Odejít Tisk textů
Liturgické texty

ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (Velikonoční vigilie), cyklus C

1. čtení Gn 1,1-2,2 

Čtení z první knihy Mojžíšovy.

Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země však byla pus­tá a prázdná, temnota byla nad propastnou hlubinou a Boží dech vanul nad vodami.

Tu Bůh řekl: "Bud' světlo!" A bylo světlo. Bůh viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od temnoty. Bůh nazval světlo dnem a temnotu nocí. Nastal večer, nastalo jitro ­den první.

Potom Bůh řekl: "Ať je obloha uprostřed vod, ať oddělu­je jedny vody od druhých!" A stalo se tak. Bůh udělal oblo­hu, která oddělila vody pod oblohou od vod nad oblohou. Oblohu nazval Bůh nebem. Nastal večer, nastalo, jitro - den druhý.

Potom Bůh řekl: "Ať se shromáždí vody, které jsou pod nebem na jedno místo a ukáže se souš!" A stalo se tak. Bůh nazval souš zemí a shromážděné vody nazval mořem. Bůh viděl, že je to dobré. Bůh řekl: "Ať vydá země zeleň, semeno­tvorné rostliny a ovocné stromy, které plodí na zemi ovoce nejrůznějšího druhu, s jádry uvnitř!" A stalo se tak. Tu země vydala zeleň, semenotvorné rostliny nejrůznějších druhů a stromy nesoucí ovoce s jádry uvnitř, nejrůznějšího druhu. A Bůh viděl, že je to dobré. Nastal večer, nastalo jitro - den. třetí.

Potom Bůh řekl: "Ať jsou svítilny na nebeské obloze, aby oddělovaly den od noci a byly jako znamení, ať (označují) údobí, dny a roky. Ať jsou svítilnami na nebeské obloze a osvětlují zemi!"- A stalo se tak. Bůh udělal dvě velké svítilny: svítilnu větší, aby vládla dni, a svítilnu menší, aby vládla noci, a hvězdy. Bůh je umístil na nebeskou oblohu, aby sví­tily na zem, vládly dni a noci a oddělovaly světlo od temno­ty. Bůh viděl, že je to dobré. Nastal večer, nastalo jitro ­den čtvrtý.

Potom Bůh řekl: "Ať se hemží voda živočichy a ptáci ať poletují nad zemí na nebeské obloze!" Bůh stvořil velká vod­ní zvířata a všechny živočichy nejrůznějších druhů, schopné pohybu, jimiž se hemží voda, a všechny okřídlené tvory nej­různějších druhů. Bůh viděl, že je to dobré. Bůh jim požehnal slovy: "Plod'te a množte se a naplňte vodu v mo­řích a ptactvo ať se množí na zemi!" Nastal večer, nastalo jitro - den pátý.

Potom Bůh řekl: "Ať vydá země živočichy různého dru­hu: krotká zvířata, drobnou zvířenu a divokou zvěř nejrůz­nějšího druhu." A stalo se tak. Bůh udělal různé druhy di­voké zvěře, krotkých zvířat a všechny druhy drobné zemské zvířeny. Bůh viděl, že je to dobré.

Potom Bůh řekl: "Učiňme člověka jako náš obraz, podle naší podoby. Ať vládne nad mořskými rybami, nad nebes­kým ptactvem, nad krotkými zvířaty, divokou zvěří a nad veškerou drobnou zvířenou, která se pohybuje po zemi."

Bůh stvořil člověka jako svůj obraz, jak obraz Boží ho stvořil, stvořil je jako muže a ženu.

Bůh jim požehnal slovy: "Plod'te a množte se, naplňte zemi a podmaňte si ji! Vládněte nad rybami moře, nad ptac­tvem nebe i nade všemi živočichy, kteří se pohybují po ze­mi."

A připojil: "Hle, k jídlu vám dávám všechny semenotvor­né rostliny, co jich je na zemi, a všechny stromy, které plodí ovoce s jádry uvnitř. Též veškeré divoké zvěři, všemu nebes­kému ptactvu, všemu, co se pohybuje po zemi a má v sobě dech života, dávám za pokrm všechny zelené rostliny." A stalo se tak. Bůh viděl všechno, co udělal, a hle - bylo to velmi dobré. Nastal večer, nastalo jitro - den šestý.

