Rubrika
HomilieJežíš dokáže spojit spravedlnost s milosrdenstvím
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.04.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 43,16-21; 2. čtení Flp 3,8-14; evangelium Jan 8,1-11;
Bratři a sestry, klíčovou větou těch dnešních textů je to, co jsme slyšeli v závěru evangelia, kdy Ježíš říká té ženě, ale i každému z nás: „Neodsuzuji tě, ale jdi a od nynějška usiluj, aby tvůj život byl lepší, aby ses varoval hříchu.“
Abychom tuto větu od Ježíše mohli slyšet, musíme udělat několik věcí, několik kroků. Řekli bychom, ten první a základní krok je přijmout odpovědnost za svůj život.
Když se vrátíme kratince k prvnímu čtení, které vyprávělo vlastně o dvou událostech. Jednak ten druhý Izaiáš vzpomíná na událost vyvedení z Egypta, odchodu z Egypta a připomíná ten zázrak rozdělení Rákosového moře. A říká vlastně, po té stejné cestě šly dvě skupiny lidí. První, kteří šli z otroctví ke svobodě, a druhá skupina, ti, kteří je chtěli v tom otroctví zadržet. Prorok tady tím naznačuje a má na mysli to, že je důležité, jaké jsou naše úmysly. Všichni šli po té stejné cestě, ale jedni došli do té svobody a byli zachráněni, a druzí zahynuli. Tedy nerozhoduje ani tak cesta, po které jdu, ale rozhodují moje úmysly. To je to první, tím to začíná. Protože pode toho, jaké budu mít úmysly, tak budu volit cestu.
No, a to druhé vlastně je předpověď do budoucna, a sice že se Izraelité vrátí z Babylónského zajetí. I tenkrát se ozývaly hlasy typu: „Kéž by Bůh zopakoval to, co se stalo při odchodu z Egypta. Kéž by zasáhl nějakým takovým viditelným způsobem, aby všichni na to zůstali stát s otevřenou pusou.“ A prorok říká: „Ne, nic takového se nestane.“
Je tady zmíněno a říká: „Hle, tvořím věci nové.“ Můžeme to číst také v tom kontextu jako Bůh se neopakuje. Bůh je naprosto originální a to, co bylo, bylo. On zasáhne, on neopouští, ale vždycky je to novým způsobem.
Stalo se to, co nikdo nečekal, kdy perský král Kýros vydal výnos a řekl: „Můžete jít domů.“ A pak na to koukali s otevřenou pusou. A protože se jim nechtělo a měli obavy, tak říká: „Kdo půjde, dostane peníze, protože bude muset začít v rozvrácené zemi úplně od začátku.“ Takže žádný zázrak typu rozdělené vody a podobně, ale byla jim připravena cesta, aby mohli začít doma znovu budovat svoji společnost.
Tedy Bůh jedná i v našem životě, akorát je škoda, že my se necháváme unést tím a říkáme si: „Když Bůh zasáhne, bude to nahlas. Bude to vidět, bude to slyšet.“ Ne. Bůh zasahuje a jedná, ale často velice nenápadně a velice potichu. Na nás je, abychom to viděli a abychom za to děkovali.
Dostáváme se k evangeliu. Protože v našem životě se setkáváme s dobrem a setkáváme se se zlem. To evangelium je úchvatný příběh o tom, jak se Ježíš setkává se zlem. To zlo tady je, to je evidentní. Postavili tu ženu doprostřed. A to už je první vlastně taková věc, která charakterizuje ty lidi, kteří ji tam přivedli, protože Bůh staví do středu něco jiného.
Když budeme číst první stránky Písma svatého, tak se dočteme, že Bůh vytvořil pro člověka zahradu Eden a doprostřed zasadil strom života. Bůh staví do centra život a chce, abychom i my tam měli život. Život a dobro, to jsou tady synonyma, to spolu úzce souvisí. Bůh tedy chce, aby v centru bylo všechno to, co přispívá k našemu dobrému, lepšímu životu. Člověk po pádu do hříchu a nepřítel se nám tam snaží nasunout zlo, jako by do zlo bylo to hlavní. A pokud si nedáme pozor, tak do toho sklouzneme.
Některé sdělovací prostředky, ať už televize nebo i rozhlas si v tom vyloženě libují. Pořád zavalují člověka tím zlem, co se kde stalo, jaká tragédie a jak je to všechno zlé. A velmi podobně je to u lidí. Ti lidé, kteří tam přivedli tu ženu, to jsou lidé, kteří říkají: „Podívejte se, jak oni jsou zlí. Podívejte se, jak ten to dělá špatně, jak ta se chová špatně.“ A co jim z toho vyjde? „No, já jsem úplně v pořádku, protože já tohle nedělám.“ Ti lidé pořád hledají, pořád si všímají toho, co ti druzí dělají špatně, aby z toho vytvořili jakousi rovnici: „Když oni jsou špatní, ale já jsem dobrý.“ Ale ona to není rovnice. Ono to takto neplatí. Všichni zhřešili a všichni potřebují Boží milosrdenství a odpuštění.
Ten příběh evangelia je velmi podobný tomu, kdy se ptají Ježíše, jestli je dovoleno platit daň císaři. Ovšem tam šlo o peníze, ale tady jde o člověka, tady jde o lidi.
