Rubrika
HomilieDo domu Hospodinova půjdeme
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.12.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 2,1-5; ž. Žl 122; 2. čt. Řím 13,11-14; evang. Mt 24,37-44;
Bratři a sestry, jak zaznělo v tom úvodu žehnání adventních věnců, tak ta doba adventní vlastně má několik myšlenek. Hlavní jsou dvě – příprava na Vánoce, ale také příprava na setkání s Kristem tváří v tvář při jeho druhém příchodu. To, že jsou tam ty myšlenky dvě, činí jistou obtíž, a sice člověk se musí nějak rozhodnout. Obě ty myšlenky jsou důležité, ale jak říkám, potíž působí právě to, že si člověk říká: „A na co se mám soustředit?“
V těch textech, které uslyšíme v první části adventu, budou převažovat právě ty texty, které mluví o tom druhém příchodu Kristově a jak se na něj připravit. A potom vlastně, to bude až od sedmnáctého, ta bezprostřední příprava na vánoční svátky, kdy už zase jsou zařazeny texty, které nás mají inspirovat a vést k tomu, jak oslavit svátky narození Ježíše Krista.
Ale teď stojíme na začátku. Stojíme na začátku té doby adventní. Můžeme to přirovnat k tomu, jako když se někdo vydává na cestu. A tak bych právě chtěl to dnešní zamyšlení opřít o slova žalmu. Kdyby to někdo hledal, je to žalm 122. a říká se mu Poutní píseň. Je to už třetí poutní píseň, která je v Písmu v Knize žalmů.
„Zaradoval jsem se, když mi řekli: Do domu Hospodinova půjdeme.“ Tedy vlastně před těmi lidmi je cesta. Musíme si uvědomit, že šli pěšky. Každá ta cesta je nějaké nepohodlí, a to nepohodlí se člověku třeba hned vybaví a mohl by pozbýt chuť vůbec se na tu cestu vydat, a proto je na začátku, hned na začátku je zmíněn ten cíl, smysl toho, kam jdu – do domu Hospodina. A tak i my vlastně po celý ten advent bychom měli mít před očima cíl. Měli bychom si stanovit, čeho chceme o tomto letošním adventu dosáhnout, co chceme udělat v té oblasti, řekněme, příprav, těch, co jsou vidět, těch hmotných, ale i toho, co se týče duchovního života.
Víte, ty přípravy duchovní, to je těžší. To není vidět. Ty přípravy hmotné, to je vidět. Když se pokoj uklidí, když se umyjí okna, vyperou záclony, krásně to tam voní, je to všechno takové povzbudivé. Ale v tom duchovním životě ten pokrok není na první pohled takto vidět a dá to mnohem, mnohem víc práce. Takže tedy připomínat si ten cíl, proč to vlastně všechno dělám.
„Už stojí naše nohy v tvých branách, Jeruzaléme.“ Vlastně už na začátku té cesty je zmíněna scéna, kdy vcházeli, ani ne tak do Jeruzaléma, jako spíš do bran Chrámu, a tam je vítali kněží a, řekli bychom, celý ten personál, který potom pomáhal organizovat tu bohoslužbu, který byl těm poutníkům nějak k dispozici. Tedy je pořád připomínán cíl té cesty a smysl té cesty.
„Tam vystupují kmeny, kmeny Hospodina.“ Bylo by krásné, kdyby mohli jít všichni, ale nikdy nemohli jít všichni na tu pouť. Vždycky byl někdo vybrán za rodinu, za kmen, za město, za tu vesnici, a tak tedy těm, co byli takto vybráni, je připomínáno a říká se jim: „Vy jste naši vyslanci. Vy tam budete tlumočit naše poděkování, naše prosby.“
Doba adventní je zvlášť vhodná k tomu, abychom se zajímali o radosti, ale i starosti druhých lidí, a abychom jejich poděkování, jejich prosby zařadili do svých modliteb.
„Tak to Zákon přikazuje Izraeli, aby chválil Hospodinovo jméno.“ Oni tam přicházejí, aby přednesli prosby, ale to hlavní, v čem má ta bohoslužba vyvrcholit, je to, že budou Boha chválit a že mu budou děkovat. Není to úplně totožné, ale je to velmi blízko sebe – chvály a děkování.
A tak i my, zamysleme se nad tím, kolik prosíme, kolik času v modlitbě věnujeme prosbám. V adventu posilněme tu část, kdy chválíme Boha, kdy mu děkujeme, protože v adventu to má svoje místo. Protože, jak jsem říkal, děkujeme za ten příchod, připomínáme si ty, co čekali, a my máme to štěstí, nebo jak to říct jinak, že žijeme v době, kdy už ten Spasitel přišel, že už ho známe.
„Vyprošujte Jeruzalému pokoj, ať jsou v bezpečí ti, kdo tě milují.“ A zde je připomínáno, řekněme, jakési poslání nebo co mají udělat ti poutníci, než půjdou domů. Aby se modlili, aby děkovali, aby prosili za obyvatele Jeruzaléma. Za to, že se o ně starali, že tam mohli přijít, že mohli vykonat tu pouť. Modlitba jeden za druhého. To není to stejné, jako že se modlím na tvoje úmysly. To je jedna věc, ale já se modlím přímo za tebe. To je další rozměr. Tedy nejenom, že pamatuji na úmysly nějakého člověka, ale že pamatuji na něho v té modlitbě. A nemusí to být někdo se mnou třeba příbuzný nebo takhle, ale může to být někdo, koho znám třeba i jenom čistě velmi zběžně, koho třeba někde potkávám, neznám ani jeho jméno, ale měl bych teď v adventě na něho pamatovat.
