobrota - co to znamená? Člověk po pádu do dědičného hříchu je nakloněný ke zlému, to znamená, že blíž než k tomu, abychom prokazovali dobro druhým, blíž máme k tomu, abychom ho prokazovali sobě. Dřív, než se ptáme, co bude s těmi druhými, tak se ptáme, co bude se mnou. Dřív, než se staráme o druhé, staráme se o sebe. A dost často je tam to, že se taky ptáme a říkáme si: „A co z toho budu mít, když udělám něco dobrého?“ Všestranná dobrota znamená přemáhání svého sobectví, přemáhání této sebelásky a přijetí do svého vlastního života zájmu o ty, kteří jsou kolem mě, a i tenkrát, když mně to nemohou oplatit. Proto je ta dobrota všestranná, nikdo z toho není vyloučen.
Když mluví Pavel o spravedlnosti, nemá na mysli jenom spravedlnost u soudu, ale má na mysli zase takové to všední, každodenní chování. Tady to jde ještě dál. Člověk, když se potká s někým, kdo má vliv, moc, nějaké postavení, tak si řekne: „Musím se chovat dobře. Jednak, abych udělal dobré jméno, abych dobře zapůsobil, ale taky musím si dát pozor. On by mi to třeba mohl vrátit, on má to postavení.“
Pavel říká: „Každý člověk má před Bohem postavení, každý člověk je před Bohem důležitý, a tato spravedlnost nezáleží jenom na nějakém bezduchém zachovávání paragrafů, ale spíše má na mysli výrok, který řekl Ježíš, a sice: Litera zabíjí, ale Duch oživuje – tuto spravedlnost, řekněme oduševnělou, duchaplnou, naplněnou účinnou láskou, a v životě podle pravdy.
Najit pravdu, orientovat se v životě, je někdy velmi těžké. Stačí, když si pustíme televizi, otevřeme noviny nebo pustíme rádio, a teď budeme slyšet. Nejvíc je to vidět v politice. Představitel jedné strany něco „do nebe vychválí“, jak je to skvělé, jak se jim to podařilo, jaké mají zásluhy. Pak tam pustí toho druhého a ten to zase pohaní nebo poplive, jak je to všechno špatně a že je to všechno úplně nějak jinak. A člověk si říká: „Teda, kde je ta pravda? Jak tomu mám rozumět, co si z toho mám vybrat, co si z toho mám vzít?“ V této situaci nezbývá, než počkat. Ono se totiž za nějakou dobu ukáže, kdo z nich mluvil pravdu, kdo z nich byl té pravdě blíž. Pravda je totiž něco, co nepodlého času. Pravda, ta platí stále a čas je to kritérium, které ji osvědčuje.
Apoštol Pavel taky na začátku říká: „Kdysi jste byli tmou, ale teď jste světlem v Pánu. Žijte jako děti světla, ovoce toho světla.“ Apoštol Pavel tady v tomto naráží na skupinu, o které už jsme tady mluvili, skupina lidí, kteří si říkali gnostici a kteří právě sami o sobě říkali: „My jsme světlem. My jsme světlem tím, co víme, tím, co známe.“ Ale oni pořád jenom mluvili, oni nic nedělali. Zakládali si na tom, že oni znají, vědí a říkali: „To stačí.“ A Pavel říká: „To nestačí. Jsou důležité dva kroky: vědět, poznat, ale taky podle toho poznaného jednat, konat.“
Když se zamýšleli žáci svatého Pavla nad těmito pojmy – světlo, tma, život, smrt – tak to dotáhli ještě o kousíček dál. Té generaci říkáme „generace apoštolských otců“ a byli to skutečně žáci apoštolů, a oni se pokusili tyto pojmy převést do takového příkladu, který vidíme každý den. Každý den, když se podíváme na oblohu, tak vidíme Slunce, a když se podíváme v noci, tak vidíme Měsíc. Na příkladu těchto dvou těles oni se pokusili vysvětlit to, co tady říká svatý Pavel.