Ta léčka je poměrně složitá, a sice buď se Ježíš ukáže jako milosrdný, ale pak mu bude chybět spravedlnost a proviní se proti Mojžíšovu zákonu, nebo to schválí, že ji ukamenují, jenže tady by se postavil proti Římanům, protože Římané chtěli mít nad tím kontrolu, aby tam nedocházelo k nějakým divokým popravám, a tím pádem by zase uznal tu okupační mocnost. Tedy poměrně složitý případ, složitá situace a myslí si, že se z toho Ježíš nedostane.
Jsme v chrámu, jsme na místě, kde se přinášela každý den oběť, kde se modlili, kde vzývali Boha, kde ho prosili, kde mu děkovali. Ale v tuto chvíli tady také obžalovávají a vůbec si neuvědomují, že chrám je to místo, kde se člověk setkává s Bohem a kde dochází k odpuštění.
Mnoho vykladatelů se snažilo přijít na to, co Ježíš psal. Když je ta scéna zobrazena někde ve filmu, tak zpravidla Ježíš píše do písku. Ale to je chyba. Bylo to v chrámu, to znamená, byli na dlažbě. Takže Ježíš nepsal nic konkrétního, ale jde o to, že psal, jde tady o tuto činnost. Ježíš se při tom sklonil. Ne, že by se jich bál, v žádném případě, ale Ježíš nechce ještě přiostřovat tuto konfrontaci. Ježíš nechce ještě víc nějakým způsobem roznítit ty vášně. Ježíš tím sklopeným zrakem vybízí ke klidu, vybízí k rozvaze a píše.
Snaží se je tímto přivést na jinou biblickou událost, a sice kdy Mojžíš dostává desky Desatera, o kterých Písmo říká, že to byly desky napsané prstem Božím. Ježíš tady tím říká: „Já jsem od Boha. Já píšu ten Zákon. A v tuto chvíli píšu kapitolu o milosrdenství, o odpuštění.“
Jak jsem říkal, oni se domnívali, že buď se tedy Ježíš ukáže jako spravedlivý, odsoudí, anebo se ukáže jako milosrdný, a oni ho obžalují, že nemá respekt k Zákonu. Zapomněli na to, že je to možné sloučit, že to jde dohromady.
Když si uvědomují, že Ježíš z té léčky vyklouzne, tak se ztratí, utečou. Oni si na jednu stranu uvědomují třeba i ty svoje chyby, ale nejsou schopni udělat ten další krok. Ten další krok je litovat a požádat o odpuštění.
Ta žena tam zůstává, protože nemá odvahu odejít, ale ví, že když zůstane s Ježíšem, tak že se to vyřeší. Utíkat od Ježíše znamená ty věci zametat, odhazovat, odsouvat, ale neřeší to. V okamžiku, kdy člověk přijde k Ježíši nebo s ním zůstane, tak potom se ty věci řeší.
Ježíš napsal tu kapitolu o milosrdenství, o tom, kdy dokázal spojit odpuštění se Zákonem. „Jdi a už nehřeš.“ Ježíš nepopírá, že se tady stalo něco špatného, ale říká: „Je možné začít znovu.“ K tomu, aby člověk mohl začít znovu, je potřeba udělat těch několik kroků. První věc – přiznat si to. Přiznat si, že tady je něco špatně. To znamená přestat utíkat. Potom litovat a požádat o odpuštění.
Bratři a sestry, to, co zafungovalo tady v této, řekli bychom, vyhrocené situaci, má fungovat u každého z nás. Třeba každý den v naší modlitbě, kdy se takto postavíme před Pána, protože on přišel proto, jak si to říkáme letos celou dobu postní, aby nám ukázal, že je možný nový začátek – nový začátek vztahu k Bohu, že je možný jakýsi restart.
Je to jenom a jenom na nás. Bůh je připravený vždycky nám odpustit.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.04.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 43,16-21; 2. čtení Flp 3,8-14; evangelium Jan 8,1-11;
Bratři a sestry, evangelní příběh myslím známe všichni a je to, jak se říká, zase jedna z ukázek toho, jak se Ježíš nenechal chytit do předem připravené a nalíčené pasti. Možná si říkáte: „A jak s tím souviselo to první čtení ze Starého zákona, které bylo vlastně takovou napůl básní, bylo psáno ve verších. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.03.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 43,16-21; 2. čtení Flp 3,8-14; evangelium Jan 8,1-11;
Bratři a sestry, text, který jsme právě slyšeli, jednak je z osmé kapitoly Janova evangelia, když by si to někdo chtěl přečíst celé, jak to pokračuje, a je to text, který na jednu stranu nás jakýmsi způsobem fascinuje. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.03.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 43,16-21; 2. čtení Flp 3,8-14; evangelium Jan 8,1-11;
Bratři a sestry, mezi evangeliem a prvním čtením každou neděli je nějaká přímá souvislost, ovšem vystopovat tady tuto přímou souvislost, společnou jednotící myšlenku mezi dnešními texty není až úplně jednoduché. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
25.03.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 43,16-21; 2. čtení Flp 3,8-14; evangelium Jan 8,1-11;
Bratři a sestry, takovou hlavní myšlenkou všech dnešních textů je to, co jsme slyšeli v prvním komentáři: abychom nezůstávali v nějakých vzpomínkách na minulost, v takových neužitečných vzpomínkách na minulost (protože jsou i vzpomínky dobré, kdy člověk hledá z minulosti poučení pro svůj další život), ale abychom se dívali dopředu. Více...