Rubrika
HomilieVykoupení je charakterizováno milosrdenstvím
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.03.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
8. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sir 27,5-8; 2. čtení 1 Kor 15,54-58; evangelium Lk 6,39-45;
Bratři a sestry, když teologové usilovali o to charakterizovat, řekněme, jedním pojmem, jedním slovem Starý a Nový zákon, tak pro Starý zákon vybrali termín stvoření, a to stvoření je znázorněno, symbolizováno světlem. Jsou to také vlastně první slova Písma svatého, že na počátku stvořil Bůh světlo.
Když mluvíme o Novém zákoně, tak tady používáme termín vykoupení, spása. A toto vykoupení je charakterizováno milosrdenstvím. Vykoupení a milosrdenství – mezi tím je téměř rovnítko. Bez milosrdenství by to nešlo. Milosrdenství není slabost, ale je to Boží rozhodnutí začít znovu, dát další šanci, v podstatě bez podmínek. Bez toho, že by si kladl na začátek nějaké požadavky, co musí člověk udělat. A proto vlastně Ježíšova mise je svázána tady s tímto milosrdenstvím. On káže milosrdenství.
Jak říkám, to neznamená, že by to byla nějaká Boží slabost, ale je to Boží rozhodnutí a Ježíš říká: „Když chceš to milosrdenství přijmout, tak ho musíš taky dávat.“ A to říkal už v tom úryvku z minulé neděle. A dnes vlastně používá metodu takovou, řekněme, negativní, kdy dává příklady, jak by to nemělo vypadat. Varuje.
Většina těch přirovnání, mimo toho posledního o tom dobrém stromu a dobrém ovoci, jsou vyloženě negativní. Může slepý vést slepého? Ježíš naráží právě na to stvoření, na ten symbol stvoření. Slepota je nedostatek světla. Člověk, který je slepý, mívá zpravidla ruce a nohy v pořádku a mohl by chodit, mohl by se přemisťovat, mohl by si zajít, vyřídit, udělat, co je by potřeboval, ale nemůže tady ten pohybový aparát dobře používat, protože mu schází to světlo. On je naopak v nebezpečí, že do něčeho vrazí, že se zraní, že někam spadne a podobně. A toto Ježíš používá a říká: „Jestliže nebudete mít v sobě to smyšlení, jako má Bůh – buďte milosrdní jako je milosrdný váš nebeský Otec – tak nemůžete správně používat všechny dary, které jste dostali.“
My známe z dějin příklad člověka, který oslepnul na tři dni. Je to svatý Pavel – Šavel, Pavel – u Damašku. Ježíš, který se s ním setkává, tak mu na tři dny bere fyzický zrak, aby Šavel jednak zakusil to, že ho teda museli do toho Damašku dovést, že nebyl schopen se pohybovat, ale aby si taky uvědomil, že šel špatně. On mohl říct: „Já jsem to myslel dobře.“ On byl skutečně přesvědčený o tom, že křesťané poškozují víru otců, židovské náboženství, a tak je zavíral do vězení. Ale zavírat někoho do vězení a myslet si, že se to Bohu líbí, zavírat někoho kvůli jeho víře, je samozřejmě špatně. A tak Pavel, Šavel dostal možnost tři dny o tom všem přemýšlet a uvědomit si, co bylo špatně.
Ve středu začne doba postní. Bude to doba, ve které budeme přímo vybízeni k tomu, abychom si udělali čas, abychom přemýšleli, uvažovali, hodnotili a hledali ten správný směr v našem duchovním životě.
Druhá ta myšlenka nebo druhé to varování bylo, není žák nad učitele. Když se dokonale vyučí, je stejný jako jeho učitel. O čem tady Ježíš mluví? Ježíš tady nemluví o vědě, vůbec o těch oborech, kdy lidé bádají, aby objevili něco nového. V okamžiku, kdy dojde k novému objevu, tak je jasné, že žák přidá další stránky k učebnici, kterou napsal jeho učitel. Ježíš tady mluví o něčem jiném. Mluví o pohledu do minulosti.
