Rubrika
HomilieAby člověk dobře poznával, co je dobré a co je zlé
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.08.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
20. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 38,4-6.8-10; 2. čtení Žid 12,1-4; evangelium Lk 12,49-53;
Bratři a sestry, dnešní Ježíšova slova nám zní zvláštně. I mnoho těch vykladatelů Písma říká: „Není to jednoduchý úryvek.“ Ježíš, který zve všechny, Ježíš, který má pochopení pro všechny, přijímá všechny a chápe každého člověka, tak naráz tady mluví o rozdělení, o ohni a vypadá to, jako kdyby naráz se něco změnilo v té jeho nauce. No, ale není to pravda. Je to pořád ten stejný Ježíš.
Tam, když se mluví o tom rozdělení, pět lidí bude rozděleno, dva proti třem, tři proti dvěma. Uvnitř rodiny, vlastně té vnitřní, nejmenší rodiny, že dojde k rozštěpení těch členů, tak to vypadá, jako kdyby šlo o takzvané malichernosti, o jakési šarvátky, hádky v malém nebo něco takového, takové hašteření. Toto Ježíš nemá na mysli. Ale Ježíš má na mysli věci mnohem závažnější a říká: „Víra, důvěra, naděje, toto jsou hodnoty, které budou rozdělovat lidi.“ I podle těch, řekli bychom, příbuzenských vztahů a příbuzenských poměrů.
Abychom dobře pochopili, jak to Ježíš myslí, tak proto jsme slyšeli to první čtení, které jsme slyšeli, o proroku Jeremiášovi. Velmi dobře to vystihuje ty myšlenky, o co Ježíšovi jde.
Já si teď vyměním knížky a přečtu vám ten Jeremiášův výrok, proč ho uvrhli do cisterny. To tam bohužel v tom prvním čtení nezaznělo. Takže Jeremiáš řekl: „Toto praví Hospodin: ‚Kdo zůstane v tomto městě, zemře mečem, hladem nebo morem. Ale kdo vyjde ke Kaldejcům, zůstane naživu a jako kořist získá svůj život. Zůstane živ.‘ Toto praví Hospodin. Toto město bude určitě vydáno do rukou vojska babylónského krále, a ten je dobude.“ A proto řekli ti úředníci nebo velmožové…
Tedy ten úryvek nás zavádí do roku 597 před narozením Pána Ježíše, kdy Babylóňané už podruhé obléhají Jeruzalém. A je to takový boj, jak se říká, na život a na smrt. A do tohoto, kdy různí činitelé vyzývají právě k odhodlanému odporu proti Babylóňanům, přichází prorok Jeremiáš a říká: „Bůh vám říká: ‚Vzdejte se. Vyjděte ven. O všechno přijdete, ale zachráníte si svůj život.‘“ To je přesně opačné slovo, ale je to slovo, ke kterému je potřeba zaujmout postoj. Zůstanete – zemřete. Vyjdete ven – zůstanete naživu. Toto se dá uposlechnout pouze ve světle víry. Protože ve světle „zdravého rozumu“ přece v bezpečí jsme tady za tou zdí. Tady nám zatím nemohou nic udělat. Ale když se jim vydáme do rukou, když se jim vzdáme, tomu se zdravý rozum příčí, vzpírá. Je to tedy otázka víry.
Je to velmi podobná situace, jako o Velikonocích v době Mojžíšově, kdy před tou rozhodující nocí, před tou velikou nocí, měli pomazat veřeje i příčný trám krví beránka. Jestliže to uděláte, budou vaši synové zachránění. Jestliže to neuděláte, zahynou jako prvorozenci Egypťanů. Jsou to momenty, které vyžadují rozhodnutí, a toto má Ježíš na mysli a říká: „Právě to rozhodnutí potom nebude dáno tím, kdo patří do jaké rodiny, kdo je v jakém příbuzenském poměru, ale to rozhodnutí bude dáno vírou. Osobní vírou člověka, osobním přístupem k Bohu. Jestliže, Bože, jsi můj zachránce, tak já ti věřím, já na tebe spoléhám.
V době Mojžíšově nemáme zprávu o tom, že by někdo z Izraelitů nepomazal veřeje svého domu a ten příčný trám krví. Tedy Písmo říká, že to udělali všichni, nebo neříká, že by to někdo neudělal. Ale v době Jeremiášově nevyšel nikdo k těm Babylóňanům. Naopak právě toho Jeremiáše dali do té cisterny, protože podlamuje toho ducha odhodlání. Chtěli ho umlčet. On už byl ve vězení, ale mohl mluvit, a tak tedy se uchýlili k dalšímu kroku.