Tak byla dokončena nebesa, země a všechno, co je oži­vuje. Sedmého dne Bůh skončil své dílo, které udělal, a pře­stal sedmého dne s veškerou prací, kterou vykonal.



2. čtení Gn 22,1-18 

Čtení z první knihy Mojžíšovy.

Bůh zkoušel Abraháma a řekl: "Abraháme!" Odpověděl: "Tady jsem!" Bůh pravil: "Vezmi svého syna, svého jediné­ho syna, kterého miluješ, Izáka, a jdi do země Moria a obětuj ho tam jako celopal na jedné z hor, kterou ti označím."

Abrahám vstal časně zrána, osedlal osla, vzal s sebou dva své služebníky a syna Izáka. Naštípal dříví pro celopal a vy­pravil se na místo, které mu Bůh jmenoval. Třetího dne, když Abrahám zdvihl oči, uviděl zdálky to místo. Tu pravil Abrahám svým služebníkům: "Zůstaňte zde s oslem, a já s chlapcem půjdeme tamhle, abychom se klaněli, a pak se k vám vrátíme."

Abrahám vzal dříví na celopa1, naložil je na svého syna Izáka a do rukou si vzal oheň a nůž. A tak oba dva šli spolu. Cestou se Izák obrátil na svého otce Abraháma a řekl:
“Otče!" Odpověděl: "Co je, můj synu?" Izák nato: "Hle, tady je oheň a dříví, ale kde je ovce k celopalu?" Abrahám odpo­věděl: "Bůh si vyhlédne ovci k celopalu, můj synu" - a šli oba dva spolu dál.

Když došli na místo od Boha určené, Abrahám tam vy­stavěl oltář, narovnal dříví, svázal svého syna Izáka a polo­žil ho na oltář, nahoru na dříví. Pak vztáhl Abrahám ruku a vzal nůž, aby zabil svého syna.

Ale Hospodinův anděl na něho zavolal z nebe: "Abrahá­me, Abraháme! " Ten se ozval: "Tady jsem !" (Anděl) řekl: "Nevztahuj svou ruku na chlapce a nic mu nedělej, neboť nyní vím, že se bojíš Boha, když mi neodpíráš svého syna, svého jediného syna." Abrahám pozdvihl své oči, a hle - ­za ním beran, který se chytil za rohy v křoví. Abrahám šel, vzal ho a obětoval jako celopal místo svého syna. Abrahám nazval to místo "Hospodin se stará", proto se dnes říká: "Na hoře, kde se Hospodin stará".

Hospodinův anděl zavolal na Abraháma podruhé z nebe a řekl: "Při sobě samém přísahám - praví Hospodin - že jsi to udělal a neodepřel jsi mi svého syna, svého jediného syna, zahrnu tě požehnáním a rozmnožím tvé potomstvo jako nebeské hvězdy, jako písek na mořském břehu, a tvé potomstvo se zmocní brány svých nepřátel. V tvém potom­stvu budou požehnány všechny národy země za to, že jsi mě poslechl."



evangelium Lk 24, 1-12 

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Prvního dne v týdnu časně ráno přišly ženy ke hrobu a nesly vonné oleje, které si připravily. Nalezly kámen od hrobu odvalený, a když vešly, tělo Pána Ježíše nenašly.

A jak nad tím byly v rozpacích, najednou u nich stáli dva muži v oslnivě bílém rouchu. Zmocnila se jich bázeň a sklo­pily oči k zemi. Muži jim řekli: "Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není tady, byl vzkříšen Vzpomeňte si, jak vám řekl, když byl ještě v Galileji: Syn člověka musí být vydán do rukou hříšným lidem, být ukřižován a třetího dne vstát."

Vzpomněly si na ta jeho slova, vrátily se od hrobu a ozná­mily to všechno jedenácti (učedníkům) a všem ostatním. Byly to Marie Magdalská, Jana a Marie, matka Jakubova; a ještě i některé jiné, které byly s nimi, to všechno povědě­ly apoštolům. Těm ta slova připadala jako plané řeči a ne­věřili jim.

Petr se však zvedl a běžel k hrobu. Naklonil se dovnitř a viděl jen pruhy plátna. Vrátil se plný údivu nad tím, co se stalo.