V Ježíšově době bylo velmi málo knih a předávalo se ústy to, čemu říkáme tradice. Tedy to, co znali z minulosti, jak se chovat k Bohu, jak se Bůh chová k nám a jak se má člověk chovat k člověku. A tady šlo o to, aby to nikdo, lidsky řečeno, neflákal. Ani ti žáci, ani ti učitelé. Aby si neřekli: „To nemá cenu. Ten je zabedněnej, tomu to nebudu vysvětlovat.“ Anebo ten žák, aby si neřekl: „A on se mě stejně na to nikdo ptát nebude, to nikoho nezajímá.“ Šlo o to, aby přejali tu nauku v plnosti. Aby k tomu ani nepřidávali, ale ani neubírali.
Když jde o záležitosti, o události, které už se staly, my jsme u toho nebyli, tak máme takový náhled na ty události, jaký nám předají právě ti, kteří nás učí, kteří nám to zprostředkovávají.
Bratři a sestry, a když to budeme aplikovat na nás, tak si máme položit otázku: „A jak je to s mým postojem k Pánu Ježíši?“ Nemám teď na mysli jenom znalosti, ale vím o něm to, co bych vědět měl, to, co bych vědět mohl, mohla? Znám to, řekli bychom, v takové té plnosti, anebo je to nějak ořezané, ostrouhané a je z toho ubráno? Anebo zase naopak se tam dostalo něco, co by tam být nemělo, nějaká pověra nebo něco takového?
„Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním nepozoruješ?“ Zde Ježíš mluví o učitelích, kteří učí taky špatně. To jsou lidé, kteří znají Ježíšovo slovo, jsou ochotni ho aplikovat do života, ale ne do svého života. Do života těch druhých: „Ten by měl, ta by měla, tam, tam, ten, ten.“ Vědí, co by měl dělat ten druhý, a zapomínají, že to slovo v první řadě se týká nás. Milosrdenství přijmout, milosrdenství dát.
Jeden italský teolog, jmenuje se Silvano Fausti, když komentuje tady tento odstavec Písma, tak tam má takový podle mě pěkný výrok, že to hezky sedí. On tam má jednu větu, já to přetlumočím a trošku to rozvedu. A sice říká: „Písmo svaté je kniha, která mně má pomoci, má mě dovést k tomu, abych se bil v prsa a říkal: ‚Bože, buď milostiv mně, hříšnému.‘“ Písmo svaté není kniha, kterou bych měl tlouct svého bližního po hlavě a říkat mu, co má dělat. Takhle teda ne.
A když se dostaneme, řekněme, k těm pozitivním příkladům, přirovnáním, která Ježíš použil. Pomohl si z říše rostlin. Jmenuje čtyři rostliny, ale nás tam bude zajímat ten fíkovník a vinná réva. Každý Izraelita, pokud to jenom šlo, tak si u svého domu zasadil fíkovník. Fíkovník není ani tak strom, je to spíš keř, a tedy má hodně listí a pod ten fíkovník postavili nějakou lavičku nebo něco, na co se dalo sednout. Fíkovník poskytoval stín a tam rádi seděli, když bylo vedro. Tedy místo pod fíkovníkem je místo odpočinku, oddechu, úlevy, protože je tam stín, je tam dobře, ale taky se tam scházela ta rodina.
Vinná réva, zase každý Izraelita, pokud to jenom šlo, tak měl několik sazenic, několik hlav vinné révy. Protože z hroznů vinné révy se získá víno a víno je znakem a obrazem oslavy, radosti. A tak Ježíš tady tu svou katechezi, která začíná, řekli bychom, tím negativním vyučováním, dovede k něčemu kladnému, pozitivnímu a řekne: „Uvědomte si, když budete milosrdenství přijímat a milosrdenství dávat, váš život bude spokojenější a bude taky radostnější. Bude totiž taky co oslavovat, bude vám spolu dobře.“
A tak, bratři a sestry, i teď, kdy budeme začínat ve středu dobu postní, vstupme do této doby s touto myšlenkou: chci Otcovo milosrdenství přijmout, ale nechci si ho nechat pro sebe, ale chci ho také prokazovat.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.02.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
8. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sir 27,5-8; 2. čtení 1 Kor 15,54-58; evangelium Lk 6,39-45;
Bratři a sestry, jsou to v podstatě přesně dva roky, co jsme se začali potýkat s pandemií covidu. A vlastně se začalo mluvit o tom, kdo za to může, odkud se to vzalo, nakolik za to mohou lidé a nakolik ne. A můžeme říci, že lidskou společnost v mnoha zemích to rozdělilo.
A dnes vlastně prožíváme druhou velmi těžkou zkoušku, druhý velmi silný nápor zla. Více...