Domluvili to bez krále. Král byl tak slabý, ten výrok je možné číst tak, že král proti nim nic nezmohl, nebo že král sám přiznává, nic proti vám nezmůžu. Je to neštěstí. Je to vlastně varování. Ten, kdo stojí v čele, má být natolik silný, aby byl garantem práva a spravedlnosti. Jestliže není garantem práva a spravedlnosti, potom mu nepatří ten úřad, protože to je s tím vždycky spojeno.
Král Sidkijáh je vlastně tady obrazem člověka, který se nechal vmanipulovat do vzpoury proti Babylóňanům a dovedl to až, jak se říká, do hořkého konce. Je obrazem všech těch, řekli bychom, vladařů a mocipánů, kteří si mysleli, že jim ten úřad bude k tomu, aby se jim ostatní klaněli, a zapomněli, že ten úřad s sebou přináší také vždycky odpovědnost.
Jeremiášova tragédie je v tom, že se proti němu postavili jeho vlastní lidé. Tam v Písmu svatém jsou uvedena jména těch úředníků, velmožů, kteří přišli ke králi, a jediný, kdo se zastane, je Etiopan, tedy Afričan Ebetmelech. Nevíme přesně, co tam dělal na tom dvoře v Jeruzalémě. Asi s největší pravděpodobností byl strážcem královského harému. Tedy to není funkce nějak politická, a tento člověk by mohl říct: „A proč já se mám starat o politiku, navíc v této cizí zemi?“ Ale on cítí tu nespravedlnost, on cítí, že je tady něco špatně a cítí potřebu napravit to.
Bratři a sestry, a to je velmi silný moment toho úryvku ze Starého zákona. I když jsem sám, tak se pokusím napravit to zlo, které způsobili jiní, i když jich je víc. Používá při tom svůj rozum, počká, až král bude sám, až král sedí v Benjamínově bráně bez těch velmožů. Jde tam za ním a vlastně pokusí se změnit to královo rozhodnutí.
Tam zase v tom místě není to úplně jasné, ale vlastně ten král to navlékne na to, že můžeme ho vytáhnout, protože ve městě už stejně není co jíst. Ten konec je neodvratný. Ale tedy nerozmnožujme to zlo, které je tady všude kolem nás.
Co je velmi zajímavé, je to, že většina rukopisů říká, že král mu nařídil: „Vezmi třicet mužů.“ My jsme slyšeli tři. Jeden rukopis má ty tři. Protože třicet mužů na vytažení jednoho, to je přece trochu moc, a je to i zbytečné. Navíc by to vzbudilo rozruch. A tak tady s největší pravděpodobností došlo k omylu. Opravdu na to s Ebetmelechem budou stačit další tři lidé, další tři muži. Ale můžeme to chápat a můžeme to brát tak, že k nápravě zla je potřeba vyvinout velké úsilí. Že to nepůjde samo. Že to dá velkou práci, velkou námahu. Známe přísloví, které říká: co nás nic nestojí, za nic nestojí. Tedy dobro vyžaduje námahu, a řekli bychom, o to větší námahu ještě vyžaduje úsilí člověka, aby zamezil, zastavil zlo.
Takže když Ježíš mluví o ohni, který přišel svrhnout na zem, říká se také někdy oheň Ducha svatého. Ano, jeho darů, aby člověk dobře poznával, co je dobré, co je zlé. Toho dobrého aby se držel, a tomu zlému aby se vyhnul.
Kéž nám tyto Boží dary nikdy nechybí a kéž je umíme dobře používat.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.08.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
20. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 38,4-6.8-10; 2. čtení Žid 12,1-4; evangelium Lk 12,49-53;
Bratři a sestry, když Ježíš mluví o tom, že přišel přinést rozdělení, tak má na mysli takovou situaci, kdy třeba i řekněme nějaká skupina lidí, může to být rodina, může to být nějaká obec třeba, usiluje o něco, o nějaký cíl. A teď se koná debata, jak toho cíle dosáhnout. A to známe, když bychom řekli, že cílem je vystoupit na kopec, tak jeden řekne: „Půjdeme napřímo, vyšlápneme to,“ druhý řekne: „Půjdeme pozvolna, budeme stoupat po těch serpentinách, sice jdeme, ale přece s větším pohodlím,“ třetí řekne: „Půjdeme zleva,“ čtvrtý řekne: „Půjdeme zprava. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.08.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
20. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 38,4-6.8-10; 2. čtení Žid 12,1-4; evangelium Lk 12,49-53;
Bratři a sestry, když se ptá Ježíš svých učedníků, za koho ho lidé pokládají, ta otázka je: „Za koho lidé pokládají Syna člověka,“ tak odpovídají: „Za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků. Více...