Pátek 29.03.2024, bl. Ludolf, Taťána
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Bůh dává, a skrze toto vznikne nový život

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.11.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
32. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. 2 Mak 7,1-2.9-14; ž. Žl 17; 2. čt. 2 Sol 2,16-3,5; evang. Lk 20,27-38;

Bůh dává, a skrze toto vznikne nový život10:05
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.22 MB]

Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, to hlavní, o čem ty texty mluvily a mluví, je nabídka. Je to Boží nabídka na život s Bohem po odchodu z tohoto světa. A je na každém člověku, jestli ji přijme nebo jestli ji odmítne.

To poměrně brutální čtení ze Starého zákona z Druhé knihy makabejské, které jsme vyslechli, tak právě vyprávělo o této nabídce. Tam byla ta poslední věta: „Pro tebe však vzkříšení k životu nebude.“ Pro toho krále to bylo varování. Pro všechny posluchače, pro všechny čtenáře je to výzva k tomu, aby zachovávali zásady, protože ten věčný život je možné získat tenkrát, když se člověk řídí na tomto světě v tomto životě podle těch zásad, kterým třeba říkáme Desatero, evangelium nebo tak. Tedy vlastně to první, co je, tak člověk musí říct: „Ano, já to chci získat,“ a potom podle toho musí postupovat dál.

Když se ještě chvíli zastavíme u té Druhé knihy makabejské, ona vznikla asi 120 let před narozením Pána Ježíše, je to tedy jedna z těch velmi mladých knih Starého zákona, a vypráví o bojích, o událostech, kdy vládli v Palestině Řekové, řečtí králové. Vlastně původně to byli vojevůdci toho Alexandra Velikého, a potom jejich potomci. A oni se tam rozhodli zavést pohanské náboženství. Jak proti nim vlastně vystoupil Juda Makabejský a usiloval nejenom o, řekněme, jakousi politickou nezávislost, ale také o obnovu náboženství, o obnovu víry v Boha Hospodina. Ale také, jak jsme slyšeli, tak se tam mluví o statečnosti různých „obyčejných“ lidí.

Ta kniha na rozdíl od První makabejské, která je víc historická, tak tady tato Druhá kniha Makabejská je víc taková poučná, kazatelská. Na jedné straně třeba zdůrazňuje právě tu krutost těch pronásledovatelů, na druhé straně statečnost těch pronásledovaných. Zdůrazňuje také, že při těch bitvách, které vedl Juda Makabejský, eventuelně jeho bratři, že zažívali zvláštní Boží ochranu. Je to tedy, jak říkám, kniha, která chce vzdělávat, která chce poučovat.

Ale v této knize máme právě také zaznamenáno, jakou představu měli Izraelité o tom, čemu říkáme ten život věčný. Oni neznali koncept nesmrtelné duše. Oni vycházeli z toho, že Hospodin to slíbil, že nám dá věčný život. On to splní. On to slíbil Abrahámovi, třeba, a potom to opakoval. A ve všech těch, řekněme, potomcích jsme spojeni a ten příslib se naplní. Brali to i tak trošku mechanicky, ale cítili tam právě velmi silné pouto, velmi silné společenství.

Teď už se dostáváme právě k evangeliu. Tady to pouto, to společenství mělo být posíleno i takzvaným levirátním manželstvím. Tedy byli nějací manželé, neměli děti, manžel zemřel. Jeho bratr, i když byl třeba sám ženatý, se měl vlastně postarat o to, aby ta vdova po jeho bratrovi měla dítě, aby měla potomka, a tak aby to společenství se z jedné strany nezmenšovalo, naopak aby rostlo, to národní společenství. Byla tam i ta myšlenka, že když po těch rodičích budou dědit děti, tak že to bude vždycky jednodušší, než když se potom příbuzní o to začnou přít a podobně. Tedy jakýsi řád i v těch věcech majetkových. Ale velmi silná je tam právě ta myšlenka toho společenství. Patříme k sobě, patří k sobě ti předkové, patří k sobě ti potomci a jde právě o toto společenství, aby to v tom společenství fungovalo, a vycítili tu vzájemnost.

