Rubrika
HomilieSkrze ruce apoštolů se dálo mnoho znamení a zázraků
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.04.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 5,12-16; ž. Žl 118; 2. čt. Zj 1,9-11a.12-13.17-19; evang. Jan 20,19-31;
Bratři a sestry, když čteme texty ať už o setkání apoštolů se zmrtvýchvstalým Ježíšem, anebo potom texty o životě první církve, co byly třeba Skutky apoštolů - my si tam musíme uvědomit, že časově se ty události udály v opačném pořadí, než jak my to čteme, že tedy napřed je evangelium, potom jsou Skutky – ale tak tam vnímáme velký rozdíl ve vnímání apoštolů. Ježíš je stále ten stejný, ale v evangeliích, tady třeba jsme slyšeli o tom, jsou nazváni učedníky, tedy těmi, kdo se učí. A když bychom měli ohodnotit, jak dopadla zkouška apoštolů o těch Velikonocích, tak musíme říct, mimo svatého Jana, tak to by byly známky vyšší v té spodní polovině té stupnice.
Ve Skutcích apoštolů jsme slyšeli, že jsou nazýváni právě apoštolové. Apoštol znamená poslaný. V evangeliích jsou schovaní. Jsou sice v jednom domě, zřejmě v jedné místnosti, ale každý sám se svým strachem, se svými obavami. Kdežto právě potom po Letnicích jsou schopni přijmout ten úkol apoštolů jít a zvěstovat. A k tomu je právě potřeba zažít ten rozhodující bod.
Ježíš, když přichází, tak jim říká: „Přijměte Ducha svatého.“ Je to rozkazovací věta, ale na druhou stranu Ježíš ji říká téměř jako prosbu. Přijměte Ducha svatého, abyste pochopili a abyste byli schopni pokračovat v tom, co jsem já začal.
Když slyšíme o tom, jak právě apoštolové nebo skrze ruce apoštolů, řecký originál toho úryvku, který jsme dnes vyslechli, česky je to přeloženo „apoštolové konali mnoho znamení“, ale řecký originál říká „skrze ruce apoštolů se dálo mnoho znamení a zázraků“. Tak aby člověk byl schopen takto pracovat, musí přijmout Ducha svatého. Protože pod vlivem Ducha svatého jsme schopni si uvědomit, jak jsou ty ruce důležité. Skrze ruce člověka přichází na svět mnoho dobra. Slyšeli jsme o rukou apoštolů, slyšeli jsme o rukou Pána Ježíše, skrze jehož přibité ruce přišla na svět spása, slyšeli jsme o rukou Tomášových, které vlastně mu pomohly najít cestu k Pánu Ježíši, pomohly mu obnovit jeho víru, a tak bychom mohli pokračovat. Skrze ruce, naše ruce, přichází na svět mnoho dobrého. Ale skrze ruce člověka také přichází na svět mnoho zlého. A k tomu je potřeba, aby si to člověk uvědomil, co je dobře, co je špatně, k tomu je potřeba přijmout tu Ježíšovu výzvu: „Přijměte Ducha svatého.“
Když Ježíš přichází, apoštolové jsou ve velké nejistotě: „Co bude?“ Zdraví: „Pokoj vám, šalom.“ To není jenom „dobrý den“, to neznamená jenom jakýkoliv pozdrav. V tom pozdravu ten, kdo ho dává, kdo ho vysílá, tak je přání: „Ať tě Bůh zahrne plností pokoje, ať ti dá plnost svého požehnání, plnost své ochrany a tak dále, v té nevyšší míře.“ Ježíš by měl plné právo apoštolům vyhubovat, ale on jim přeje tady tuto plnost Boží ochrany, Božího požehnání, Boží přízně.
A hned, aby bylo jasné, tak říká: „Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“ Tím Ježíš vlastně odblokovává ten vztah.
Nedočteme se tam nic o tom, že by apoštolové litovali, že by nějakým způsobem nahlas řekli něco. Ježíš je ten první, kdo je činný tady v tomto, odblokovává to a říká: „Já s vámi počítám dál. Počítám s vámi, že to, co já jsem začal, že vy v tom budete pokračovat.“
A o tomu už jsme slyšeli právě ve Skutcích apoštolů. Ježíš ještě vlastně ustanovuje ten den svátost smíření. Ale posuňme se ke Skutkům apoštolů. „Skrze ruce apoštolů se dálo mnoho znamení a zázraků.“ Zázrak je něco, co překračuje zákony přírody a zaběhlý řád. Ale co je to znamení? Znamení, to známe všichni. Třeba znamení jsou dopravní značky. Jednak ukazují nám, kam se dostat, kde je jaká vesnice, jak je to daleko. Ale také říkají, kdo může jet, kdo se má zastavit a tak. Znamení je odbíjení třeba zvonů. To je znamení, že bude něco začínat, že někam mám přijít a podobně. Znamení nám pomáhají orientovat se a držet správný směr. Takže pokud jde o ta znamení, tak vlastně na nás je, abychom k nim byli vnímaví, abychom byli schopni je zachytit. Protože zvonění zvonů je hlasité, ale mnohá znamení nejsou takhle hlasitá.
Ale tam se také říká tedy, že skrze ruce apoštolů se událo mnoho znamení. Nemáme být tedy jenom pasivními příjemci tady těchto znamení, ale máme být těmi, kteří ta znamení, řekněme, vysílají. Ono to není z nás, skrze ruce apoštolů. Tady se právě říká: to ne, že autory jsou apoštolové, ale Bůh, ale „skrze ně“. Máme se dát k dispozici podobně jako apoštolové.
