Rubrika
HomilieZ nebytí k bytí, od chaosu k řádu
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.03.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. 1 Sam 16,1b.6-7.10-13a; ž. Žl 23; 2. čt. Ef 5,8-14; evang. Jan 9,1-41;
Milí bratři a sestry, drazí farníci, prožíváme čtvrtou neděli postní. Tato neděle je nazývána také nedělí radostnou. Je asi důležité připomenout si uprostřed času, který prožíváme, kdy slyšíme různé znepokojivé zprávy, že v našem životě jsou také radostné okamžiky, a při večerním zpytování svědomí bychom si měli dát tu práci, abychom si vzpomenuli, co pěkného, radostného, krásného jsme ten který den prožili.
Církev nám po dnešní liturgii předkládá velmi dlouhý text z Janova evangelia. Konkrétně je to z 9. kapitoly. Nebudu ho tady číst. Pokud byste chtěli tak si ho doma najděte – Janovo evangelium, 9. kapitola, 1.-41. verš. Je to o uzdravení slepce od narození, o tom, jak Ježíš uviděl cestou člověka. Řecký originál říká, jak šel.
Ježíš potkal cestou člověka, který ani nevěděl, že kolem jde někdo, kdo ho může uzdravit, a tak tento člověk nic nežádá. Je to Ježíš, který je iniciativní, je to Ježíš, který se k tomu člověku sklání a stará se o něho.
Je zde zajímavý detail. Učedníci se ptají: „Mistře, kdo zhřešil? On sám, nebo jeho rodiče, že se narodil slepý?“ Mnohokrát tento verš je odbyt výkladem: „Bůh nás netrestá, nemoc není trest.“ Ale tato otázka apoštolů je důležitější. Izraelité považovali za nejdůležitější, nejlepší činnost, kterou mohl kdy Izraelita dělat, studovat Mojžíšův zákon. Bylo to a je to stále něco, co je nejprestižnější.
Izraelité na druhé straně znali to, čemu říkáme zkouška, a brali to tak, že Bůh člověka třeba zkouší. Ale v tuto chvíli tento člověk je slepý. To znamená, nemůže studovat Boží zákon, nemůže si ho číst, nemá možnost seznámit se s tím, jak Bůh vedl svůj vyvolený národ. A toto považovali za tak hrozné neštěstí, že z toho dedukcí vyvodili: „Muselo se stát něco strašného. Buď on, nebo jeho rodiče.“
Ale Ježíš znovu vysvětluje, proč přišel. Ježíš o sobě říká: „Já jsem světlo světa.“ Říct se dá cokoliv, ale když Ježíš něco řekne, tak to také dokáže.
V tuto chvíli se v myšlenkách musíme vrátit na začátek Písma svatého, a když čteme zprávu o stvoření člověka, nacházíme tam slova: „Bůh z prachu země uhnětl člověka.“ Prach je něco, co nemáme rádi - prašná cesta, zašpiní se boty, zašpiní se nohy. Prach je takový všudypřítomný nepřítel. Každá hospodyňka doma utírá prach a snaží se ho odstranit. Prach je něco, co nás zlobí a nechápeme jeho smysl. A právě toto biblické vyjádření říká: „Bůh mění existenci tak, že dává smysl. Povolává z chaosu k řádu.“ A to i v těch nejmenších detailech. Nejenom ve vesmíru, ale u každého člověka, u každého jednotlivce a všichni jsou povoláni k tomu, aby byli živi navěky. Tedy z nebytí k bytí, od chaosu k řádu.
Ježíš dává tomu nemocnému člověku takový malý úkol: „Jdi se umýt k rybníku Siloe.“ Ale musíme si uvědomit, že ten člověk neví, kde to je, že ten člověk neví, jak se tam dostat. Ale zřejmě kolem něho byli lidé, kteří mu pomohli. Nezapomínejme na to, že v každé situaci jsou kolem nás lidé, kteří jsou ochotní pomoci, a buďme těmito lidmi, kteří budou ochotní pomoci. Pokud by ten slepý neměl kolem sebe lidi, kteří by ho doprovodili k rybníku Siloe, tak bychom zřejmě neznali rozuzlení tohoto příběhu.
Je to záležitost víry. Je to úkol malý, ale přesto zásadní. Ale je splnitelný. Bůh po nás nežádá nemožné věci. Když od nás něco očekává, vždycky je to splnitelné.
„Jdi se umýt k Siloe.“ Siloe znamená poslání. Proč toto zvláštní jméno? Rybník Siloe vidíme na diapozitivu, jak toto místo vypadá dnes. Jsou to vlastně ruiny takové nádrže, která byla uvnitř jeruzalémských hradeb. Ale potíž byla v tom, že pramen, který napájel tuto nádrž, byl mimo hradby, vně. Tedy Jeruzalém neměl uvnitř vodu, což dělalo problémy ve válkách, při obléhání a podobně. A tak se tedy rozhodli vykopat tunel, který vedl od Gichonského pramene až k tomuto místu. Tunel je poměrně složitý, klikatý. Jde o to, aby voda nenabrala příliš velký spád, ale také šlo o to, aby na povrchu nebylo slyšet, že v podzemí teče voda.
Potom všechno to zazdili, zasypali hlínou, aby nebylo vidět, že pramen začíná mimo městské hradby. Tedy když vykopali tento tunel, poslali vodu. Ten pramen byl „poslaný“ dovnitř do města, aby napájel lidi především v okamžicích nebezpečí, v okamžicích nějaké hrozící zkázy. A tak k tomuto místu, kde je voda poslaná, posílá Ježíš tohoto člověka. On jde a vykoná to.
