Pátek 12.07.2024, sv. Jan Qualbert, Bořek
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Trpělivostí zachráníte svou duši

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.11.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,19-20a; ž. Žl 98; 2. čt. 2 Sol 3,7-12; evang. Lk 21,5-19;

Trpělivostí zachráníte svou duši14:17
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 3.09 MB]

Bratři a sestry, úryvek, který jsme vyslechli z evangelia podle svaté Lukáše, je z 21. kapitoly, a tam začíná to, čemu se říká Velká apokalypsa. Je to poměrně rozsáhlý oddíl. My jsme z něho teď vyslechli asi takovou slabou třetinu.

Svatý Lukáš se tomu věnuje z několika důvodů. Tím hlavním důvodem je takový, řekli bychom, myšlenkový otřes, který nastal v Izraeli. Mezi rabíny byl rozšířený názor, že Jeruzalémský chrám bude stát, bude existovat do konce světa. V okamžiku, kdy bude zničen Chrám, bude to znamenat automaticky také konec tohoto světa, jak ho známe. Chrám byl zničen v roce 72 po Kristu Římany, svět pokračoval dál.

Ještě bych asi podotknul, že tato myšlenka, tento názor není nikde v Písmu svatém. Prostě vyskytuje se pouze v učení některých židovských rabínů. Ale bylo to tak rozšířené, že mnoho z těch Izraelitů z toho mělo, jak se říká, otřes v hodnotách.

A teď co s tím? Teď to museli nějak zpracovat, museli se k tomu postavit. A svatý Lukáš vlastně podtrhuje, zdůrazňuje, říká: „Ale Ježíš to říkal. Ten rabi z Nazareta to říkal, že to takhle bude. Že to budou dvě od sebe oddělené události.“ A svatý Lukáš vlastně v tom, co jsme vyslechli, už opakuje věci, které se staly. Právě to povstání, národ proti národu, tím je míněna První židovská válka. A Lukáš chce říct: „Když se na to budete dívat zpětně, uvědomte si, že Ježíš to předpověděl a stalo se to podle jeho slov. Vyplnilo se to. Tedy je to člověk od Boha poslaný, zaslouží si naši důvěru a můžeme mu věřit, že se vyplní i to, co se zatím nestalo.“

Říká se tomu Velká apokalypsa. Když se řekne apokalypsa, tak si mnozí představí katastrofu, hrůzy, zánik, já nevím, co všechno ještě. Plameny, oheň a podobně. Ale apokalypsa znamená něco jiného. Znamená to vysvětlení věcí, které lidé neznali, uvedení do nějakých tajemství, které zatím nebylo objasněno a tak. Ježíš je tedy ten, který nás uvádí.

Celý ten dlouhý oddíl má jeden smysl. Ježíš chce říci: „Na konci toho pozemského putování tě, člověče, nečeká nějaká katastrofa, ale čeká tě setkání. Setkání se mnou, tvým Vykupitelem, setkání s Bohem, kterému říkáš Otče.“ To je celý smysl, tedy na konci je cíl. Mnoho lidí nemá ten cíl. Žijeme ve světě, kde mnoho lidí ten cíl hledá, často velmi bolestně.

V tuto chvíli si máme uvědomit, že myšlenkou toho cíle a setkání jsme velmi bohatí. Protože když to dáme všechno dohromady, tak si uvědomíme: „Aha, toto je cesta a všechno, třeba i to nepříjemné, má nějaký význam na té cestě k cíli.“

Víme, že každý sportovec na cestě k cíli musí překonávat různé překážky, musí dávat pozor, aby běžel tou správnou tratí, aby z té trati nevyběhnul. Zkrátka a dobře, musí dobře rozložit síly, aby doběhl až do cíle a tak. A k tomu vlastně slouží i ten text, který jsme slyšeli.

Je tam několik myšlenek veskrze praktických, které nám mohou být užitečné. Ta první myšlenka. Ježíš chce říci: „Člověče, zaobírej se ve svém životě závažnými věcmi. Nepřidávej se k takovým laciným řečem a uvědom si, že řeči tě nepřivedou ke spáse, ale tvoje skutky.“

Ježíš a jeho učedníci, další lidé, není jasné, jestli stojí před chrámem nebo jestli už jsou vevnitř, ale mluví o jeho kráse. Nacházejí se v blízkosti velmi impozantní stavby. To nádvoří má plochu jeden kilometr čtvereční – čtverec a každá strana by měla jeden kilometr. On to není úplně přesný čtverec, ale to je jedno. Ale je to kilometr čtvereční, který je ohrazen stěnami.

Ta stěna nejvyšší měla 46 metrů. Obrovská výška. To jsou dvě věže našeho kostela nad sebou a ještě trochu. Bylo to postavené z vápencových kvádrů, krásně opracovaných. Nechal to postavit král Herodes. Stavěli to 46 let. Říkají různé prameny, že tam pracovalo 100 tisíc lidí, dělníků. A tisíc kněží že bylo vyučeno v zednickém řemesle, a tito kněží stavěli a budovali ty nejdůležitější, nejsvětější části toho chrámového komplexu. Ta čísla musíme brát trošku s rezervou, ale i tak je to obrovském množství lidí.