Slunce dává světlo samo ze sebe. Probíhají tam nějaké reakce, to Slunce se de facto spotřebovává, ale svítí všem. Měsíc naproti tomu nemá světlo sám ze sebe. Měsíc je, řečeno s určitou nadsázkou, mrtvou horou kamení, ale přijímá světlo od Slunce a posílá ho dál.
Nemůžeme si nikdo z nás myslet, že my jsme sluncem, to by byla velká pýcha, velká domýšlivost – sluncem je Ježíš, sluncem je Bůh – ale my máme být tím měsícem. Nemáme být, řečeno dnešními termíny z astronomie, černou dírou, která pohltí všechno, co do ní přijde, ale máme být měsícem, který to světlo přijme, je ozářený, ale taky ho odrazí. Odrazí ho a pošle ho dál. O to tady jde.
Bratři a sestry, vidíme ta dvě nebeská tělesa každý den, jsou nám na očích. A jako nás provázejí tady v tom životě pozemském, protože nám dávají světlo, teplo, pomáhají nám třeba se orientovat, tak, když přijmeme tuto myšlenku apoštolských otců, nám mohou pomoci i v našem životě duchovním, protože se na ně díváme každý den. Mohou nám pomoci v tom, abychom zase o krůček víc uvedli evangelium do našeho každodenního života.
Kéž se nám to podaří.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.03.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Joz 5,9a.10-12; ž. Žl 34; 2. čt. 2 Kor 5,17-21; evang. Lk 15,1-3.11-32;
Bratři a sestry, všichni nějak prožíváme občas situaci toho mladšího syna, toho, který je označený jako ten marnotratný. A svým způsobem je nám ten marnotratný syn i třeba sympatičtější než ten starší bratr. Ale ono je to trošku jinak. Ježíš pomocí toho podobenství chce říct asi tolik: Na jedné straně je nebeský Otec – Otec, který vyhlíží, který dává svobodu, respektuje a čeká na návrat svých ztracených dětí. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
31.03.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Joz 5,9a.10-12; ž. Žl 34; 2. čt. 2 Kor 5,17-21; evang. Lk 15,1-3.11-32;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, dnešní texty jsou takové cestovní. Vlastně vypovídají, mluví o tom, že člověk je na cestě. První čtení – skutečná cesta Izraelitů. Evangelní podobenství o, řekli bychom, takové té duchovní cestě, duchovní náplni života. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.03.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Joz 5,9a.10-12; ž. Žl 34; 2. čt. 2 Kor 5,17-21; evang. Lk 15,1-3.11-32;
Bratři a sestry, už minule jsem říkal, že hlavní myšlenkou všech textů, které čteme letos v době postní, je odpuštění, a tady z tohoto to vyplývá úplně zřetelně. Z odpuštění, usmíření plyne něco dalšího, a to je to, čemu říkáme nový začátek, možnost začít znovu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.03.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Joz 5,9a.10-12; ž. Žl 34; 2. čt. 2 Kor 5,17-21; evang. Lk 15,1-3.11-32;
Bratři a sestry, jestli si vzpomínáte, tak na začátku doby postní jsem říkal, že hlavní myšlenkou textů, které letos budeme číst, je obnova vztahů – člověka k Bohu, člověka k člověku. A dnes to vystupuje z těch textů velmi zřetelně, každý z nás to mohl slyšet. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.03.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Joz 5,9a.10-12; ž. Žl 34; 2. čt. 2 Kor 5,17-21; evang. Lk 15,1-3.11-32;
Bratři a sestry, jak už jsem říkal na začátku mše svaté, myšlenkou, která propojuje všechna dnešní čtení, je cesta, životní cesta člověka. V prvním čtení jsme slyšeli o cestě Izraelitů z Egypta do zaslíbené země, o jejím závěru. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.03.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Joz 5,9a.10-12; ž. Žl 34; 2. čt. 2 Kor 5,17-21; evang. Lk 15,1-3.11-32;
My se dnes spolu se svatým Pavlem zase vrátíme do Korinta. Jenom bych připomněl, že to už druhý dopis, který Pavel píše Korinťanům – druhý dopis, který máme v Písmu svatém. Víme, že Pavel napsal do Korinta nejméně čtyři dopisy. Více...