V tom dalším vyprávění se objevil jakýsi protimluv: „Shromažďovali se ve sloupoví Šalamounově,“ kde učil Ježíš mimochodem, kde byli také zatčeni poprvé, kde jim zakazovali mluvit vůbec o Pánu Ježíši a používat jeho jméno. A dozvídáme se, že z ostatních lidí se k nim neodvažoval nikdo připojit. Na druhou stranu o větu dál „stále rostl počet mužů i žen, kteří přijímali víru v Pána“. Jak se tedy k tomu postavit, jak toto pochopit?
Tak to první, že se tam neodvažoval nikdo připojit, tím chce svatý Lukáš říct: „Neodvažoval se tam připojit nikdo, kdo by tam chtěl přijít nezávazně, kdo by tam hledal nějakou senzaci, kdo by tam hledal nějaké rozptýlení, povyražení, zkrátka a dobře, něco nezávazného.
Přijímali víru, tedy přicházeli tam ti, kteří měli vážné a seriózní úmysly. Přicházeli tam lidé, kteří hledali. Přicházeli tam lidé, kteří to mysleli vážně. O toto tady jde.
A potom, když se tady mluví o tom společenství, tak se neříká, že vznikalo a rostlo nějaké lidské společenství, třeba jako klub fanoušků Pána Ježíše nebo nějaká politická strana, ale že rostlo společenství lidí, kteří společně usilují jít k Bohu, společenství lidí, kteří usilují o to žít podle evangelia, řídit se zásadami, které nám tady dal Pán Ježíš.
Bratři a sestry, to je idea, to je myšlenka první církve a k té se máme vracet. Vždycky v době postní se říká, že člověk se má nějakým způsobem ukáznit, ty myšlenky a já nevím, vůbec i svoje chování a tak. A co máme dělat v době velikonoční? Říká se, radovat se. Ano, to je pravda, ale jak, jak to má vypadat?
Máme si jako vzor vzít právě Skutky apoštolů, ať už od samotného začátku od toho doplnění sboru, o seslání Ducha svatého, a potom číst je, jak jednali apoštolové.
Krásné na tom je, že se tady mluví i o Petrovi, až půjde okolo, aby padl stín. Vždyť je to ten Petr, který řekl třikrát, že Ježíše vůbec nezná. A na Petrovi se naplnilo Ježíšovo proroctví, kdy říká: „Ten, kdo ve mně věří, bude dělat ještě větší skutky, než jsem dělal já.“ Toto Boží slovo, toto proroctví Ježíš nechal otevřené. Neříkal, jenom Petr nebo někdo, jeden, dva, ale každý, kdo věří. A doba velikonoční nás vybízí tady k tomuto, abychom nějakým způsobem zase oprášili, obnovili svůj pohled na církev a abychom usilovali o to, aby společenství, třeba naše farní společenství, které je součástí církve, aby rostla naše víra v Pána Ježíše a abychom usilovali o to vytvořit společenství aspoň trochu podobné té prvotní církvi v Jeruzalémě.
Kéž se nám to s Boží pomocí podaří.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.04.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 5,12-16; ž. Žl 118; 2. čt. Zj 1,9-11a.12-13.17-19; evang. Jan 20,19-31;
Bratři a sestry, dnešní evangelium má vlastně tři části. První zjevení, které se odehrálo hned po Velikonocích tu první velikonoční neděli, z našeho pohledu bychom mohli říct, před týdnem. Potom to druhé, které je tedy z našeho pohledu dnes. A třetí částí je podpis svatého Jana Evangelisty.
A co všechno spojuje tyto tři, řekli bychom, scény, tyto tři oddíly? A to je otázka svědectví – přijmout svědectví. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.04.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 5,12-16; ž. Žl 118; 2. čt. Zj 1,9-11a.12-13.17-19; evang. Jan 20,19-31;
Bratři a sestry, pro dnešní neděli nám církev v Janově evangeliu předložila vlastně zprávu o dvou zjeveních. To druhé se stalo, řekli bychom, jakoby dnes. To první se stalo před týdnem o neděli zmrtvýchvstání. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.04.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 5,12-16; ž. Žl 118; 2. čt. Zj 1,9-11a.12-13.17-19; evang. Jan 20,19-31;
Bratři a sestry, před týdnem jsme slavili slavnost zmrtvýchvstání Pána Ježíše. Co se stalo za ten týden? Jak moc ta myšlenka, že Ježíš vstal z mrtvých pro každého z nás, jak moc je v nás živá?
My jsme dnes slyšeli takový zvláštní úryvek ze Skutků apoštolů. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.04.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 5,12-16; ž. Žl 118; 2. čt. Zj 1,9-11a.12-13.17-19; evang. Jan 20,19-31;
Bratři a sestry, budeme se po celou dobu velikonoční zamýšlet nad knihou Zjevení svatého Jana. Možná si pamatujete, že tam dřív bývalo ještě „apoštola Jana“. Dneska to tam není. Je to proto, že panuje takový názor, že Jan, který napsal Knihu zjevení, není totožný s Janem, který napsal evangelium. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.04.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 5,12-16; ž. Žl 118; 2. čt. Zj 1,9-11a.12-13.17-19; evang. Jan 20,19-31;
Často se mluví o apoštolu Tomášovi jako o nevěřícím Tomášovi a bývá tam taková výzva k tomu, že my nemáme být jako on. My bychom naopak měli být jako on, protože on byl velice upřímný. V okamžiku, kdy měl pochybnost, nestyděl se za to vyslovit tuto pochybnost a říct: „Já něčemu nerozumím, něco mně není jasné. Více...