V okamžiku, kdy měli postavenou první část, vznikla dílna, která začala celý ten komplex zdobit. Ta dílna vznikla v roce 20 před narozením Pána Ježíše, a skončila svou práci v roce 64 po Kristu. V roce 72 Římané ten chrám zbořili. Vyhořel.

Ale v tuto chvíli, kdy Ježíš říká: „Uvědomte si, že to všechno jednou prostě může skončit,“ tak říkali: „On se pomátl. Co nám to tady vykládá? Taková impozantní stavba, to tady bude napořád.“

Ale Ježíš chce říct, obdiv k nějaké stavbě, byť náboženské, ti, člověče, nepřinese spásu, záchranu. Nepřinese ti záchranu. To, co ti přinese záchranu, je to, že budeš jednat podle nauky. Ne, že ji budeš obdivovat, nějakou její svatyni. To je první myšlenka.

Druhá myšlenka: „Mistře, kdy se to stane? Jaké je znamení, že už to nastává?“ Mnozí lidé se domnívají, že kdybychom znali okamžik své smrti, že by se nám žilo lépe. Opak je pravdou. Naopak, jak by se to blížilo, tak by nás to čím dál tím víc zneklidňovalo, znepokojovalo. Čím dál tím víc bychom byli náchylní k depresím a podobným stavům. Ježíš rázně odmítá tady tyto „kdy to bude, jak to bude, co bude“ a říká: „Ne. Člověče, pro tebe je lepší, abys toto nevěděl. Ale co je důležité, abys žil každý den naplno. Abys každý den naplnil dobrem, abys ho učinil neopakovatelným, protože to je ve tvých silách.“

Potom jsou zmiňováni lidé, kteří straší, že už ten konec nastává. Je jich celá řada. Jsou to lidé, kteří si budují nějaké svoje postavení právě tím, že zastrašují druhé. Je tady vlastně ještě jedna taková podskupina, a to jsou ti, kteří se tváří, že jsou věřící. Že tomu dají takzvaně nálepku nějakého náboženství.

Ježíš tady opakuje to jméno Jahve, jméno ze Starého zákona. „Budou říkat: ‚Já jsem to.‘“ Ale Ježíš před nimi varuje a říká: „Musíte dávat pozor jednak, co říkají, co dělají, a jestli ten jejich život a jejich slova jsou v souladu s evangeliem. Když tam bude i třeba malá, nepatrná odchylka, potom si tito lidé nezaslouží naši pozornost a není to v pořádku. Ne, že jedno slovo třeba se nám líbí, druhé se nám nelíbí a takhle. Musíme to hodnotit jako celek. A jestliže to není v pořádku jako celek, jestliže to není v souladu s evangeliem, potom to není člověk poslaný od Boha, ale je to někdo, kdo si buduje, jak říkám, svoji kariéru na tom, že druhé straší nějakým koncem, nějakou katastrofou.

Dál Ježíš vyjmenovává různé problémy, různé druhy zla. Ať už je to nějaká přírodní katastrofa, anebo vyloženě zlo, které člověk působí druhému člověku. Tady bych znovu zmínil to, co už jsem říkal na začátku. To je to místo, ve kterém Lukáš podává návod, jak se srovnat s tím, že Jeruzalémský chrám je zničený, svět pokračuje. Jak to, že nedošlo k tomu konci světa?

My máme nějaké plány. Bůh má svůj plán. My se často domníváme, že známe ten jeho plán. Anebo chceme, aby on ten svůj plán pozměnil podle toho našeho. A on to neudělá. Proč to neudělá? Protože ten jeho je lepší. Ale přiznat si to, pochopit to, přistoupit na to, to je velmi, velmi obtížné. Přesto je to jediná správná cesta, jak se tímto srovnáváme. „Ano, Pane, ty znáš celý svět, vidíš mě, osobu, a nezapomínáš na mě. A proto je ten tvůj plán se mnou dokonalejší, lepší, pro mě výhodnější. Pane, pomoz mně to pochopit.“

Nakonec Ježíš zdůrazňuje a říká: „Dává nám to možnost ke svědectví.“ Ježíš si přeje, abychom ukazovali na dobro. Zlo se prezentuje samo, to si dělá reklamu. Zlo je „zajímavé“. Ono se tváří, že je zajímavé. Dobro čeká, až ho někdo vytáhne, až na něj ukáže a řekne: „To bylo dobré. To se mi líbilo. To bylo pěkné. To se povedlo.“ Pořád slyšíme, co se nepovedlo a co kdo udělal špatně. Ale je tady taky mnoho dobrého.

Bratři a sestry, nenechme se strhnout k tomu, že budeme jenom ukazovat na ty chyby, ale ukazujme také právě na to dobré a na to, co se podařilo.