Saduceové, to je strana šlechticů, lidí, kteří byli kolem Chrámu. V době Pána Ježíše velekněží byli ze saducejské strany. Tak to byli lidé, kteří, je to zvláštní, nevěřili v ten věčný život. Neuznávali anděly a ze Starého zákona takovou nejvyšší autoritou pro ně byl Mojžíš. Oni uznávali to, čemu dnes říkáme pět knih Mojžíšových. Proto Ježíš taky, když k nim potom mluví, tak cituje vlastně Mojžíše, připomíná Mojžíše, protože toho oni uznávali.

Tak oni zase postavili konstrukci a přicházejí za Ježíšem. Říkají, my tady máme nějaký argument, a chceme, abys ho uznal. Dopředu už teď řeknu, že argumenty, které se jim nehodily do té stavby, ty odmítali.

Ježíš to ví a ví, že na rozdíl od toho, když třeba mluvil s farizeji, ti farizejové někdy kladli léčky, někdy se ptali upřímně, ale byla tam snaha nějak najít tu společnou řeč. U saducejů ne. Oni to berou tak, že „nás nepřesvědčíš, maximálně ty se přidáš na naši stranu“.

Takže tedy postavili konstrukci, která by mohla se někdy stát, ale nestala se. To že se jedná o konstrukci a o symbolické vyprávění také naznačuje to, že bylo sedm bratrů, tedy číslo plnosti. No, a oni, protože jsou zaměření materiálně, jsou to šlechtici s velkými majetky a takhle, a věří vlastně jenom v život na této zemi, tak to taky tak berou. V tom vidí smysl, v tom množení majetku. A oni si to neuvědomují, ale sami tam právě používají to slovo „vzal“. Jo? Ten druhý si „vzal“ za manželku. Ta žena podle práva v té době byla majetkem svého manžela, který ji získal manželskou smlouvou. Vzal si ji. Oni berou.

Člověk, který shromažďuje majetek, který je zaměřen pouze materialisticky, bere. Pořád bere. A máme si uvědomit, že k tomu, aby vznikl život, i pozemský, je třeba dávat. Muž a žena dají to svoje, každý to svoje, a vznikne nový život. A k této myšlence je chce Ježíš přivést. K tomu, že taky Bůh dává. Bůh dává. Bůh nebere. Bůh dává, a skrze toto, že dává, vznikne nový život, ten věčný život. Protože Kristus přišel a dal sám sebe jako oběť. Proto je vlastně otevřený ten věčný život.

Ježíš by je rád k tomuto získal. Tam už se potom dál neříká, jak to pokračovalo nebo takhle, ale asi je moc nezískal, protože, jak říkám, velekněz byl ze saducejské strany, a Ježíš byl potom po Velikonocích odsouzen.

Ježíš zdůrazňuje to společenství všech těch předků i těch potomků a připomíná toho Mojžíše. Říká: „Když se Bůh zjevil Mojžíšovi v hořícím keři, tak mu říká: ‚Já jsem Bohem Abrahámovým, Izákovým, Jakubovým.‘“ Jenže Abrahám, Izák i Jákob v tu chvíli, kdy Bůh mluví k Mojžíšovi, oni jsou mrtví. Ale on neříká „já jsem byl“, „oni už nejsou“. Ale „oni jsou“. To znamená, oni budou vzkříšeni. V tomto to je. Je to takový rabínský způsob, jak předávat tady tuto moudrost.

A když se zastavíme u toho vlastně, jak také rabíni chápali a chápou život věčný, tak je tam jedna krásná myšlenka. Život věčný si představují jako činnost, která je spojena s poznáváním Boha. Tedy asi jako když lidé, kteří jsou sobě navzájem neznámí, se poznávají a objevují vlastnosti jeden druhého. My na věčnosti máme objevit a v plnosti zažívat krásu, dobrotu, velkorysost a já nevím ještě jaké další Boží vlastnosti. Ale k tomu, aby nám to Bůh mohl ukázat, chce a potřebuje náš souhlas. Chce a čeká na to, že řekneme: „Ano, Pane, já tvoji nabídku přijímám.“



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Vykupitel přináší vstup do života věčného

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.11.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
32. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. 2 Mak 7,1-2.9-14; ž. Žl 17; 2. čt. 2 Sol 2,16-3,5; evang. Lk 20,27-38;

Vykupitel přináší vstup do života věčného8:56


Co je po smrti člověka?

