Rubrika
HomilieTěžiště Ježíšova působení spočívá ve slově
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.01.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 8,23b-9,3; ž. Žl 27; 2. čt. 1 Kor 1,10-13.17; evang. Mt 4,12-23;
Bratři a sestry, svatý otec František, když vyhlásil neděli Božího slova, tak v tom listu říká, že ta třetí neděle v mezidobí není vybrána náhodou. Že mu tam šlo právě o to, že je to v blízkosti týdne modliteb za jednotu křesťanů, a tedy to Boží slovo je to, co křesťany spojuje. Navíc ještě je tam i takový jakýsi pastorační moment, a sice právě, že tady na začátku toho liturgického mezidobí čteme kapitoly z evangelií, které vyprávějí o tom, jak Ježíš začíná působit. A máme si uvědomit, že těžiště Ježíšova působení spočívá ve slově.
Lidé jsou náchylní pamatovat si činy, hlavně nějaké, řekli bychom, mimořádné skutečnosti. To znamená, mnoha lidem ulpí v paměti zázraky. Ale ty zázraky, ty činy, měly potvrdit slovo. To slovo tam bylo jako první, a to slovo je to nejdůležitější, to nosné. Ale protože mnohdy Ježíšovi posluchači nevěřili jeho slovům, tak Ježíš vlastně používá ty skutky, aby potvrdil, že jeho slovo je pravdivé.
Nejznámější asi je ten příklad, kdy nechtějí uvěřit, že Ježíš může odpouštět hříchy, tak říká právě, abyste věděli, že mám tu moc (a moc je v tom slově), říká tomu ochrnulému: „Vstaň, postav se, vezmi své lehátko, jdi domů.“ Takže to hlavní, co vlastně Ježíš tady dělal, je kázání.
Bratři a sestry, a my bychom měli tady se k tomu pořád vracet a měli bychom znát Ježíšova slova. V době barokní italský kardinál Enea Silvio Piccolomini, který se později stal papežem, tak v jednom svém dopise napsal takovou větu: „Česká selka zná Písmo svaté lépe než mnohý italský kardinál.“ Nevíme, jestli si sypal popel i na svoji hlavu nebo na hlavu druhých, faktem je, že jsme v době baroka, která byla zase jinými označována za dobu temna, naopak byla to doba rozkvětu, kdy se stavělo, kdy se mnoho budovalo, a i se věnovala velká energie právě vzdělání.
Takže tedy ten náš národ na tom nebyl špatně. Teď si položme otázku, jak jsme na tom dnes. A vyzývá nás vlastně tady k tomu, abychom prohloubili tu svoji znalost Písma, druhý vatikánský koncil. V dekretu o obnově liturgie se říká, že každá mše svatá vlastně jsou dva stoly – stůl Božího slova a stůl Božího Těla. Stůl Božího slova od začátku až do přímluv, a potom od přinášení obětních darů až po přijímání je to stůl Božího Těla. Proto také koncil velmi vyzývá k tomu, aby věřící byli přítomní na bohoslužbě od samotného začátku.
Ta věta, jako „jak moc mohu přijít pozdě, abych mohl jít ještě k přijímání“, to je naprosto zcestná věta. Ale i mně byla několikrát tato otázka položena. V neděli, když není žádný oprávněný důvod, tak vůbec. Máme tady být na začátku, protože se ochuzujeme o tu přítomnost na tom Božím slově, na stolu Božího slova.
Když se vrátíme úplně, úplně do začátku, tak svatý Jeroným, který překládal Písmo svaté z hebrejštiny a z řečtiny do latiny, tak říká: „Neznalost Písma je neznalost Krista.“ Tedy, bratři a sestry, žijeme v době, kdy jsou ty možnosti, kdy je možné vlastně jak číst Písmo svaté, tak i různé komentáře, vysvětlivky. Jsme zvyklí shánět informace, vyhledávat informace na všech možných sítích o všem možném, o všech možných produktech. Teď se to srovnává. Ale věnujme tomu svůj čas, abychom i takhle získávali informace o Písmu svatém a o tom, co tam je, abychom tomu rozuměli. Na jedné straně jde o to to přečíst, ale pak jde také o to tomu dobře rozumět.
Tady v dějinách se stal takový zádrhel, kdy v době reformace, tedy těch protestantských církví, vystoupil Martin Luther, a říká, že každý člověk je soukromě osvěcován Duchem svatým, aby dobře chápal, rozuměl a vykládal Písmo svaté. To není pravda. To není pravda a reakce katolické církve byla taková, že říkali: „Tak obyčejní lidé raději ať to Písmo svaté nečtou, anebo ať ho čtou s komentářem.“ Nejenom s vysvětlivkami, ale přímo s komentářem. Papež František oficiálně to tak nějak vrací na tu zdravou střední cestu a říká: „Každý člověk je dneska schopen číst a je schopen právě si získat ty informace, vyhledat si je. A to čtení Písma svatého by v nás mělo podnítit tu zvědavost: Co se tím chce říct? Jak to Pán myslí nebo jak to tam je?