„Kvůli svým bratřím a přátelům budu říkat: ‚Pokoj v tobě.‘“ Ne „pokoj tobě“, ale „pokoj v tobě“. Tam se ještě předtím, to jsme přeskočili, říkalo že Jeruzalém je vybudován v jeden celek. Může se tím myslet to, že je to opravdu město s hradbami a tak. Bylo to jediné místo v Izraeli takto zbudované. Ale zde má ten žalmista na mysli ještě něco jiného, to, čemu říkáme nějakou duchovní jednotu. To je úsilí, které vlastně nikdy neskončí, protože neustále se mezi lidi vkrádá rozdělení, rozdělení v názorech – já to chci tak, ty to chceš jinak – a podobně. Ale tady to úsilí vybudovat to v jeden celek, vlastně je něco, jak říkám, co tady bude pořád. Ale jak to dělat, to nám právě ukazuje evangelium. A potom zavládne ten pokoj. Ten pokoj mezi těmi lidmi, pokoj v těch místech, kde ti lidé přebývají.
Bratři a sestry, to je několik takových myšlenek vlastně, které nám předkládá ta dnešní poutní píseň, a když bych k tomu něco doplnil z evangelia. Krista se ptají: „Kdy přijdeš?“ A on říká: „To není důležité. Důležité je, abyste na to byli připraveni.“
A zase teda otázka: „A jak máme být připraveni?“ A teď je tam několik takových drobných podobenství. Nebudu to už rozebírat. A Ježíš vlastně, když to shrneme, říká: „Nezáleží ani tak na tom, co děláš (tam jsou jmenována zaměstnání, taková typická pro tu dobu, práce na poli, práce v domácnosti), nezáleží na tom, co děláš, ale záleží na tom, jak to děláš.“ Jestli to děláš dobře, jestli usiluješ o to dělat to dobře, jestli to děláš s tím rozměrem, že vlastně všechno to ti dává Otec, že jsi jeho syn, že jsi jeho dcera, anebo jestli to děláš s rozměrem vlastnění, že si to chceš přivlastnit a že z toho chceš si něco uloupnout.
Tedy, bratři a sestry, ať děláme, co děláme, připomínejme si tady toto. Tady tou každodenní prací, prací toho všedního dne, se připravujeme na setkání s Pánem. Ať už o letošních Vánocích, anebo jednou tváří v tvář.
Ať prožijeme tu letošní dobu adventní co nejlépe a ať o Vánocích cítíme, že Pán odmění to naše úsilí, které teďka vynaložíme.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.11.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 2,1-5; ž. Žl 122; 2. čt. Řím 13,11-14; evang. Mt 24,37-44;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.12.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 2,1-5; ž. Žl 122; 2. čt. Řím 13,11-14; evang. Mt 24,37-44;
Bratři a sestry, nevím, jestli jste si někdy položili tu otázku, kdy vlastně přesně končí liturgický rok, ten starý, a začíná nový. Tak je to v sobotu při západu slunce. V sobotu před první nedělí adventní vlastně západem slunce končí starý liturgický rok a začíná nový. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.11.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 2,1-5; ž. Žl 122; 2. čt. Řím 13,11-14; evang. Mt 24,37-44;
Bratři a sestry, my se zamyslíme nad tím, co jsme slyšeli v prvním čtení z knihy proroka Izaiáše. Doba, ve které to Izaiáš proslovil, řekl veden Duchem svatým, byla doba neklidná. Byla to vlastně válka. Nacházíme se někdy mezi lety 730 až 700 před narozením Pána Ježíše. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.12.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 2,1-5; ž. Žl 122; 2. čt. Řím 13,11-14; evang. Mt 24,37-44;
Bratři a sestry, advent je dobou, kdy se připravujeme na něco pěkného, krásného. Na konci adventu budeme slavit Vánoce. Advent je doba, která nám má připomenout, že v našem životě nejsou jenom těžkosti, problémy, ale že jsou tady taky krásné okamžiky, krásné momenty. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.11.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 2,1-5; ž. Žl 122; 2. čt. Řím 13,11-14; evang. Mt 24,37-44;
Bratři a sestry, co nám říkají dnešní čtení? Mluví o naději. Apoštolové se zase ptají Ježíše: „Pane, kdy přijdeš? Jak moc tě máme vyhlížet?“ A jak jsme to slyšeli v komentáři – máme Pána vyhlížet a máme se na Jeho příchod těšit. Více...
Mons. Stanislav Vídenský, farář ve Veverské Bítýšce
02.12.2001, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 2,1-5; ž. Žl 122; 2. čt. Řím 13,11-14; evang. Mt 24,37-44;
„Prolom, Pane, nebesa a sestup na zemi v život přečisté Marie Panny“. Tak volali starozákonní proroci. „Na tvůj příchod čekáme, Pane Ježíši Kriste.“ Tak voláme my při mši svaté. Prožíváme dobu adventní, dobu čekání. Ten svět kolem nás je jako velká čekárna. Každý něco čeká. Je to buďto čekání radostné, kdy čeká třeba maminka na dopis od svého syna, může to být čekání takové úzkostné, když nemocný v nemocnici čeká na výsledek vyšetření před operací, zda-li to bylo zhoubné anebo benigní. Může být čekání také i takové už před koncem života. Více...