A nakonec Ježíš říká: „Trpělivostí zachráníte svou duši.“ Člověk, když vidí to dobro, to zlo a takhle, tak si říká: „Co mám dělat?“ a mnoho lidí chce bojovat. Ale bojovat, to znamená vzbouřit se, to znamená zase přinést nějaký násilný prvek, a toto Ježíš nechce. V té trpělivosti je jaksi zabaleno to, že ten člověk má plán, že to má promyšlené, že má v sobě pokoj a že postupuje podle toho plánu krok za krokem. Toto je ten návod, jak překonat zlo v nás i zlo kolem nás. Toto je ten návod, jak dojít k tomu cíli.

Svatý Lukáš chce, aby to přijali ti, kdo budou číst to evangelium, ale chce, aby to zvěstovali i dál. A tady se dostáváme krásně vlastně zpět k prvnímu čtení. To jméno Malachiáš – Maleaki znamená můj posel. Tedy zřejmě to nebylo jméno nějakého konkrétního člověka, ale ten svatopisec už ve Starém zákoně chtěl, aby ty myšlenky, které do té knihy vtělil, aby byly předávány dál a dál. A tak i Pán Ježíš si přeje, aby každý z nás byl jeho posel, který bude zvěstovat tu zprávu: „Člověče, na konci tvého pozemského putování, v cíli té pozemské cesty na tebe čekám a těším se na tebe.“

Těšme se i my na setkání s Kristem.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Trpělivostí zachráníte svou duši

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.11.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,19-20a; ž. Žl 98; 2. čt. 2 Sol 3,7-12; evang. Lk 21,5-19;

Trpělivostí zachráníte svou duši10:33


Trpělivostí zachráníte svou duši

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.11.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,19-20a; ž. Žl 98; 2. čt. 2 Sol 3,7-12; evang. Lk 21,5-19;

Trpělivostí zachráníte svou duši13:17
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 3.02 MB]

Bratři a sestry, evangelní úryvek, který jsme slyšeli, se nazývá Velká apokalypsa. To co jsme četli doteď z pera svatého Lukáše, byla takzvaná malá apokalypsa. Bylo to vlastně jakési napomenutí, aby člověk si byl vědom toho, že jeho život má začátek a bude mít jednou i konec.    Více...


Člověče, co obdivuješ?

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.11.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,19-20a; ž. Žl 98; 2. čt. 2 Sol 3,7-12; evang. Lk 21,5-19;

Člověče, co obdivuješ?12:24
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.50 MB]

Bratři a sestry, budeme se věnovat čtením, kterým se říká apokalyptická. Všechna ta čtení, která jsme slyšeli včetně žalmu, mají tady toto označení, tento přídomek. Co to znamená? Když se řekne apokalypsa, tak mnoho lidí se domnívá, že se toto slovo překládá jako zkáza, pohroma, neštěstí.    Více...


Bůh při svém soudu chce odměňovat

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.11.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,19-20a; ž. Žl 98; 2. čt. 2 Sol 3,7-12; evang. Lk 21,5-19;

Bůh při svém soudu chce odměňovat13:34
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.58 MB]

Bratři a sestry, my se zastavíme na chvilečku u prvního čtení z knihy proroka Malachiáše. Tento spis je zase velmi krátký spis a je řazen mezi takzvaných dvanáct malých proroků. Co znamená jméno Malachiáš? Hebrejsky se to řekne Malea ki a není to jméno, ale je to vlastně otázka nebo takové konstatování: „Můj posel.    Více...


Pane, dej mi vytrvalost v dobrém

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.11.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,19-20a; ž. Žl 98; 2. čt. 2 Sol 3,7-12; evang. Lk 21,5-19;

Pane, dej mi vytrvalost v dobrém13:30
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 26 kb/s, 2.62 MB]

Dnešní evangelium, jak jsem říkal, není příběh. Není to podobenství, je to událost, která se stala, kterou, můžeme říci, nikdo dopředu nepřipravoval, jenom Duch svatý. Dalo by se to říct taky jinak.    Více...


Šéf chce s tebou mluvit

Mons. Stanislav Vídenský, farář ve Veverské Bítýšce
18.11.2001, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,19-20a; ž. Žl 98; 2. čt. 2 Sol 3,7-12; evang. Lk 21,5-19;

Drazí v Kristu, snad se také vám někdy stalo, v práci nebo v kanceláři, že přišel někdo a říká: „Šéf chce s tebou mluvit, máš se k němu dostavit.“ Po takovém vzkazu se někdo zatřese a zvedne.
„Copak se stalo? Někdo na mě žaloval? Šéf chce udělat inventuru v mých papírech, v mém účetnictví?“
Anebo: „Chce dělat kontrolu mých výrobků a zjišťovat zmetky?“
Tak se stane potom, že takovéto setkání je provázeno strachem. Jak to dopadne. „Šéf chce s tebou mluvit.“ Tak nám připomíná také to dnešní slovo Boží.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.