Bratři a sestry, církev tento text o uzdravení slepce ráda předkládá katechumenům, aby si uvědomili, že jde tady o něco zásadního. Co se stalo s tím uzdraveným slepcem? On získal světlo. Byl slepý od narození. To znamená, nevěděl, co to je světlo. Možná po něm ani netoužil, nedovedl si ho představit. Je to jiná situace, než když člověk oslepne. Když člověk, který viděl, ztratí zrak, tak touží po tom, protože ví, co to je vidět.
Tento slepec se svým způsobem vlastně nenarodil. Jak to myslím? Když se člověk narodí, přijde na světlo, začne vnímat světlo. A toto, tato proměna, tato změna se s tímto člověkem stala až v okamžiku, kdy ho Ježíš posílá: „Jdi a umyj se v rybníku Siloe.“
Bratři a sestry, mohli bychom dále pokračovat a rozebírat to, co se stalo potom, a sice jak farizejové a učitelé Zákona nechtějí uvěřit. Jak tlačí toho člověka, aby změnil svou výpověď. Ale on obstojí. Ukáže se, že tento člověk pochopil, co to je světlo pro oči a co je to světlo pro duši. A proto v tom následném tlaku obstál. Ukázal se být zralou osobností, která vidí.
Někdy se setkáváme s tím, že nám také říkají, že víra je slepá, ale to není pravda. Ježíš Kristus přichází, aby nám pomohl věci utřídit, aby nám pomohl je poskládat.
Ježíš Kristus je činný na začátku toho příběhu, ale také na konci. Vyhledá toho člověka a vlastně žádá od něho znovu víru: „Věříš v Syna člověka?“ Tento uzdravený slepec se zeptal ještě jednou: „Kdo to je, Pane, abych v něho uvěřil?“ Protože předtím Ježíše neviděl. „Je to ten, kdo s tebou mluví.“ A on řekl: „Věřím, Pane.“
Bratři a sestry, tento text nám chce připomenout, že je to Ježíš, který přichází do lidské bídy, do lidských nemocí, aby se nás dotkl a aby nás provázel. Aby byl s námi i v těchto okamžicích a aby nám pomohl z těchto okamžiků vyjít jako skutečně silné a svobodné osobnosti.
Bratři a sestry, Ježíš Kristus byl nablízku tomuto člověku, který seděl někde u cesty. Nepochybujme o tom, že Ježíš Kristus je nablízku všem lidem, kteří trpí koronavirem dnes, ať už v našem okolí, anebo kdekoliv na světě. Buďme těmi, kteří budou mít silnou víru a zachovají se podle příkladu tohoto uzdraveného člověka.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.03.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Joz 5,9a.10-12; ž. Žl 34; 2. čt. 2 Kor 5,17-21; evang. Lk 15,1-3.11-32;
Bratři a sestry, všichni nějak prožíváme občas situaci toho mladšího syna, toho, který je označený jako ten marnotratný. A svým způsobem je nám ten marnotratný syn i třeba sympatičtější než ten starší bratr. Ale ono je to trošku jinak. Ježíš pomocí toho podobenství chce říct asi tolik: Na jedné straně je nebeský Otec – Otec, který vyhlíží, který dává svobodu, respektuje a čeká na návrat svých ztracených dětí. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
31.03.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Joz 5,9a.10-12; ž. Žl 34; 2. čt. 2 Kor 5,17-21; evang. Lk 15,1-3.11-32;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, dnešní texty jsou takové cestovní. Vlastně vypovídají, mluví o tom, že člověk je na cestě. První čtení – skutečná cesta Izraelitů. Evangelní podobenství o, řekli bychom, takové té duchovní cestě, duchovní náplni života. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.03.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Joz 5,9a.10-12; ž. Žl 34; 2. čt. 2 Kor 5,17-21; evang. Lk 15,1-3.11-32;
Bratři a sestry, už minule jsem říkal, že hlavní myšlenkou všech textů, které čteme letos v době postní, je odpuštění, a tady z tohoto to vyplývá úplně zřetelně. Z odpuštění, usmíření plyne něco dalšího, a to je to, čemu říkáme nový začátek, možnost začít znovu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.03.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Joz 5,9a.10-12; ž. Žl 34; 2. čt. 2 Kor 5,17-21; evang. Lk 15,1-3.11-32;
Bratři a sestry, jestli si vzpomínáte, tak na začátku doby postní jsem říkal, že hlavní myšlenkou textů, které letos budeme číst, je obnova vztahů – člověka k Bohu, člověka k člověku. A dnes to vystupuje z těch textů velmi zřetelně, každý z nás to mohl slyšet. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.03.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Joz 5,9a.10-12; ž. Žl 34; 2. čt. 2 Kor 5,17-21; evang. Lk 15,1-3.11-32;
Bratři a sestry, jak už jsem říkal na začátku mše svaté, myšlenkou, která propojuje všechna dnešní čtení, je cesta, životní cesta člověka. V prvním čtení jsme slyšeli o cestě Izraelitů z Egypta do zaslíbené země, o jejím závěru. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.03.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Joz 5,9a.10-12; ž. Žl 34; 2. čt. 2 Kor 5,17-21; evang. Lk 15,1-3.11-32;
My se dnes spolu se svatým Pavlem zase vrátíme do Korinta. Jenom bych připomněl, že to už druhý dopis, který Pavel píše Korinťanům – druhý dopis, který máme v Písmu svatém. Víme, že Pavel napsal do Korinta nejméně čtyři dopisy. Více...