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.11.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
32. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. 2 Mak 7,1-2.9-14; ž. Žl 17; 2. čt. 2 Sol 2,16-3,5; evang. Lk 20,27-38;

Co je po smrti člověka?10:55
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 3.09 MB]

Bratři a sestry, všechny texty, které jsme teď vyslechli, hledají odpověď na otázku: „A co je po smrti člověka? Co se děje s člověkem, když odejde z tohoto světa?“ Lidé si tu otázku kladou od té doby, co jsou lidmi, a bude to tak i dál, ale ty odpovědi se různí.    Více...


Moje kroky setrvaly na tvých stezkách, nezakolísaly mé nohy

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.11.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
32. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. 2 Mak 7,1-2.9-14; ž. Žl 17; 2. čt. 2 Sol 2,16-3,5; evang. Lk 20,27-38;

Moje kroky setrvaly na tvých stezkách, nezakolísaly mé nohy15:33
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 3.11 MB]

Bratři a sestry, textům dnešní neděle rozhodně nelze upřít dramatičnost – ve Starém zákoně čtyři mrtví, v evangeliu dokonce osm, i když v tom evangeliu to byla spíš situace vykonstruovaná než skutečná událost.    Více...


Svědectví víry

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.11.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
32. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. 2 Mak 7,1-2.9-14; ž. Žl 17; 2. čt. 2 Sol 2,16-3,5; evang. Lk 20,27-38;

Svědectví víry9:44
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.02 MB]

Bratři a sestry, v dnešním prvním čtení jsme slyšeli text, který můžeme označit jako krutý, text, ve kterém se mluví o velkém utrpení jedné celé rodiny. Smyslem celého toho vyprávění nebylo popisovat ty krutosti, ale smyslem bylo vyzdvihnout pevnost ve víře, a to svědectví víry, které ta rodina vydala.    Více...


Ať Bůh utvrdí vaše srdce v každém dobrém činu i slovu

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.11.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
32. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. 2 Mak 7,1-2.9-14; ž. Žl 17; 2. čt. 2 Sol 2,16-3,5; evang. Lk 20,27-38;

Ať Bůh utvrdí vaše srdce v každém dobrém činu i slovu11:07
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 30 kb/s, 2.59 MB]

Bratři a sestry, zastavíme se zase u dnešního druhého čtení. Jenom tak pro pořádek bych připomenul, proč vlastně druhý list Soluňanům vznikl.

V Soluni se rozšířila fáma, zaručená zpráva, že příchod Pána Ježíše už je blízko.    Více...


Věčný život je být s Bohem

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.11.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
32. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. 2 Mak 7,1-2.9-14; ž. Žl 17; 2. čt. 2 Sol 2,16-3,5; evang. Lk 20,27-38;

Věčný život je být s Bohem10:43
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 27 kb/s, 2.10 MB]

Bratři a sestry, dnešní evangelium by se dalo shrnout do jedné věty: „Je věčný život nebo není věčný život?“ Vidíme, že ani židé, Ježíšovi současníci, v tom neměli jasno a bylo jich hodně těch, kteří v tom neměli jasno a musíme si přiznat, že my nejsme o mnoho dál.    Více...


Věřím v těla vzkříšení a život věčný

Mons. Stanislav Vídenský, farář ve Veverské Bítýšce
11.11.2001, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
32. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. 2 Mak 7,1-2.9-14; ž. Žl 17; 2. čt. 2 Sol 2,16-3,5; evang. Lk 20,27-38;

Drazí v Kristu, blíží se pomalu konec církevního roku. Za čtrnáct dní už bude poslední neděle tohoto církevního roku – bude svátek Krista Krále. A bude potom pokračovat nový církevní rok. Tak jako náš život: „Smrtí život nekončí, ale se mění“. Taky ten církevní rok nekončí, ale jen se mění. A proto církev také nám na ty změny dává upozornění, té modlitby Věřím v Boha: „Věřím v těla vzkříšení a život věčný. Očekávám vzkříšení mrtvých a život budoucího věku.“ Takže na tyto pravdy se máme zaměřit, teď ke konci církevního roku.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.