Třeba, když to vztáhnu na dnešní texty. Četli jsme proroctví z Izaiáše, které jsme mimochodem četli o Vánocích, a četli jsme tam u Matouše jeho naplnění. „Lidé ze země Zabulón a Neftalí, krajina za Jordánem, Galilea pohanů uvidí veliké světlo.“ Co to znamená? No, takže jsem včera hledal, co to je, proč to je, co se tím myslí asi. No, Zabulón a Neftalí jsou synové Jákobovi. Jeden je šestý, jeden je desátý. Po nich se jmenují celé kmeny. Tyto kmeny dostaly při záboru Zaslíbené země území na severu. Neftalí přímo u Genezaretského jezera, Zabulón vedle nich. Byly to kmeny, které přísahaly věrnost Hospodinu. Z těch dvanácti kmenů už se potom v jeden moment sešlo pouze šest kmenů, které řekly: „Teď jsme tady v této zemi a v této zemi chceme podporovat, šířit víru v Hospodina, v toho Boha, který nás sem přivedl, který nám tu zemi slíbil a dal nám ji.“ Měli velké odhodlání, ale vnější okolnosti byly proti nim. Byli na severu a od severu přicházelo do Zaslíbené země, do Palestiny, mnoho armád. A takhle se tam přes ně několikrát přehnaly armády Asyřanů a celé ty kmeny byly vlastně zlikvidované, zahynuly.
Tedy vnější okolnosti jim, my bychom řekli, nepřály, ale prorok říká: „Bůh vidí to vaše rozhodnutí, to vaše odhodlání. Vidí to nasazení a on to ocení. Ty vnější okolnosti pro Boha nejsou až tak důležité. Důležité je vaše vnitřní rozhodnutí a vaše vnitřní nasazení.“
Bratři a sestry, ať nás tedy neděle Božího slova nějak přiměje k tomu, abychom v sobě obnovili tu myšlenku: „Ano, budu číst Písmo svaté,“ ale nejenom číst ho jako ten samotný text, ale snažit se ho také dobře pochopit, mít k němu nějaký vztah. Je to veliká nabídka, kterou máme, je to veliká možnost, tak ji využijme.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.01.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 8,23b-9,3; ž. Žl 27; 2. čt. 1 Kor 1,10-13.17; evang. Mt 4,12-23;
Svatý Matouš zdůrazňuje, že Pán Ježíš začal svoje veřejné působení v nejtěžším místě. To místo bylo příhodné, jak se říká, zeměpisně, geograficky. Byla to křižovatka, kde se setkávali lidé různých národů, kde byli obchodníci v návaznosti na ty karavany, s nimi cestovalo hodně lidí a takhle. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.01.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 8,23b-9,3; ž. Žl 27; 2. čt. 1 Kor 1,10-13.17; evang. Mt 4,12-23;
Bratři a sestry, evangelium nás zavádí na samotný začátek Ježíšova veřejného působení a to Ježíšovo veřejné působení je uvozeno větou: „Když Ježíš uslyšel, že byl Jan Křtitel uvězněn, odebral se do Galileje. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
23.01.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 8,23b-9,3; ž. Žl 27; 2. čt. 1 Kor 1,10-13.17; evang. Mt 4,12-23;
Bratři a sestry, i když to tak na první pohled nevypadá, hlavní myšlenkou evangelia a prvního čtení je víra – víra v obtížné situaci. Ještě bychom mohli říct víra nás slabých chybujících lidí v obtížné situaci. Více...
P. Josef Fasora
27.01.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 8,23b-9,3; ž. Žl 27; 2. čt. 1 Kor 1,10-13.17; evang. Mt 4,12-23;
Milí farníci z Bítýšky, nechtěl bych hned navázat na to dnešní evangelium, protože považuji za rozumné, abychom si vzpomněli také na evangelium z minulé neděle. Máme přece mladé lidi učit a zvykat tomu, že naše myšlenky a náš život mají mít nějakou souvislost. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
23.01.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 8,23b-9,3; ž. Žl 27; 2. čt. 1 Kor 1,10-13.17; evang. Mt 4,12-23;
Proč Ježíš začal kázat v Galileji? Někdo by to přehlédl, ale mnoho lidí si nad tím láme hlavu. Proč, když se narodil v Betlémě, žil v Nazaretě, Jan Křtitel kázal v té části Jordánu, která se nachází v Judsku, proč se Ježíš rozhodl začít kázat v Galileji? Proč se přestěhoval do Kafarnau, proč tohle všechno? Někdo může říct: „Protože to řekl prorok,“ ale to jsou spojité nádoby. Více...
P. Mgr. Vladimír Langer, farář v Čebíně
27.01.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 8,23b-9,3; ž. Žl 27; 2. čt. 1 Kor 1,10-13.17; evang. Mt 4,12-23;
Tak dnes zase pokračujeme ve vzdělávání. Co udělat proto, aby naše vzdělávání bylo účinné. Je to, jako kdyby nějaký cizinec přijel do Veverské Bítýšky a ptal se někoho na cestu, jak se jede do Chudčic. A jistě každý občan Veverské Bítýšky by mu ukázal rád cestu, řekl by, že tam může jet buď zkratkou nebo kolem dokola po pěkné silnici, a všechno by mu pěkně vysvětlil. A když by on se vydal po té cestě, tak by dojel k cíli. To, co je důležité na vzdělávání, je, aby tam byla touha dojet k cíli. Abych chtěl jet do Chudčic. Více...